Od 10. února se mohou do potravin přidávat červi

 Evropská komise nezakazuje přidávání prášku z larev potemníka moučného do některých potravin. Zákazníci ho budou moci jíst například v chlebu, těstovinách či sýrech. 

Podle nové směrnice Evropské komise musí výrobce při použití prášku z celých larev potemníka moučného uvést tuto skutečnost ve složení produktu, prášek potom musí označit jako alergen.

„Prášek z celých larev potemníka moučného Tenebrio molitor ošetřený UV zářením je za navržených podmínek použití a při navrhovaných úrovních použití naprosto bezpečný … při použití v chlebu a pečivu, cukrářských výrobcích, výrobcích na bázi těstovin, zpracovaných výrobcích z brambor, sýrech a výrobcích ze sýra a ovocných a zeleninových kompotech určených pro běžnou populaci splňuje podmínky pro prodej.“ píše se v oficiálním nařízení Evropské komise.

V současné době se již některé druhy hmyzu ve státech Evropské unie ke konzumaci legálně prodávají. Jedná se například o cvrčka domácího či saranče stěhovavé. Nové nařízení začne platit od 10. února.

Finanční gramotnost naruby

 

Je to vskutku paradoxní, ale prostředky vynakládané na podporu výuky Finanční gramotnosti jsou peníze vyhozené z okna – přitom nejde jen o peníze, ale  také o čas a energii, které do toho v upřímném domnění, že dělají něco užitečného,  vkládá řada lidí.

Finanční gramotnost je školám vnucována už alespoň 15 let, spíše však déle. Už řadu let organizuje spolek Metodica jakousi soutěž na kterou mezi roky 2008 a 2014 čerpal ze státní pokladny dotace ve výši 44,5 mil. Kč a získal na „Základní školení v socioekonomických kompetencích“ veřejné zakázky v hodnotě bezmála 4 mil. Kč.

Dále, v roce 2010 zpracovalo několik ministerstev ve spolupráci s Českou národní bankou Národní strategii finančního vzdělávání. Samotný vznik této Národní strategie jistě nebyl zadarmo, ale stál relativně zanedbatelné prostředky v porovnání s těmi, které musely být v dalších letech vynaloženy při realizaci kroků, které Národní strategie vytýčila. Součástí zmíněného Akčního plánu je úkol pro MŠMT implementovat do r. 2013 standardy finanční gramotnosti do rámcových vzdělávacích programů? 

Sečteno a podtrženo, bezmála 18 let tady instituce veřejné správy vkládají značnou energii a nemalé finanční prostředky do snahy o zlepšení finanční gramotnosti populace, se zjevným zvláštním přihlédnutím k žákům základních a studentům středních škol. Snad není přehnané očekávat, že dokladem oprávněnosti vynaloženého úsilí bude skutečnost, že se dnes mladí dospělí budou chovat finančně zodpovědněji, než jejich rodiče – tedy zejména se budou méně zadlužovat, a když zadlužovat, tak kvůli investicím do budoucnosti a jen tak, aby byli schopni svým závazkům dostát.

Realita je ale obrácená: „Mezi lidmi, kteří mají problémy se splácením svých závazků, se v posledních letech prudce zvyšuje podíl mladých ve věku mezi 18 až 30 lety. Platí to zejména pro nesplácení krátkodobých půjček." Vyplývá to z ankety ČTK. Jestliže se současní mladí lidé ve věku mezi 18 až 30 lety, kteří absolvovali výuku finanční gramotnosti, chovají finančně stejně či méně odpovědně než jejich předchůdci bez finančního vzdělání, jasně je prokázáno, že celý koncept výuky finanční gramotnosti je nesmyslný, lépe řečeno zbytečný. 

Ukazuje se také, že především strážce veřejných prostředků je sám finančně negramotný. Pokud by nějaké soukromé firmy, banky a spolky chtěly vychovávat finančně gramotnou konkurenci, v takovém je veřejnost kritizovat asi nebude. Lze pochybovat třeba o tom, že obchodníci hledají tak finančně gramotné zákazníky, kteří budou  kupovat jen zboží praktické a nezbytně nutné pro základní životní funkce. Každý podnikatel potřebuje zákazníka, který v okamžiku nákupu hodí veškerou finanční gramotnost za hlavu a koupí, co je mu vnuceno. 

Finanční gramotnost to je především výchova v domácnosti (stát ani škola dětem kapesné nedávají) a zkušenost. Člověk se nemá zadlužovat – a když, tak s velkým rozmyslem, nikoli lehkomyslně, ze závažného důvodu, jen tolik aby byl schopen dluh splatit. Nejlepší výchovnou továrnou je rodina.

Klausova privatizace zničila slavné továrny v pohraničí.

 Nedaleko státní hranice mezi Českou republikou a Rakouskem je nyní na 12 panelech instalována výstava 100 let Českých Velenic. O výstavu je zájem hlavně mezi Rakušany, kteří jsou s městem za řekou Lužnicí  i po 105 letech od rozdělení stále spojeni pomyslnou pupeční šňůrou.

Mírová smlouva ze Saint-Germain po skončení 1. světové války změnila hranici. 13 dolnorakouských obcí, takzvané Vitorazsko, bylo bylo postoupeno tehdejšímu Československu. Tím způsobem se do Československa dostalo nejen gmündské nádraží, které dostalo oficiální český název Cmunt, ale i železniční dílny z roku 1868 zaměstnávající na 2000 lidí. V roce 1922 byly spojeny blízké obce Česká Cejle, Dolní Velenice, Josefsko a Cmunt v jednu obec, která v roce 1925 dostala statut města pojmenovaného České Velenice. Na konci 20. let minulého století zde žilo více lidí než v okresním městě Třeboň.

Po Mnichovské dohodě v roce 1938 se České Velenice staly součástí Německé říše a města Gmünd, dostaly název Gmünd III. Čeští úředníci byly nahraženi rakouskými, z českovelenické měšťanky bylo zřízené německé gymnasium. Až do roku 1945 České Velenice zmizely. Na začátku roku 1945, se železniční uzel v Gmündu stal jedním z posledních míst, jímž těměř bez problémů mohly být zásobovány německé armády na východní frontě. Sovětská armáda požádala o pomoc Američany. 23. března 1945 US- force českovelenické nádraží, město a dílny bombardovaly. Zahynulo, podle odhadu německých úřadů, asi 1100 až 1300 lidí. Rudá armáda vstoupila do města 7. května 1945. 9. května 9 místních funkcionářů NSDAP spáchalo sebevraždu. 25. května 1945 byly České Velenice oficiálně obnoveny. V železničních dílnách byli rakouští dělníci postupně nahrazováni českými.

Předválečná sláva města se nikdy nevrátila. Zabránila tomu také "Železná opona", České Velenice byly v hraničním pásmu, všichni návštěvníci byli ve vlaku kontrolováni už od Českých Budějovic (47 km) a od Veselí nad Lužnicí (55 km). Silniční hlídky Pohraniční stráže kontrolovaly přijíždějící vozidla už v Nových Hradech a v Suchdole nad Lužnicí. České Velenice žily svým životem přidušeného pohraničního města, staré budovy chátraly. Železniční dílny byly po válce obnoveny a zaměstnávaly pořád spoustu lidí, stále projížděly rychlíky z Prahy na Vídeň.

