V německém fotbale je
nyní poměrně dusno. Alespoň tedy více než je obvykle. Především v posledních
dvou týdnech dochází k intenzivním bojům proti Hoffenheimu, respektive jeho
investoru Dietmaru Hoppovi.
Hoffenheim může
leckomu přijít jako sympatický tým. Aby ne. Jedná se o provinční klub, který se
do Bundesligy probojoval až z páté ligy mezi lety 2000 až 2008. Jenomže to vše
díky investoru Dietmaru Hoppovi, který do tohoto celku napumpoval velké peníze.
A to je to, co se německým fanouškům příčí. Navíc Hoffenheimu byla udělena
výjimka v pravidle 50+1, na nějž jsou němečtí příznivci velice hákliví.
Pravidlo 50+1 znamená, že žádný investor či společnost nemůže vlastnit více než
49 % klubu.
K čemu je to dobré? Aby německé kluby nebyly
skupovány šejky, ropnými magnáty a oligarchy a aby se zabránilo tomu, že by se
fotbal v Německu měl být mašinou na peníze, jako je tomu v Anglii.
Podobnou výjimku jako
Hoffenheim má také Lipsko, které je nejnenáviděnějším klubem napříč celým
Německem. Podobnou výjimku má také Wolfsburg či Leverkusen, ale u těchto celků
se jedná o výjimku historickou, neboť oba kluby vznikly pro to, aby za ně mohli
hrát zaměstnanci firem, které je zakládaly.
Hoffenheim zažíval
největší protesty ze strany soupeřových fanoušků právě po svém postupu do
Bundesligy, následně se však situace poměrně uklidnila. Až v roce 2018 do
vosího hnízda píchli fanoušci Dortmundu, kteří zpívali chorály urážející
majitele klubu. Dostali pokuty a podmínku. To bylo neúčinné, urážky se
opakovaly. Během letošního února byl vynesen další rozsudek. Příznivci Borusie
mají na dva roky zákaz vstupu na stadion Hoffenheimu. A právě tento verdikt
rozpoutal vlnu dalších nepokojů.
V řadě druhé se nabízí
otázka, proč svaz natolik Dietmara Hoppa brání? Proč hráči i personály klubů
hrozí odchody ze hřiště kvůli pokřikům na jeho osobu? Zajisté by na stadionech
neměly být nenávistné transparenty, nicméně je k zamyšlení, proč vlastně vznikají.
Vinu nese především německý fotbalový svaz a chce-li jim zamezit, musí si
zamést před vlastním prahem a popřemýšlet, zda-li by pravidla, především to
klíčové (50+1), neměla platit pro všechny stejně. Vždyť také o nic jiného
vlastně nejde.
Žádné komentáře:
Okomentovat