Nové typy traktorů Zetor vyjedou v roce 2018

Brněnský Zetor chystá dvě nové modelové řady traktorů. Budou ve výkonové kategorii od 40 do 70 koní. Podle firmy najdou uplatnění v zahradnictví, při lehkých zemních pracích a v komunálních službách, hodí se také pro práce s nakladačem. Zetor traktory představí začátkem listopadu na veletrhu Agritechnica v Hannoveru. 

ZetorMajor 80

Řada Utilix a Hortus bude uvedena na trh v prvním kvartále roku 2018. "V posledních letech jsme svědky rozvoje traktorů s výkony pod 80 koní. Tržní podíl tohoto segmentu dosahuje úrovně 10-30 procent. Na tuto situaci reagujeme uvedením dvou nových modelů traktorů ve čtyřech specifikacích na trh," uvedl Robert Todt, ředitel úseku prodeje a marketingu Zetor Tractors a.s.

Nové traktory jsou podle něj malé a lehké, lze s nimi lépe a rychleji manipulovat než s většími stroji. Uplatnění najdou v pěstitelství, zahradnictví, ale také ve stájích a jiných omezených prostorech.

Brněnský Zetor Tractors loni vyrobil 3144 traktorů. Společnost uvedla, že přes kladný výsledek čelí odbytové krizi, která prostupuje již třetím rokem trhy západního světa a dotýká se všech výrobců a prodejců traktorů a zemědělských agregací.

Firma uzavírá kontrakty s distributory na nových trzích. Tento týden společnost oznámila, že Zetor India uzavřela spolupráci s filipínskou společností JVF Commercial na dodávku traktorů. Partnerství, jehož předmětem je dodávka traktorů o výkonech od 80 do 150 koní, bylo uzavřeno na čtyři roky. V současnosti jsou do oblasti expedovány první traktory. Filipíny jsou v pořadí již šestým státem, kam se značce Zetor podařilo vstoupit od ledna letošního roku, s dalšími státy firma jedná.

Od Klause k Okamurovi, aneb jak český volič při volbách ztrácí mozek

Čeští voliči nejprve premiérem zvolili Václava Klause, postkomunistického autoritáře a později prezidenta, jenž vytrvale  tvrdí, že má "ve všem pravdu." Zahájil politickou kariéru s výkladem ekonomie na způsob maoismu, skončil u vychvalování ruské propagandy a východoněmeckých pravicových extrémistů požadujích zrušení Benešových dekretů, včetně návratu zabaveného majetků.

Potom Češi zvolili i Miloše Zemana premiérem a prezidentem. Zeman je též netolerantní autoritář. Začal přesouváním svátku osvobození z 9. na 8. květen, končí obhajobou ruské anexe Krymu. Vždy to byl demagogický lhář sprostý jako Troška, ale s věkem a vypitými hektolitry se vše ještě výrazně zhoršuje.

Potřetí zvolili čeští voliči pro jistotu hned pro dva autoritáře současně - starší volili spíše  slovenského, který umí čarovat s eurodotacemi, mladší voliči volili japonského. Oba přistěhovalci se vymezují proti "migrantům" a současně představují ukázkové produkty českého mafiánského kapitalismu vytvořeného během 90. let v prvé řadě oběma osobami výše jmenovanými. "Protest" voličů zde tedy má podobu volby toho nejhoršího, co lze z nepovedené hospodářské a společenské transformace vůbec vypreparovat. "Pomstu, nikoli spravedlnost," chce postkomunistiký národ.

Lid chce Babiše, který vytvořil mocenské centrum mnohem silnější než cokoliv, co tu kdy bylo po listopadu 1989, a přes všechny příšerné skandály před pár dny zcela přesvědčivě vyhrál volby. Muž tento chce ukončit rychle diskuse a řídit stát jako firmu. Bude ako nebolo.

Polovina voličů v posledních volbách rozhodla pro postup, který se blíží sebevražednému atentátu po vzoru slepého Samsona, který našel konec v troskách chrámu strženého na nepřátele.

 Voliči dosadili do parlamentu existence podobné těm, co tam kdysi obtížně četli projevy sestavené Miroslavem Sládkem. Vedle řady poslanců Okamurovy SPD vyhlíží i falešný právník Marek Benda téměř jako laureát Nobelovy ceny. Průměrně vycvičený jezevčík má o ústavním systému České republiky mnohem přesnější představu než některé poslankyně a poslanci zvolení do dolní komory před týdnem. 

