Home

Antonín Švehla: Když má sedlák, mají všichni.

středa 4. února 2015

Bacilonosiči v supermarketech. Skladník vzpomíná.

Jako obvykle začínám o počasí. Meteorologové předpovídají studený únor s velkými srážkami. Spíš je to asi přání provozovatelů lyžařských areálů. No uvidíme. Radost, že přichází jaro je však také předčasná. Už naši předkové říkávali, že zima a berňák neodpustí nic. Nic divného by nebyl sníh v březnu a dubnu.
          Objevila se chřipka. Píší o tom zdravotníci. Možná to tak bude, protože jsem viděl a slyšel několik lidí s rýmou a kašlem. I v rozšiřování nemocí jsme zřejmě pokročili. Sotva jsem minulou středu vstoupil do supermarketu, hned jsem zaslechl silně kašlající ženu, jednu rukou tlačila vozík, druhou střídavě si dávala před ústa, při zakašlání, a vybírala zboží z regálů. Spíše přebírala. Budu se od ní držet dál, než si rychle nakoupí to nejnutnější a půjde se domů vykašlat, řekl jsem si, a namířil na druhou stranu obchodu. Za chvíli jsem opět na kašlající a smrkající narazil. Vůbec nespěchala, ale důkladně si zboží prohlížela. Nechtěl jsem se k ní přiblížit a nachytat bacily zblízka, i když je to asi jedno, kde je nachytám, protože jsou všude, je to pro ně je ideální prostředí k šíření. Na madlech vozíků je jich prý víc než na záchodovém prkénku. Počkal jsem až zmizí u pokladny.  Zapomněl jsem na ni. Zajel jsem ještě do druhého supermarketu, a co nevidím, ona bacilonosička, kašlala tam také.  A nejen ona. Při pohledu na dvě krajní pokladní mi bylo jasné, že se bacilům nevyhnu. Ovázané krky, zarudlé a uslzené oči. Kolem každé přejde za hodinu stovka lidí. Hygienici poraďte, jak se nenakazit!
         S hygienou v obchodech je to složité. Pamatuji doby, kdy byl pultový prodej a ke zboží neměl zákazník přístup.  Skoro všechny potraviny bývaly nebalené. Prodavač měl takové půlkulaté lopatky různé velikosti. V regálech byly truhly a zásuvky s potravinami. Prodavač nabral mouku nebo cukr, sůl, hrách, cukroví atd., odnesl k váze a sypal do papírového sáčku, podle přání zákazníka. Staří kupci uměli z nastříhaných listů papíru dělat elegantní kornouty. Nebo ukrojil droždí či máslo, tvaroh ,sýr z cihel, které byly ve vitríně na pultě, případně nalil naběračkou mléko z konve do zákazníkovi konvičky nebo sklenice. Zákazník tedy neměl možnost na potraviny prskat, kašlat, ohmatávat je. Jediným bacilonosičem mohl být jen ten prodavač.
          Asi jsem se do toho filozofování nějak zapletl, raději ještě se zmíním o povyku, že zásluhou podřadných potravin jsme popelnicí Evropy. Konala se o tom konference obchodu a všech, co s tím mají cos do činění. Účastníci asi byli lidé, kteří se do normálního obchodu dostanou jen při nějaké kontrole. Takže nestojí ve frontách u pokladen a jejich zkušenosti a názory musí být odlišné od zákaznických běžných. Europoslankyně, co prý navštívila supermarket ve Štrasburku, a nyní v ČR, se divila, jak špatně na tom jsme. Jiný odborník zase spočítal, že máme největší prodejní plochu na jednoho obyvatele, a ta pořád roste, že nyní je v plánu dalších 350 obchodních center. Další obhajoval mizerné potraviny chováním českých zákazníků, kteří drahé nekupují. Ministr zase tvrdil, že vše se mění k lepšímu, neboť zákazníci čtou etikety a vybírají potraviny kvalitní. Jiný řečník to doplnil, že levnější potraviny v českých obchodech jdou převážně na odbyt, ale to neznamená, že jsou nekvalitní a nezdravé.
          Nikdo se nezmínil o obalech. Já myslím, že právě kvůli nim se stává ČR popelnicí Evropy. Když většina zboží se dováží ze zahraničí, dováží se i obaly papírové, plastové a skleněné, které zákazníci házejí do popelnic.

Zahradníček Josef

Žádné komentáře:

Okomentovat