V devadesátých letech v mediích často různí politici, filozofové a
umělci rádi hovořili o tom, že výměna vlád je přirozeným projevem demokracie.
Je prý to tak ve všech vyspělých zemích. O vládě rozhoduje ve volbách lid.
Skutečná
situace je taková, že lid jen zvolí toho, koho mu nabídnou media. Ten, kdo se
dostane k moci, samozřejmě hledí toho využít, protože tuší, že ho může moci
zbavit někdo jiný. Zájemců o peníze ze státní kasy a výhody plynoucí z vysokých
funkcí je vždy dost. Takže páni poslanci a ministři a jejich poradci hledí spíš
na naplnění vlastních bankovních kont (zpravidla zahraničních) než kapes lidu,
který jim k moci pomohl.
V historii České republiky je sestavovaná už dvanáctá
vláda. Někomu se to možná zdá hodně, když se však podíváme do historie,,
zjistíme, že je to stará pražská tradice. První
republika měla během dvaceti let dvacet vlád. Prvorepubliková
nestabilita se zdůvodňovala národnostními spory česko-německými,
česko-slovenskými a slovensko-maďarskými, čím však zdůvodnit současnou
nestabilitu? Rasovými problémy? Lze také, ale je to tak jednoduché, až odporné.
Hlavní problémy nebudou asi v nacionalizmu a rasizmu, ale v ekonomice. Lépe
řečeno v morálce ekonomiky (ekonomů a právníků).
- První Československá republika po roce 1918 zahájila činnost za pomoci pozemkové reformy, při které byla zlikvidovaná šlechta, její majetek se měl dostat do rukou vesnického obyvatelstva. K drobným zemědělcům se dostala půda jen částečně, avšak šlechtických dvorů jako zbytkových statků se ujali váleční zbohatlíci, od keťasů (ilegálních obchodníků) přes důstojníky až po politiky a právníky. Prvorepubliková pozemková reforma přenesla volební vítězství agrární straně.
- Česká republika zahájila svou existenci privatizací, při které byly zlikvidované státní podniky, jejichž majetek se podle Klausových slibů měl dostat do rukou drobných akcionářů. Až na malé výjimky se státní majetek k drobným akcionářům nedostal, podílů v akciových společnostech se ujali předlistopadoví zbohatlíci, od vexláků (ilegálních směnárníků) přes podnikové náměstky až k právníkům a politikům. Privatizace přinesla vítězství ODS.
Když dva dělají totéž, není to totéž. Klaus má k Švehlovi daleko. Popřevratové události v obou obdobích jsou si sice podobné, ekonomické
výsledky jsou však rozdílné. První republika hospodářsky sice přímo astronomicky
nerostla (těžila z hospodářské vyspělosti z doby c. a k. monarchie), ale rostly velké průmyslové podniky (Baťa, Škoda, ČKD atd.) a
přibývaly malé. Její hospodářství bylo stabilní. V polistopadové ČR byly velké
prosperující podniky zlikvidovány (motocykly, nákladní auta, textil, obuv, sklo, papír atd.)
nebo prodány do zahraničí a pak přešly na jinou výrobu. Pokud ojediněle vznikly nové (Kolín,
Nošovice), bylo to zásluhou zahraničních společností.
Mnozí závistivě hledí za západní hranici, kde jsou vlády od toho, aby
vládly nejen obyvatelstvu vládly, ale poskytovaly mu bezpečnost osobní i
materiální. Bohužel v ČR panuje pořád východoevropské pokušení obejít zákon a
dostat se tak k moci a k majetku. Tento stav je umocňován posledními dvěma
obyvateli Hradu, kteří využívají každé příležitosti k napodobení diktátorských
manýrů Lukašenkových či Putinových. Problém české politiky a ekonomiky tedy
není v "kádrových" předpokladech ministrů ministrů a v korupci
úředníků, ale ve všeobecné morálce, v "krizi morálky", jak říkával
Tomáš Baťa. Recept, ve formě deseti přikázání, na vyléčení krize morálky už
před mnoha tisíci léty dal Bůh Mojžíšovi. Nic lepšího vynalezeno nebylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat