Srpen 1968 a pražské omyly pana Čula

 BL-Čul prý nechápe, jak obrovskou pozornost vyvolalo to nekulaté osmapadesátileté výročí vojenské invaze pěti států Varšavské smlouvy z 21. srpna 1968. Podle něj se to stalo přece tak dávno, skoro před šedesáti lety. Je to pro většinu současných lidí skoro jako středověk.

 Čul tvrdí, že horší, byla nacistická invaze z 15. března 1939, v důsledku které zahynuly desetitisíce lidí, kdežto v důsledku 21, srpna 1968 sotva dvě stě. Výročí té nacistická invaze nikdy nevyvolávalo takovou pozornost a jako ta invaze sovětská. 

Proč tomu tak je? Konec konců jsme už skoro čtyřicet let od samého pádu komunismu, takže ten osobně zažili také jen starší lidé, ale o komunismu se mluví pořád. Jsou Češi skutečně posedlí tou antikomunistickou ideologií? Vždyť 21. srpen 1968 byl už tak hrozně dávno, a skoro nikdo ho osobně nezažil, tak lidi emocionálně vzpomínají na něco, co ani nebylo tak hrozné.

Čul se mýlí, když tvrdí, že první týden okupace, od 21. srpna 1968 do cca 28. srpna, než se vrátili šéfové komunistické strany z únosu do Moskvy, byl opravdu slavnou etapou českého národa. Ten se prý jako jeden muž postavil proti okupaci, nepřetržitě vysílalo rádio, které všichni podporovali, ulice byly plné invazi zesměšňujících transparentů a kreslených vtipů, takže člověk chodil po ulicích a smál se tomu. 

Čul je na tom asi stejně jako všichni dvacetiletí pamětníci, kteří nejlépe vědí, jako to bylo, protože se to učili ve škole. Kdyby Čul v osmašedesátém roce chodil do dělnických a vesnických hospod, nemohl by napsat, že všichni lidé souhlasili s Pražským jarem a byli proti sovětské okupaci. Nemohl by napsat, že kolaborovat se začalo až za dva roky.

 Byl jsem tehdy několikrát umlčen silnější a hlasitější většinou, když jsem pochválil Dubčeka a dění v jarních ulicích roku 1968: "Za tohle jsme nebojovali, aby se se tady roztahovali kluci a obyčejní lidé si museli platit doktory." A byly to hlasy převážně nestraníků, nekomunistů. V srpnu byli sice lidé překvapeni okupací, ale divil by se Čul, že ji podporovala nejméně polovina národa. Různé socialistické organizace asi 14 dní po okupaci oznamovaly do rozhlasu a do redakcí novin, že se vstupem cizích vojsk nesouhlasí. Potom protesty postupně zmlkly, už v září stejné organizace oznamovaly, že souhlasí s moskevskými protokoly a podporují prezidenta Svobodu.

Není pravdou, že Československo bylo dál svobodné ještě asi tak půldruhého roku. Pražané sice ještě na podzim 1968 mohli vyjíždět za hranice, ale Praha nebylo Československo. Na venkově začalo kádrování a prověřování činnosti a názorů už 14 dní po vstupu cizích vojsk. (Nikdo mi nikdy nesdělil skutečný důvod výpovědi ze zaměstnání v lednu 1969, ale domnívám se, že to bylo kvůli tomu, že jsem vedení podniku nahlas kritizoval za kontakty se sovětskými důstojníky.) 

Starší generace vlastně nikdy v roce kolaborovat s prosovětskými komunisty nepřestala, přidali se po roce 1969 však ke kolaborantům mladí lidé, kteří na jaře 1968 jásali na náměstích a v srpnu 1968 zapalovali tanky. Být na straně mocných se vyplácelo v minulosti a vyplácí se pořád.

Internet o nás ví skoro všechno

 Při instalaci aplikace, návštěvě webové stránky nebo používání sociálních sítí každý den potvrzujeme podmínky, které většina z nás nikdy nečetla. Během několika vteřin získáme přístup ke službě. Na oplátku ale často předáváme něco mnohem cennějšího, než si uvědomujeme. Svá osobní data.

Soukromí znamená mít možnost rozhodovat o tom, co je naše. O našich osobních údajích, zvycích, poloze, kontaktech, zájmech nebo digitální identitě. Jinými slovy o informacích, které dohromady vytvářejí velmi přesný obraz toho, kdo jsme.

Dnes už nejsme sledováni jen podle toho, co sami zveřejňujeme. Digitální systémy dokážou z našich každodenních aktivit odhadovat naše preference, nákupní chování, obavy i budoucí rozhodnutí. Čím více o nás digitální platformy vědí, tím lépe dokážou předvídat naše chování a ovlivňovat naše rozhodování. Informace totiž nepřinášejí jen obchodní výhodu. Přinášejí také moc.

Na tento problém výrazně upozornila aféra Cambridge Analytica. Miliony profilů uživatelů Facebooku byly využity k cílenému ovlivňování politického chování. Ukázalo se, že osobní data mohou sloužit nejen k prodeji produktů, ale také k ovlivňování veřejného mínění a demokratických procesů.

Evropská unie přijala GDPR a další státy zavedly vlastní pravidla ochrany osobních údajů. Byl to důležitý krok správným směrem. Přesto se technologie vyvíjejí rychleji než legislativa. Umělá inteligence, pokročilá analýza dat nebo stále přesnější algoritmy přinášejí otázky, na které současná pravidla zatím neumějí plně odpovědět.

