Včerejší přenos
fotbalového utkání z Islandu nebyl pro české sportovní diváky příjemným
zážitkem. Jedenáctka v bílých dresech v závěru připomínala kravský žebřiňák,
který si vyjel na dálnici.
Snad jen Pilař
dokázal chvílemi překonat ztuhlost, přechod z rozpáleného středoevropského
června do chladného polárního dne. Pohled na fotografii třesoucího se Rosického
hovoří za vše.
Už ohlášení sestavy
české reprezentace vyvolávalo podezření, že trenér Vrba se zbláznil. Nikoli
hbití, techničtí a rychlí hráči měli čelit islandskému důrazu, ale manekýni,
kteří jsou v pochybné oblibě u českých diváků, především pražských. Vysloužilci
z britských ostrovů Čech a Rosický, neohrabaný Necid a "ozdoby" českých hřišť
Vácha z Dočkalem měli splnit trenérovy představy o vítězství. Dočkal sice
vstřelil, po akci Pilaře, parádní gól, ale jinak nebyl vidět. Ten gól
nenastartoval český tým, ale islandský, který přepnul na vyšší rychlost, český
naopak nepochopitelně ubral. Celá česká záloha obráncům nepomáhala, spíš
přidělávala práci.
Nemá smysl z porážky
obviňovat Váchu. Podobné kiksy dělá ve Spartě. Ale v české lize jsou čeští
rozhodčí, kteří mají pro různé týmy různé metry, takže Vácha si tolik nemusí
dávat pozor na fauly a může se opticky prosadit. Na mezinárodním poli je
všechno jinak.
Rozhodující ve
včerejším utkání byl vyrovnávací gól, na němž se podílel nejméně padesáti
procenty brankář Čech. Bez reakce nechat letět do malého vápna dlouhý centr, to
by si neměl dovolit brankář v okresním přeboru, natož brankář světového
věhlasu. Takový Ivo Viktor jistě nevěřil svým očím. Gól z blízkosti, to ve
studeném větru byla studená sprcha. Co předváděl český tým potom, lze těžko nazvat jinak než trapností.
Žádné komentáře:
Okomentovat