Malá, ale zato velmi hlasitá část české společnosti slouží veřejně zájmům Ruské federace. Šíří nenávist k Ukrajincům, k Západu i zemím NATO a hlasitě podporuje ultrakonzervativní ideologii Vladimira Putina. Tato část české společnosti v podstatě volá po zopakování 21. srpna 1968.
Proruští Češi, Moravané a Slezané jsou roztroušeni po celé České republice, větší procento je jich mezi obyvatelstvem venkova, především v pohraničí. V nejisté sociální struktuře zde zásluhou Benešovy prosovětské orientace hnízdí proruské zlo již od roku 1945. Pamětníci poválečných událostí už jsou v zanedbatelné menšině, avšak nové generace obdiv k Východu zdědily, navíc mají vyprané mozky prolhanou komunistickou prosovětskou školní a mediální propagandou.
Je pro člověka šokem, když vidí a slyší, jak proruská propaganda je šířena lidmi, u nichž by to nikdy nepředpokládal, lidmi, kteří s komunisty v úzkých vztazích nikdy nebyli. Jedná se obyčejně o potomky poválečných benešovců, jimž byla do mozků implantována Benešova pomsta Západu, za Mnichovskou dohodu, a víra v udatné ruské hrdiny. "Údajné" ruské hrdiny, protože v roce 1945 bylo největším hrdinstvím rudoarmějců v Čechách vypít a přežít co největší dávky alkoholu.
Kulturní zaostalost a rezidua bolševismu ovšem najdeme i v našich městech. Nejhorší jsou přitom projevy zaostalosti a zrádcovství ve společenské skupině takzvaných vzdělanců. Ty jsou nejnebezpečnější. Další obrovskou zátěží naší společnosti je několik milionů českého obyvatelstva, které stále žije ze vzpomínek na jistoty socialismu, jež přišly do českých zemí zásluhou Vítězného února a sovětských poradců. Z morálně narušeného českého komunistického prostředí vzešli většinou všichni ti dezinformátoři a blázni, kteří dnes chtějí prodat české země na Východ. Tragédií je, že vedle klasických dezolátů působí ve prospěch Putinovy kliky i celá řada mediálně známých lidí.
Vedle otevřených proruských dezinformátorů tu máme totiž kupříkladu i občanské iniciativy, které v souladu s propagandou Kremlu bojují za svobodu slova pro mediální aktivity ruské subverze. Ukázkovým příkladem je Společnost pro obranu svobody slova. Stejné mentální naladění se projevuje i u řady členů mediálních rad. Nejde prostě o to, že by zradu českých zájmů organizovala jenom nějaká partička zadlužených prosťáčků. Proruskými a proputinovskými inklinacemi jsou doslova prolezlá česká média i česká politická elita. Příkladem je Václav Klaus a jeho aktivity proti EU a západní demokracii. "Kdo nejde s námi, jde proti nám," heslo jakoby na Klause ušité.
Svoboda slova, po které desítky let volali disidenti, sice přišla v mnoha podobách, také v podobě, jakou slušná společnost nemůže neakceptovat. Nepřijatelné jsou nejen vulgarity, sprosté výrazy a nadávky v mediích, v divadlech, ve filmu, agresivní napadání, ale hlavně je nepřijatelné ohrožování bezpečnosti českého státu, tedy obyvatelstva českých zemí. Po zesílení ruských útoků a vyhrožování jadernými zbraněmi není už možné do světa oznamovat, jakými vojenskými prostředky země disponuje a kde se nalézají. Není možné v mediích uvádět tajné informace o armádě, policii, politicích a jejich záměrech. Je na čase vrátit se k opatřením podobným prvorepublikovému zákonu na obranu republiky a k cenzuře. Tento zákon sice byl vytvořen hlavně na ochranu prezidenta Masaryka, ale bylo jím možné izolovat všechny extremistické skupiny. (stk)
Žádné komentáře:
Okomentovat