Češi a Moravané před další emigrační vlnou!

Volby posunuly Českou republiku k populismu a nacionalismu a je možno očekávat nový způsob totality. O zbytek iluzí o demokracii v Praze, o poctivých politicích i o moudrém prezidentovi pravděpodobně lidé přijdou během tahanic o nové vládě. A protože o pronásledování a věznění nikdo nestojí, zbývá krajní možnost: poohlédnout se po zemích, kam by se dalo načas nebo i natrvalo odstěhovat.

Tolerantní lidé mohou zamířit do stále multikulturního Švédska či na Nový Zéland. Aktivním manažerům a podnikatelům se nabízejí třeba bohaté Švýcarsko nebo osvícená diktatura v Singapuru. Pro tradicionalisty, kteří se nechtějí vzdát češtiny, tu je Slovensko. Němčináři, kteří míní zůstat co nejblíže, odjedou do Vídně. A ti, kdo mají vyděláno a hodlají odpočívat, se třeba uchýlí na tropické Seychely.

                                                                                                                                                           V minulosti Češi emigrovali mnohokrát. Kvůli náboženským sporům za třicetileté  války,  z ekonomických důvodů odcházeli v 19. století do USA , po roce 1948 desetitisíce lidí prchaly před komunisty a znovu se to opakovalo po potlačení pražského jara o dvacet let později. Mnoho lidí se vydalo do světa i po pádu komunismu − protože se chtěli odlišit od těch, kteří nikdy za hranice nevyjeli.

Rakousko je zemí se společnou tradicí

 Pouta vzniklá za čtyři století společné historie jen tak nezaniknou, vždyť kořeny v bývalém Československu má kolem kolem milionu Rakušanů. Země na Dunaji se zařadila k ekonomicky nejvyspělejším státům v Evropě a rostla v posledním čtvrtstoletí rychleji než Německo.

O nadprůměrné životní úrovni svědčí řada ukazatelů. Lidé se tam dožívají více než osmdesáti let a těší se dobré zdravotní péči. Vídeň je zásobována nejkvalitnější vodou v Evropě, především z nedalekých Alp. Podle srovnání OECD mají Rakušané zajištěno velice obstojné vzdělání. Na vysoké úrovni je sociální zabezpečení a  navzdory mnoha zahraničním zaměstnancům nízká  nezaměstnanost.

Rakousko je konzervativní a katolické, není pro nacionalisty a rasisty. Uprchlíků, hlavně ve velkých městech, tu už žijí stovky tisíc a soužití s nimi vyžaduje trpělivost.

Na Slovensku se žije skoro jako doma

Slovensko je správnou zemí pro ty, kdo se neradi učí jazyky, protože se tam i 25 let po rozdělení Československa bez problémů domluví. Nebo pro nespokojence, kteří chtějí pryč a přitom nehodlají měnit své zvyky.

Mohou se odstěhovat do kosmopolitní Bratislavy, která jim bude připomínat Prahu, včetně cen.  Pokud jsou konzervativnější a mají blízko ke katolické církvi, najdou si nový domov v podtatranských regionech, které se příliš neliší od českého venkova. 

Exligový fotbalista Šírl zmlátil rozhodčího

V letošním ročníku Fortuna Divize C si premiéru odbývá klub z Prahy-Západ FK Zbuzany 1953. Jeho dres obléká řada bývalých ligových fotbalistů. Ve 36. minutě dopoledního duelu s Vysokým Mýtem totiž Radek Šírl inzultoval rozhodčího Matěje Cichru, načež bylo utkání za stavu 0:1 předčasně ukončeno!

Zpráva rozhodčího: Červená karta během zápasu. Hrubé nesportovní chování, 36. minuta – hráč Šírl Radek fyzicky napadl soupeře - prudké vražení soupeře oběma rukama do oblasti krku v přerušené hře s následkem pádu, poté ležícího soupeře nakopl do oblasti stehna. Po udělení ČK strčil oběma rukama zepředu do hrudi asistenta rozhodčího a následně zezadu prudce udeřil zaťatou pěstí hlavního rozhodčího do hlavy do oblasti spánku, ucha, což zapříčinilo pád rozhodčího na zem. Tudíž došlo k inzultaci rozhodčího (*dále zpráva rozhodčího) - vedoucí mužstva domácích obeznámen se zněním přestupku

Utkání bylo ukončeno ve 36. minutě pro inzultaci rozhodčího hráčem D10 Šírl Radek (81031274). *(pokračování popisu ČK). Při odchodu z HP D10 dále slovně vyhrožoval rozhodčímu slovy: „Já si na tebe počkám, já ti jí napálím opravdu, ať máš důvod to ukončit.“ Poté byl domácími spoluhráči zpacifikován a odveden do kabiny.

