Čest nespravedlivě stíhaným obětem komunizmu

 V pátek 10. května za doprovodu Ústřední hudby Armády ČR přinášeli květinové dary jménem institucí i veřejných činitelů a předně jménem bývalých politických vězňů, jakož i pozůstalých těch, kdo byli v komunistickém Československu vězněni a popravováni z ideologických důvodů.

Pietnímu aktu byli kromě někdejších politických vězňů přítomni důstojníci armády, zástupci Vězeňské služby ČR i spolku Dcery politických vězňů padesátých let. Čest nespravedlivě stíhaným a trýzněným rovněž vzdali mj. kardinál Dominik Duka, zástupci Vojenského spolku rehabilitovaných, Ústavu pro studium totalitních režimů, Parlamentu ČR, vlády a samospráv, jakož i velvyslanec Maďarska András Baranyi.

Motolský hřbitov se nestal místem vzpomínky na neblahé časy náhodou: pod křížem a pamětními deskami tam leží ostatky lidí, kteří doplatili na zvůli komunistů. Někteří zemřeli v táborech nucených prací či ve vězení, jiní byli popraveni nebo zastřeleni na útěku, další zemřeli při přechodu státní hranice rukou pohraniční stráže. Jejich urny, neoznačené jmény, byly na hřbitov přivezeny tajně, aby rodiny zabitých nevěděly, kde byl jejich blízký pohřben. Avšak úsilím badatelů z Konfederace politických vězňů, Národního archivu Praha a Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR se podařilo vypátrat jména 46 osob-obětí, jejichž popel se v Motole nachází. Jde např. o Josefa Brykse, pilota RAF, jenž zemřel v jáchymovských uranových dolech.

Archivářka Národního archivu Alena Šimánková odkryla přítomným dva z řady příběhů, které se skrývají za oním výčtem zjištěných jmen – jeden z nich patří Ladislavu Dokonalovi, který byl zemědělcem v Bezděkově u Přelouče a hospodařil na sedmi hektarech půdy. Protože nesplnil státem nařízené dodávky, byl odsouzen k šesti letům odnětí svobody a vězněn v pracovním táboře Rovnost u Jáchymova; ostraha ho zastřelila při pokusu o útěk. Ostatky rodině nebyly vydány s odůvodněním, že šlo o „vesnického boháče“. Jiné jméno z výčtu pohřbených osvětlil Jiří Šouša z Katedry právních dějin Právnické fakulty UK: Student Emanuel Čančík se po Únoru zapojil do protikomunistického odboje a byl posléze odhalen, odsouzen a roku 1949 popraven. Slovo před památníkem dostali také vedoucí Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR Aleš Kýr, první místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Věra Kovářová, ministr kultury Martin Baxa, člen zastupitelstva Prahy 5 Petr Lachnit, senátor Pavel Fischer ad.

Vlastní smysl setkání u památníku obětem socialistického útisku dobře vyplynul z řeči Lea Žídka, který podmínky lágrů padesátých let zakusil na vlastní kůži: „Opět si zde na tomto památném místě, ale i jinde při mnoha podobných akcích uvědomujeme svůj dluh vůči těm, kteří zvláště v padesátých letech minulého století obětovali své zdraví a životy pro to, abychom v budoucnu mohli žít ve svobodě a pokoji. Jsme jim za to dostatečně vděční? A plníme jejich odkaz? Bez ohledu na postoje k posmrtnému životu cítím, že by nebylo spravedlivé, kdybychom neuznali jejich trvalou existenci nejen v našich myslích a srdcích, ale i na věčnosti. Vždyť k nám stále promlouvají a varují nás před každým nebezpečím. Burcují naše svědomí a neustále nás vybízejí, abychom odmítali dobyvatelské a totalitní praktiky diktátorských režimů a prosazování i šíření extremistických ideologií, které narušují přirozené zákony a jasně dané vztahy mezi muži a ženami. Troufneme si je neslyšet či odmítat? Někteří z nás se již brzy, jiní později přiblíží k druhému břehu široké řeky života a přes její prudce strhující proud se budou snažit na něj vystoupit. Pokud se nám při této snaze nepodaří odolat různým škodlivým mainstreamům, můžeme skončit až někde v bezedném rozbouřeném moři zkázy. Braňme se tomu zavčas. Ještě není vše ztraceno. K nalezení správné cesty a k potřebnému získání síly a odvahy nám mohou pomoci i přímluvy těch, na které dnes s vděčností vzpomínáme a jimž přejeme zasloužené věčné odpočinutí. Věřme přátelé, že při naší dobré vůli a upřímné snaze o nápravu nebude Ninive zcela zničeno.“

Potom k přítomným promluvil kardinál Dominik Duka a varoval před zapomenutím naší historie novou generací národa, které se ukazuje jako reálné nebezpečí kupříkladu u přijímacích zkoušek na střední a vysoké školy. Obrátil následně pozornost k jednomu z těch, kdo ve společném hrobě našli odpočinutí, a sice k Jánosi Esterházymu, příslušníku maďarské aristokracie, který se v rámci Státní rady Slovenského štátu zastal Židů v době jejich vyhlazování a který byl právě proto zavlečen do politických procesů padesátých let. To otce Dominika přivedlo k myšlence na Izrael a současný kontext: „Nárůst antisemitismu, který je obrovskou oslavou nacismu probíhá v celém demokratickém světě, probíhá na univerzitách! Ano, bratře Leo, tady je Ninive. A to jsou skutečnosti, na které bychom neměli zapomínat. Tekoucí identita nevychová vojáka, ten nebude bránit. Stačí pokus o evidenci případné mobilizace a vidíte, jaká byla reakce.“

Kardinál Duka naznačil, kudy vede cesta z popsaných trampot a zmatků: „To, co nás může zachránit, je skutečná znalost, pravda, ale nepřipustit si nenávist. Jestliže dáme nenávist jako heslo zápasu, jsme ztraceni. Modlitbě nás naučil jeden syn židovského národa, judského kmene, davidovské dynastie.“ Naneštěstí Kristovy kříže se odstraňují „v mnoha zemích, kde vládne islám, ať je teroristický anebo militantní, anebo i v těch zemích, které nazýváme zeměmi demokratickými, tolerantními. A stále nám není nic platné a nechceme si uvědomit, co řekl T. G. Masaryk: ‚Bez zbožnosti, tolerance, vzájemné úcty a diskuze není demokracie možná.‘“ Když domluvil, ještě se krátce pomodlil.