Rok 1989 a pád Železné opony slibovaly rozvoj Českých Velenic, nové pracovní příležitosti, bydlení, intenzivní železniční dopravu, spojení s Vídní. Přišla však Klausova privatizace, obrovský majetek státních drah byl darován různým novým společnostem. Českovelenických železničních dílen se zmocnila společnost ŽOS České Velenice CZ a.s., která dílem neschopností a dílem záměrně postupně omezovala v dílnách činnost, až v roce 2014 propustila poslední zaměstnance a dílny uzavřela. Rozlehlý komplex, kterým město České Velenice 150 let žilo, osiřel, zarůstá trávou. Neskutečně smutný pohled. Místo očekávaného rozvoje pohraničí přišel úpadek, místo tisíců dělníků přijíždějí nanejvýš zákazníci vietnamských obchodů a erotických salonů, místo mezinárodních rychlíků, přijíždějí jen lokálky RegioPantery a RegioFoxy.  

4. týden 2025 v EU

Podle von der Leyenové Pařížská dohoda zůstává největší nadějí lidstva. Donald Tusk vyzval k revizi Green Dealu, Babiš k jeho zrušení.

Pondělí 20. ledna 2025

Místopředsedkyně Komise Teresa Riberaová potvrdila na akci Forum Europa Brussels Breakfast silný závazek a odhodlání EU ve vztahu k Zelenému údělu. Dekarbonizaci označila jako zdroj dlouhodobé prosperity a odolnosti. Nyní prý nastal čas, „aby Evropa zazářila a ukázala cestu k čistému, spravedlivému a konkurenceschopnému přechodu“.

Revidovaný kodex chování pro boj proti nezákonným nenávistným projevům online byl začleněn do rámce aktu o digitálních službách. (Počátkům této iniciativy jsem se v roce 2016 věnoval v článku Bruselský náhubek kritikům migrace.)

Úterý 21. ledna

V Radě se uzavřel proces přijetí nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje. Nařízení by mělo zlepšit přeshraniční přístup fyzických osob k jejich osobním elektronickým zdravotním údajům a umožnit jim větší kontrolu nad nimi.

Rada také přijala různá rozhodnutí týkající se koordinace fiskálních politik členských států. Jednak odsouhlasila 21 národních střednědobých fiskálně-strukturálních plánů (včetně plánu českého), které tvoří součást reformovaného rámce správy ekonomických záležitostí. Dále vydala doporučení pro sedm států s nadměrnými rozpočtovými schodky.

Ursula von der Leyenová vystoupila na Světovém obchodním fóru v Davosu. Hovořila o řadě ekonomických témat, ale také zdůraznila potřebu zesílení boje proti změnám klimatu a uvedla, že „Pařížská dohoda zůstává největší nadějí lidstva“.

Maroš Šefčovič, komisař pro obchod a hospodářskou bezpečnost a pro interinstitucionální vztahy a transparentnost, představil v Evropském parlamentu pohled Komise na transatlantické vztahy po nástupu Donalda Trumpa.

Středa 22. ledna

Polský premiér Donald Tusk vysvětloval v Evropském parlamentu priority nynějšího předsednictví. Věnoval se jednak obraně, která je klíčovým tématem předsednictví. Vyzval ale také k rozsáhlé deregulaci a k důkladné revizi Zeleného údělu, a to zejména kvůli vysokým cenám energií a problémům s konkurenceschopností evropských podniků.

Nizozemský deník De Telegraaf přišel s odhalením, že Komise v dobách místopředsedy Franse Timmermanse uzavřela tajné smlouvy s několika environmentálními nevládními organizacemi, které měly výměnou za dotace lobbovat za Green Deal.

Čtvrtek 23. ledna

Komise oznámila spuštění platformy Global Energy Transition Forum, která sdružuje různé státní i soukromé aktéry z různých zemí, a která má pomoci k přechodu k čisté energetice po celém světě Úvodní proslov pronesla Ursula von der Leyenová.

Pátek 24. ledna

Andrej Babiš prohlásil v Poslanecké sněmovně, že by se měla okamžitě sejít Evropská rada a zrušit Green Deal. Bývalého místopředsedu Komise Franse Timmermanse označil šéf SPD Tomio Okamura za „zeleného šílence“ a mluvil o tom, že EU právě Green Dealem páchá ekonomickou sebevraždu.

Co bude znamenat pro EU konec amerického Green New Dealu

Připojuji odkaz na článek Americký Green Deal končí. Co s tím evropským?, ve kterém se zabývám důsledky pádu Green New Dealu v USA po nástupu Donalda Trumpa pro náš Zelený úděl.

K tomuto tématu se hodí také trefná glosa ekonoma Lukáše Kovandy z platformy X z 23. ledna:

„Green Deal je dítětem doby, kdy

Rusko dodávalo do EU levný potrubní plyn, takže se zdálo, že obnovitelné zdroje jsou konkurenceschopné

Čína a Asie byly Evropské unii „dílnou“, která tlačila inflaci dolů, takže Evropská centrální banka mohla „tisknout“ biliony nových eur a vytvářet iluzi bohatství – bohatství, jež je dostatečné na luxus ozeleňování

USA Evropské unii zajišťovaly obranu a bezpečnost, takže se zdálo, že zbývá na nákladnou zelenou agendu

Po osmdesáti letech se Rakušané znovu obávají vlády rasistů

 Druhá světová válka skončila před  osmdesáti lety. 5. května letošního roku uplyne 80 let od osvobození koncentračního tábora Mauthausen, největšího rakouského nacistického vyhlazovacího tábora. V Mauthausenu a jeho pobočných táborech bylo uvězněno kolem 200 000 lidí – z nich více než polovina, naprostá většina židovského vyznání, přišla o život.

Ministr vnitra Gerhard Karner (VP) u příležitosti tohoto výročí představil plány vzpomínkových oslav na nadcházející měsíce spolu s ředitelkou památníku koncentračního tábora Mauthausen Barbarou Glück. Karner zdůraznil, že „v Rakousku je potřeba moderní kultura vzpomínání“.

Ke dni osvobození koncentračního tábora Mauthausen se letos odehrává řada akcí: 5. května večer se v koncentračním táboře Mauthausenu a jeho bývalých pobočných táborech Gusen,  Melk, Gunskirchen, Hirtenberg a St. Aegyd/Neuwald  uskuteční vzpomínkové slavnosti. Od 3. do 5. května bude na vídeňském náměstí Heldenplatz k vidění světelná instalace s názvem „Na každém jménu záleží“ se jmény obětí. 

Výbor Mauthausen pořádá mezinárodní oslavy osvobození v místě bývalého koncentračního tábora 11. května 2025. Z Mauthausenu se přejde do Gunskirchenu připomínat lidi, kteří byli zavražděni v tomto menší táboře.

Byla také vyhlášena celoevropská soutěž na realizaci redesignu památníku v Gusenu. To zahrnuje jak renovaci historických objektů, tak podporu dalších archeologických výzkumů. Výsledky budou prezentovány v létě. 

