O otřesné situaci v dnešní Británii píše George Monbiot. Nejenže tam dochází k drastickému omezování občanských svobod a lidé drsně chudnou, ale média se tím nezabývají. Řešením by bylo zavedení proporčního hlasování při volbách, protože zastaralý většinový systém je naprosto nereprezentativní.
S tím, jak se stupňuje omezování našich svobod, se zdá být seznam našich národních neduhů nekonečný.
Téměř všechna média přinesla komentáře nově dosazené ministryně vnitra Suelly Bravermanové o spiknutí "wokerati, kteří pojídají tofu". Překvapivé je, že sotva některá z nich informovala o tom, co v té době Bravermanova provedla. Prosadila v Dolní sněmovně nejrepresivnější zákon moderní éry.
Podle návrhu zákona o veřejném pořádku může být každý, kdo v předchozích pěti letech protestoval nebo k protestům podněcoval jiné lidi, donucen "podrobit se ... instalaci nezbytného zařízení na jeho osobě", které bude monitorovat jeho pohyb. Jinými slovy, pokud se zúčastníte nebo podpoříte jakýkoli protest, při němž dojde k "vážnému narušení života dvou nebo více osob nebo organizace", můžete být nuceni nosit elektronickou visačku. "Závažné narušení života" je nově definováno v zákoně o policii z roku 2022 tak, aby zahrnovalo i hluk.
Jedná se pouze o jedno z řady překvapivých opatření v návrhu zákona, o němž se ve veřejném životě při jeho projednávání v britském zákonodárném sboru téměř nemluví. Vidíme zde dvě ztráty v jednom okamžiku: totální likvidace práva na protest a mutaci politické žurnalistiky ze zpravodajství o podstatě věcí na zpravodajství o podívané. To jsou jen ty nejnovější z našich ztrát.
Nerovnost se stala tak extrémní a kombinace zmrazených mezd, klesajících sociálních dávek, rostoucích nájmů a splátek hypoték, prudce rostoucích účtů a inflace cen potravin je tak nebezpečná, že miliony lidí jsou tlačeny k chudobě. Pokud se něco nezmění, mnozí z nich brzy přijdou o střechu nad hlavou. Uprostřed této krize jsme byli obdarováni premiérem, který vlastní čtyři luxusní domy. Jedním z nich je prázdný byt v Kensingtonu, který si Sunak vyhrazuje pro návštěvy příbuzných.
V době, kdy byl Rishi Sunak ministrem financí, vláda opakovaně odkládala svůj předvolební slib že zakáže vystěhovávání nájemníků bez zavinění. Pronajímatelé tuto pravomoc bezohledně využívají k tomu, aby své nájemníky vyhodili na ulici nebo je hrozbou donutili přijmout nehorázné zvýšení nájemného a neutěšené podmínky. Kdyby Sunakův hypoteční program "pomoci při koupi bytu" býval uspěl (žalostně selhal), zvýšil by ceny nemovitostí, zvýšil by nájemné a učinil vlastnictví bytů méně dostupným: byl by to opak jeho deklarovaného cíle. To však bylo, stejně jako u všech podobných programů, jistě jeho pravým cílem: zvýšit cenu majetku stávajících vlastníků, nemovitostí, voličské základny Konzervativní strany.
Veřejné služby se v Británii hroutí dechberoucí rychlostí. Ředitelé škol varují, že 90 % škol v Anglii by příští rok mohly dojít peníze. Zubní lékařství státního zdravotnictví je na pokraji totálního kolapsu. Nevyčíslitelné množství lidí nyní žije v neustálých bolestech a v některých případech si sami vytrhávají zuby. Podezření, že státní zdravotnictví je záměrně likvidováno, že jeho základní služby jsou ponechány v úpadku, abychom ho přestali bránit před privatizací, stoupá v mysli stále více.
Ale Sunak se zdá být odhodlán jen k dalším likvidacím. Sedí na rodinném jmění ve výši 730 milionů liber a zdá se, že se ho nedotýká osud lidí, kteří jsou mu svým bohatstvím tak vzdáleni, že se musí zdát, že existují na jiné planetě. Je to oligarcha oligarchů, který vždy reaguje na požadavky velkého kapitálu a tří plutokratů, kteří vlastní největší noviny v zemi, a nedbá na potřeby 67 milionů lidí, kteří zde žijí.
Po 12 letech konzervativních škrtů a chaosu si superbohatí vzali téměř vše. Dokonce se zmocnili i ctnosti. Nyní si přivlastňují vnější znaky etického života a přitom - navzdory nebo právě proto, že mají bundy z organické bavlny a druhé domy, elektromobily a maso krmené pastvinami a dovolené v klidných letoviscích, se nadále zmocňují lvího podílu na všem.
Korupce je zakořeněná ve veřejném životě. Podvody jsou málokdy stíhány. Organizovaný zločin je díky zničení schopnosti státu regulovat vše od praní špinavých peněz po skládkování odpadu tak široce podporován, že by se skoro dalo věřit, že je to úmyslné. Naše řeky se proměnily ve stoky, půda se odplavuje, systém plánování je demontován a stovky zákonů o životním prostředí jsou nyní ohroženy. Řítíme se k zániku systémů, zatímco freneticky mluvíme o čemkoli jiném.
Jinými slovy, nepotřebujeme jen všeobecné volby, ale kompletní přehodnocení toho, kdo jsme a kde stojíme. Nepotřebujeme jen poměrné zastoupení, ale radikální decentralizaci na nejnižší možné úrovně, na nichž lze rozhodovat, doprovázenou záměrnou, participativní demokracií. Nepotřebujeme jen nové zákony o lobbingu, ale komplexní program, který by z politiky odstranil peníze, ukončil veškeré soukromé politické dary, rozbil miliardářský tisk a požadoval plnou finanční transparentnost pro všechny účastníky veřejného života. Měli bychom usilovat nejen o zrušení represivních zákonů, ale - protože občanská neposlušnost je základem demokracie - o pozitivní práva na protest.
To vše se nám nyní zdá být vzdálené. Jeremy Corbyn nabídl některé z těchto reforem (i když zdaleka ne všechny). Keir Starmer nenabízí žádné. Ačkoli labourističtí poslanci hlasovali proti návrhu zákona o veřejném pořádku, jeho jediným veřejným komentářem zatím bylo, že podpořil jeho hlavní strategii: delší tresty pro lidi, kteří se lepí na silnice. Pokud ho však Labouristická strana nebo její budoucí koaliční partneři přesvědčí, aby souhlasil jen s jedním aspektem tohoto programu, a to s poměrným zastoupením, můžeme začít pracovat na ostatním a budovat politická spojenectví, která by mohla změnit život tohoto národa. Bez poměrného zastoupení nám zůstane nefunkční duopol, který je v područí miliardářského tisku a milionářů, které jmenuje, aby nám vládli. Takhle to dál nejde.
Zdroj
Žádné komentáře:
Okomentovat