Článek 12 Všeobecné deklarace lidských práv chrání každého člověka před svévolnými zásahy do soukromí. Když byl ale v roce 1948 přijat, digitální svět neexistoval. Dnes má soukromí nový rozměr. Vedle našeho domova nebo korespondence zahrnuje také naši digitální identitu, naše chování na internetu i informace, které o nás vytvářejí algoritmy.

Zajímavé je, že otázka vlastnictví osobních dat není v současném právu jednoznačně vyřešena. Místo skutečného vlastnictví dnes existují především práva subjektu údajů, povinnosti správců dat a smluvní oprávnění ke zpracování osobních údajů. Platformy tak zpravidla nezískávají vlastnictví našich dat, získávají však velmi široká oprávnění je shromažďovat, analyzovat a využívat na základě podmínek, se kterými souhlasíme při používání jejich služeb.

V The Open Manifesto proto otevíráme debatu o Právu na vlastnictví osobních dat. Domníváme se, že pokud náš život vytváří data, měli bychom mít možnost skutečně rozhodovat o tom, kdo je využívá, za jakým účelem a jakou hodnotu z nich vytváří. Skutečný souhlas totiž nevzniká kliknutím na tlačítko, kterému většina lidí nerozumí. Skutečný souhlas předpokládá informované rozhodnutí.

Pokud náš život vytváří data, neměla by být nakonec naším majetkem?

Zdroj: Přítomnost

Český stát zavádí novou totalitu, tentokrát digitální

 Ještě neuplynulo ani 40 let od pádu totality komunistické a je tady totalita podobná. Opět je zde rovnoprávnost, ale někteří jsou rovnější a někteří nejrovnější. Tou totalitou je násilná digitalizace, kterou se daří zavádět především Pirátům, ale i jiným pražským omezencům.

Digitalizace bez alternativy je :

- diskriminační

- protiustavní

- sociálně necitlivá

- politický krátkozraká

Digitalizace je nástroj. Pokud se z ní stane jediný kanál, přestává být službou a stává se překážkou.

Právní rámec

Listina základních práv a svobod jasně stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen způsobem stanoveným zákonem (čl. 2 odst. 2), povinnosti lze ukládat jen na základě zákona (čl. 4) a každý má právo na přístup k orgánům veřejné moci (čl. 36). Listina tedy neumožňuje zavést digitální povinnost bez výslovného zákonného základu.

Správní řád v § 37 uvádí, že podání lze učinit písemně, ústně do protokolu nebo elektronicky. Zásada přiměřenosti v § 4 navíc ukládá úřadům povinnost postupovat tak, aby nekladly nepřiměřené překážky. Odmítnutí listinného podání je možné jen tehdy, pokud to umožňuje zákon pro danou agendu. Jinak jde o postup bez zákonného základu.

Zákon o právu na digitální služby (č. 12/2020 Sb.) ukládá státu povinnost digitální služby nabízet, nikoli je vyžadovat. § 5 stanoví povinnost zajistit rovný přístup, což zahrnuje i nedigitální alternativu.

Speciální povinnosti digitální komunikace existují jen tam, kde je stanoví zákon: OSVČ musí podávat daňové přiznání elektronicky (§ 72 odst. 6 daňového řádu), právnické osoby mají datové schránky povinně. Nic dalšího si úřad nemůže svévolně vymyslet.

Digitální gramotnost: tvrdá data

Česká republika má nadprůměrně rozdílnou digitální gramotnost, způsobenou největších věkovou diskriminací v EU. To znamená, že pro některé skupiny lidí je fakticky nedostupná .

·      Mladí lidé (16–34 let): Používají internet v 89 % případů a digitální dovednosti jsou téměř univerzální.

·      Střední generace (35–54 let): Internet používá 75 % osob a elektronickou identitu využívá 39 % lidí ve věku 35–44 let.

·      Senioři (55–74 let): Internet používá 55–68 % osob (ČSÚ 2023). Digitální dovednosti jsou nerovnoměrné a často nízké.

·      Senioři (75+): Internet používá přibližně 20 % osob a většina neumí pracovat s elektronickou identitou, datovými schránkami nebo online formuláři, což jsou úkony, které člověk živící se poctivou prací nepotřebuje.

Praktický příklad správného postupu úřadu

Ombudsmanka uvedla konkrétní případ, který přesně ukazuje, jak má stát postupovat, když je elektronická forma povinná, ale občan ji nezvládne. Jednalo se o seniorku-OSVČ, která měla povinnost podat daňové přiznání elektronicky podle § 72 odst. 6 daňového řádu. Neměla počítač, neměla chytrý telefon a neměla nikoho, kdo by jí s podáním pomohl. Finanční úřad v tomto případě postupoval správně: umožnil jí podat přiznání přímo na místě, úřednice s ní podání vyplnila a odeslala elektronicky za její účasti.

Tento postup je právně správný, protože stát může uložit povinnost elektronického podání, ale musí zároveň zajistit, aby ji bylo možné splnit i osobně na úřadě. Jinak by vznikla faktická bariéra přístupu, kterou české právo nepřipouští. Tento příklad ukazuje, že digitalizace může fungovat, pokud stát respektuje limity lidí a poskytne asistenci tam, kde je to nezbytné.

Nejen superdávka jako faktická bariéra

Superdávka je konstruována jako digitální projekt. Problém je, že podle dat ČSÚ 25 % seniorů 75+ nemá internet vůbec, 40 % seniorů 65+ nemá chytrý telefon a většina seniorů neumí pracovat s elektronickou identitou. Pokud stát vytvoří dávku, kterou nelze reálně podat bez digitální gramotnosti, vzniká faktická bariéra přístupu. To je právní problém, nikoli publicistická interpretace.