V Rakousku přibývají názory, že příprava oslav konce války a osvobození Mauthausenu může být zbytečná. V posledních měsících Izraelitská náboženská obec ostře kritizovala skutečnost, že v čele rakouského Parlamentu stojí Walter Rosenkranz, člen FPÖ, jenž už neskrývá rasistické a nacionální názory.  Židovské organizace zásadně nesouhlasí, aby byl přítomen při uctění obětí. Ministři Glück i Karner nedovedou odpovědět na otázku, zda se bude vzpomínková akce v Mauthausenu konat, když dostane spolková vláda modrou barvu. 

"Jsem tu dnes ve své funkci ministra vnitra. Nechci o čemkoli spekulovat, ani mluvit o současné politice," řekl Karner.

Zdroj:https://www.nachrichten.at/politik/innenpolitik/gedenkjahr;art385,4018736

Trump chce do mírových rozhovorů o Ukrajině zapojit Čínu

 Zvlášť pozorně současné události ve Washingtonu jsou sledovány na Ukrajině. Ukrajinští experti jsou přesvědčeni o tom, že americký prezident Donald Trump dobře ví, že to není Ukrajina, kdo blokuje mírové rozhovory. Ukrajinci se domnívají, že Trump udělá vše pro to, aby zásluhou Putinových požadavků nevypadal před světem jako Kašpar.

Trump oznámil, že chce na Rusko, pokud Putin odmítne mírové rozhovory, uvalit další sankce. Trump se snaží do tlaku na Putina zapojit čínského vůdce Si Ťin-pchinga. Trump po včerejším telefonickém rozhovoru s čínským vůdcem potvrdil, že řekl Si Ťin-pchingovi: "Ty s tím musíš něco udělat, máš v tomto případě větší vliv a moc než já."

Po návratu do Bílého domu Trump novinářům řekl, že se co nejdříve chce s Putinem setkat. Chce Putinovi říci, že odmítáním dohody o skončení války ničí Rusko. Trump řekl, že má slib Volodymyra Zelenskeho jednat o uzavření mírové dohody. Právě proto, aby si zlepšil vyjednávající pozici, bude Trump Ukrajinu všestranně posilovat. 

Vedoucí kanceláře ukrajinského prezidenta Mychajl Podolak příliš optimistický není, domnívá se, že Trumpův rozhovor s Putinem do konfliktu žádný pohyb nepřinese. Putin nezná nic jiného než klást nové a nové neadekvátní požadavky. Pokud nebude pod drtivým tlakem, tak na dohodu nepřistoupí. Rusko ustoupí jen tehdy, když bude pod velkým ekonomickým tlakem, když bude vytlačeno z globálních finančních trhů. 

Všechny české cesty vedou do Prahy

 “Je lepší bydlet v Praze i s jejími pekelně drahými nemovitostmi, ale také lepší nabídkou nejlepších pracovních míst a kulturního života, nebo na venkově, kde je bydlení levnější, pracovní příležitosti omezené, mzdy slabší, a příležitostí k společenskému vyžití a utrácení peněz téměř žádné?” 

K čemu pragocentrizmus směřuje? Praha asi se během jedné generace rozroste na velikost Madridu; zbytek republiky se transformuje do víkendových rekreačních oblastí pro nové Megapražáky.

Naše regiony nemůžou, prakticky nesmějí, Praze konkurovat, což mezi nimi a Prahou zaručuje náležitý odstup.

Praha byla do konce 60. let minulého století krásné historické, univerzitní, kulturní i průmyslové město. V plánovaném hospodářství, až do roku 1989, mohly ostatní české regiony Praze konkurovat alespoň ekonomickými parametry. Mzdy i ceny byly všude v celém Československu stejné. 

Charakter České republiky je nyní natolik centralizovaný, že co se upeče v Parlamentu, je pro chuť pražských jazyků, ať už jsou to daně, různé povinnosti typu EET, nebo nová ekologická opatření, avšak platí to pak rázem plošně všude, pro 11 milionů lidí žijících ve zcela odlišných podmínkách. A pokud jde o nějakou povinnost, břemeno, tak to v méně obydlených oblastech a hospodářsky slabších regionech často má likvidační charakter. 

Při současném totálním stupni pragocentrizmu nemůže venkov ani doufat v to, že by zásluhou nějakých daňových úlev a regulačních výhod zastavil únik obyvatel, hlavně pracovních sil. Nemá k tomu právo.

Na Ostravsku a Karvinsku je hodně průmyslem poničených ploch, které by snesly výstavbu dalších fabrik. Výstavba však podléhá stejným zákonným předpisům  jako kdyby šlo o novostavby na zelených loukách plných luzně vonících květů kdesi pod Medníkem. To je produkt pragocentrizmu, jehož hlavním cílem je, aby průmysl v regionech byl umořen, zanikl navěky, aby o způsobu života se tam nemohlo nerozhodovat. 

Kdyby existovala dostatečná vnitřní autonomie, jako třeba ve Švýcarsku, místní kanton by si takové věci rozhodl sám - a s přihlédnutím k souboru místních podmínek, o jakých úředníci v Praze nemají tušení.

Jedním z důvodů, proč nám USA coby Evropě začínají ekonomicky ujíždět, je ten, že v mnoha věcech tam trefili tu správnou rovnováhu mezi tím, co se musí dělat společně, a v čem je lepší ponechat jednotlivé státy a regiony, aby si konkurovaly. Mají jednotnou měnu, jednotný poštovní systém (velké požehnání např. pro e-shopy – na rozdíl od nás v Evropě, kde máme teoreticky společný trh pro 500 milionů lidí, ale Česká republika má svoji měnovou politiku). USA mají jednotnou síť dálnic včetně všech standardů. Také mají společnou armádu, která je v součtu daleko silnější, než by byly milice jednotlivých států.

Tento přístup svého času pojmenoval americký soudce Louis Brandeis slovy “laboratoře demokracie” – v USA jednotlivé státy, města a komunity mají možnost prozkoumat, co je užitečné a co nikoliv. Toto bychom potřebovali jako sůl. U nás periferní oblasti vždy tahají za kratší kus provazu už z principu, takříkajíc dědičně, a mají fakticky zakázáno to kompenzovat jinými výhodami. O tom, co kde kdo v regionech potřebuje, se rozhoduje v Praze. Proto raději se postaví 3 dálnice z Českých Budějovic do Prahy než jedna z Českých Budějovic do Brna.

Pragocentrizmus je zřejmě také dědictví První republiky, která se neodvážila dát autonomii Slovensku a Podkarpatské Rusi, protože  by ji musela dát i Sudetům obývanými českými Němci. Němci v pohraničí proto mohli operovat diskriminací, což byl důvod k osudné Mnichovské konferenci. Slováci sice dostali autonomii, ale až když mohli Druhou republiku rozbít a zřídit vlastní stát. Slovákům nevoněla Praha ani po roce 1968, kdy sice měli vlastní republiku, ale federální Prahu přehlasovat nemohli. 

