Prezident Zeman nakonec holí namlátil sám sobě

Prezident Zeman, který by měl být neutrálním objektivním arbitrem, odmítl nabízené řešení vládního problému, tedy variantu, aby z vlády odešel jak Babiš, tak Sobotka. Zemanovi od začátku nestačilo Sobotku porazit, chtěl ho před veřejností ponížit. Teatrálně přijímal demisi, kterou premiér nepřinesl, tykal mu, popoháněl ho holí. Jenže, jak už to bývá, kdo chce moc, nemá nic.

Energie Zemanovy pomstychtivosti se obrátila proti němu samotnému − Sobotka nejenže se nepoložil, ale nakonec vytloukl ze situace maximum. Zeman se domníval se, že dokáže odstranit jen Sobotku, a Babiše zachrání. Výsledek je přesně opačný. Sobotka zůstává, Babiš musí jít. Pro Zemana je to nové ponoření do osobně naplněné žumpy.

Prezident vymyslel bizarní výklad ústavy spočívající v tom, že demise premiéra neznamená nutně demisi vlády. Když ale Sobotka kličku prokoukl, technická úroveň Zemanovy hry notně upadla. Nakonec se zoufale doptával u Ústavního soudu, jestli opravdu musí odvolat ministra, když mu to premiér navrhne, což ústavní právníci zhodnotili uštěpačně tak, že se prezident fakticky dotazuje, zda v Česku ještě stále platí ústava. Jako zdržovací taktika je to asi dobré, ale vyhrát tak nelze.

Prezident od začátku nebyl neutrálním rozhodčím, evidentně kopal na straně Andreje Babiše. Nikdo si sice už nemůže myslet, že Miloš Zeman je nadstranickým prezidentem, za kterého se vždy prohlašoval. Babišovi nepomohl, alespoň v současnosti, spíš uškodil. Naopak posílil Sobotku, který na oslavu dílčího vítězství vykopl z dobré volební pozice dalšího Zemanova oblíbence Zimolu, jinak hodně nechápavého a nešikovného provinčního intrikána. (jb)