Digitální bariéry se ale neobjevují jen u superdávky. Jsou i v dalších agendách:

·      Elektronická identita (eIdentita) - pro přihlášení je nutné ověření přes bankovní identitu nebo občanský průkaz s čipem. Podle dat Ministerstva vnitra má aktivní elektronickou identitu jen část populace, přičemž u seniorů je využití minimální. Pro mnoho lidí je to technicky nebo finančně nedostupné.

·      Datové schránky fyzických osob- stát je sice nezavádí povinně, ale některé úřady komunikaci přes datovou schránku „preferují“ natolik, že občan bez ní čeká déle nebo je odkázán na složitější postup. Pro lidi bez digitální gramotnosti je datová schránka nepoužitelná.

datové schránky

·      Elektronické formuláře MPSV -některé formuláře jsou technicky složité, nefungují na starších telefonech a vyžadují přihlášení přes elektronickou identitu. Pro lidi bez techniky nebo bez zkušeností je to reálně neproveditelné.

·      Portál občana-řada služeb je dostupná pouze po přihlášení elektronickou identitou. Pro lidi bez ní je portál nepoužitelný, ačkoliv zákon neukládá povinnost ho používat.

·      Elektronické objednávání na úřady – některé úřady umožňují rezervaci termínu pouze online. Člověk bez internetu nebo bez schopnosti pracovat s webem je odkázán na osobní návštěvu „na blind“, což je faktická nerovnost přístupu.

Tyto příklady ukazují, že digitální bariéra nevzniká jen tam, kde je elektronická forma povinná. Vzniká i tam, kde stát sice alternativu formálně nabízí, ale prakticky ji znevýhodňuje nebo činí obtížně dostupnou. To je přesně situace, kterou ombudsmanka kritizuje.

Právo na nedigitální komunikaci

Každý občan má právo:

·      podat žádost písemně nebo ústně do protokolu,

·      požadovat asistenci, pokud je elektronická forma povinná,

·      podat stížnost podle § 175 správního řádu,

·      obráitit se na ombudsmanku.

Stát nesmí vytvořit situaci, kdy člověk fakticky nemá přístup k veřejné správě.

Mezinárodní kontext

·      Německo: Umožňuje papírové podání vždy a digitalizace je dobrovolná

·      Rakousko: Digitalizaci preferuje, ale nevyžaduje.

·      Finsko: Nejvíce digitalizovaná země EU garantuje nedigitální alternativu.

·      Francie: Zakotvuje právo na asistenci při digitálních službách.

Česko je pozadu v jedné věci: Media nesrozumitelným způsobem, za použití cizích neznámých slov, nahánějí občany do náručí podvodníků.

Digitální stát má hranice, český stát může digitalizovat, ale musí napřed českým jazykem občany naučit jak s digitálním zařízením pracovat. Chtít na neinformovaném občanovi, aby vše vyřizoval digitálně, je stejný zločin jako hodit neplavce do moře. Musí však ve všech případech zůstat zůstat alternativa, jinak se digitalizace mění z nástroje na překážku přístupu k veřejné správě, tedy v nezákonný trest..

 

Spravedlivé odměňování českých politiků? Čím víc funkcí, tím víc platů.

 Článek 23 Všeobecné deklarace lidských práv hovoří o právu každého člověka na spravedlivou a příznivou odměnu, která zajistí důstojný život jemu i jeho rodině. Přestože byl přijat už v roce 1948, otevírá debatu, která je aktuální i dnes. Jak má vypadat spravedlivé odměňování ve světě globalizovaných firem, digitalizace a umělé inteligence?

Nevoláme po rovnosti výsledků ani po určování platů shora. Vyzýváme k zamyšlení, zda současné rozdíly v odměňování odpovídají hodnotám společnosti, která staví na lidské důstojnosti, spravedlnosti a rovných příležitostech.

Důstojnost člověka by neměla být určována jeho pracovní pozicí ani výší jeho příjmu. Smyslem ekonomiky by nemělo být vytvářet prosperitu pouze pro několik málo lidí, ale vytvářet podmínky, ve kterých mohou důstojně žít všichni, kteří se na jejím fungování podílejí.

„Občané mají právo vědět, jak stát nakládá s jejich penězi. Týká se to i odměňování lidí, kteří zastávají významné veřejné funkce a jsou placeni z veřejných financí. Lidé, kteří nesou velkou odpovědnost a odvádějí dobrou práci pro stát, si zaslouží odpovídající odměnu. Odměňování ale musí být transparentní, srozumitelné a veřejně kontrolovatelné, když jde o peníze daňových poplatníků."

Politici s nejvyšším celkovým ročním hrubým příjmem za rok 2025:

Senátor Tomáš Fiala (ODS)+ředitel Nemocnice Strakonice: 7,04 milionu korun, 

Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS)+krajský a obecní zastupitel: 5,83 milionu Kč

Senátor Přemysl Rabas (SEN 21)+ředitel Zoo ve Dvoře Králové: 5,75 milionu korun 

Poslanec Jan Skopeček (ODS)+zastupitel Středočeského kraje+dozorčí rada Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov+správní radě VZP: 5,17 mil. Kč

Poslanec Jiří Mašek (ANO)+krajský a obecní zastupitel+člen dozorčí rady VZP+Zdravotnický holding Královéhradeckého kraje: 5,05 milionu Kč

Poslanec Petr Fiala (ODS)+premiér ČR: 5,04 milionu Kč. 