 No, to už je ovšem na ústavní reformu. Ta naše současná už také krapet “přesluhuje” a stála by za důkladnou novelizaci. Svět se od roku 1993 hodně změnil, a zkušeností jsme od té doby také nasbírali dost. Otázkou je, kdo by ústavu upravoval a pro koho? V současnosti je v České republice vše tak nasměrováno na Prahu, že snazší než z České republiky vytvořit federaci samostatných regionů by bylo postavit na Botiči přístav zaoceánských korábů. (stk)

Trump se dnes usadil v Bílém domě

Druhé Trumpovo vítězství ukazuje především jednu věc – Trump a trumpismus nejsou jenom nějakou jednorázovou odchylkou, ale spíše politickou silou, která bude v americké politice přítomná dlouhodobě. 

Nejedná se jen o jedno náhodné vítězství (zásluhou pokusu o atentát), ale o solidní úspěch ve sboru volitelů i mezi samotnými voliči. Trump má navíc zajištěného dědice – J. D. Vance je autentický nositel trumpismu a je mu pouze 40 let.

Trumpova administrativa je sama o sobě rozdělená – o podobě trumpovské Ameriky tak nakonec rozhodne vnitřní názorový střet: zda získají silnější hlas v podstatě klasičtí establishmentoví republikáni, nebo zvláštní existence typu Tuckera Carlsona. Trump navíc nikdy nepatřil mezi příliš konsenzuální lídry, kteří by byli schopni řídit širší názorové koalice. V mnoha ohledech je chaotik a showman, který se nedokáže soustředit na řešení konkrétních problémů a postrádá hlubší přesah.

Nepřeceňujme význam kulturních válek a nemysleme si, že za Trumpovým úspěchem stojí nějaká zásadní renesance konzervativních hodnot. Zajímavý je v tomto ohledu třeba výsledek referenda o čtvrtém dodatku k floridské ústavě. Ten by ve zkratce zakotvil právo na potrat až do dvacátého čtvrtého týdne těhotenství, přičemž na Floridě aktuálně platí úprava kriminalizující potraty po šestém týdnu. Dodatek získal podporu 57 % hlasujících, neprošel tedy jen díky tomu, že nesplnil potřebnou kvalifikovanou většinu. Ve stejnou dobu na Floridě vyhrál poměrem 56:43 % Donald Trump. Je zřejmé, že část jeho voličů musela návrh dodatku podpořit – pochopitelně, protože volí především peněženkami a stěžejní pro ně bylo, jestli se měli před čtyřmi lety lépe než dnes. 

V 60 letech čeští muži chtějí do důchodu, finští muži do armády.

Stále více starších finských mužů starších 60 let projevuje zájem podílet se na obraně země. V současné době mají kvůli věkovému stropu smůlu, ale vláda se chystá tuto hranici zvýšit až na pětašedesát let.

Silná vůle bránit Finsko se odráží v rostoucím zájmu o účast na obraně země i po dosažení věku 60 let. Jsou to bývalí vojáci, kteří chtěli, aby se věková hranice zvýšila. Vláda tuto iniciativu vítá.

V současné době je věková hranice pro vstup do záloh 60 let, pro důstojníky a vojáky z povolání 50 let. Finská vláda chce limit zvýšit na 65 let. Tento krok odůvodňuje tím, že stále více záložáků je po skončení svého působení v záloze ve výborné kondici.

„Zvýšení věkové hranice posílí obranné síly,“ řekl finský ministr obrany Häkkänen. Zálohy momentálně ve Finsku tvoří zhruba 870 000 mužů. 

Z neonacisty se stala žena

 Jakákoli osoba v Německu může změnit své pohlaví, z muže na ženu. To je velmi snadné díky zákonu o sebeurčení, který vstoupil v platnost v loňském roce. Poté je zakázáno používat staré jméno nebo dřívější genderovou identitu. Přesto média pravidelně zveřejňují staré jméno a staré pohlaví, a to téměř v každé zprávě. V žargonu se to označuje jako "deadnaming" nebo "misgendering".  Osoba se cítí diskriminována, říká.

Tak by se dal popsat případ Marly-Svenji Liebichové, dříve známé jako o Sven Liebich a pravicově extremistické aktivistky.

 Skutečnost, že se z kontextu dřívějších prohlášení zdá zřejmé, že se jedná o politické představení, nic nemění na zákazu zveřejňování, který platí od listopadu 2024. Trestní právník vysvětluje, co by nyní mohlo být v Liebichově případu připraveno pro veřejnost.

Mladý slovenský vrah byl zlý a agresivní od narození

 Osemnásťročný žiak gymnázia Samuel S., ktorý vo štvrtok 16. januára okolo poludnia zaútočil nožom v škole v Spišskej Starej Vsi na viacero osôb, mal už v minulosti veľké problémy so správaním.

„Môžem už dnes povedať, že pokiaľ ide o podozrivú osobu, nejde o nepopísaný list papiera a nemám na mysli jeho vynikajúce študijné výsledky. Bude to zohľadnené aj v rámci celého trestného konania,“ povedal krátko po tragédii generálny prokurátor Maroš Žilinka, ktorý prišiel osobne do Spišskej Starej Vsi.

Samuel S. bol za agresívne správanie dvakrát odsúdený Okresným súdom v Kežmarku. Spáchal násilný čin voči spolužiačke a dopustil sa ho ako deviatak kežmarskej základnej školy.

„Dňa 3. 2. 2022 v čase okolo 07.45 hod. na brehu Ľubického potoka, ulica Ľubická cesta, Kežmarok, smerom na sídlisko Juh v meste Kežmarok, na mieste verejnosti prístupnom fyzicky napadol poškodenú, a to takým spôsobom, že ju udieral zovretými dlaňami oboch rúk do bočných oblasti tváre, načo poškodená spadla na zem, pričom poškodená neustále kričala, nech prestane, že čo robí, pričom ako spadla na zem, tak ju začal kopať nohami do celého tela a kopol ju aj do zadnej časti hlavy a poškodenej spôsobil zranenia vyžadujúce si jednorazové lekárske ošetrenie, bez určenej doby liečenia,“ opisuje čin právoplatný rozsudok kežmarského súdu z júna 2022.

Za to, že sa na verejnom mieste dopustil tejto – podľa súdu – výtržnosti (napadol iného a spáchal čin na chránenej osobe), ho odsúdili za prečin výtržníctva na podmienečný trest odňatia slobody na štyri mesiace so skúšobnou dobou 18 mesiacov s dohľadom probačného úradníka. Zároveň mu súd uložil zákaz priblíženia sa k poškodenej spolužiačke na vzdialenosť menšiu ako päť metrov, ako aj zákaz zdržiavať sa v blízkosti jej obydlia.

V súvislosti s týmto prípadom ešte ako mladistvý údajne skončil na istý čas aj vo väzbe. Známi rodiny útočníka o ňom hovoria ako o „koncentrovanom zle“ a pripomínajú, že bol agresívny už ako malé dieťa. Údajne bil rovesníkov v materskej škole, z ktorej ho pre agresívne správanie vylúčili.

„Keby som mala tieto informácie predtým, nikdy by som ho na našu školu neprijala. Rodičia nám to zamlčali,“ povedala k prípadu riaditeľka gymnázia v Spišskej Starej Vsi Anna Kromková.

