Posledně
jsem citoval předpověď meteorologů, že únor bude chladný a vlhký. Vánice
přišly, ale jen dva dny. Uplynul týden, ještě není polovina měsíce a
předpovídají zbytek února teplý. Zlatá střední cesta. Tipuji to na silné větry.
Protože mám za úkol vzpomínat na minulost,
pustil jsem si nějaké starší filmy ze 70. a 80. let. Nahlédl jsem někdy i do
těch pracovních-budovatelských. Hrůza. Není to k smíchu, ani k pláči. Suverénní
soudruzi ředitelé a porady a schůze v podnicích. Pamatuji tu dobu. Schůze nějaké byly. Snad ve
velkých podnicích byly k tomu lidi, co byli za to placeni. My jsme zasedali
akorát o svačině, a to jsme probírali jiné věci než plnění plánu.
Na ty soudružské filmy o plnění plánu se
dá dívat tak pět minut. Dobré jsou staré detektivky se soudruhy kapitány a
majory v civilu. Děj v nich není
podstatný. Alespoň z hlediska vzpomínání.
Důležité je to, co je "mezi řádky." Filmaři se asi soustředili
na děj a nechtěně ukazovali prostředí, jaké skutečně bylo. Šedé oprýskané domy, dlážděné
rozbité ulice, zcela zaplněné obyčejné hospody a bufety, škodovky a žigulíky s
vyměněnými a nenabarvenými blatníky. A vedle toho nové paneláky jakoby bez
duše, prázdné luxusní hotely a restaurace, v nichž se maximálně pohybovali
cizinci a mezi nimi čeští překupníci. Kriminalisté sice jezdili ve volhách, ale
sami řídili málokdy, měli řidiče. V autech někdy měli vysílačky, ale většinou
se museli domlouvat z telefonních budek, z vrátnic a recepcí.
Paneláky a hlavně zaplněné hospody 4.
cenové skupiny asi nejvíc charakterizovaly tu dobu. Chodili do nich po práci
chlapi všeho věku a všech povolání. Někteří se zdrželi, ale většina zacházela
po práci, při čekání na autobus nebo vlak, na jedno dvě piva. Když se sešla
parta tak piva tři a nějaký rum. Auty se do práce nejezdilo, byl drahý benzin a
levná veřejná doprava, tak co se ušetřilo na benzinu, zůstalo v Restauracích a
jídelnách nebo v Jednotě.
Zaplněné a zakouřené bufety a výčepy
měly dnes už nenapodobitelnou atmosféru. Někdy nebylo ani kam postavit pivo. S
půllitrem v ruce bylo možné stát a poslouchat známé i neznámé sousedy i zapojit se
do diskuse. Byly to takové socialistické hajdparky. Mluvilo se o všem možném, a
na plnou hubu. Jistě se tam pohybovali informátoři, kteří podávali zprávy o
veřejném mínění. Jistě občas některý horlivý diskutér měl problémy s
bezpečností. To se netýkalo dělníků. Ti jen "oprávněně kritizovali nepořádky".
Hlavně inteligence byla podezřelá za všech okolností.
Ty útulné hospůdky a bufety jsou
určitě minulostí. Viděl jsem někdy na začátku 70. let skupinu cizinců jak se v
Nerudovce zastavila ve dveřích jedné takové hospůdky a nechápavě hleděla na
družnou zábavu místních obyvatel u dlouhých stolů. Zřejmě marně se snažili
přeložit nabídku podniku "Tlačenka s cibulí" napsanou křídou na černé
tabulce. Raději odešli.
Zahradníček Josef
Žádné komentáře:
Okomentovat