Evropské zemědělství je ničeno zelenými aktivisty

V zemědělském tisku v západních zemí přibývají články, ve kterých si sedláci stěžují na tlaky, které prostřednictvím politiků na zemědělství vyvíjejí organizace ochránců přírody. Opatření na ochranu životního prostředí a ochranu zvířat nejsou drobní zemědělci schopni plnit, jsou nad jejich finanční možnosti, proto se v zoufalství často rezignují na zemědělskou činnost, na povolání, které živilo jejich předky po mnoho staletí.

Běda když zelený aktivista objeví vaznou stáj na dobytek. Noviny z takového sedláka udělají sadistu, škůdce přírody a lidstva. Hlasy o ubližování zvířatům slyší zvlášť dobře veřejnost městská, hlavně ta která nemá práci se zvířaty tu nejmenší potuchu. Vrata u dvora se potom s kontrolami netrhnou. Jeden zjistí špatné hnojiště, jiný otlačená vemena krav, třetí mnoho much, čtvrtý malá okna atd.

Zvířata prý mají mít volnost a být venku ve dne i v noci. Mohli by jim to předvést ti chytří novináři! Kdo někdy choval nějaké zvíře, ví, jak rádo se schováí pod střechu před horkem, hmyzem, deštěm a zimou. Pokud jde o venkovské obyvatelstvo, ekologové se spojují s ekonomy a pragmatiky.

Zbraní proti zemědělcům jsou ještě velké šelmy, které čistí stáda hospodářských zvířat. Ve všech středoevropských zemích jásají ekologové, jak se vlci, medvědi a rysi rychle rozšiřují. Vlk je nyní důležitější než ovce. Naši předkové v 18. a 19. století věděli, že v hustě obydlených krajích střední Evropy není místo pro velké šelmy, proto je vyhubili. Tenkrát ovšem byla přírodní vlna cennou surovinou. Tenkrát se vědělo, že potraviny se vyrábějí na poli a ve stáji.