Osud sobotního utkání 12. kola Fortuna Divize C tak nyní leží na bedrech členů sportovně-technické a hlavně disciplinární komise. Očekávat se dá kontumace ve prospěch hostů (0:3) a především vysoký trest pro bývalého českého reprezentanta, vítěze poháru UEFA, Superpoháru i Ruského poháru.

Proč byl nedostatek másla na evropském trhu?

Nedostatek másla na evropském trhu způsobil jeho vysoké ceny. Bruselští analytici si tím lámou hlavy. Proč bylo v polovině letošního roku v Evropě málo másla, když v loňském roce neustále stoupala výroba mléka i produkce másla?

Od ledna 2017 do července bylo na evropském trhu o 5,5% másla méně než ve stejném období roku 2016. Je to sice zdůvodňováno o něco menší výrobou mléka ve Francii a Německu, avšak mléko mělo letos větší obsah tuku, takže se  to na poklesu výroby másla nemělo projevit. Čím asi bruselští analytikové propad výroby másla důvěryhodně zdůvodní?

 

Velká spokojenost rakouských sedláků s výsledky voleb

 S výsledky nedělních parlamentních voleb v Rakousku vyjádřil velkou spokojenost ředitel Rolnického svazu Norbert Totschnig, protože zvítězila Rakouská lidová strana, kterou pravidelně volí většina zemědělců. 

Rolnický svaz se v posledních měsících připravoval na změny, které lidovci vedeni Sebastiánem Kurzem ve volební kampani slibovali. Očekávání se naplnilo.

Podle konečných výsledků hlasování získala nejvíc hlasů Rakouská lidová strana (ÖVP) před socialisty (SPÖ) a stranou svobodných (FPÖ). Lidovci sami vládnout nemůžou, a tak se očekává koalice se starnou svobodných. Výsledky voleb ukázaly, že Rakušané jsou přesvědčeni o tom, že v bohatém státě už nemůžou přijít o sociální jistoty, spíše jim jde o to, aby se s nimi někdo z ciziny nedělil o bohatství státu.

Zemřel swingový zpěvák Richard Adam

Ve věku 86 let zemřel zpěvák Richard Adam, který patřil k hvězdám českého swingu 20. století. Největší popularity dosáhl zpěvák na přelomu 50. a 60. let, kdy k jeho hitům patřily písničky Páni kluci, Můj strýček, Cestář, Příliš mlád nebo Sulika. Jeho nejúspěšnější písničkou byla Tina Marie.

Adam navštěvoval v letech 1946 až 1948 obchodní školu a zřejmě zásluhou již známé zpěvačky Jiřiny Salačové (o 11 let starší) mohl  už tehdy začít účinkovat v orchestru Zdeňka Bartáka a věnovat se zpěvu profesionálně. V roce 1950 byl angažován v tehdy nově založeném Orchestru Jaroslava Ježka a působil i s různými tanečními soubory v kavárnách a barech. Do širšího povědomí pronikal jako stálý host souboru Jaroslava Echtnera.

Richard Adam byl populární i v zahraničí, zejména v bývalé NDR. Na kontě má přes 300 nahrávek, z nichž 250 bylo pro rozhlas a zbytek pro Supraphon.

První sólovou nahrávku pořídil s orchestrem Jiřího Procházky, řadu písniček nazpíval s orchestrem Dalibora Brázdy. V roce 1957 vyhrál národní soutěž taneční písničky a později se stal stálým hostem Orchestru Karla Vlacha.

Cena másla v Rakousku explodovaly

V rakouských supermarketech Lidl, Spar, Rewe stojí čtvrt kilogramu másla průměrně 1,39 eura (62 Kč). Levnější máslo je ve Švýcarsku, kde stojí 2,55 ChF(57,12 Kč).