Spolek Nositelé odkazu Jáchymovské peklo pořádá pietní setkání už 24 let a z jeho strany zaznělo v závěru pozvání na 35. ročník vzpomínkové akce Jáchymovské peklo (24. a 25. května), v jejímž rámci účastníci navštíví čtyři místa paměti: hřbitov v Horním Slavkově, tzv. rudou věž smrti u Ostrova-Vykmanova, Jáchymov a památník Brána ke svobodě u Mikulova. V sobotu 13. července se pak v premonstrátském klášteře Teplá uskuteční mše svatá ke cti bl. Hroznaty, patrona politických vězňů.

Zdroj: Zemřeli za tebe, zemřeli za nás. Hold obětem komunismu – Katolické noviny (katolickenoviny.cz)

Rakousko se připravuje na vratné jednorázové lahve

Od 1. ledna 2025 začnou v Rakousku být k nápojům v plastových a hliníkových lahvích připočítávána záloha 25 centů (6,25 Kč). Prázdné lahve budou vykupovány a recyklovány. Systém se údajně v někteých zemích osvědčil a přispěl k ochraně životního prostředí, lidé drahé prázdné lahve nevyhazují. 

Před některými supermarkety v Rakousku už nyní je možné pozorovat stavební ruch. Na zahájení výkupu se obchod připravuje už nyní, bude z něj mít značný zisk. Automaty na odběr prázdných lahví budu před vchody do obchodů. Zákazníkovi  bude záloha vrácena uvnitř, u pokladen. Povinnost vykupovat jednorázové lahve budou však mít jen obchody s větší prodejní plochou než 400 m2. 

Příprava na montáž odběrných automatů nyní například probíhá u 345 prodejen Hofer, přičemž se předpokládá, že tato investice bude řetězec stát 128 milionů eur (3,2 miliardy Kč). Někde u supermarketů Hofer budou výkupní zařízení postavena přímo na parkovištích. 

Byly české země v květnu 1945 osvobozeny nebo ukořistěny?

 V poválečných 45 letech jsme v Československu slavili 9. května Den osvobození sovětskou armádou. Školní mládež se učila a sdělovací prostředky to 45 let neúnavně opakovaly, že 9. května 1945 sovětské tanky přijely z Berlína do Prahy a nekompromisním zásahem, bez ohledu na své obětí, zničily a vyhnaly německé vojáky. Osvoboditelé pak byli zasypáni šeříky. Objektivní pamětníci se v tehdejší prosovětské euforii neodvažovali říci, že to bylo jinak, a tak raději mlčeli.

Po roce 1990 jsme oslavu osvobození změnili na oslavu konce 2. světové války, který se  všude v Evropě, mimo komunistického východního bloku, slavil 8. května. Po Hitlerově smrti 30. dubna 1945 většinou v Německu už nebyl valný zájem dál bojovat.  Sovětské tanky mohly do Prahy přijet nejméně o 3 dny dříve, Stalin si však chtěl vítězství ve světové válce vychutnat, nechal tedy Prahu povstat, krvácet a čekat. Oficiální ukončení války v Evropě, kapitulace nacistické Třetí říše, bylo dohodnuto na půlnoc ze 7. na 8. května 1945. Válka skončila, i když Stalin sovětským zástupcům přikázal změnit termín konce války o den později, až na 9. května 1945.

Organizátorům pražského povstání včele s benešovcem Pražákem a komunistou Smrkovským nestačilo krveprolití v Praze, ale prostřednictvím pražského rozhlasu vyprovokovali lidi na venkově k přepadání, zabíjení a okrádání odcházejících německých vojáků. To samozřejmě pro revolucionáře často skončilo tragicky. Po příjezdu sovětských tanků do Prahy dění v Čechách nadále řídil pražský rozhlas, který doporučoval všude vřele vítat sovětské osvoboditele. Ti se však museli zastavit na demarkační čáře Karlovy Vary, Rokycany, Písek, České Budějovice, Dolní Dvořiště. Od Putimi na západ stála armáda americká. Šumava a Plzeň přestaly být v americké zóně v listopadu 1945, kdy náhle se z Československa stáhly armáda sovětská  i americká. Svou roli při odchodu armád z Československa možná sehrály atomovky nad Hirošinou a Nagasaki. Sověti i bez armády zásluhou početně značně posílené komunistické strany (KSČ) a zásluhou  komunistického smýšlení velké části českého obyvatelstva mohli se v Praze postupně ujmout dohledu nad dalším vývojem Československa. Měli k tomu také staré požehnání z Teheránské konference konané 28.11.1943 až 1.12.1943. 

V Teheránu byl v listopadu 1943 položen základ poválečného rozdělení Evropy.  Čtyřdenní setkání bylo ve znamení Stalinových úskoků. Podařilo se mu pod záminkou, že na něj byl pokus spáchat atentát, oddaloval jednání, přitom zařídil odposlech rozhovorů Roosevelta s Churchillem.

Stalin nevylučoval možnost spojeneckého vylodění na západě Evropy, ale odmítal vstup západních spojenců na Balkán a do východní Evropy, v té době již plánoval právě v tomto prostoru vytvořit své pásmo satelitních komunistických zemí. Roosevelt souhlasil, Churchill měl výhrady. Důležitým bodem jednání se stala polská otázka, kde Stalin bezpodmínečně požadoval pro sebe východní část Polska (tzv. Kresy), území, které získal podle paktu s nacistickým Německem v roce 1939. Roosevelt i Churchill mu vyhověli a bylo dohodnuto, že Polsko jako kompenzaci získá na západě území Německa až po linii Odra–Nisa.

Velká trojka ve složení Stalin–Roosevelt–Churchill se během války znovu setkala už jen jednou, v únoru 1945 na konferenci na Jaltě. Nedlouho poté (12.4.1945) Roosevelt zemřel a na následující konferenci v Postupimi v létě 1945 už USA zastupoval Harry Truman. Churchill do Postupimi jel v očekávání výsledků britských voleb, které překvapivě prohrál, takže na závěr konference už jej nahradil nově jmenovaný premiér Clement Attlee. 

Po téměř osmi desetiletích se dokážou lidé v České republice přít o to, jestli v květnu 1945 bylo české území sovětskou armádou osvobozeno nebo ukořistěno. Samá voda.  Není možné se zbavit dojmu, že pražské povstání zorganizovali sověti jako krvavé divadlo, které měla triumfálně ukončit Rudá armáda a vyhlásit tak Stalina jako hlavního vítěze celé 2. světové války. O tom, kdo obsadí a po válce bude ovládat české a slovenské území, zřejmě mnohem více než tanky a pušky na frontách rozhodla Teheránská konference  v listopadu 1943. Tak jako v Mnichově: "Rozhodlo se o nás a bez nás."