Hejtmanka Jana Mračková Vildumetzová (ANO+senátorka+zastupitelka: 4,90 milionu Kč

Hejtman Kamal Farhan (ANO)+poslanec+zastupitel+správní rada VZP+dozorčí rady Vodárna plzeň: 4,82 milionu Kč

Hejtman Ladislav Okleštěk (ANO)+zastupitel+poslanec: 4,74 milionu Kč

Hejtman Richard Brabec (ANO)+krajský zastupitel 3,97 milionu Kč

Hejtman Josef Bělica (ANO)+krajský i obecní zastupitel+poslanec+předseda představenstva Havířovské teplárenské společnosti 3,56 milionu Kč

Hejtman Martin Kuba (NČ)+zastupitel+Řízení letového provozu ČR+Jihočeské centrum kybernetické bezpečnosti+Evropské hlavní město kultury 2028+South Bohemian Nuclear Park+Teplárna České Budějovice+Nová Linecká čtvrť s.r.o.: 2,43 milionu Kč

Náměstek primátora Petr Maroš (NČ)+zastupitel+hlavní město kultury 2028+Nemocnice Tábor+Dopravní podnik České Budějovice+Teplárna České Budějovice: 1,58 milionu Kč

Evropa čeká další horké vlny

 Miliony lidí po celé Evropě by měly být připraveny na další extrémní vedra, protože na nejrychleji se oteplující kontinent světa se snáší další vlna veder.

Ve Francii, Itálii a Španělsku horko překonalo teploty 35 stupňů Celsia (95 stupňů Fahrenheita).

Přibližně 300 milionů lidí — více než polovina evropské populace — zaznamená teploty přesahující 30 °C.

Nová vlna veder přichází poté, co západní Evropa zažila v historii nejteplejší období od června do července, uvedla v pondělí služba EU Copernicus Climate Change Service (C3S).

Podle údajů C3S teploty v Evropě stoupají dvakrát rychleji než na jiných kontinentech.

Jak v Německu?

Blížící se vlna veder je třetí vlnou extrémních veder, kterou Německo letos v létě zažilo.

Dlouhodobé horko způsobilo, že hladina vody v Rýně v některých oblastech klesla na rekordní minimum. Řeka je jednou z hlavních evropských vodních cest pro přepravu obilí, minerálů, paliv a dalšího zboží.

Sucho ovlivňuje jak německé životní prostředí, tak ekonomiku, přičemž společnosti, které spoléhají na zboží běžně přepravované po vodě, trpí nedostatkem zásob vody.

Francie, Španělsko a Itálie se také připravují na další horko

Nejnovější vlna extrémního horka přichází jen několik týdnů poté, co Francie a Španělsko čelily některým z nejhorších požárů, jaké kdy řešily.Ve Španělsku, kde je stále několik lesních požárů, národní meteorologická agentura AEMET varuje před teplotami nad 35 °C."Vysoké teploty, nahromaděná suchost vegetace a intenzivní tlak na přírodní oblasti kvůli plánovanému cestování vyžadují extrémní preventivní opatření," uvedl ministr vnitra Fernando Grande-Marlaska.

Vlna veder se rozšíří od Balkánu až po Velkou Británii

Vlna veder se má také rozšířit do částí jihovýchodní Evropy, včetně Řecka, Albánie a Chorvatska.

Desítky milionů lidí ve Spojeném království se také připravují na to, že teploty překročí 30 °C. Britský meteorologický úřad v úterý uvedl, že se očekává, že země letos zaznamená své nejteplejší léto v historii.

Několik evropských zemí včetně Německa, Francie a Španělska letos v létě stanovilo nové teplotní rekordy.

Stavba Berlínské zdi 13. srpna 1961

 Berlínská zeď, která se začala stavět v noci z 12. na 13. srpna roku 1961, byla betonová barikáda, která do roku 1989 neprodyšně rozdělovala Berlín na západní a východní sektor a stala se celosvětovým symbolem studené války a železné opony. Postavila ji komunistická Německá demokratická republika (NDR) s cílem zastavit masivní odchod svých občanů do demokratického Západního Berlína. 

Po druhé světové válce si vítězné mocnosti rozdělily Německo na 4 okupační zóny, rovněž Berlín, hlavní město poraženého Německa, byl rozdělen na čtyři sektory. Berlín však ležel uprostřed sovětské zóny, takže spojení se západními zónami bylo možné jen koridory, jimiž mohla vozidla projíždět bez zastavení. Koridory byly důkladně střeženy východoněmeckou policií a sovětskou armádou. Západní Berlín se skládal z amerického, britského a francouzského sektoru. K rozdělení města na západní a východní došlo v důsledku sovětské blokády v letech 1948–1949. Tehdy se Sověti pokusili vytlačit západní mocnosti z Berlína tím, že bránili jízdě spojeneckých vozidel po sovětské zóně. Spojenci zavedli do svých částí Berlína intenzivní leteckou dopravu.

 V roce 1952 začala východoněmecká vláda utěsňovat své hranice, čímž Západní Berlín dále izolovala. V přímém důsledku toho byly odděleny elektrické sítě a přerušeny telefonní linky. Volkspolizei a sovětský vojenský personál rovněž pokračovali v blokování všech silnic vedoucích z města, což vedlo k několika ozbrojeným patovým situacím a přinejmenším k jednomu střetu s francouzským četnictvem v červnu téhož roku.