Rakouští ekonomové jsou zděšeni, tak vysokou cenu másla země zažila někdy po 2. světové válce. Jako důvod uvádějí nedostatek másla na evropském trhu. Od května letošního roku se cena másla v Rakousku zvýšila až o 80 procent. Mlékárny tvrdí, že důvodem vysoké ceny másla jsou požadavky zemědělců na vysokou cenu mléka. Zemědělci ovšem se ohánějí cenou másla v ostatních zemí, jako příklad uvádějí Českou republiku s cenou 75 korun za 0,25 kg másla.

K řízení dronů je třeba zvláštní řidičský průkaz

Nejen k řízení motorových vozidel a lodí je třeba řidičský průkaz, ale i křízení dronů.. Zatím jen v Německu. Bez průkazu není možné od 1. října 2017 řídit drony těžší než 2 kg, kterých se pohybuje ve vzduchu pořád víc.

Německý letecký úřad odhaduje, že na území Německa se  nyní pohybuje půl milionu dronů.  Většina z nich nese kamery, jimiž pořizuje zajímavé snímky. Jejich volné používání je nyní omezeno, drony s minilální váhou 2 kg mohou řídit je lidé, kteří získali zvláštní řidičský průkaz. Nezáleží na tom jestli se jedná o řízení vlastních dronů či dronů nějaké firmy či spolku.  O tom, jakým způsobem získat průkaz na řízení dronů, v současnosti jsou lidé informováni v mediích, především v televizi.

Československo rozdělily vexlácké peníze

Změna režimu v roce 1989 nepřinesla jen pozitiva, ale i činy, za které nás příští generace asi chválit nebudou. Od roku 1937 se v Československu nežilo v takové demokracii, kde by člověk bez následků mohl na adresu politiků kdykoli říci, co mu přišlo na jazyk. Náhle praskly řetězy totality, obyvatelstvo Československa si náhle připadalo jako vypuštěné do vesmírného prostoru bez tíže.

Stále přetrvával strach z komunistů, kteří se po roce 1989 drželi zoufale každého stébla. Především na venkově , jak se dodnes ukazuje, byly jejich pozice pevné, zvláště kdy jim stačilo vyměnit červenou legitimaci za placku OF, se kterou se bezpečně dalo přejít do ČSSD, ODS, zeleným, republikánům apod.  V komunální politice se komunistům nejvíc osvědčila různě pojmenovaná takzvaná nezávislá sdružení.

Z dnešního pohledu se jednalo o hroznou dobu především kvůli tomu, že začal boj o majetek státní i soukromý.  Začalo to malou privatizací, při které Václav Klaus legalizoval zásoby peněz, které více nepoctivým způsobem nahromadili doma v punčochách ilegální směnárníci, neboli vexláci, a někteří  socialističtí vedoucí  i zaměstnanci prodejen a provozoven (taxi, elektro, maso, zelenina, instalace, auta atd.).   Je jasné, že praktická ekonomická zkušenost taxikáře nebo zelináře nesahala výš než k malé privatizaci, jak ostatně si představovali političtí snílkové. Ti méně zkušení vexláci sice také začaly nakupovat malé podniky, ale o podnikatelské martyrium se vůbec vážně nepokoušeli, šlo jim spíš o spekulaci. Málokdo z tehdejších socialistických zbohatlíků však provozuje zprivatizovanou živnost do dnešních dnů, většinou podnikat ani nezačali, nebo podnikali jen krátkou dobu.

Silné slovo v privatizaci však dostali bossové podzemí, kteří vždy měli nejlepší kontakty na bezpečnost a státní správu. Ti se v první řadě obklopili lidmi, kteří kvůli reorganizacím, lustracím a všelijakým ekonomickým či politickým prohřeškům museli z bezpečnosti, státní správy, státního zahraničního obchodu, státních bank atd. odejít. Při zakládání soukromých bank a fondů měli šéfové podzemí nejen dostatek peněz, ale především v jejich službách byly šiky bývalých veřejných i tajných policistů, ostřílených celníků, právníků a ekonomických odborníků, kteří se dovedli pohybovat mezi částkami, jež normální smrtelník nedovede ani napsat.