Když muž měl být správným mužem

 Co by měl umět mladý Američan podle časopisu Harpers z roku 1933? Jaké schopnosti, dovednosti, úspěchy a mimoškolní dovednosti by měl mít každý muž, pokud se chce stát soběstačným a všestranným člověkem, připraveným na život, případně na manželství a výchovu vlastních dětí?

1. Měl by uplavat alespoň kilometr, umět se potápět a necítit pod vodou paniku. Měl by také umět základy záchrany tonoucích.

2. Měl by umět dobře řídit automobil. A neměl by být úplně bezradný, když se auto porouchá. Musí umět vyměnit pneumatiku a poradit si se základními problémy motoru.

3. Měl by umět střílet z revolveru nebo pušky a umět zbraň po střelbě vyčistit.

4. Co se týče sebeobrany, člověk by se určitě měl umět postarat sám o sebe při potyčce. Nemusí se učit jujitsu – stačí mu staromódní box.

5. Měl by znát základy táboření, umět rozdělat oheň, nasekat dřevo a ovládat první pomoc.

6.  Měl by si umět sám uvařit si, a to nejen proto, že to jednou bude potřebovat, ale i proto, že vaření je jedním z krásných umění a zdrojem nekonečného potěšení. Měl by umět umíchat vejce, uvařit kávu, upéct steak, upravit salát, naporcovat kuře a příležitostně připravit jeden prvotřídní pokrm.  Není to zženštilé, není to nad jeho síly a nejlepší kuchaři jsou všichni muži.

7. Měl by umět používat šroubovák, pilu, kladivo a další běžné nářadí.

8. Měl by mít také krásný a výrazný rukopis. Ale většinu svého psaní, zvláště je-li to profesionál, který toho má hodně na práci, by měl být schopen psát na psacím stroji, rychlostí alespoň tři tisíce slov za hodinu.

9. Měl by dobře hrát alespoň jednu míčovou hru. Američan, který neumí házet a chytat míč, působí uboze a groteskně.

10. Měl by umět jezdit na kole.

11. Měl by také umět bruslit, plachtit na lodi a ucházejícím způsobem ovládat kánoi.

12. Měl by umět rybařit a hrát šachy.

13. Chůze je ušlechtilý, ale opomíjený sport. Američané se jednou za dlouhou dobu vydají na túru, ale málokdy chodí pěšky. Což je chyba.

14. Měl by toho hodně vědět o zvířatech a o tom, jak se o ně starat.

15. Měl by umět jezdit na koni.

16. Měl by se naučit tančit.

17. Měl by umět hrát alespoň jednu karetní hru.

18. Musí mít znalosti o tom, jak dávat spropitné přirozeně, spravedlivě, beze strachu a bez výčitek.

19. Pokud jde o alkohol, měl by poznat svou schopnost a držet se v jejích mezích; měl by vědět něco o různých druzích nápojů a o tom, které nápoje nemíchat a které naopak ano.

19. Pokud jde o sex, příroda to zjevně zamýšlela tak, abychom dělali mnoho chyb – v naději, že alespoň některé z nich dopadnou dobře…

20. Měl by znát základy hazardních her. Hazardní hry by však měl chápat podobně  jako pití – čím méně je člověk používá, tím lépe.

21. Výše než téměř jakýkoli jiný úspěch na seznamu je znalost hudby. Neexistuje důvod, proč by se každý mladý muž, který není absolutně hluchý, nemohl naučit hrát na jeden hudební nástroj natolik dobře, aby mu to bylo zdrojem sebe sama a snesitelným potěšením pro ostatní.

22. Civilizovaný člověk by měl umět číst. Schopnost číst, nebo spíše zvyk číst, je i mezi inteligentními lidmi velmi vzácná a je třeba se jí učit a udržovat ji.

23. Měl by znát alespoň jeden cizí jazyk. Francouzštinu nebo němčinu a nejlépe oba jazyky.

24. Měl by umět cestovat – bez povyku a stížností.

25. Mladý muž by se měl umět jasně a bez ostychu vyjadřovat před cizími lidmi.

26. Dospělý Američan se dokáže postavit na nohy, pronést přípitek, představit cizince, vyjádřit občanský protest, vyprášit proradného politika,

27. Mladý muž by měl ovládat spisovný jazyk a umět se srozumitelně vyjádřit na papíře.

28. Měl by  rozumět struktuře podnikání, investic a bank.

29. Každý vzdělaný člověk by měl být jako nezbytná součást svého vzdělání vhozen do kalných vod amerického průmyslu, aby poznal, jaké to je vydělávat si tvrdou prací denní mzdu.

30. Než dosáhne dvaadvaceti let, měl by něco dělat protože to chce sám a ne proto, že to po něm chtějí ostatní.

Zdroj: Konzervativní noviny

Vláda ODS se tak jako kdysi henleinovci bije za menšinu, alu tu nejbohatší

 Nejbohatším oligarchickým rodinám ministři "odpovědné" Fialovy vlády, která nenechá nikoho padnout, tolik nadělili jako SantaKlaus, děda Mráz a Ježíšek dohromady za tisíce a tisíce let. Fosilním a energo baronům bez rozdílu. Bankám bez rozdílu původu. Provozovatelům bytových lumpáren. Zahraničním supermarketům v Česku, ale i v sousedních zemích. Zbrojařům dodávajícím podporujícím ODS. Každý jeden z nich si poctivě odnesl z peněženek našich občanů v době krize ohromné balíky miliard za nadšeného výskotu a hýkání z ODS. 

Zaplatili jsme nejvyššími cenami a byli jsme potrestáni obludným poklesem výdajů na nehodné zřetele života v českém ráji. Došlo tedy na vědu a výzkum, došlo na školství i zdravotnictví, došlo na důchodce, došlo na zdravotně postižené. Reálné platy i přes fabulace premiéra i ministra financí dosáhnou dob minulých až někdy koncem desetiletí. 

Dluhy, co tady po odpovědné ODS zůstanou, budou splácet další a další generace. Odvaha postavit se po stranické linii OZE a zeleným technologiím v kontrastu neutuchající dotační podpory uhelných baronů a jaderné energetice bude konečná pro jakýkoli průmysl v budoucích Čechách, Moravě i Slezsku. 

Postavit a nejdráž umíme. Postavit nejpomaleji zvládáme. Mít nejvyšší ceny za elektřinu v EU pro firmy i občany nevadí, už jsme si to vyzkoušeli, už jsme zvyklí.