 Vyvrcholení rozkolu však nastalo až v roce 1961 výstavbou Berlínské zdi, která fyzicky i politickému oddělovala Západní Berlín jak od východní části města, tak od jeho zázemí v Braniborsku. Přechod z východní do západní části Berlína byl možný jen na některých silně střežených přechodech, hranici tvořila i slavná Brandenburská brána. Zdi byly postaveny i v tunelech metra (U-Bahn) a na pozemních tratích včetně S-Bahn.

Ještě v 60. letech minulého století bylo možné téměř v každé ulici Východního Berlína vidět stopy krutých bojů z dubna 1945, snad na všech domech byla otlučena omítka. Mimo zřícenin byly domy opravené provizorně, takže ve stěnách bytů byly třeba půlmetrové otvory od dělostřelby, které si obyvatelé ucpaly nábytkem. Život ve Východním Berlíně se 20 let po válce mnoho nezměnilo, obyvatelstvo Berlína (a jiných východoněmeckých měst) dávalo však najevo, že Němci dokáží žít důstojně a na vysoké společenské úrovni i za komunistického dohledu.

Komunistické státy neuznávaly Západní Berlín jako součást Západního Německa a obvykle jej popisovaly jako „třetí“ německou jurisdikci, označovanou jako „nezávislá politická jednotka“ (selbständige politische Einheit). Hradba padla 9. listopadu 1989, což odstartovalo pád komunismu v celé střední a východní Evropě a vedlo ke znovusjednocení Německa.

Opozice ve vlastní žumpě

 Dědictví Fialovy vlády je to, co současnou opozici zcela paralyzuje. A není to zdaleka jen digitalizace stavebního řízení a hluboká krize bydlení. Je to lež o dvou procentech výdajů na obranu, devastující propad porodnosti, rozpad hygienické služby, zrušení zdravotní pohotovosti, dvě stě tisíc dětí bez pediatra, drastické podfinancování prakticky celé veřejné sféry, daně nastavené tak, že pracující s minimální mzdou odvádí ze své práce státu stejnou daň jako Pražan z vlastnictví čtyřiceti stometrových bytů atd. Ubývá však pražských prosťáčků, kteří věří, že za vše špatné může Babiš.

Celá demokratická koalice za čtyři roky Fialovy vlády podváděla veřejnost (už je to více než půl bilionu manka ve státním rozpočtu a jednou to bude popsáno jako strašlivý zločin proti státu a demokracii), ba výrazně to zhoršila ve neprospěch chudých zvýšením daně z nemovitostí, které dopadlo nikoli na bohaté, ale na chudé vesnické vlastníky. Piráti byli ve vládě zcela zbytečně jen kvůli korytům a nechali opoziční lavice Babišovi a krajní pravici.

Stále existují zástupy různých "neúplatných" novinářů a mudrlantů, kteří se chtějí vrátit k předvolebním štvanicím na Babiše. Ve skutečnosti Fialovi a Kupkovi pisálky nezajímá demokracie vůbec , jsou jen posedlí vlastní správností, vypouštěním kouře, aby nebylo vidět pravdu. Na volání zlodějů "Chyťte zloděje," naletí většina voličů jednou dvakrát za generaci, nikoli dnes a denně.

Nervosní lidé nesnášejí noční zvuky

 V posledních letech v jarním a letním období prý policisté řeší často rušení nočního klidu. Problém je navíc výraznější během tropických nocí. Lidé nechávají kvůli horku otevřená okna a zvuky z okolí se tak snáze dostávají do ložnic.

"Právo na klidný spánek je základní lidskou potřebou, kterou v České republice chrání zákon. Noční klid platí od 22:00 hodin do 06:00 hodin, výjimkou je pouze silvestrovská noc nebo akce povolené obecní vyhláškou a zákon nerozlišuje všední dny a víkendy; čas zůstává stejný,“ uvádí policie. Jedná se například o práci s vysavačem, praní či hra na hudební nástroj. Na seznamu problémů jsou i túrující motory, vytrvalý štěkot psa a kokrhání kohouta. Trestné je například noční hlasité vykládání nákupu z auta, opakované bouchání dveřmi nebo stěhování nábytku v pozdních hodinách. Police může za tyto přestupky uložit pokutu v příkazním řízení do 10 000 Kč, v opakovaném případě ve správním řízení až 15 000 Kč.

Žijeme v době, kdy zákazů přibývá. Před několika lety byl  jeden můj známý kvůli kokrhání kohouta předvolán na radnici, kde mu bylo doporučeno, aby kohoutovi kokrhání zatrhl, nebo se ho zbavil. Jiný známý se raději odstěhoval na samotu u lesa, než aby se zbavil psa. 

Nějak se ze společnosti vytratila tolerance. Jeden můj soused za socializmu 20 let parkoval před domem s nákladními automobily P-S5T a Tatra 148. Vyjížděl v 5 hodin, takže startoval v půl páté, aby nafoukal vzduch do brzd a zahřál motor. Nikdo si nikdy nestěžoval. Snad to bylo proto, že slabé spáče probouzel už po třetí hodině ranní kašel dalšího souseda, vášnivého kuřáka, který odjížděl autobusem do práce ve 4 hodiny, ale nejméně půl hodiny předtím se dusil na zahradě, aby vykašlal dehet z každodenně vykouřené stovky cigaret. Zvláště za zimních tichých nocí o tom věděla celá obec. Ale člověk si zvykne na všechno.