Rozsah podvodů z let 1990 až 1997 nikdo nikdy nedokáže vyčíslit, odhadují se na stovky miliard. Mnohem větší tragedií je, že nelegální předlistopadové peníze na ozdravění hospodářství nezapůsobily. Nepůsobily na efektivitu hlavních ekonomických subjektů, neovlivňovaly ani cenové a tržní mechanizmy. V očích zahraničních investorů ztrácela země důvěryhodnost, čímž se oslabil vstup kapitálových zdrojů. Ohromné škody nadělalo divoké bankovní podnikání ve vztahu obyvatelstva k politickým změnám. Kapitalizmus dostal pověst systému, v němž neexistují právní jistoty.

Opět se ukázalo, že v českých zemích ekonomický pragmatizmus vždy vítězí nad morálkou. Nejenže nebyli socialističtí zbohatlíci potrestáni nebo alespoň izolováni od ekonomiky, jak se například po odchodu Rusů stalo v Rakousku, ale bylo jim umožněno zaujmout nejlepší pozice na podnikatelské dráze.

Skupina předlistopadových zbohatlíků nebyla vyřazena z hospodářského ani společenského života, ale za přihlížení vlády mohla se brzy prezentovaat jako nová společenská elita, v jejíž záři se české politické špičky tak rády lesknou. Bylo a je nepochopitelné, až směšné, jak rádi se politici nechávali s rychlokvašenými miliardáři fotografovat na tenise či v opeře, jak rádi si hrají na snoby a udržují kontakty s neupřímným světem peněz a luxusu (viz nevkusná sobotní Paroubkova svatba).

Ideální prostředí pro velké podvody vzniklo také zásluhou kuponové privatizace. Stovky investičních fondů, bank a peněžních družstev vyrostly jako houby po dešti. Licenci dostal každý, kdo ukázal padesátimilionovou hromádku peněz. Politici odmítali kontrolu nad investičními společnostmi, tvrdíce, že všechno vyřeší neviditelná ruka trhu. Argument zněl: každá regulace ekonomiku zpomalí.

Podpora divokých ekonomických změn se stala i jednou z příčin dělení Československa. Ve stínu této nepříjemné události, k níž byl odveden zájem veřejnosti, byly vytvořeno prostředí pro tunelování bank. Byla to paradoxně právě tolik propagovaná rychlost ekonomických změn, která za obrovských morálních a psychologických škod privatizaci a celkový polistopadový vývoj zpomalila. Do společnosti se vloudila nedůvěra k fondům a družstvům, v lidském podvědomí se usadilo přesvědčení, že práce a poctivost se nevyplácí.

Z několika průzkumů uskutečněných v devadesátých letech 20.století na Slovensku vyplynulo, že s rozdělením Československa souhlasilo jen 29 procent obyvatelstva, 49 procent bylo rezolutně proti rozdělení, 8 procent nebylo rozhodnuto, 13 procent se odmítlo vyjádřit. 

Většina Slováků (89 procent) předpokládala, že se o možnosti rozdělení uspořádá referendum, ve kterém jasně zvítězí společný stát. Bohužel pro Klause s Mečiarem, opilé vítězstvím v parlamentních volbách, byla situace jasná; obě země se musely okamžitě rozejít. ČSFR nedostala šanci ani uspořádat referendum. 

O tom, že proces vlastního rozdělení státu proběhl nezodpovědně, bylo přesvědčeno 91 procent příznivců federace a 60 procent příznivců rozdělení. Vskutku šokující údaj je o tom, že 61 procent Slováků přičítá odpovědnost za rozpad ČSFR Klausově ODS. Pouze 21 Slováků vnímalo samostatné Slovensko jako nutnost.

Vítězové voleb jako šílenci, částečně jezdíce od zámku k zámku, částečně se snažíce na obrazovkách hrát drama, neviděli, neslyšeli, jen bezohledně prosazovali své mocenské zájmy. Zatím na Hradě skuteční herci učili Hamleta jezdit na koloběžce. Přitom v pozadí na svou novou příležitost čekal nejméně milion příznivců bývalého režimu, včetně svých více či méně temných sil, dávaje okatě najevo přání "čím hůř, tím líp!" 

Během uplynulých 25 let byly informace o některých aktech dělení státu většinou zapomenuty, záměrně některé utajeny tak, že se o nich veřejnost vůbec nedozvěděla. Svět sice pokojné rozdělení státu označuje za učebnicový příklad, ve skutečnosti mezi běžnými Čechy a Slováky žádné vážnější důvody k rozdělení státu nebyly, jen politikům se jednalo o získání moci bez ohledu, co si lidé přejí. 