Hnutí ANO neslouží Rusku, jak se snaží vší silou vůle dokázat neúspěšná koalice SPOLU. Plně vládě nakloněný prezident poskakuje po republice jako kůzle s šedivými vousy. Koalice dělá vše, aby volič zapomněl na minulost vlády SPOLU, aby se plně nechal obludit dezinformacemi různých směrů a nenáviděl Babiše a ANO.

Zdroj: BL

České děti jsou i ve školách vydány na pospas mobilnímu zlu

 Na Slovensku je připravován zákon, podle něhož používání mobilních telefonů ve školách má být značně omezené nebo přímo zakázané. Jak lze už řadu let pozorovat, Slováci se sice v politice pohybují od zdi ke zdi, ale když jde o zdraví občanů, a zvláště dětí, dovedou jednat daleko rozumněji než  politici čeští. 

Dle vyjádření českého ministerstva školství nikdo nemá kompetence k zásahu ohledně používání mobilů v čase výuky. K čemu jinému se může dospět u kulatých stolů v Senátu a ve Sněmovně?

Vyslechl jsem o mobilech v českých školách nedávno na ČRo Plus diskusi dvou jakýchsi znalců. A nevěřil jsem svým uším, když jsem slyšel, co se ve školách děje. Jeden se přikláněl k názoru, že by během vyučování měly být chytré telefony vypnuty, zapínat by se měly jen o přestávkách. Druhý diskutér byl zásadně proti vypínání, tvrdil, že mobily jsou důležitým pomocníkem při vyučování. Nepochopil jsem ani jednoho. 

V současné době není již pochyb o tom, že jak fyzické, tak mentální zdraví dětí a mládeže se v poslední době značně zhoršuje. Je prokázáno, že zhoršení je přímo úměrné času stráveném na mobilních telefonech. Užívání mobilů dětmi je přímo spojené s nárůstem úzkosti, deprese, šikanování, se zhoršením výsledků ve standardizovaných testech, s nárůstem obezity a s rozkladem rodinných i sociálních vztahů.

Zpět na Slovensko!  Všechny skupiny ve slovenské společnosti – od politiků vládních i opozičních po organizace rodičů a učitelů – samy žádají o zrušení mobilů při školní výuce. Na Slovensku mají i mládežnický parlament (v ČR nikoli), a i ten jednoznačně žádal o omezení možnosti používat mobily ve školách.

České členství v Evropské unii je sice rozpačité, ale výhodné

Už 20 let je Česká republika členským státem Evropské unie. Pro většinu lidí je to dnes samozřejmost jako to, že slunce ráno vychází a večer zapadá. Když se vrátím o nějakých 40 let zpět, musím přiznat, že tenkrát při každodenním sledování rakouských televizních zpráv (Zeit im Bild) mě nikdy nenapadlo, že český premiér někdy bude ve skupině politiků EHS (dnes EU), kteří se na závěr úspěšných summitů nechávali zvěčnit pro světová media. 

Před 40 lety Rakousko ještě zdaleka nebylo členem EU, avšak měl jsem dojem, že Rakušané o Společenství vědí víc než ti, kteří v něm jsou. Vídeňská televize (ÖRF) byla také zdrojem informací o dění v Praze a Bratislavě. Rakouské kamery natáčely disidenty i jejich pronásledovatele. V listopadu 1989 proto například Václav Havel pro mne vůbec nebyl neznámou tváří. V 80. letech se vídeňská televize v mnohém značně lišila od pražské. Nechápal jsem časté zveřejňování korupčních a jiných afér rakouských vysokých politiků. To v socialistickém Československu možné nebylo, tady oficiálně bylo všechno správné a všichni politici bezúhonní. Nechápal jsem také dotěrnou reklamu, která doprovázela každý pořad televize a hloupě se opakovala. 

O státech sdružených v EHS se v československé veřejnosti toho moc nevědělo, Rudé právo, jehož články kopírovaly ostatní noviny, mělo jiné starosti. Televize ukázala ze Západu jen to horší, například demonstrace a stávky. Pražané tenkrát chtěli, aby se u nás žilo jako v Bavorsku a Rakousku, aby byly v obchodech banány, aby bylo možné za koruny koupit moderní automobil a aby se dalo se volně cestovat po světě. Ze Západu totiž k nám občas s naleštěným silným vozem nějaký turista či obchodník zavítal, pustil valuty a vyvolal nesplnitelné touhy. Na venkově, především v zemědělství, v 80. letech minulého století vládla spokojenost. Největší dřinu převzaly stroje, potravin bylo dost na stůl i do mrazáku, v garážích odpočívaly levné Moskviče. O cestování a povalování u moře venkov nestál, stačil mu tu a tam nákupní autobusový zájezd do Drážďan nebo Krakova. 

40 let se říkalo, "že komunistický režim musí rupnout," ale na to rupnutí prakticky nikdo nebyl připraven, ani disidenti, kteří jako neoficiální opozice jen chtěli lidskými právy vydírat zoufalou komunistickou vládu. Odstartoval to Gorbačov: 

Michail Gorbačov po svém zvolení do čela ÚV KSSS v roce 1985 věděl, v jakém úpadku, zásluhou lpění na stalinských velmocenských zvycích, je sovětské hospodářství. Krk komunistickému  zřízení SSSR zřejmě úplně podříznout nechtěl, chtěl ukončením příprav na "hvězdné války" do Východu naroubovat  něco dobrého ze Západu. Věděl také, že ekonomicky i politicky bloudící je nejen Sovětský svaz, ale i státy dobrovolně-povinně zapojené ve Varšavské smlouvě a v RVHP. Pustil tedy jejich komunistické vlády k vodě, ať se samy starají o své chlívečky.  

Evropské hospodářské společenství, které po odstranění obchodních problémů na státních hranicích  prosperovalo a mohlo v 80. letech už mezi sebe přijímat další státy. Průmysl EHS byl zásluhou imigrantů z Turecka, Balkánu a Afriky jakžtakž vyřešen, starosti dělaly potraviny. Důvodem nepokojů, revolucí a válek vždy v minulosti býval hlad. Dostatek zdravých potravin se jako sociální program šťastně stal hlavním pilířem EHS - a dodnes je pilířem EU. 

