V současnosti jsme velkoměstskými výrostky bezohledně tlačeni do systému digitálních aplikací. Na jedné straně všude kolem slyšíme o ochraně soukromí, máme na to hromadu předpisů, a na druhé straně jsme nuceni podřizovat se metodám, kterými jsme téměř svlékáni donaha a potom rentgenováni.
Máme platit kartami, telefonovat mobilně, všechno psát na počítači, vánoční dárky objednáváme online podobně jako letenky nebo taxík.
Jenomže žijí mezi námi i jiní lidé. Takoví, co k aplikacím, buď nemají přístup nebo aplikace nepotřebují. Někteří ovládat zařízení nemusí, protože mají někoho, kdo za ně digitální operaci provede.
V neposlední řadě však jsou lidé, kteří digitální aplikace záměrně odmítají. Namísto chytrého telefonu používají analogový a platí hotovými penězi. Když jedou do ciziny, vyměňují české koruny za eura; hotovost za hotovost. Když nakupují dárky, chtějí si je ohmatat a vyzkoušet, aby je nemuseli znovu balit a vracet. Nechtějí v supermarketu chodit k samoobslužné pokladně, protože nesnášejí dotykové obrazovky a dávají přednost osobnímu kontaktu, pohledu na mladou pokladní. S úřady a se státem touží jednat osobně, třeba i proto, aby se dvakrát ujistili, že informace pochopili správně. Nechtějí osobní data posílat datovou schránkou - dávají přednost předání přímo do rukou příslušné úřednice. Někdo zásadně odmítá výběr peněz z bankomatu. Jiný má obavu z internetového bankovnictví a obává se, že se na mobilním telefonu uklikne a odešle své úspory na cizí účet. Jiní tvrdí, že nechtějí za sebou zanechávat digitální stopu. Říkají, že telefon je na telefonování, na seznamování s jeho dalšími funkcemi nemají kvůli manuální práci čas ani náladu. Chtějí právo na soukromí, které je i v době digitální chráněno ústavními zákony.
Podle občanského zákoníku má každý právo hledat vlastní cestu ke štěstí. Jenže jsou tací, kteří chtějí fašisticky diktovat. Nadšenci digitálních budoucností, okouzleni pirátským copem, vykřikují, aby ti nemoderní a zastydlí venkované byli zbaveni svéprávnosti, aby se všude dalo platit chytrým telefonem..
Nejedná se jen o vesnické prodavačky, ale o to, že podle průzkumu (převážně mezi městským obyvatelstvem) čtvrtina spoluobčanů ve všech věkových skupinách totální digitalizaci odmítá. Další čtvrtina chce mít výběr. Ti bojují za ochranu hotovosti dokonce v Ústavě.
Kdo se ozve proti digitalizaci je vztyčenými čely nazýván zpátečníkem a vyzýván k návratu do středověku. Nechápou, že vývoj by neměl jít cestou nařizování a regulací, ale přirozeně a tržně.
Venkov se snadno nevzdává. Drasticky prováděná násilná kolektivizace zemědělství, přes všechny tresty včetně poprav, trvala 10 let. Ani před digitalizací venkov lehce nepadne na kolena, i když nakonec podlehne.
Letošní zkušenost s digitalizací stavebního řízení názorně ukázala, že digitalizace může být dobrý sluha, ale zlý pán. Proto je třeba zachovat dvoukolejnost: digitální, ale i osobní podání a funkční původní systém. Jinak hrozí zhroucení, katastrofy a značné škody, za které nenese odpovědnost úředník, který neprozíravě rozhodl, ale stát, tedy každý daňový poplatník.
Ale jsou tady ještě jiná rizika. Tím největším je blackout. Masový výpadek dodávky elektrické energie kvůli poruše, selhání přenosové soustavy nebo v důsledku teroristického útoku je patrně jen otázkou času. A jak se ukázalo při povodních, tam, kde nefungují sítě, brzy přestanou fungovat chytré telefony, bankomaty i všechny online služby. Zachování hotovosti a držení jejího minimálního množství doma je tedy zásadní otázkou předběžné opatrnosti.
Hackerské útoky jsou další hrozbou. Podvodníci dnes pomocí umělé inteligence dokáží věrohodně simulovat hlas i obraz blízké a velmi známé osoby. Ani při sebevětší pozornosti se prolomení bezpečnosti nikdo nevyhne. Nebezpečí hrozí dětem a mladistvým, kteří nechávají predátory a slídiče proniknout do svých chytrých telefonů. Online šikana a vydírání, vyhrožování, urážky a nálepkování se těm nejohroženějším nevyhnou ani doma, v dětském pokojíčku, v kruhu rodiny nebo pod dekou.
Není třeba pokrok povinně nařizovat. V otázkách efektivních a praktických si cestu ke každodennímu používání najde jako vždycky v minulosti rychle, přirozeně a sám. Není třeba mu ani ve vývoji bránit. Zákazy stejně nikdy nic nevyřeší.
Žádné komentáře:
Okomentovat