Jestliže ze slovenské strany bylo jednání více emociální, z české bylo více zákeřné, vypočítavé. Klaus Slovákům dal na vybranou: buď podřízení jeho ekonomické reformě, nebo rozchod. To slovenská strana brala jako ponižující vodění za ručičku, návrat k unitárnímu, centrálně řízenému, státu. 

Na rozdělení státu prodělali občané obou zemí po všech stránkách. Politicky ani jeden následnický stát nikdy nedosáhl pověsti Československa. Pro svět je totiž pro posuzování státu hlavním kriteriem celkový dojem tvořený počtem obyvatel a hospodářskými a kulturními tradicemi. Československo v tomto zřejmě bylo východoevropskou špičkou. Pokud by nedošlo k rozdělení, mělo by 16 milionů obyvatel (pro Československo nostalgicky bila i srdce obyvatel na bývalé Podkarpatské Rusi) dnes ve světě - hlavně v EU - stejnou váhu jako dvojnásobek Poláků nebo Rumunů.

Jak se iniciátorům "rozchodu" podařilo splnit sliby, si může každý pamětník spočítat sám. Klausova ekonomická reforma plus jeho tehdejší rádoby východoevropské primadonství, a Mečiarovo "Švýcarsko východu" dopadly prakticky stejně. Politicky vznikly dva bezvýznamné státy, hospodářsky; co se dalo ukrást, bylo ukradeno, co vytunelovat, vytunelováno.Komplot ODS a HZDS v roce 1992 lze směle přirovnat k Mnichovu 1938. O našem osudu opět bylo rozhodnuto bez nás. (sd)

Elektrodiktát proti zákonům trhu

Podle dohody s evropskými výrobci automobilů má v roce 2030 být 20 procent automobilů vybaveno elektromotory nebo jiným pohonem neprodukujícím emise.

Evropská komise je pod silným tlakem klimadogmatiků a snaží se řešit problém emisí násilným způsobem. Do roku 2030 by se produkce CO2 měla snížit o 40 procent.  Problém je stále v tom, že nejsou vyvinuté takové baterie, které by dokázaly pohánět vozidla stejným způsobem jako současný benzin a nafta. Nejen pohánět, ale vozidla a jízda by měly by být cenově výhodnější než spalovací motory. Jinak se zřejmě jedná o nesmyslný diktát, který způsobí víc škod než ty spalovací motory. Zákony trhu jsou neúprosné. Automobilky chrlící ročně miliony nových automobilů se, pokud nebudou mít srovnatelně stejný nebo vyšší zisk, výroby spalovacích motorů lehce nevzdají.

Pokud chce EK skutečně snížit emise, měla by podporovat nejen vývoj účinných baterií, ale také chovy tažných koní, volů a oslů a výrobu kočárů, dostavníků, bryček a podobných vozidel. Tažná zvířata jako tahouni neprodukují zdaleka tolik emisí jako auta. Také by EK měla nutit lidi k snižování tempa, jinak přechod na pomalá vozidla může pro současné zdivočelé lidstvo být větším utrpením než atomová válka.

Zatím není naděje, že by nějaké neškodné zařízení nahradilo spalovací motor. Na světě je to tak zařízené, že člověk musí za to, že chce lépe žít, draze platit, i zdravím. (jc)

Jan Kratochvíl s koněm No Time To Lose vyhrál Velkou pardubickou

Velkou pardubickou steeple-chase vyhrál po fantastickém závěru kůň No Time To Lose v sedle s šestadvacetiletým žokejem Janem Kratochvílem a zajistil desátý trenérský úspěch pro Josefa Váňu. V cílové rovině předčil o jednu délku dlouho vedoucího francouzského soupeře Urgent de Gregaine s žokejem Felixem de Gilesem.

127. Velká pardubická steeple-chase, 6.900 m dlouhý dostih s 31 těžkými překážkami, byla kvůli dešti a rozblácenému povrchu závodiště letos mimořádně obtížná. Druhou polovinu dostihu ovládal francouzský kůň Urgent de Gregaine s žokejem Felixem de Gilesem, který získal značný náskok a málokdo věřil, že může přijít o vítězství. Nečekané se stalo skutkem. Jako politý živou vodou se náhle rozběhl kůň No Time To Lose, předběhl Francouze a v cíli byl o délku dříve.