Zemědělství v původních zemích EHS bylo založeno na tradičních malých rodinných závodech, jejichž majitelé však už nechtěli pracovat téměř zadarmo, v porovnání s průmyslem, hledali si druhá dobře honorovaná zaměstnání a zemědělskou výrobu omezovali. Zachování zemědělské výroby a dostatku potravin mohly v EHS vyřešit jen dotace. Jednalo se v podstatě o sociální program, který měl životní úroveň zemědělských rodin přiblížit ostatním vrstvám a bránit v odchodu lidí z venkova. Tento způsob zemědělských dotací dostal ďábelskou tvář po roce 1989 a především po rozšíření EU v roce 2004, kdy původně sociální podporu začaly pobírat až tisíckrát větší postsocialistické zemědělské podniky české, slovenské a jiné, které ji nepotřebují. Přestože celkově výroba potravin, export a zásobování v zemích EU funguje dobře, je dotování zemědělství také jednou z příčin pomyslné opony spouštěné mezi starými a novými zeměmi EU.     

Bývalý komunistický ekonom je něco jako bývalý Afričan, RVHP má v krvi. Vizí komunistického ekonoma Klause patrně je držet Prahu v bezpečné vzdálenosti od Unie, abychom se nenakazili něčím jiným než sobectvím, rebelantstvím, nacionalismem a rozklíženou společnosti. Přibližně to, co hlásají Klaus, Zahradil, Babiš, Okamura a další populisté, požadují od našeho členství v EU už 20 let v Rusku putinovci. "Vstoupil jsem do KSČ, abych ji mohl rozbíjet zevnitř,"  po listopadu 1989 tvrdil při zahazování komunistické legitimace nejeden komunista. Totéž nepřímo i přímo naznačují o českém vstupu do EU klausovci a ostatní komunisté a vlastenci. Také zásluhou jejich nepřizpůsobivostí Česká republika promarnila mnoho let, kdy mohla být považována za spolehlivý a solidární stát a její slovo v EU bylo bráno vážně.

Jestliže ČR je v Bruselu jen do počtu, fotografovaní premiéři se ztrácejí mezi ostatními, doma  je přínos členství v EU značný. Nenajde se snad obec ve které nějaká stavba nebyla z větší části financována Evropskou unií. Železnice, silnice, školy, nemocnice, veřejné budovy a další stavby jsou stavěny za peníze z Bruselu. Bez peněz z EU by živořilo nejen výše zmíněné české zemědělství, ale i jiné nevýnosné podniky a organizace, pokud by nezanikly. Že obrovskou výhodou je bezcelní vývoz a dovoz zboží, musí přiznat i euroskeptici. Po vízových a celních kontrolách na hranicích se snad nikomu nestýská. Banánů je v obchodech dost a jsou levnější než brambory. Materiální výhody nejsou všechno, důležitý je pocit, že jsme součástí všestranně nejvyspělejší unie světa.

Německá jízdenka zlepšila městský socializmus

Již rok je v Německu k dispozici jízdenka za cenu 49 eur/rok: celostátní platná jízdenka na veškerou místní a regionální hromadnou dopravu. Je  všeobecně oslavována jako úspěch. Podle Svazu dopravních podniků (VDV). systémy – nyní má měsíčně v průměru 11,2 milionu přihlášených lidí. Celkově asi každý čtvrtý člověk vyzkoušel Deutschlandticket alespoň jednou v prvním roce. Odezva je převážně pozitivní.

"Jízdenka za 49 eur na rok – to je to nejlepší, co ministr dopravy Volker Wissing během svého působení v úřadu zatím dosáhl,“ říká odbornice Greenpeace na mobilitu Marissa Reisererová. "V MHD se opět výrazně zvýšil počet cestujících. Spousta lidí začala znovu využívat autobusy a vlaky. A to je skvělé a pro životní prostředí neuvěřitelně důležité."

Přichází vážná kritika ze strany organizace na ochranu životního prostředí s německým sídlem v Hamburku. „Nemůže být nadále, aby skutečně dobrá nabídka dopravy byla jen pro lidi ve velkých městech a všichni ostatní na tom prohrávali." Lidem ve venkovských oblastech se jízdenka za 49 eur nevyplatí, protože jejich bydliště nejsou napojeno na veřejnou dopravu nebo autobusy či vlaky prostě jezdí jen sporadicky.

Saharský písek opět nad hlavami Evropanů

 Dnes, 30. dubna 2024, má být v ve střední Evropě opět prašno: Podle meteorologů přinese vysoký vzdušný proud opět jemný saharský písek ze severní Afriky.

Podle meteorologů proto může obloha dostat mlhavý nádech. V některých případech se schová za mrakem slunce, i když bude velmi teplo. Písek může cestovat na tak velké vzdálenosti, protože mezi Afrikou a Španělskem je oblast nízkého tlaku. S jihozápadním větrným prouděním se teplý subtropický vzduch dostává do střední Evropy a s ním i saharský prach. Tento obzvláště rychlý a silný větrný proud se nazývá také "tryskové proudění". Očekává se proto silný vítr.

Vzhledem k tomu, že se v úterý neočekává déšť, nedojde k takzvanému "krvavému dešti". Co však mohou očekávat majitelé automobilů, to je hnědo-načervenalý prach. Naposledy to bylo před třemi týdny. Do konce týdne by měl fenomén saharského písku podle odborníků skončit. Poté se očekává, že počasí bude proměnlivější a deštivější.

CO S PRACHEM NA KAROSÉRII?

Neodstraňujte nasucho hadříkem, mohlo by dojít k poškrábání

Použijte velké množství vody a několikrát opláchněte

Výhodné je použití vysokotlakého čističe

Místo ručního mytí je lepší myčka aut

Vnitřek vozu dobře vysajte a teprve poté jej otřete mokrým hadrem

Vyměňte pylový filtr, pokud je starší

17. týden 2024 v EU

 Pondělí 22. dubna 2024

Rada přijala rozhodnutí o uzavření dohody o strategickém partnerství mezi EU a Japonskem. Jde o první dvoustrannou rámcovou dohodu mezi EU a Japonskem, která má stanovit zastřešující rámec pro posílenou politickou a hospodářskou spolupráci.

Středa 24. dubna

Belgické předsednictví aktivovalo unijní mechanismus pro reakci na krize, a to v souvislosti s údajným rizikem zahraničního vměšování do nadcházejících voleb do Evropského parlamentu. Členské státy a unijní orgány by si měly mimo jiné ve větší míře vyměňovat informace a poznatky v těchto věcech. (Mechanismus integrované politické reakce EU na krize je upraven v prováděcím rozhodnutí Rady č. 2018/1993.)