Samuela S. odsúdili aj za ďalší delikt – prečin nebezpečného vyhrážania sa, ktorého sa tiež dopustil voči spolužiačke. „Obžalovaný inému sa vyhrážal smrťou a ťažkou ujmou na zdraví takým spôsobom, že to vzbudilo dôvodnú obavu, a čin spáchal závažnejším spôsobom konania,“ píše sa v odsudzujúcom rozsudku Okresného súdu Kežmarok z novembra 2022.

„Dňa 17. 12. 2021 v čase od 8.45 hod. potom čo bol odpojený z online vyučovania slovenského jazyka a vylúčený z tejto online vyučovacej hodiny, začal písať v spoločnej elektronickej komunikácii prostredníctvom sociálnej siete v aplikácii Messenger správy dievčatám tejto triedy, v ktorých uvádzal, že sa im pomstí, že keď chcú mat' vojnu, tak ju budú mat', pričom skutočnosť, že bol vylúčený z hodiny slovenského jazyka, dával za vinu spolužiačke a v správach elektronickej komunikácie jej zaslaných uviedol, že ona môže za to, že bol vylúčený, že ju dobije a pri ďalšej komunikácii s ostatnými spolužiačkami uviedol, že ich všetky dobije a kľudne aj zabije, že jemu je to jedno, pričom s poukazom na jeho predchádzajúce fyzické útoky na túto spolužiačku, počas ktorých ju počas prestávky v triede počas školského vyučovania udrel otvorenou dlaňou do oblasti ľavého líca, následne v iný deň narazil do nej úmyselne bicyklom pri obchodnom centre, ako aj predchádzajúce slovné a písomné vyhrážky voči poškodenej v predchádzajúcom období, že keď ju ,načape‘ vonku, tak bude ,tuhá ako ľad‘, že on neprestane, kým jej nezničí budúcnosť, že keď ju videl, tak ju chcel riadne zmlátiť, pričom jeho konanie vzbudilo u poškodenej obavu o jej život a zdravie, na základe čoho zo strachu prestala chodiť do priestorov školy z miesta trvalého bydliska sama a do školy, ako aj zo školy chodila z miesta trvalého bydliska vždy so spolužiačkami alebo s rodinným príslušníkom,“ opisuje súd skutok vo svojom právoplatnom rozsudku.

Od uloženia trestu však upustil vzhľadom na to, že potrestanie Samuela S. v inom súdnom konaní na tom istom súde, ktoré sme opísali vyššie, považoval za dostatočné.

Aktuality.sk

Veletrh Grüne Woche otvírá brány

 V pátek 17. ledna v Berlíně oficiálně začíná 89. ročník světově proslulého zemědělského a potravinářského veletrhu Grüne Woche. Od 17. do 26. ledna mohou návštěvníci na výstavišti navštívit četné tematické světy a vystavovatele. Letošní veletrh se podle organizátorů zaměří na moderní zemědělství, udržitelnost a alternativní formy výživy.

Celkem je přihlášeno kolem 1500 vystavovatelů z téměř 60 zemí. Kvůli nedávnému vypuknutí slintavky a kulhavky v Braniborsku musel program veletrhu Grüne Woche být změněn. Skot, prasata, ovce a kozy se tedy nevystavují, ale koně, kočky a včely ano.

Grüne Woche je otevřen od pátku 17. ledna až do 26. ledna denně od 10 do 18 hodin. V pátek 24. ledna veletrh končí ve 20 hodin.

Denní vstupenka stojí 16 eur (405 Kč), rodinná (maximálně dva dospělí a tři děti) 35 eur (885 Kč). Odpolední vstupenka Happy Hour platící od 14 hodin (od pondělí do pátku,) stojí 11 eur (278 Kč). Permanentka je k dispozici za 42 eur (1.062 Kč). V neděli jsou vstupenky zlevněné a stojí 14 eur (354 Kč) na osobu. Vstupenky lze zakoupit v pokladnách u výstaviště 

 Veletrh je snadno dostupný městskou hromadnou dopravou. Pro jižní vstup do hal 1-6 mohou návštěvníci vystoupit na stanici S-Bahn Messe Süd. Pro severní vchod do haly 19 u stanice metra Theodor-Heuss-Platz, stanice metra Kaiserdamm nebo stanice Messe Nord S-Bahn. Pro vstup do haly 27 a haly 7 mohou návštěvníci také vystoupit na stanici S-Bahn Messe Süd. U olympijského stadionu je bezplatné parkoviště. Odtud jezdí bezplatný kyvadlový autobus z olympijského náměstí na rohu Trakehner Allee k jižnímu vchodu do výstaviště.

Kvůli propuknutí slintavky a kulhavky se mohou návštěvníci setkat s různými bezpečnostní opatřeními. Kontroly budou provádět úřední veterinární lékaři, potravinoví inspektoři a zaměstnanci pořádkového úřadu. Kontrolovány budou hlavně prodávané potraviny. 

Jakou hodnotu mají průzkumy důvěry v politiky?

 Lednový průzkum agentury STEM pro CNN Prima News znovu odhalil, že největší důvěru mají lidé v předsedu hnutí ANO Andreje Babiše a že předseda vlády Petr Fiala (ODS) na tom není nejlépe. 

V kontextu průzkumu, který zmíněná televizní stanice zveřejnila o uplynulém víkendu, se za Babišem umístili jeho spolustraníci - Karel Havlíček a Alena Schillerová, po nich následuje předseda opozičního hnutí SPD Tomio Okamura. Za nimi se umístil vládní politik a šéf hnutí STAN Vít Rakušan.

Stejnou podporu jako Rakušanovi vyjádřili lidé i lídryni hnutí Stačilo Kateřině Konečné (KSČM), která zasedá v Evropském parlamentu. Za nimi je zmíněný předseda vlády Petr Fiala (ODS), stejnou podporu jako premiér má i europoslanec za Motoristy Filip Turek.

Pokud jde o samotný průzkum, který zarezonoval v ČR v neděli, tak bývalý premiér Babiš získal důvěru od 28 procent respondentů, stínovému premiérovi a exministrovi průmyslu a dopravy Karlu Havlíčkovi důvěřuje 22 procent voličů a bývalé ministryni financí Aleně Schillerové pětina oslovených.

Po politicích hnutí ANO se těší největší důvěře předseda SPD Tomio Okamura, podpořilo ho 15 procent dotázaných. Rakušan a Konečná mají podporu 14 procent a premiér Fiala s europoslancem Turkem 12 procent voličů.

Desetina respondentů důvěřuje Róbertu Šlachtovi, který vede hnutí Přísaha ze Senátu. Devět procent obdržela předsedkyně Poslanecké sněmovny a šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová a osm procent předsedkyně SOCDEM Jana Maláčová. Sedm procent získal předseda Pirátů Zdeněk Hřib či šéf lidovců Marek Výborný.

Klasické »české« emoce, hospody plné těch, kteří by to udělali lépe než hokejoví a fotbaloví trenéři, ale i lépe než premiér země, lépe než všichni politici dohromady. Nemají příležitost, politici za nimi pro radu nepřijdou . I tak se dá jinou optikou dívat na »zásadní« a poslední průzkum důvěry veřejnosti, ve kterém bylo sděleno, že veřejnost má největší důvěru v opoziční politiky - vládní většinou propadli.