Nestartoval nejlepší z přítomných francouzských koní Virtus d'Estruval, v jehož sedle se měl objevit čtyřnásobný vítěz Velké pardubické Jan Faltejsek. Žokeje, který před rokem triumfoval s Charme Lookem, však zastavily potíže se zády a Virtus d'Estruval byl následně ze startovní listiny škrtnut.

Uprchlí bavorští vlci mají českou Šumavu na dohled

Vlci uprchlí z ohrady u Ludwigshalu jsou stále na svobodě, mimo jednoho, kterého přejel vlak. Přestože správa NP Bavorský les spolu s dalšími ochránci přírody a myslivci po uprchlých vlcích neustále pátrá, není je možné přilákat. 

Zdá se, že osou pohybu uprchlých vlků je železniční trať Zwiesel - Železná Ruda, která vede ve vzdálenosti okolo 10 km  podél české hranice. Zde byl jeden vlk usmrcen a další spatřen ve vzdálenosti menší než 100 metrů od tratě. Může se tedy stát, že vlci podél trati se dostanou až na čské území, do pohoří Šumava.

Okolo útěku vlků z obory přibývají otazníky. Vlci byli krmeni třikrát týdně. Správa NP vylučuje, že by ošetřovatel zapomněl ve středu za sebou zavřít těžkou bránu, kterou ve středu vlkům přivez krmivo. Domnívá se, že šlo o úmyslný čin nějakého vandala, možná ekologického aktivisty či ochránce zvířat. Ti totiž proti uzavírání zvířat neustále protestují.
Mluvčí NP Bavorský les je ve složité situaci, když nedokáže odpovědět na otázku, proč se správa parku dozvěděla o útěku vlků až v pátek dopoledne, v době, kdy už vlci měli náskok možná 20 hodin.

Zatím se odborníci nemohou shodnout na tom, zda vlci jsou schopni adaptovat se na volnou přírodu, když doposud všechnu stravu dostávali od lidí. Právě to, že vlci jsou na lidi zvyklí, může být nebezpečné. Vlk, který vyrostl v přírodě se lidem vyhýbá, bojí se jich, vlci , kteří byli stále v kontaktu s lidmi, se jich nebojí a mohou se přiblížit, třeba zaútočit.

Jeden útěk vlků už ná park za sebou. Došlo k němu na konci  sedmdesátých let, kdy uteklo devět vlků. Tehdy ovšem byla jiná situace, vlci nebyli chráněni, takže všech devět bylo běhen několika dní zastřeleno.

Uprchlí vlci jsou stále na svobodě

Hned poté, co správa Národního parku Bavorský les zjistila, že šest vlků uprchlo z ohrazené části, vydali se je hledat ochránci přírody. Kvůli útěku vlků byl zřízen krizový štáb. 

Ve skupině je už o jednoho vlka méně, protože zahynul pod koly vlaku. Zbývajících pět vlků se podle správy NP pohybuje v blízkosti obory, ve které byli chováni.

"Děláme vše, co je v našich silách, abychom vlky dostali zpět do ohrady." řekl ředitel NP Franz Leibl. Zatím se snaží vlky přilákat nějakým krmivem, na které jsou zvyklí. Pokud se to nepodaří do soboty, budou použity anestetické zbraně. Poslední možností je, v případě ohrožení lidí a hospodářských zvířat, zabití uprchlých vlků.

Vedení NP má vážné podezření, že vlci byli z ohrady vypuštěni úmyslně některými návštěvníky parků. Policie už zahájila vyšetřování.

Největší problém s uprchlými vlky je v tom, že byli odchováni v zajetí, byli neustále ve styku s lidmi, kteří jim zajišťovali potravu. Uprchlí vlci jsou zvyklí na lidi, na rozdíl od vlků žijících ve volné přírodě v Sasku nebo Braniborsku nejsou schopni se sami uživit a musí uhynout. Veřejnost je opakovaně vyzývána, aby k vlkům nepřibližovala a nekrmila je, ale ihned o jejich spatření informovala správu parku.