Čtvrtek 25. dubna

Komise už třetí rok za sebou udělovala své ceny „Evropská hlavní města začleňování a rozmanitosti“ (European Capitals of Inclusion and Diversity Awards). Cena se uděluje „za práci, kterou vykonala města, obce nebo regiony v Evropě na podporu začleňování a vytváření společnosti bez diskriminace“. Oceněny v různých kategoriích byly např. Záhřeb, Lublaň nebo italská Corbetta.

Francouzský prezident Emmanuel Macron pronesl na pařížské Sorboně další sáhodlouhý projev o evropské integraci. Navázal tak na svůj známý proslov ze září 2017 (kterému se podrobně věnuji v knize Unie ve stínu brexitu). Chce bojovat za „jednotnější, svrchovanější a demokratičtější“ Evropu. Mimo jiné mluvil o nutnosti posílit konkurenceschopnost evropských podniků a zbavit se závislosti na dovozu klíčových surovin z třetích zemí. Unie prý také musí posílit svou obranu a vlastní zbrojovky.

Z plenárního zasedání EP (22.–25. dubna)

Evropský parlament na svém dubnovém plenárním zasedání schválil velké množství legislativních návrhů, aby mohly být přijaty ještě za tohoto institucionálního cyklu. Jde mimo jiné o:

(velmi sporný) návrh směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti;

(neméně sporný, protože Istanbulskou úmluvou zavánějící) návrh směrnice o potírání násilí na ženách a domácího násilí;

návrh reformy fiskálních pravidel EU;

návrh směrnice o právu na opravu;

návrh na prodloužení pozastavení dovozních cel a kvót na dovoz ukrajinského zboží do EU;

návrh novely směrnice o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí;

návrh nařízení o obalech a obalových odpadech;

návrh na zpřísnění úpravy ochrany ovzduší.

Tyto a další návrhy ještě musí schválit Rada, k čemuž dojde v následujících týdnech.

Evropský parlament proti obalům pomalu a nesměle

 Poslanci EP ve středu ve Štrasburku odhlasovali od roku 2030 zákaz používání některých jednorázových obalů používaných při prodeji nezpracovaného čerstvé ovoce a zeleniny, a jednotlivých obalů, jako je například cukr. Cílem je do roku 2040 postupně snížit množství obalového odpadu v EU alespoň o 15 procent. (S konvičkou pro mléko se zatím chodit nebude.)

V budoucnu budou platit přísnější předpisy pro všechny obaly. Až na určité výjimky, například u textilu, keramiky nebo pryže, musí být všechny obaly recyklovatelné. U vnějších obalů nesmí podíl prázdného prostoru v budoucnu překročit 50 procent.

Od roku 2030 nesmí být neošetřené ovoce a zelenina vážící méně než jeden a půl kilogramu k dispozici v plastovém obalu. Další příklady: plastové nákupní tašky v supermarketu již nejsou nutné a kufr nebo taška nesmí v letadlech být zabaleny do plastu. V budoucnu se restauratéři budou muset smířit s tím, že si spotřebitelé přinesou vlastní nádoby na přepravu potravin. Kromě toho se očekává, že do konce desetiletí nabídnou deset procent svých produktů v opakovaně použitelných obalech.

Po hlasování na plenárním zasedání Evropského parlamentu musí nová pravidla potvrdit také státy EU. Obvykle se jedná o formalitu. Podle nejnovějších údajů statistického úřadu EU Eurostat bylo v roce 2021 v EU vyprodukováno 188,7 kilogramů obalových odpadů na obyvatele.

Sdružení komunálních podniků uvítalo přijetí pravidel parlamentem. "Historicky vysokou úroveň obalového odpadu lze snížit pouze tehdy, bude-li podporováno opětovné použití a recyklace," uvedl místopředseda Komise Patrick Hasenkamp. 

Jak se připravujeme na válku

V roce 1935 mnozí čeští politici se probouzeli z národovecké kocoviny a hleděli na svět jako Alenka na Říši divů. Špagáty, kterými několik středoevropských zemí bylo v roce 1918 nakvap omotáno a nesourodý balík nazván Československem, začaly trouchnivět.

Slováci se zde vytrvale bouřily, odstrkovaní Němci v Sudetech se spojovali, a za hranicemi Hitler hrozil světovým mírem, až se mu povede odstranit Židy, komunisty a jiné nepřátele. Ministr zahraničí Beneš těsně před parlamentními volbami uzavřel nezávaznou a nevýhodnou spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem, přitom doma jako nedočkavý ratlík běhal z vlády a z parlamentu na Hrad přesvědčit se, jestli prezident Masaryk ještě dýchá. Ten doporučoval další a další vědecké ódy o vítězství nad Vídní a Římem. Sokolové se slétávali v župách i mimo ně, čs. armáda zřídila Ředitelství OP a Sudetoněmecká partaj tak nečekaně vyhrála parlamentní volby. 

Dneska děvče není doba na lásku, 

dnes musíme oba střádat na masku! 

Co je platno životní mít plán, 

když do toho vletí aeroplán. 

Zkrátka musíš, 

hned jak vstaneš po ránu, 

myslet na civilní ochranu!

Postavím Ti malý kryt, 

kam by nemoh yperit.

Až siréna začne houkat, 

odnikud tam nesmí foukat. 

Když nepřítel přiletí, 

počkáme až odletí - 

pak Ti vyznám lásku skrz gáz masku, 

než Ti zemřu v objetí.

V každém domě dneska najdeš pokyny, 

když je neznáš, 

tedy zajdeš na plyny. 

Proto nesmíš nic mít proti nim,

 když podle nich pokoj zatemním. 

Při cvičení nesmíš ani vypísknout, 

musíš se jen ke mně přitisknout!

Tuto píseň v roce 1937 nazpívala populární filmová herečka Věra Ferbasová (1913-1976). Tehdejší civilní obrana dnes legračně působí. V roce 1917 německá armáda poprvé vypustila na nepřítele plyn zvaný yperit. Žlutý opar, pach cibule a spálené gumy, výsledkem popálené sliznice a dlouhá krutá smrt. Bojové plyny však jsou pořád nebezpečné, ale k masovému zabíjení jsou vynalezeny dokonalejší zbraně, takže dnes se s plyny nepočítá. Ostatně s civilní obranou si česká veřejnost hlavy už dávno neláme. Jen se spoléhá na štěstí, že se rakety a drony nad české území nezatoulají, a pokud zatoulají, že z nich vypadnou matrjošky s letáky o míru a přátelství.