 Do voleb je ještě dlouhá doba, zkušenosti ukazují, že šedá voličská masa je schopna den před volbami změnit názor, barvu, otočit se o 180°. Národ potřebuje mučedníka a mesiáše. Národ chce mít krev v očích a chce vidět utrpení, ponížení a krev jiných. Stačí se poučit z historie, ukázat na zaručeného nepřítel národa - a výsledek voleb je opačný, než ukazovaly několik let preference.

Termín letošních voleb do Sněmovny vyhlásí prezident Petr Pavel pravděpodobně na druhou polovinu září. V úvahu připadá například 26. až 27. září. 

Polské zemědělství - malé závody, velká produkce a kvalita

 Z posledního průzkumu polského zemědělství “Polska wieś i rolnictwo” vyplývá, že polské zemědělství je jako celek v dobrém stavu, ale spousta rolníků, hlavně z malých závodů, je nespokojena a nejraději by hospodaření ukončila. 

Byla zjištěna struktura zemědělských závodů:

24,3 % zemědělců má závody menší než 5 ha.

15,8 % hospodaří na 5 až 10 ha.

24,8 % hospodaří na půdě 10 - 20 ha.

17,1 % hospodaří na půdě 20 - 30 ha.

18 % závodů jsou je nad 30 ha.

Na vlastní půdě hospodaří zemědělci do 5 ha, z ostatních je to jen 3,9 %. Největší plochy obhospodařují příjemci dotací SZP.

Průměrná výměra zemědělského závodu v tržním režimu byla zjištěna 22,2 hektarů. Podstatně větší výměru zemědělské půdy vlastnili příjemci dotací společné zemědělské politiky (každý pátý z nich má zemědělskou půdu o výměře nad 30 ha), podle věku a rolníci ve věku 35-54 let.

Malé závody mají finanční problémy

„Více než polovina rolníkůů (57,7 %) prohlašuje, že je schopna uživit sebe a své rodiny pouze z činnosti svých hospodářství.“ Druhým extrémem jsou hospodářství do 4,9 ha: "Pouze 13,5 % rolníků se závody do 4,9 ha deklaruje, že jsou schopni se zemědělskou prací dobře uživit."

18,4 % rolníků ve věku 35–54 let  „uvažuje“ o tom, že, chce také skončit se zemědělstvím.  ROlníci z farem nad 30 ha o takovém rozhodnutí neuvažují – 55 % rozhodně ne, 25 % spíše ne. Také zemědělci vlastnící 20 až 30 ha rozhodně (47%) skončit nechtějí.

Dotace tvoří malou část příjmu domácnosti. Podle průzkumu tvoří příjmy z hospodaření za posledních 12 měsíců v průměru 63,2 % celkových příjmů jejich domácnosti, zatímco příjmy z dotací tvoří 17,6 %.

64,6 procent rolníků se cítí ve stresu kvůli „ekonomické nejistotě“, více než polovina (50,5 %) se cítí přetížena „množstvím povinností a práce“. Mnoho zemědělců navíc brzdí: byrokracie (64,2 %); kontroly na farmě (54,5 %); povinný úhor (58,5 % odpovědí).

Aby hospodaření mohlo uživit rodinu, je během následujících 5 let nutné:

investice do nové zemědělské techniky 

opravy stávajících strojů 

nákup pozemku 

výstavba nebo rozšíření stávajících zemědělských budov,

rekonstrukce hospodářských budov 

investice do zlepšení energetické účinnosti nebo obnovitelných zdrojů energie 

Problémy jsou společné bez ohledu na jejich velikost. Všichni rolníci považují za největší problémy odbyt zemědělských produktů, vysoké ceny energií a paliv, nedostatek lidí ochotných pracovat v zemědělství a požadavky EU. Pouze vlastníci závodů do 4,9 ha uvedli jako bariéru „nedostatek peněz na investice“ - u zbývajících farem žádná indikace není.

Slova polského ministra zemědělství Czesława Siekierského, která pronesl během zemědělského výboru v listopadu 2024:

„Problém, který se děje ve světě, je rostoucí koncentrace půdy, aby byla zajištěna ziskovost. Když jsem pásl husy, malá farma měla 3 ha – teď se říká, že malá farma je do 30 ha. Co dnes znamená rodinná farma – myslíte, že skončí na 300 hektarech? Kdo má 30, chce mít 50, kdo má 100, chce mít 150 a kdo má 300, chce mít víc. Říká se: "země je naše matka", "připoutanost k zemi" - ok, ale mladí farmáři mají k půdě jiný vztah. Tento proces bude pokračovat."

Státní zaměstnanci

 Česká republika prý vyplácí mzdy téměř půl milionu státních zaměstnanců. Kdo jsou, co a kde dělají? 

Ze státního rozpočtu v roce 2023 bylo placeno 484 tisíc zaměstnanců, kteří dostali celkem 258 miliard korun. To představuje třetinu výdajů na důchody. Kde tito zaměstnanci státu pracují?

Více než polovina těchto výdajů šla na školství – tedy učitele a učitelky, ředitele a ředitelky, školní kuchaře a kuchařky a další zaměstnance škol zřizovaných obcemi a kraji po celém Česku. 

Dalšími placenými skupinami jsou policisté, vojáci a úředníci. Zaměstnanců policie a dalších bezpečnostních sborů bylo 81 tisíc. Do skupiny ostatních, kam patří zejména Armáda ČR, spadalo dalších 40 tisíc osob. 

Státní úřady zaměstnávají 77 tisíc úředníků. Většina státních úředníků, 49 tisíc, pracuje v tzv. neústřední státní správě, tj. v organizacích, jako jsou finanční úřady, úřady práce či správy sociálního zabezpečení. V ústředních orgánech státní správy pracuje 14 tisíc osob, z toho 10 tisíc na ministerstvech. Platy úředníků jsou stanoveny podle funkce, vzdělání a počtu odpracovaných let. 

Vindobona se k českému jihu nepřibližuje, naopak se vzdaluje

Železniční aktivist Franz Hohenbichler (62) oznámil, že po 35 letech marného úsilí o obnovení železničního spojení Vídeň - Gmünd (NÖ) - Praha - Berlín se zřejmě stáhne do šedé zóny regionální železnice.

Vindobona na konci 50. let minulého století

Panu Hochenbichlerovi se podařilo příznivce železnice ze všech politických proudů v okrese Gmünd a okolí  dát dohromady a společně přesvědčovat politiky i dopravní experty o potřebě nejvýhodnějšího rychlíkového spojení Vídně s Prahou. Osud pro Dráhu Františka Josefa, jak je trať Vídeň - Gmünd doposud nazývána, je nepříznivý. Mimo technického problému, jimž je elektrizace úseku Gmünt - Veselí nad Lužnicí, která po 40 letech odkládání by měla začít v roce 2026, největším problémy na obou starnách hranice jsou problémy ekonomické a politické. 

Zatímco na české straně je doprava osob po regionálních tratích udržována za cenu značných podpor od krajských vlád, Rakouské spolkové dráhy (ÖBB) silně pošilhávají po USA, kde regionální železniční doprava prakticky už neexistuje, koleje tam obsadily vlaky nákladní a rychlíky se stanicemi vzdálenými od sebe 50 až 150 km.