Ani v 21. století nemůžu tvrdit, že bych nebyl v noci probuzen, a to nejen letadly (ta jsou policií nepostižitelná), ale také spěchajícími silnými čtyřtaktními motocykly. Dokázali jsme spát i při neúnavném dunění pětidenní technoparty. (stk) 

Tropické teploty u nás byly a budou

 Po krátkém ochlazení se do Česka znovu vrátí tropické teploty a na začátku týdne budou maxima na řadě míst opět překračovat 32 stupňů. Kardiochirurg Jan Pirk upozornil, že vysoké teploty představují výraznou zátěž především pro lidi s nemocným srdcem.

"Řiďte se podle toho, co dělá příroda. Když je horko, nemáme dělat špičkové sportovní výkony. A když už chceme sportovat, musíme hodně pít a například běhat pomaleji. Přehřátí organismu a úžeh jsou velmi nebezpečné," uvedl Pirk. Podle něj je důležité nepřehánět ani opačný extrém. Upozornil například na dlouhé pobyty v ledové vodě, které mohou být pro organismus rovněž rizikové. "Stejně nebezpečné může být i prochlazení. Když někdo vleze do sudu s ledovou vodou a chce tam být půl hodiny, může se výrazně podchladit. Vždy říkám: řiďte se přirozeností. Zvířata nevědí, proč některé věci dělají, ale instinktivně vědí, co mají dělat," vysvětlil.

"Jsme teplokrevní živočichové a náš organismus se snaží udržovat stálou teplotu vnitřku těla kolem 37 stupňů. Když je velké horko, musíme se ochlazovat. Pokud se tělo přehřívá, je to pro organismus velmi nebezpečné. Aby se organismus ochladil, musí srdce začít více pumpovat. Pokud je nemocné, představuje to pro něj ještě větší námahu. Říkám to zjednodušeně, aby tomu každý rozuměl: srdce musí pracovat víc, aby pomohlo tělo uchladit," vysvětlil Pirk.

Další důležitou součástí ochlazování je pocení a odpařování vody. Právě proto je během veder zásadní doplňovat tekutiny. Ani zde ale podle kardiochirurga neplatí, že čím více vody, tím lépe.

"Musíme mít dostatečný přísun tekutin, protože se ochlazujeme pocením a odpařováním. Lidé s nemocným srdcem ale zároveň nemohou pít neomezeně. Srdce musí tekutinu přečerpat do oběhu a přes ledviny ji organismus zase vyloučí. Pokud je už oslabené a hůře čerpá, může být problém i příliš velké množství tekutin." 

Aktuální vývoj počasí přitom naznačuje, že vysoké teploty ještě neřekly poslední slovo. Po dnešních maximech mezi 26 a 30 stupni mají v neděli teploty znovu stoupat k 29 až 34 stupňům. V pondělí může být ještě o několik stupňů tepleji.

Vedle horka pokračuje také problém se suchem a na většině území zůstává zvýšené riziko vzniku a šíření požárů.

Pirk proto doporučuje během tropických dnů jednoduché pravidlo: nesnažit se tělo přemoci. Omezit největší fyzickou zátěž, sport přizpůsobit teplotám, průběžně doplňovat tekutiny a zejména u lidí se srdečními chorobami nepodceňovat první známky vyčerpání.

Říční doprava má málo vody

 Ačkoli Dunaj poskytuje ty nejokázalejší scény, je pouze jednou z hlavních řek protékajících Evropou, které letos v létě trpí suchem. Dále na severu Rýn, snad nejdůležitější sladkovodní dopravní tepna na kontinentu, překonal své vlastní rekordy, když hladina u Kaubu klesla na přibližně 40 cm – úroveň, při které lodní doprava funguje v nouzovém režimu a čluny naloží pouhou pětinu své běžné kapacity.

Sucho, které se dříve vyskytovalo jednou za sto let, se nyní objevuje každý rok a jeho dopad na divokou přírodu, průmyslovou výrobu i samotnou kulturu je katastrofální

Minulý týden muselo být z výletní lodi Viking Ullur evakuováno 186 cestujících, poté, co loď uvízla na písčině na Dunaji. Další cestující uvízli a nemohli se přesunout mezi Vídní a Budapeští. Cestující stáli na palubě, zatímco habsburská nádhera kolem nich byla mimo dosah, protože hladina řeky v Budapešti klesla na 41 cm, což je jen o 8 cm více než historické minimum z roku 2018. I jinde na maďarském úseku řeky byly zaznamenány nové rekordně nízké hladiny.

Dále na východ v Rumunsku zaznamenal Dunaj nejnižší hladinu vody od roku 1996. Průtok řeky se měří v metrech krychlových za sekundu a v Baziașu, kde řeka vstupuje do země, činil 1 700 m³/s, zatímco červencový průměr je 4 700 m³/s. Provoz trajektů byl pozastaven, stejně jako plavba nákladních člunů s obilím.

Rozsah a četnost těchto letních such překvapily i ty nejpesimističtější odborné pozorovatele. V roce 2018 označila německá meteorologická služba tento rok za Jahrhundertsommer – léto, jaké se vyskytne jednou za sto let –, protože Rýn strávil 132 dní s nízkým stavem vody. „Nesmí se dovolit, aby se události z roku 2018 opakovaly,“ prohlásil Andreas Scheuer, tehdejší spolkový ministr dopravy. Ale opakují se.

V roce 2022 popsali vědci z EU sucho sužující kontinent jako nejhorší za posledních nejméně 500 let. V roce 2025 pak Německo zaznamenalo nejsušší březen v historii a další léto s nízkým stavem vody. A letos v červenci klesla hladina Dunaje na minimum, kterého během sucha v roce 2018 dosáhla až v říjnu. Krize se nyní opakuje každý rok a přichází stále dříve.