16. týden 2024 v EU

 Pondělí 15. dubna 2024

Komise vydala kladné posouzení k ukrajinskému plánu na čerpání peněz z nového Nástroje pro Ukrajinu. V návaznosti na to navrhla Radě přijetí prováděcího rozhodnutí, na základě kterého by se měly Ukrajině zpřístupnit příslušné granty a půjčky (jež mohou v souhrnu dosáhnout výše až 50 miliard eur).

Úterý 16. dubna

Evropský parlament oznámil vítěze své filmové ceny LUX Audience Award, kterou každoročně uděluje ve spolupráci s Evropskou filmovou akademií. Vyhrál německý film Das Lehrerzimmer (Sborovna).

Komise vydala výroční zprávu o stavu schengenského prostoru. Tyto zprávy připravuje od roku 2022.

Čelní představitelé členských států, unijních institucí a zástupci odborů a podnikatelů v belgickém Hulpe podepsali deklaraci o budoucnosti Evropského pilíře sociálních práv. Pilíř je v deklaraci veleben a žádá se jeho aktivní prosazování.

Středa 17. dubna

Někdejší italský premiér Enrico Letta předložil Evropské radě rozsáhlou zprávu o stavu vnitřního trhu. (Takové zadání dostal od členských států a Komise v září 2023.) Zpráva s názvem „Mnohem více než jen trh“ obsahuje mimo jiné návrhy ohledně prohloubení unie kapitálových trhů a finančních služeb, integrace telekomunikačního trhu nebo reformy trhu s energiemi. Autor také rozvádí myšlenku zavedení páté svobody vnitřního trhu – vedle volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu by si představoval volný pohyb související s výzkumem, inovacemi a vzděláváním.

Středa 17. dubna a čtvrtek 18. dubna

V Bruselu se konalo mimořádné zasedání Evropské rady. Na programu byla zaprvé zahraničněpolitická témata – Ukrajina, situace na blízkém Východě a vztahy s Tureckem. V druhé části jednání vedoucí představitelé diskutovali o posílení konkurenceschopnosti EU a jejího vnitřního trhu (do tohoto kontextu zapadá výše uvedená Lettova zpráva). V přijatých závěrech se hovoří o potřebě „nové dohody pro konkurenceschopnost Evropy“ a o „vytvoření podmínek, které evropským hospodářským subjektům umožní využít příležitostí klimaticky neutrálního, digitálního a oběhového hospodářství“. Nemohu si zde odpustit dovětek, že veškeré úvahy o posílení konkurenceschopnosti Evropy jsou zcela marné, pokud zároveň budeme lpět na Zeleném údělu a Evropském pilíři sociálních práv, které nás táhnout přesně opačným směrem.

Pátek 19. dubna

Rada rozhodla o uvalení sankcí na čtyři fyzické osoby a dvě organizace z řad židovských osadníků na Západním břehu Jordánu za závažné porušování lidských práv Palestinců. Tyto osoby a subjekty byly zařazeny na seznam v rámci globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv

Neonacistická provokace v Hitlerově rodišti

 BRAUNAU. Tak jak se děje každoročně i letos se v den Hitlerových narozenin (*20. 4. 1889) u domu v rakouském Branau, němž se Hitler narodil, objevují různá individua, která svými gesty dávají najevo, že se hlásí k nacistické totalitě, která pod Hitlerovým vedení způsobila smrt několika milionů lidí.

Čtyři německé občany pozorovala hornorakouská policie v sobotu odpoledne při kladení bílých růží před rodným domem Adolfa Hitlera v Braunau. Čtyři němečtí občané, dvě sestry, 24 a 26 let, a také jejich 29- a 31letí partneři, vyrazili v sobotu odpoledne 20. dubna 2024 do Braunau, aby umístili bílé růže na okenní výklenky a uctili na památku Adolfa Hitlera. Fotili se před domem a 26letá žena přitom zdravila nacistickým pozdravem. Byla zadržena policejní hlídkou a převezena na policejní služebnu k výslechu. Udělala úplné přiznání. Uvedla, že pozdrav nemyslela vážně, prý se tak bavila.

S tím bavení to asi není tak jednoznačné, kriminalisté totiž na jejím mobilním telefonu našli relevantní historii chatu s ostatními účastníky, ve které byly zasílány zprávy a fotografie související s obdivem nacionálního socialismu. Všichni čtyři provokatéři jsou vyšetřováni státním zastupitelstvím v Riedu.

Slovenská vláda bude rokovať na družstve, ktoré patrí do skupiny Agrofert.

 Slovenská vláda plánuje v stredu (24. apríla) rokovať o poľnohospodárstve na družstve v Dolnej Krupej, ktoré patrí do skupiny Agrofert. Prekvapivé je, že o tomto výjazdovom rokovaní netuší viacero samosprávnych organizácií roľníkov. Rokovanie sa uskutoční na družstve, v ktorom je Emil Macho, predseda Slovenskej poľnohospodárskej a potravinárskej komory, predsedom.

Situácia v poľnohospodárstve je napätá. Pôdohospodárska platobná agentúra nie je v dvadsiatom roku členstva v Európskej únii schopná vyplatiť európske priame platby tak, aby nevzbudzovala u poľnohospodárov nedôveru. Priame platby boli pritom každoročne len internou a administratívnou témou rezortu. Dnes sa dostávajú do pozornosti z dôvodu nárastu nervozity v rezorte a najnovšie sa zdá, že môžu byť aj témou zasadnutia Vlády Slovenskej republiky.

Mnohí poľnohospodári navyše namiesto očakávaných platieb dostávajú od Pôdohospodárskej platobnej agentúry správy o tom, že majú prostriedky vyplatené v minulých rokoch vrátiť.

Štvrtá vláda Roberta Fica vedie rezort pôdohospodárstva takmer presne pol roka. Zdá sa, že ani kampaň v roku 2024, ktorá začala v pondelok, nebude bezproblémová. Vláda by mala rokovať aj o problémoch agrosektoru v stredu v priestoroch Poľnohospodárskeho družstva v Dolnej Krupej. Dôvody, prečo majú šéfovia ďalších ministerstiev, ktoré môžu mať svoje problémy, hovoriť o poľnohospodárstve, nie sú úplne zrejmé. Agrorezort v posledných týždňoch nepostihla žiadna celospoločenská udalosť v podobe prírodnej katastrofy, prudkého prepadu cien komodít či náhleho šírenia ochorenia, ktoré je potrebné aktuálne riešiť na medzirezortnej úrovni.