 Franze Hochenbichlera zřejmě znechutily zprávy o zrušení regionální železniční dopravy Gmünd - Schwarzenau - Zwetl a Gmünd - Schwarzenau - Waidhofen a bourání nádražních budov a nástupišť. Podle plánu rozvoje Dráhy Františka Josefa, z roku 2023, by mělo dojít také k zboření nádražní  budovy v Gmündu včetně haly, pobočky banky a bufetu. 

Vesnice nemůže nad Prahou vyhrát

Když je učitel písařem, je to v pořádku i dnes, nesměl by se z něho stát císař, který chce vládnout. A to je případ jihočeské obce Mezná. Přistěhoval se Mezné před devíti lety učitelský pár. 

V době, kdy se objevili, končil dlouholetý starosta a přistěhovalá kantorka se vyprofilovala jako neškodná volba na dobře placené místo u počítače na obecním úřadě.  To nenasytným novým obyvatelům stačilo jen do doby, než si za vsí koupili objekt bývalého JZD, ze kterého zamýšleli udělat noční klub s názvem Easy Rider (film, kde vesničané o cizí lidi nestáli). Ke zřízení putyky je třeba pitná voda a sociální zařízení. A to není zadarmo.

Starostka společně s několika příznivci z řad místních občanů se pustila do shánění peněz na stavbu obecního vodovodu a kanalizace. Byla nabídnuta dotace 35 milionů korun, přičemž obec by musela doplatit 9 milionů, které nemá. Byl už vypracován projekt, který zřejmě v rámci potřeby peněz na jiné (neznámé) účely vynechal přípojky k domům, takže každý zájemce o vodu si měl nechat udělat a zaplatit svůj projekt. Člověk na jihočeské vesnici, je se vším svolný, pokud nemusí platit za něco, v čem vidí podvod. Stavba sama o sobě by vyžádala od každého domu několik desítek tisíc korun. Ale platit ještě za razítka lidem, kteří si řikají projektanti? To raději jsem bez vody. Když dříve někdo doma stavěl, tak to oznámil (většinou dodatečně) na MNV, případně zaplatil několikakorunový poplatek. A tím to končilo. Navíc, kde v sousedních vesnicích byl zaváděn veřejný vodovod před rokem 1989, měli ho lidé prakticky zdarma přivedený až do koupelny, pouze kohoutky si museli koupit.

Starousedlí obyvatelé Mezné zasluhují obdiv. Uhájit tradiční vesnické prostředí a své zájmy, to se v současnosti, kdy nepřizpůsobiví přistěhovalci z měst začínají mít na vesnicích převahu a  snaží se vesnicím vnutit městskou morálku peněz až na prvním místě, je čin obdivuhodný. 

Jak to vidí Pražák.

Při příjezdu do obce Mezná u Soběslavi se na horizontu zjeví tzv. Zlatý Dvůr. Kdysi poplužní statek čp. 1 s klenutými konírnami a středověkým tvrzištěm s vodním příkopem. Jako apendix přibyl k areálu v 70. letech komunistický kravín T 96. Na jaře roku 2022 je jednou velkou skládkou s propadlými krovy. Půvab jeho zániku pozoruji padesát let. Objevil se na realitním trhu. Investor zamýšlí srovnat Dvůr se zemí a vybudovat parcely. Celý večer s rodinou přemýšlíme, zda jsme schopni osud Zlatého Dvora změnit. Oslovíme bankéře, apelujeme na prodávající, aby upřednostnili naši snahu památku zachovat, vybudovat kulturní centrum.

Na vyklízení skládky z tvrziště se přihlásí bizarní parta tří Romů a kluk albínského typu s bezelstně modrýma očima, říkáme mu Anděl. Putuje s ženou a dítětem od štace ke štaci. Nabídne se jako správce Dvora. Po roční spolupráci z domu bez rozloučení zmizí i se čtyřmi slepicemi.

 Mezenský zpravodaj: "Mladá rodina s měsíčním kojencem přišla v Mezné o střechu nad hlavou-vyhozena byla z domu pražského byznysmena, na vystěhování dostala dva dny".  Článek se stal senzací v regionu Soběslavska.  "Díky lidskosti a nebývalé solidárnosti starostky a místostarostky má příběh šťastný konec." 

My, Pražané, podáváme žalobu na mezenského novináře o ochranu osobnosti. Soud má tři stání, čtrnáct hodin, deset svědků. Rozsudkem je stvrzeno, že ani jeden ze sedmi prověřovaných výroků se nezakládá na pravdě. Článek musí být smazán a po dobu 90 dnů zveřejněna předepsaná omluva! Soudní výlohy zatížily mezenského novináře vyššími desítkami tisíc korun! Šlo o nesouměřitelný střet naprosto odlišných společenských forem. Máme v ruce pravomocný rozsudek táborského soudu.

Mezenský zpravodaj od 1. ledna 2025 nebude vycházet. 

Poučení: 

Pravidla nepsaného tradičního soužití vesnické komunity Pražák nikdy nepochopí. Nepochopí, že existují rozdílné způsoby myšlení. Jeho elitářská nadutost a omezenost mu také nedovolí přizpůsobit se místním zvykům a rozumět místní mluvě. Kvůli každému nesrozumitelnému výrazu běží na úřad nebo k soudu. Tam je doma mezi svými. 

Obavy Prahy, že zásluhou vesnických voličů v letošních volbách výrazně vyhraje Babišovo ANO, jsou zbytečné. Devadesáti procentům vesnických voličů je zcela jedno, kdo bude v Praze vládnout. Ať vyhraje volby kdokoli, v každém případě bude Praha vítězem a venkov poraženým.

  Podklady:

Obec Mezná se  vzepřela diktátu přistěhovalců

Post-pravdivá společnost: Mezná, bludiště, odkud cestu nikdo nezná

 

Politici jsou herci mediálního divadla

 Klasik světového divadla, kdysi napsal, že celý svět je divadlo a všichni lidé jsou herci. Zapomněl dodat, že někteří herci jsou více známí, protože jsou více viditelní, a někteří méně, někteří skoro neviditelní. Platí to také o hercích, kteří vystupují v rolích politiků.

Kdyby Kateřina Konečná zmizela ze scény, třeba kdyby se přestěhovala do Austrálie a nadále se tam věnovala chovu klokanů, její koalice Stačilo! by se musela přejmenovat na Skončilo! a nebylo by nad čím dumat.

Konečná se prosadila jako europoslankyně, podle mínění zasvěcených byla v Bruselu úspěšná a užitečná. Novináři zvali ji pak do televize a dalších médií čím dál častěji. Mnohem častěji, než předáky jiných malých stran. Měsíc se s měsícem sešel a Stačilo! má podle průzkumů našlápnuto směrem do sněmovny. Za devět měsíců, pokud Babiš vyhraje volby, bude Stačilo! jedním z uvažovaných adeptů pro koaliční spoluvládu. Program má poctivý komunistický, vystoupení z EU a NATO a podpora Putinova ukrajinského masakru.  Svoje publikum Konečná má, protože je je herečkou dostatečně známou.

