Výuka angličtiny už v první třídě?

Ministr školství zpestřil prázdniny dítkám i jejich rodičům návrhem na povinnou angličtinu od první třídy a dalším cizím jazykem od třídy šesté.

Na první pohled dobrý záměr. Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Tak jednoznačné to však není. Kolik lidí na venkově, českém, slovenském a jiném, angličtinu či jiný cizí jazyk někdy potřebovalo a v současnosti potřebuje? Snad 1 procento. Výjimečně někde v příhraničí je možné zaslechnout němčinu, protože žádný německý turista nebude v české hospodě mluvit anglicky. V minulosti na všech školách u nás byla povinná ruština, kterou v běžném životě jen pár let po válce se snažili lidem vnutit obdivovatelé Stalina, ale pro děti se ruština na víc než 40 let stala nutným zlem. 

Proto jsem se po nástupu na střední školu přihlásil na nepovinnou angličtinu. Po měsíci úspěšného učení dostala škola nového ředitele, jehož jedním z prvních protiimperialistických opatření byl zákaz výuky cizích jazyků a donášení cizojazyčných knih a tiskovin do školy. Opatření se netýkalo jazyka ruského. Tím má výuka cizích jazyků pod dohledem odborníků skončila. 

Chodíval k  nám v 60. letech do vesnické hospody starší pán z Prahy, který často radil rodičům, aby děti nechali učit cizím jazykům, hlavně angličtinu, v budoucnosti to prý v Praze bude základní podmínka úspěšné existence. V době, kdy snem každého rodiče bylo dostat dítě na řemeslo, aby co nejdříve vydělávalo, takové rady nepadaly na úrodnou zem. V roce 1968, když se pootevřely státní hranice, tak onen pán z Prahy přivedl do hospody živého Angličana z Londýna. Předtím 20 let cizince nikdo neviděl ani neslyšel. Stačilo pár piv a k domluvě angličtina třeba nebyla, oslovovali jsme ho jako Honzu. Ještě třeba dodat, že ten pán z Prahy, jenž dovedl předpovědět pražskou posedlost angličtinou, nebyl žádným akademickým vzdělancem, byl vyučen pekařem a pracoval jako řidič autobusu MHD.

Mají se děti učit cizí jazyk od první třídy? Jistě mohou, slovíčka, básničky, písničky. Jakmile však přijde teorie, je po dětském nadšení z cizího jazyka. Gramatiku cizího jazyka většinou nepochopí, nezvládnou ani tu českou, kterou velmi často  neovládá ani mnozí z rodičů. Malé děti nemají automaticky mozek zaplněný vědomostmi, jak si přejí některé současné moderní matky, které v pětatřiceti letech porodí první děti a věří tomu, že právě přivedly na svět génie, kteří ani nebudou potřebovat školní docházku, jsou přesvědčeny, že vše jim bylo bezpracně dáno s hůry.

Lidé nejsou stejní, někdo má větší talent na matematiku, někdo na jazyky, někdo na mluvení, někdo raději maluje a píše a někdo nemá hudební sluch. Jsou děti s nadáním na více jazyků (většinou dívky), ale mnohým dělá potíž jazyk jeden. V šesté třídě, až na ně ministr navalí druhý cizí jazyk, bude většina kulhat v jazycích všech, i kdyby je učil sám Komenský. Vnucovaní výuky cizích jazyků, o jejichž potřebě v budoucnosti lze u 90 procent dětí pochybovat, je na úkor přirozeného vývoje a je stejně neetické jako přeučování leváků na praváky.  Bohužel do vlády se dostávají lidé, kteří jsou běžným lidských starostem hodně vzdáleni. Navíc mezi politiky existuje systém protislužeb, takže za podporu premiéra prosadí ministři i své nejkurioznější nápady.