Právě před dvaceti lety začali občané jedenácti zemí Evropské unie platit eurem. Nyní ho používá 19 z 27 členských zemí EU a dále šest malých států mimo ni. Česká republika se k přijetí eura zavázala již při vstupu do Unie, ale pod vlivem ješitného Klause a národoveckých politiků zůstala stát na místě a nechala se předběhnout Slovenskem.
Během těchto dvaceti let sice euro čelilo krizím vyvolaným nezodpovědností jižních států eurozóny. V těch dobách byly čeští šovinisté na koni, veřejnost byla masírovaná předpověďmi národovecky smýšlejících ekonomů, že euro právě krachuje a už brzo zbankrotuje. Velké pražské huby řvaly do medií jak jsou geniální, když přijetí eura zabránily. Všechny tyto řeči se ukázaly jako falešné. Jen se to tu nyní nechce mnoha lidem přiznat.
Utekla dvě desetiletí a postoje současných expertů jsou zcela jiné. Mimo starých českých národoveckých zoufalců dnes již prakticky nikdo euro neshazuje. Euro je nyní mezi mladými českými ekonomy považováno jednoznačně za úspěšný projekt, který výrazně přispěl k jednotnému evropskému trhu. A ten nepochybně stál za dlouhodobým růstem evropské ekonomiky.
Europoslanec a ekonom Luděk Niedermayer říká, že přijetí eura je z hlediska ekonomických parametrů reálné, a o tom, že by české ekonomice výrazně pomohlo, rozhodně nepochybuje. Upozorňuje zejména na to, že nám naše vlastní měna přináší zbytečné náklady navíc. Jinými slovy, za svůj pocit suverenity několika jedinců platíme jak kurzovými rozdíly, tak třeba horšími podmínkami pro státní půjčky.
Ekonomické dopady přijetí či nepřijetí eura můžeme s klidem přenechat odborníkům. Otázka, zda mít či nemít euro, je ve skutečnosti ryze politická a dotýká se i takových zcela iracionálních pohnutek v psychologii celé společnosti, jako je třeba strach z neznáma nebo rozšířený a zcela absurdní pocit, že co je české, to je automaticky lepší. Je to také nakonec otázka, zda si úspěch naší země představujeme v otevřenosti vůči světu nebo naopak v uzavřenosti před ním.
Je bohužel zřejmé, že v konfrontaci s obludnými problémy, před nimiž stojí nová česká vláda, není přijetí eura otázkou dnešních dnů, nýbrž budoucnosti. Měli bychom ale začít pracovat na tom, aby česká veřejnost byla vůči myšlence přijetí eura otevřenější a méně skeptická. Euro nikomu neuškodilo a rozhodně spíše pomohlo.
V případě ČR by euro mohlo přispět k tomu, abychom udělali další krok směrem k prohloubení své příslušnosti k většině úspěšných zemí Evropy a odlehčili si to zbytečné politické závaží našeho zakomplexovaného nacionalismu 19. století, který nás stále táhne k civilizační zaostalosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat