Charakter České republiky je natolik centralizovaný, že se ve Sněmovně vytváří vlastně jen pro pražské podmínky, ať už jsou to daně, různé povinnosti typu EET, nebo nová ekologická opatření. Platí to pak rázem plošně všude, pro 11 milionů lidí žijících ve zcela odlišných podmínkách. "Pán upadne a sedlák si nohu zláme," staré pořekadlo dnes platí víc než jindy v minulosti.
Kdyby existovala dostatečná vnitřní autonomie, jako třeba ve Švýcarsku, místní kanton by si takové věci rozhodl sám a s přihlédnutím k místním podmínkám, které v té centrále třeba ani neznají.
Jedním z důvodů, proč se Spojené státy ekonomicky vzdálily Evropě, je že v mnoha věcech tam trefili tu správnou rovnováhu mezi tím, co se musí dělat společně, a v čem je lepší ponechat rozhodování na jednotlivých státech a okresech. Mají jednotnou měnu, jednotný poštovní systém, jednotnou síť dálnic a hlavně společnou armádu, která je v součtu daleko silnější, než by byly milice jednotlivých států.
Většina regulačních a daňových mechanismů je v USA přenesena na nižší úroveň, a to znamená, že v každém státě jsou pro život a podnikání podmínky, které si jeho zastupitelé odhlasovali. Tento přístup svého času pojmenoval americký soudce Louis Brandeis slovy „laboratoře demokracie“ – jednotlivé státy a komunity mají možnost prozkoumat, co je užitečné v jejich podmínkách a co nikoliv, přičemž vzhledem k neexistující jazykové bariéře mezi nimi se ty úspěchy i neúspěchy snadno šíří.
Většina ústav, které za posledních 150 let na českém území platily, neměla dlouhého trvání. Ta naše současná už „přesluhuje“ a nevadilo by jí trochu novelizace. Svět se od roku 1993 hodně změnil. Za vzor dávaná ústava USA, která platí už více než dvě století, je tak proškrtaná a doplněná, že přechází zrak. Je v ní jen málo původních článků, které by postupem času nebyly upraveny.
Žádné komentáře:
Okomentovat