Home

Antonín Švehla: Když má sedlák, mají všichni.

úterý 26. dubna 2022

Sobectví a vnitřní spory ve státech EU baví Putina

Ruský plyn je ohlávka, kterou Putin drží střední a západní Evropu u huby. Ukazuje se, že Rusko, které po roce 1990 zaujalo pozici bolševického Sovětského svazu studenou válku v Evropě s pětatřicetiletým zpožděním vyhrálo. Využilo nenažranosti, pohodlnosti a ekologické pomatenosti Němců, Rakušanů, Čechů, Slováků, Maďarů a dalších států a udělalo je závislými na zemním plynu a ropě. Představitelé těchto států mysleli pokrokově jako dědeček Jiřího Oulického, zbourali komíny a zastavili těžbu uhlí.

Bezpečnostní možnosti, mentální i faktické, členů Evropské unie jsou omezené. Unie nikdy nebyla skutečnou vojenskou mocností. Proti Sovětskému svazu vždy spoléhala na Američany. Francie ani Británie nejsou vůbec schopny nahradit vojenské postavení USA.  Německo jako pacifistický stát kašle na armádu.

V ČR je stále oblíbenější pranýřování Německa za to, že selhalo. Pouze prohlášení předsedy lidovců Jurečky na sjezdu KDU-ČSL vybočuje z národovectví 19. století. Česká republika musí svou zahraniční politiku orientovat na blízké spojenectví s Německem místo vázání se na V4. Jistě by také bylo žádoucí jednat s Německem a Francií o potřebách zemí východu Unie (ovšem včetně Rumunska nebo Bulharska), pokud jde o jejich bezpečnost, 

Německo jistě udělalo mnoho chyb a mnoho chyb asi i stále dělá. Německo je ale pilířem Unie a nemá smysl je tlačit do ruské náruče jako nenapravitelného rusofila. Vlažný vztah k válce na Ukrajině je třeba navíc čekat i od jižních zemí Unie, ba i od samotné Francie. Nově zvolený prezident Macron, který rozhodně není v otázce války na Ukrajině jestřáb, může mít navíc velké problémy zajistit si většinu v parlamentu ve volbách v červnu proti krajní levici i krajní pravici. 

Česká, polská, ukrajinská diplomacie jistě mají mnoho způsobů, jak budovat jednotu Unie a hledat smysluplnou neveřejnou kritiku Německa, aby to bylo k dobru celé Unie. Ministr financí Stanjura z ODS apeloval na jednotu a solidaritu v Unii. ČR i Polsko si mohou nyní jen klást otázky, jak tuto solidaritu a jednotu budovaly v minulých letech, zda tou správnou cestou do budoucnosti je podpora klausovských protiunijních nálad ve veřejnosti. V ČR je protiněmecký sentiment velmi často spojený s vítáním Ruska jako osvoboditele. Jedná se přitom jen o národovecké chraptění benešovců, protože Stalinovi byli Češi vždy ukradeni, v roce 1945 se mu jednalo o ovládnutí střední Evropy tak, aby i za zbytečně padlé vlastní vojáky ještě sklízel uznání. Stejné to bylo u Brežněva, lepší není ani Putin.

Na Slovensku vidíme expremiéra Fica, jak padá pod podezřeními z mafiánské trestné činnosti. Hájí se tím, že o současné slovenské vládě říká, že jsou to grázlové a americké loutky. Co si má západní část Unie s touto východní džunglí počít? 

Takovou Unii, jako je Slovensko, Putin ovšem potřebuje. Hrozba stabilního prostředí středovýchodní Evropy je jistě jedním z hlavních důvodů Putinovy invaze na Ukrajině. Putinovi nevadí, že je Evropa bohatá, ale jen tehdy, když je ovládaná mafiemi a svým pojetím demokracie a práva neohrožuje postsovětské a postkomunistické pojetí velkoruského státu. (stk)

 



Žádné komentáře:

Okomentovat