Zdá se, že se novým šéfem Konzervativní strany a novým nevoleným britským premiérem stane Johnsonův ministr financí Rishi Sunak, supermilionář, který má jmění ve výši 760 milionů liber.Sunaka podpořílo více než 165 poslanců poté, co Johnson prohlásil, že nebude kandidovat, přestože tvrdí, že má 102 příznivců
Vztah konzervativního vnímání světa, které je obecně označováno spíše za aplikaci selského rozumu než jakoukoli ucelenou ideologii či sérii pouček, k volnému trhu a kapitalismu, je poněkud méně přímočarý. Ne snad, že by je konzervativci zpochybňovali, mnozí z nich však vnímají jejich limity.
Kupříkladu známý britský filosof sir Roger Scruton a mnozí jeho následovníci zdůrazňovali, že konzervativec chápe kapitalismus jako dosud nejsofistikovanější hospodářsko-společenský model, avšak pouze proto, že tento dokáže nejlépe zajistit materiální blahobyt a z něj vyplývající společenskou stabilitu. To vše pouze v podmínkách, kdy je zasazen do funkčního právního řádu, který zamezuje některým subjektům přesouvat náklady úspěchu na jiné a garantuje lidskou důstojnost. Nejedná se tedy o adoraci trhu jako takového, jak činí liberálové, ale spíše o velice pragmatický a instrumentální přístup ke kapitalismu jako nástroji, který se historicky osvědčil.
Spojovat tedy konzervatismus s nízkými daněmi a bezbřehou podporou trhu tedy není zcela na místě. Pokud chceme hovořit o konzervativní politice, je lépe zmiňovat hodnoty jako společenská stabilita, důraz na tradici a kreativní proud předávání osvědčených společenských modelů, zachování kulturního dědictví po předcích, otázky identity a v případě Spojeného království bezesporu i oddanost monarchii jako instituci, plnící roli kotvy v rámci rozkolísaného politického systému.
Je jasné, že do těchto měřítek návrhy Liz Truss, ale i řady jejích předchůdců příliš nezapadaly a připravily tak Konzervativce o cenné politické body. Přitom si lze zaspekulovat, že v současných turbulentních dobách by to byl právě důraz na stabilitu ve společnosti, zachování sociálního smíru a přežití komunit namísto čistého individualismu, co by v uších vystrašených voličů, kteří začínají opět řešit otázky základního materiálního zabezpečení, mohlo rezonovat. Prostý neoliberální přístup byl odmítnut nejenom veřejností, ale i samotnými finančními trhy. Resuscitace tradičnějších konzervativních myšlenek se proto vcelku logicky nabízí.
Jak je tedy vidět, ať už v čele Konzervativní strany stane kdokoli, jeho role bude nesmírně složitá. Kromě panující globální krize se bude muset popasovat s vnitřně rozklíženou partají, která, chce-li skutečně za dva roky opět vyhrát volby, bude muset urychleně najít nový ideový program, který nabídne voličům. Každý z těchto úkolů by sám o sobě hravě zaměstnal nejednoho průměrného lídra. Jejich kombinace si pak vyžádá nadlidské úsilí. Je schopen jej některý z kandidátů vyvinout? To ukážou až následující měsíce!
Žádné komentáře:
Okomentovat