Rakušané objevují jižní Čechy

Do roku 1918 nebyla mezi českými a rakouskými zeměmi státní hranice s celnicemi. Oddělení historických států bylo pouze symbolické. V pohraničí panoval čilý obchodní ruch mezi českými a rakouskými zeměmi, který byl pro obyvatelstvo zpravidla výhodnější než obchod s vnitrozemími. 

Po roce 1918 vyrostly na hranicích celnice,  což obchod a styky obyvatelstva značně zkomplikovalo, neboť musely být nové kontakty hledány ve vnitrozemí. Po roce 1950 byla na česko-rakouské hranici stažena Železná opona z ostnatého drátu. Po pádu komunistické vlády v Československu byla opona odstraněna, ale kontakty obyvatelstva z blízkosti hraniční čáry byly, a jsou dodnes, hodně opatrné. Dlouhou dobu zasévanou nenávist se okamžitě zlikvidovat nedaří.

Jižní Čechy upoutaly manžele Thomase a Brigitte Samhaberovi z Harmanschlageru , kteří si oblast důkladně prohlédli a na 240 stránkách popsali v knize: "111 Orte in Südböhmen, die man gesehen haben muss“ (111 míst v jižních Čechách, která musí  člověk vidět). V knize nechybí vietnamské obchodní centrum Haihang v Českých Velenicích, dům Egona Schieleho v Českém Krumlově, ani českobudějovická Budvararéna. Popsáno je celkem 111 míst v jihočeském příhraničí. Všech 111 zajímavých míst vyfotografovali Karin a Gerhard Schulovi. V knize jsou odpovědi na otázky jako: Proč má kostka cukru v Dačicích postaven pomník, Kde se dá chodit nad korunami stromů, kde achimisté dělali ze zlata pivo, kde je rybník, jemuž se říká Svět.  

Autoři píší: JIžní Čechy jsou nevyčerpatelnou studnicí přírodních krás i lidského  umu. V kraji lze najít nejstarší památky i nejmodernější umělecká díla, lze při vonícím bramboráku, dobrém pivu či zmrzlině posedět v zahradních restauracích, navíc ve zdánlivě spícím kraji překvapuje smysl pro švejkovský humor.