Je to již sedm let, co se Eva Michaláková stala takřka naší národní hrdinkou. Když jí norský úřad pro ochranu dětí Barnevernet odebral její dvě děti, téměř všichni Češi hned věděli, že se musí za českou matku postavit.
Prezident i ministerstvo zahraničí posílali norské vládě nóty. Na podporu Evy Michalákové vzniklo rozsáhlé hnutí a česká média ji prezentovala jako mučednici. Skoro to vypadalo, že Česko už brzy vyhlásí Norskému království válku.
S odstupem mnoha let se můžeme ohlédnout a nazřít, jaké trapné poťouchlosti propadla naše veřejnost, a zejména její extrémně populistické elity v politice i v médiích. Eva Michaláková totiž neuspěla u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Podle jeho včerejšího rozhodnutí postupovaly norské soudy v případu odebraných dětí podle zákona a zdůvodnily dostatečně, proč matka nesmí své syny vídat.
Jak je vůbec možné, že naši společnost zachvátí tak infantilní hysterie a skoro všichni hned vědí, že české matce bylo v Norsku ublíženo? Jak to tak hned všichni Češi vědí, že pro české děti je nejlepší, aby zůstaly u matky? Kde se u potomků husitů a benešovců ta jistota vzala?
V pečlivém zkoumání informací to nebylo a být nemohlo. Tu železnou jistotu, že Norsko ubližuje krkavčí české matce, jsme tu vzali jen a pouze z našeho dětinského nacionalismu. Naše vlastenecké srdce nám napovědělo, že dětem se nic špatného nedělo a že Barnevernet je hrozivá a zlá organizace. Kdyby se u nás rozneslo, že Barnevernet odebírá děti proto, aby je snědli norští ilumináti, tak by tomu všechna česká vlastenecká hovádka uvěřila.
Důvěra v instituce je základním předpokladem udržení demokracie, právního státu a svobodné společnosti. Norsko je naším spojencem a dobrým partnerem v mnoha oblastech. Zájem českých úřadů o české občany je jistě správný, ale za ty hysterické nóty, které vlastenci posílali do Osla, se musí každý slušný Čech stydět.
Žádné komentáře:
Okomentovat