Studie vedená dr. Sehrish Usmanovou z Univerzity v Mannheimu ve spolupráci s ekonomy Evropské centrální banky zjistila, že loňské letní vlny veder, sucha a povodně zasáhly čtvrtinu všech regionů EU a způsobily krátkodobé ztráty ve výši nejméně 43 mld. eur, přičemž celková částka by do roku 2029 měla dosáhnout 126 mld. eur. Jen na Rýnu Kielský institut prokázal, že jediný měsíc s nízkým stavem vody snižuje německou průmyslovou výrobu přibližně o 1 %.

Obrovské divoké požáry, které pozorujeme po celém kontinentu, nejsou od tohoto jevu oddělené, protože oba jevy pohání stejný mechanismus: teplejší atmosféra vysává vlhkost z půdy rychleji, než ji dokáže déšť doplnit. Tato suchá půda nedokáže napájet řeky ani rostliny, které nakonec místo toho živí požáry. Francie již letos v létě zaznamenala více než trojnásobek svého ročního průměru  požárů, protože vlhkost půdy je nejnižší, jakou Météo-France kdy tak brzy v sezóně zaznamenala. Požáry, stejně jako krize na řekách, přicházejí dříve, než se očekávalo.

Škody, které tyto jevy způsobují přírodě, je těžší vyjádřit čísly. V roce 2018 švýcarské úřady vylovily z Rýna asi tunu uhynulých lipanů (asi 30 % ročního úlovku), protože teplota vody překročila 25 °C. Do roku 2022 se již znovu vysazený losos atlantický, o jehož návrat se řeka desítky let snažila, nemohl dostat ke svým třecím místům. S klesající hladinou vody stoupají koncentrace znečišťujících látek. Na Dunaji v tom samém roce klesla hladina kyslíku téměř na hranici, pod kterou pstruzi nemohou přežít. Bylo zakázáno bagrování a čistírny odpadních vod byly uvedeny do pohotovostního režimu. Tento měsíc pak hladina vody klesla natolik, že Rumunsko bylo poprvé nuceno odstavit jaderné elektrárny u Dunaje, protože reaktory využívají k chlazení jader říční vodu a při příliš nízkém stavu řeky nemohou bezpečně fungovat. Země vyhlásila celostátní stav nouze a na kanálu Bala odpálila 180 kg výbušnin, aby odstranila skálu bránící toku, čímž získala pro zbývající reaktor ještě několik dní. Mezitím v Maďarsku bude zřejmě jaderná elektrárna Paks, která za normálních okolností dodává téměř polovinu elektřiny v zemi, během několika dní zcela odstavena.

V roce 1986 procestoval italský polyhistor Claudio Magris Dunaj od pramene až k deltě a napsal knihu o tom, co řeka znamená. Dunaj byl spojovacím prvkem střední Evropy. Vídeňské koncertní sály, budapešťský parlament, osmanské, habsburské a byzantské stopy se po staletí hromadily podél jeho břehů a vytvořily to, co chápeme jako společnou civilizaci. Rýn je průmyslovou páteří Německa, tepnou, která přepravovala uhlí a železnou rudu, na nichž byla vybudována určitá představa o této zemi.

Magris psal o řece v kulturním úpadku již dříve, než se hladiny vody staly ústřední součástí problému. Výraz „událost století“ zmizel z oficiálního slovníku, protože sedm po sobě jdoucích let rekordů ho učinilo směšným, a nahradily ho superlativy jako „nejnižší úroveň v historii“, „historický“ či „nejnižší úroveň za posledních 30 let“. Problémem je, že tento jazyk stále zachází s každým létem jako s výjimečnou událostí, s níž je spojena naděje na zotavení. Ale i tento předpoklad, že velké evropské řeky zůstanou takové, jaké byly, bez ohledu na to, co děláme s klimatem, které je živí, by měl být opuštěn.

Se suchem už přestává legrace

 Tráva určená ke krmení zvířat prakticky přestala růst, což znamená, že farmy musí čerpat zásoby krmiva, které si odložily na zimu, což bude mít dopady v pozdějších měsících roku. Odborníci v Kalifornii tvrdí, že během nedávných vln veder, kdy teploty několik dní překračovaly +35 °C, „nechybí půdě jen voda, ale prostředí pro vegetaci, které je tak nepřátelské, že rostliny jsou vystresované, vzdávají život, chtějí zemřít, protože to prostě nevydrží“.

Bez vegetace nedokáže žít ani hmyz, který je potravou pro ptactvo a drobné živočichy.

Profesor Pete Falloon, vedoucí vědecký pracovník britského Meteorologického úřadu  pro oblast potravinové bezpečnosti, který vládě poskytuje poradenství ohledně odolnosti  potravinových systémů, říká, že je nezbytný přechod k regenerativnějším přístupům, lepšímu řízení povodní, akumulaci vody a používání odrůd plodin, které jsou odolnější vůči horku nebo suchu.

„Nemusíme nutně mluvit o vynalezení něčeho zcela nového. Mnoho postupů již existuje. Jde spíše o to, přijmout je a aby je zemědělci v tomto odvětví začali uplatňovat v praxi, experimentovali s nimi, učili se jeden od druhého a zjišťovali, co v různých částech země funguje dobře a co ne.“

Na nepřízeň počasí doplácí v první řadě zemědělství, které je i přes současné velkoměstské odborníky, kteří v době příznivých podmínek tvrdí, že vědí o zemědělství úplně všechno, závislé tak jako v minulosti na přírodě, tedy na Pánu Bohu. 

