Blíží
se volby do obecních zastupitelstev, řada prospěchářů a prospěchářek, bez
ohledu na politickou příslušnost, realizuje plány na politickou kariéru, a tím
na vstup do vyšší společenské vrstvy. O obcích chtějí rozhodovat lidé, kteří v
nich nežijí, ani o nich toho moc nevědí. Stačí se přihlásit k trvalému pobytu a
za pomoci několika podobných "rychlonáplav" se stát kandidátem.
Voliči obyčejně chtějí změnu, jsou unaveni starými jmény, a tak raději volí
toho, koho neznají.
Za vlády komunistů bylo normální, že funkce v
obcích zastávali dosazení kádři, kteří v nich nebydleli, práce v národním
výboru byla pro ně stranickou povinností.
Trvalý a skutečný
pobyt, dva rozdílné pojmy. Kdysi se příslušnost k obci prokazovala domovským
právem. Jeho účelem sice hlavně byla obrana velkých měst proti hromadění
bezdomovců, ale byla jistou obranou proti zlatokopům na radnicích. Domovská
příslušnost, která nejvíc zaměstnávala starosty, skončila při masových
přesunech lidí v roce 1945, oficiálně komunistickým převratem 1948.
Polistopadoví
politici, kteří nevěděli, o co se jedná, nebo jen mlhavě tušili, návrhy na
obnovení domovského práva striktně odmítli. V. Klaus by si byl snad hlavu
ukroutil, jak domovskou příslušnost odmítal, prý by to byl návrat do 19.
století.
Dnes je mezi
chalupáři a chataři takový zvyk, že se v místě jejich venkovského sídla jeden
člen rodiny přihlásí k trvalému pobytu, čímž automaticky se stane voličem v
této obci, i když v ní pobývá jen několik dní v roce. Má samozřejmě právo volit
i kandidovat do obecního zastupitelstva.
Vesničtí starostové i domácí
zastupitelé tyto "papírové" občany vítají, neboť každá duše v obci je
dobrá jako zdroj příjmů na obyvatele. Je to ovšem bumerang na jejich hlavy. Tito víkendoví
obyvatelé, kteří ve městech tvoří bezvýznamnou šedou masu, na vesnicích trpí pocitem vrozené geniality a nadřazenosti, problémy
místního obyvatelstva jsou pro ně nezajímavé, a tak prostřednictvím kandidatury v obecních volbách neodolávají pokušení
zavádět mravy vysoké politiky. Tomu vesnické obyvatelstvo není schopno čelit.
Když si uvědomí, koho si nasadilo "do kožichu", je pozdě a musí
například platit daně a služby, které ani neužívá, víc než ve městech.
Žádné komentáře:
Okomentovat