Politické prepojenie

Zasadnutie sa uskutoční na jednom z poľnohospodárskych podnikov, ktoré majetkovo ovláda skupina Agrofert. Agrochemicko-potravinársky konglomerát v minulosti previedol Andrej Babiš na zverenecké fondy. Zverenecký fond predstavuje napríklad súbor obchodných podielov v rodinnom podniku, ktorý je vyčlenený pre osobitný účel a ktorý je spravovaný treťou osobou v prospech vopred určenej osoby.

Český expremiér a predseda politickej strany ANO Andrej Babiš na začiatku apríla, v posledný deň kampane pred druhým kolom prezidentských volieb na Slovensku podporil za prezidenta koaličného kandidáta Petra Pellegriniho.

Skutočná priorita

Napriek tomu, že správa o rokovaní vlády mala vraj prísť v piatok viacerým redakciám, samotné poľnohospodárske zväzy o tomto rokovaní nevedia. 

Samotné rokovanie sa začne v stredu 24. apríla o 10:00 v priestoroch družstva v Dolnej Krupej. Na webovej stránke úradu vlády zatiaľ nie sú zverejnené body, ktoré by sa týkali poľnohospodárstva. V doteraz zverejnenom programe stredajšieho rokovania je napríklad presun prostriedkov z ministerstva životného prostredia na ministerstvo zahraničných vecí, návrh plánu zahraničných stykov, či návrh na sudcov Všeobecného súdu EÚ a Európskeho súdu pre ľudské práva.

Zdroj: Juraj Huba - poľnoinfo.sk

30 km/hod začne v rakouských obcích platit 1. července

 Po dlouhém jednání poslanci rakouského parlamentu včera ve večerních hodinách odhlasovali zákon o snížení rychlosti v obcích na 30 km za hodinu. Zákon by měl vstoupit v platnost 1. července.

Nová vyhláška usnadní obcím a městům bezproblémové rychlé zavedení rychlostního limitu 30 km/h. Je to splnění dlouhodobého požadavku obcí. Ušetříte si tak mnoho byrokracie. Dosud platilo, že při žádostech o změny rychlostních limitů bylo nutné předložit posudky odborníků. V budoucnu již nebude nutné časově náročný postup. 

Reakce na novelu jsou smíšené: zatímco SP (socialisté) a Neos očekávají, že vše nakonec zůstane při starém, FP (svobodní) se obávají, že by to mohl být první krok k zavedení rychlostního limitu 30 km/h na celém území Rakouska. Koalice se naopak shodla na tom, že zahájila důležité bezpečnostní opatření. "Koneckonců, dvě třetiny dopravních nehod se denně stávají kvůli rychlosti," řekl Hermann Weratschnig, mluvčí Zelených pro dopravu.

Kromě rychlostních limitů dávají nové rakouské předpisy o silničním provozu obcím i další pravomoci: mohou samy měřit rychlost. Háček je v tom, že se vyžaduje souhlas spolkové země. "Předpokladem je regulace transferu příslušné země. To může být vydáno ihned po nabytí účinnosti novely (1. července)," informovalo ministerstvo dopravy.

V současné době je možnost radarových kontrol k dispozici pouze těm obcím, které mají obecní policii. V budoucnu by měřit rychlost mohly měřit všechny obce.

Za vedení trestního řízení jsou i nadále odpovědné okresní správní orgány. Tyto náklady mají být kompenzovány v případě, že pokuty jsou rozděleny v poměru 80 až 20 procent mezi společnost zabývající se správou silnic a úřad. To je to, co pozměňovací návrh stanoví. "Obecné pravidlo, že případné pokuty budou přínosem pro správce silnic," upřesnilo ministerstvo.

Nový zákon o silničním provozu ještě obsahuje výjimku, je možnost blikajících zelených světel na křižovatkách nebo příjezdových komunikacích – pokud opatření slouží ke zlepšení plynulosti dopravy.

Ohnivé koště reformátora Čulíka

 Jan Čulík, tvrdý mediální bijec napadeného židovského státu Izrael se v žebravém internetovém plátku Britské listy tentokrát pustil do českého obyvatelstva. A vzal to hezky od premiéra Fialy až snd po mateřské školy: "Světoběžník je elita, co je v české zemi, je slabota!" 

Podle Čulíka se v USA  předseda české vlády Fiala velice proti současným světoběžníkům provinil tím, že lidi, kteří stejně jako on pocházející z českých zemí nazval krajany. Čulík tedy rozbíjí starou tradici, když lidé pocházející z jednoho kraje či země, když se sejdou v cizině, prý nejsou krajané, protože "slovo krajan je xenofobní, komunistický výraz, jímž komunistický režim odlišoval Čechy žijící v zahraničí od domácích Čechů." A šmitec. 

Slovo krajan určitě vzniklo přeložením německého Landsmann, což by tedy podle Čulíka mělo být také špatné, a nejen proto, že čeští komunisté neměli a nemají spolek lidí pocházejících z českého území (Landsmanschaft) rádi. 

Světoběžník Čulík byl tentokrát skutečně v ráži, snad si také připravuje koště na rej čarodějnic. Napadl císaře Františka Josefa I. z toho, že Češi se dodnes řídí jeho příkazem vstávat brzy ráno. V jiných zemích prý se začíná pracovat o dvě hodiny později. Ranní ptáče, dál doskáče, pane Čulíku, říkávalo se. 

Z vlastní zkušenosti vím, že začátek pracovní doby v časných ranních hodinách nemá na svědomí stařičký mocnář ani současní mocnáři, ale chalupaření, chataření a zahrádkaření, neboli normalizační Husákovy náhrady cestování za hranice. Práci od šesti hodin nenařizovala vláda, tu si ve většině průmyslových podniků a úřadů vymohli přes odbory sami zaměstnanci, aby měli odpoledne více času na trávení volného času v přírodě. Šířilo se to tenkrát mezi podniky jako pandemie. Byl jsem jedním z mála lidí, kteří nepodepsali petici na začátek směny ráno v 6 hodin. Přesto jsem musel potom vstávat v půl čtvrté, abych se do šesti do práce dostal. Pokud budou chaty a chalupy, bude se pracovat dříve než v zahraničí.

Čulíka také rozčiluje, že čeští studenti mluví česky, že používají formulace, které se používaly za vlády komunistů. Někoho jiného zase rozčilují zkomoleniny a anglikanizmy, které deformují češtinu. V minulosti, když ve městech čeština byla v koutě, byl venkov ochráncem českého jazyka. Dnes je tradiční venkov zdevastován prospěcháři, vylidněn, v budoucnosti i konzervativní venkov těžko český jazyk vzkřísí. (stk)