"Velké sucho bylo roku 962, neb v knížectví českém po celý rok žádný déšť nepřišel. Voda vltavská byla se zkazila natoliko, že hovada lesní, ale ani lidé ji píti nemohli."

"V roce  1590 pršelo v létě jen dvakrát, přes Labe se chodilo pěšky, voda říční stala se nepoživatelnou. Jelikož řeky a potoky vyschly, byla nouze o mletí obilí. Naopak zásluhou horka velmi se vydařila úroda vína."

Ve středověku však neznali lidé rtuťový teploměr ani Celsia či Fahrenheita, takže teploty nejsou změřeny a zaznamenány a není možné je porovnat se současností. Jisté je, že lidé, především šlechta a církev, se suchem bojovali. V 16. století už byly jako hráze proti suchu v celém království stavěny rybníky a na řekách a potocích mlýny s jezy. 

Když stát o staré občany nemá zájem, jejich chyba

 Tento týden se objevila zpráva, že stát chce zasáhnout proti nelegálním domovům důchodců. Policie má dostat v tomto směru větší pravomoci. Bude tedy dobré, aby na policejních stanicích se zřizovalo něco jako zařízení pro objevené a zachráněné klienty. Policisté by se proto měli trénovat v péči o nemocné.

Domovská příslušnost (též domovské právo) byl historický právní institut platný od roku 1849 do roku 1949, který určoval příslušnost člověka ke konkrétní obci, zaručoval mu právo na nerušený pobyt a zajišťoval sociální (chudinskou) pomoc.Od roku 1949 tento pojem neplatí a byl nahrazen komunistickým institutem trvalého pobytu a státního občanství. Komunisté převzali dozor nad občanem od narození až do smrti, takže vždy mu nějaká zdravotní a sociální péče poskytnuta byla. Po pádu socializmu jsou mezi mladými obdivovateli pravice raženy názory, že každý se má starat o sebe, kdo je neschopný, ať živoří. Jestli je někdo starý a nemocný, je to prý jeho chyba, že se narodil v nesprávné době a na nesprávném místě.

Když byl redaktorem televize po listopadu 1989 ministr financí Václav Klaus dotázán na možnost obnovení domovského práva, kroutil hlavou jako holub na střeše. Žádné obce, žádné domovské právo, žádní chudí, staří a nemohoucí lidi nesměli ohrožovat jeho privatizaci. Generace, které vyrostly za vlády komunistů, v roce 1989, netušily, že to domovské právo bylo nesmírně důležitý institut, a Klausovu omezenost podporovaly. Pod tíhou ekonomických pouček, co je domovská příslušnost, netušil to zřejmě ani Václav Klaus, natož ministr vnitra Ruml. Měli však možnost domovské právo zavrhnout. Klausově privatizaci neodolalo ani Československo, ve východní Evropě nejlépe prosperující stát s 15 miliony obyvatel. Rozpadlo se.

Domovské právo se nabývalo:

• děti narozením (po otci),
• manželka sňatkem (po manželovi),
• udělením obecním úřadem (např. po 10 letech pobytu v místě)
• získáním úředního postu v obci (např. četník).
• prokazatelným značným movitým a nemovitým majetkem a mecenášstvím (továrníci, velkostatkáři, generálové a vysocí úředníci)

Jistá domovská příslušnost byla udělena narozením, o tom nebyly pochybnosti. Sňatek také byl jasným důvodem, i když někdy bylo kvůli tomu jednání zastupitelstev komplikované. Největší problémy byly s osobami, které se do obcí přistěhovaly. důvodem byly povinnosti obcí starat se o své příslušníky až do smrti. Stávalo se, že do obcí přicházeli a usazovali se lidé nemajetní nebo lidé kteří neuměli hospodařit a zchudli. O tyto lidi, kteří měli v obci domovské právo se musela obecní zastupitelstva postarat, zajistit jim ubytování, oblečení a stravu. Stávalo se, že v obcích žili i několik desetiletí lidé, kteří v nich neměli domovská práva. Ti nesměli volit v obci, ani být voleni, pokud onemocněli, měla se ně postarat jejich domovská obec, která byla třeba na opačném konci země. Po roce 1918 musely i nejmenší obce pro své chudé příslušníky zřizovat chudobince, což bývaly jednoduché byty s vytápěním, vodou a sociálním zařízením.

Povinnost starat se o své obyvatelstvo měli malé obce i za vlády komunistů, obce se o uspokojivou  péči dělily s okresem a státem. Polistopadový režim převedl sociální problémy na na centra v tzv. pověřených obcích. O tom, kdo potřebuje v obci pomoc, nerozhoduje už sociální komise, zastupitelstvo ani starosta, ale vzdělané a pomazané úřednické hlavy v pověřené obci. Kritérii pro pomoc jsou správně vyplněné, nejlépe digitální, žádosti, které může podat chuďas i milionář, a úředník, který ani neví, kde příslušná obec leží a v jakých podmínkách žadatel žije. O sociální podpoře úředník rozhodne podle znalosti většího množství zákonů a paragrafů. Obce o svých obyvatelích nemusí rozhodovat, můžou se věnovat likvidaci travních porostů a utrácení daní z nemovitostí, které jim padají do klína. O chudé a nemocné občany se snad budou muset postarat policisté.

Jak by to v obcích asi vypadalo, kdyby bylo po roce 1989 se tak jako mnoho  jiných zákonů vrátilo před rok 1948 i domovské právo. Mohli by brát platy starostů lidé, kteří se ze známostí do obcí přistěhovali těsně volbami?