Exekuce
je výkon rozhodnutí, čili vynucené plnění, které povinný (dlužník) nesplnil
dobrovolně. V každé slušné společnosti se dluhy mají platit, takže takový
postup je v pořádku. Obrovským problémem ovšem je, český způsob exekuce, ve
kterém příliš nejde o uhrazení dluhu a soudní potrestání dlužníka, ale o
neúměrný zisk exekutorů a právníků. Původní pohledávkou může být klidně jakkoli
nízká suma, ale exekutor do ní zakalkuluje svoji přemrštěnou odměnu.
Praxe je taková, že
nejdříve se hradí nároky exekutora, a pak teprve přichází na řadu věřitel.
Pokud na něj něco zbude. České zákony nevylučují zabavení domu kvůli dluhu
několik set korun a poslat obyvatele na ulici.
Česká exekuce není
od státu pomoc věřiteli, ale zákonem zvýhodňování jedné skupiny soukromých
podnikatelů-exekutorů. To je snad evropský unikát. V celé západní Evropě jsou
exekutoři státními úředníky, kteří mají pevný plat a nepracují pro osobní zisk.
Například: V Německu jsou za vymáhání dluhu 1.020 korun odměny exekutorů 1.711
korun, za stejný dluh v České republice dlužník vyplatí exekutorům 9krát větší
odměnu: 15.940 korun.
Je sice skutečností,
že Česká republika zákonem zajišťuje zisk i jiným skupinám podnikatelů, např.
lékařům, kominíkům, popelářům, pojišťovnám, STK apod., ale tam se nejedná o
fyzickou existenci plátce. Děsivé hlavně je to, že zločinecké zisky exekutorů nevadí
politikům ani voličům. Spíš převládá radost z neštěstí jiného. Lze se potom divit, když likvidovaný dlužník vezme právo do svých rukou?
Žádné komentáře:
Okomentovat