Z obory uteklo 6 vlků

V noci na pátek utekli vlci ze zvířecího výběhu Národního parku Bavorský les poblíž Ludwigsthalu (okres Regen). Je vyloučené, aby tato zvířata zůstala ve volné přírodě. Krizová skupina, zřízená v Návštěvnickém centru Falkenstein v Haus zur Wildnis (Dům divočiny), koordinuje potřebná opatření.

Jak se zvířatům podařilo uniknout, není doposud zcela objasněno. Cizí zavinění zatím není zcela vyloučeno. Správa národního parku koordinuje další kroky s policií, vládou Dolního Bavorska, Okresním úřadem Regen a Bavorským ministerstvem životního prostředí a ochrany spotřebitelů.

"S nasazením všech možných lidských zdrojů děláme vše, co je v našich silách, abychom zvířata pochytali," říká ředitel národního parku Franz Leibl. Za tímto účelem se pokouší vlky přilákat na žrádlo. "Pokud se to nepovede, použijeme anestetické zbraně. Poslední možností je zástřel zvířat z bezpečnostních důvodů," doplňuje Leibl.

Z devíti vlků žijících ve výběhu zmizelo podle současných informací šest zvířat. Tato zvířata nemají šanci ve volné přírodě dlouhodobě přežít, protože strávila celý svůj život v péči člověka. Obyvatele žádáme, aby v žádném případě vlky nekrmili, aktivně se k nim nepřibližovali a nefotografovali. Každé pozorování by mělo být ohlášeno v Haus zur Wildnis (Tel.: +49 9922 5002 0). Odborníci jsou toho názoru, že obyvatelstvu v současné době nehrozí žádné nebezpečí.
Zdroj: Gregor Wolf, tiskový mluvčí Nationalparkverwaltung Bayerischer Wald

FIFA vynesla tresty za rasistický pokřik při utkání ČR-Německo

Světová fotbalová federace FIFA udělila pokuty za chování německých fanoušků, kteří nacistickými gesty a písněmi narušili zářijové utkání kvalifikace mistrovství světa s Českou republikou v Praze. Fotbalová asociace ČR musí zaplatit 5000 franků (113 tisíc korun), německý svaz 32.000 franků (725 tisíc korun). Oba svazy navíc dostaly od FIFA varování.

Zápas na stadionu v Edenu, který český výběr s úřadujícími mistry světa prohrál 1:2, narušila skupinka asi dvou stovek fanoušků. Německá policie poté identifikovala 13 příznivců patřících ke klubu Dynamo Drážďany. Uvedla také, že na utkání zabránila odcestovat sedmi chuligánům, které zastavila na dálnici mezi Drážďany a Prahou.

Česká strana byla potrestána za nezvládnutou pořadatelskou službu kvůli použití pyrotechniky, vhazování předmětů a vniknutí fanouška na hrací plochu.

Německý svaz po utkání prohlásil, že chuligáni se k lístkům dostali mimo oficiální kanál německého svazu a předseda DFB Reinhard Grindel uvedl, že v zemích jako ČR a San Marino není možné zajistit kontrolovaný prodej vstupenek.

FAČR však jakékoliv pochybení odmítla s tím, že nemá k dispozici kompletní seznam problémových či rizikových fanoušků z jednotlivých evropských zemí a ani v případě existence takového systému by chuligánům v praxi nemohla zabránit v získání vstupenky.

Další český zloděj v rakouské věznici

Svátek sv. Václava využil  muž z ČR k zlodějské výpravě za hranice. Ale tam spadla klec. 28. září 2017 ho rakouská policie v Gmündu zadržela při činu. Zatčením  nezaměstnaného občana z Třeboně vyřešila nejméně devět krádeží jízdních kol.

Muž byl delší dobu sledován, ale teprv minulý týden se ho podařilo chytit při krádeži v objektu jednoho závodu. Tam byl také zatčen. Po zadržení přiznal krádež devíti jízdních kol jenom v měsíci září 2017, ale je pravděpodobné, že má na svědomí krádeží mnohem víc, a nejen jízdních kol. Ukradená kola odvážel do Třeboně, kde je prodával většinou  turistům, které náhodou potkal. Cena ukradených kol byla vyčíslena na 4.300 eur (116.000 Kč).

Rakouská policie, která zloděje z Třeboně umístila do vyšetřovací věznice v Kremsu, zjistila, že muž se nedávno vrátil z vězení, ale nikde nepracoval a živil se krádežemi. Další šetření probíhá.