Eduard Hones si to, že nebyli odsunuti, vysvětloval tím, že na Šumavu by těžko hledali schopnější lesní zaměstnance, proto jejich rodinu na Horské Kvildě nechali. Honesovi neodešli dobrovolně, ze solidarity s ostatními českými Němci, jako to udělala spousta německých sociálních demokratů a antifašistů, i když mohli zůstat. Převážila láska k Šumavě a zřejmě i přesvědčení, že je ve zbídačeném Německu nic lepšího než v Čechách nečeká. Eduard byl nejstarší z osmi dětí a s otcem chodil kácet stromy do lesů už od osmi let.
Rodina si na Šumavě ale prožila zlé poválečné roky. V Horské Kvildě žilo přes 600 lidí, většinou Němců. Po odsunu zůstalo ve vsi jen 20 obyvatel, německá škola byla zrušena a vznikla česká, do které chodily jen německé děti. Český tam byl jen učitel, který německy neuměl, a tak se domlouvali rukama. Česky se Hones naučil až na vojně.
Když kvůli zdravotním problémům musel skončit s prací v lese, stal se správcem rekreačního zařízení na Novém Dvoře a pak vlastnil v Horské Kvildě obchod. Eduard Hones inicioval česko-německá setkání, komentoval dění na Šumavě a byl jedním z těch, kteří prosazovali péči o lesy, aby se kůrovec nešířil dál.
Eduard Hones se narodil 12. února 1937 a zemřel ve věku 77 let. Nikdy neuměl odpovědět na otázku, jestli je více Čech, nebo Němec, "Jsem Šumavák," říkal.
Žádné komentáře:
Okomentovat