Ještě absurdnější je to u druhého herce-skokana. Motoristé by téměř nikoho nezajímali (specialisté znají předsedu Macinku), kdyby před eurovolbami všechna media nepředstavila hajlujícího Filipa Turka kandidujícího za tuto stranu. Členem spolku není, je však její billboardem. Navíc ho podporuje Václav Klaus.  O Klausově inteligenci si už snad udělal představu každý. Jeho schopnost zkritizovat všechno, co nepochází z jeho hlavy, je přímo ukázková. Tím převyšuje okolí. Byl to Klaus, kdo o Mirkovi Topolánkovi řekl, že pro ekonoma je „prázdný topol‟. Ve srovnání s tureckým Motoristou byl topol politický a ekonomický génius. Přesto ho Václav Klaus svýma vexláckýma rukama tlačí kupředu jako kašpárka na koze.

Do popředí se dere Vít Rakušan. Rozhazuje perly, jako je „kladivo na kolaboranty‟, paragraf 318 o činnosti pro cizí moc. Kdo pracuje pro cizí moc posléze určí předem určený plukovník, možná i nižší šarže. Vít Rakušan ale hodlá opět skotačit po hospodách a bude tam rozmlouvat bez cenzury s obyvatelstvem.

Nesmíme ale zapomenout ani na Petra Fialu a jeho varietní výstupy. Jako komik se moc neosvědčil, Nutella ani zaječí uši občana u srdce nevzaly. Takže Fiala nad Prahou věštil jako kněžna Libuše. Vyzval k německým platům a k vyhánění prodavačů strachu z českých zemí. Nepochodil, protože všichni vědí, že strach se neprodává ani v české zemi miliardářům zasvěcené, strach je zde totiž zdarma.

Podklady

Česká řidička sjela rakouský kopec po střeše

Do dolnorakouského města Weitra se po silnici z Nových Hradů brzy ráno vydala česká řidička. Nepřizpůsobila rychlost čerstvě zasněžené silnici, dostala smyk, auto sjelo ze silnice, převrátilo se a po střeše jelo 30 metrů, až se zastavilo na okraji lesa. 

Řidička zraněna nebyla, ale 8 hasičů z Weitry mělo dost práce s vytažením auta na silnici.

Čím se bude topit a svítit, až nebude uhlí?

Je velkou hloupostí plánovat si budoucnost, protože za občana myslí vláda. Na konci letošního roku má být v České republice ukončena těžba černého uhlí. Konec těžby hnědého uhlí má následovat. Green Deal je pokrok. Svítiplyn se nevyrábí, železo se doveze z Číny. 

Sledovat práci českých vlád je fascinující. Ta minulá neudělala v otázce náhrady uhelných elektráren, na kterých stojí česká energetika, vůbec nic. Ta současná v tom vytrvale pokračuje. Hrozba odstavení všech českých uhelných zdrojů je přitom otázkou jednoho až tří let. Tendr na nový blok v Dukovanech v tomto směru nic neřeší, neboť bude k dispozici nejdřív v roce 2036. Jediná uskutečnitelná možnost je nahradit uhlí plynem. Jenže v tomto směru se dosud nestalo vůbec nic. Budoucnost energetické bezpečnosti České republiky tak vypadá dost pochmurně. Energetická bezpečnost přitom jednoznačně spadá pod pojem „národní bezpečnost“…

Vládou nedávno schválený Vnitrostátní plán v oblasti klimatu a energetiky (NKEP), je nezbytný pro naši řádnou existenci v rámci EU. Dokument na 500 stranách textu (kdy jste naposledy četli knihu o 500stran?) popisuje, co všechno a jak budeme dělat pro odvrácení změny klimatu. Tedy pro splnění cílů unijního plánu Green Deal. Ale protože takový dokument musí kromě slibů obsahovat i nějaká řešení, popisuje NKEP i postup obnovení dodávek elektřiny po případném blackoutu. Blackout podle vládního plánu znamená, že elektřinu nedostává polovina odběratelů, nebo došlo ke ztrátě napětí v celé síti. Tedy, že elektřinu nemá nikdo.

Tento postup, tedy Plán obnovy po systémových poruchách, je v návrhu popsán na stranách 250 až 252. Jeho základem je hydroelektrárna Orlík a obě velké přečerpávací hydroelektrárny – Dalešice a Dlouhé stráně. Ty zajistí dodávku elektřiny potřebnou k obnovení provozu dalších pěti elektráren. Jaderných Dukovan a uhelných Chvaletic, Prunéřova 2, Tušimic 2 a Počerad. Prunéřov a Tušimice patří polostátní ČEZ, Chvaletice a Počerady soukromé Sev.en.

Jiný plán obnovy dodávky elektřiny Česká republika nemá.

Premiér z Novoročního jarmarku vyháněl prodavače strachu

 Projevy Novoroční byly v podstatě projevy volební. Prezidentův méně, protože polistopadoví prezidenti musí předstírat nestrannost. Premiérovy prezentace byly už čistě volební agitka. 

Petr Fiala oznámil, že stoprocentně zná prodavače strachu.  Snažil se namluvit veřejnosti, že Babišova předchozí vláda byla érou rozvratu a že v roce 2025 hrozí nástup proruských sil. Stateční investigativci jistě zjistí, kdo zaplatil tento projev opatřený logem ODS, budou se ptát, jestli to bylo ze stranických fondů ODS nebo z vládního rozpočtu. Otázek je hodně. 

Podobných produktů během 9 měsíců uvidíme víc. Není těžké si domyslet, že Fialova kampaň bude skutečně založená na prodeji strachu. 

Nespokojenost veřejnosti má základ v peněženkách, nikoli ve žvástech Andreje Babiše, Tomio Okamury nebo Kateřiny Konečné. Fiala volby v roce 2021 zázračně vyhrál. Několik voličů mu sice dalo důvěru, neboť věřilo, že ODS  za osm let v opozici připravilo program, kterým se země požene mezi evropskou elitu třeba jako Polsko. Vítězství ODS však jsou všechna založena na elitářské ideologii: velká města, mladí, vzdělaní a bohatí jsou předurčeni k řízení země. Proto v posledních letech volby vyhrává program Antibabiš, co je prakticky program ANTIVENKOV v různých úpravách.

Není pro Fialovu velkoměstskou partičku šohajů podstatné, že reforma stavebního zřízení skončila politickou blamáží. Nikdo nemůže doufat, že se vláda poučí a udělá něco i pro lid prostý venkovský. Místo toho na něj nakládá strašení Babišem, Putinem a ucpáním komínů.

V roce 2024 zemřelo na českých silnicích nejméně lidí v historii.

 Při dopravních nehodách na českých silnicích v roce 2024 zemřelo pouze 443 lidí. V porovnání s rokem 2023 je to o 11 obětí méně. Vyplývá to ze zatím neúplných dat, která 31. prosince 2024 dopoledne zveřejnila policie.

Pokud se předběžný údaj potvrdí, bude letošní počet zemřelých při nehodách nejnižší od roku 1961, odkdy policie vede souvislé statistiky. Nejtragičtějšími dny na českých silnicích v roce 2024 byla středa 24. ledna spolu s úterým 19. listopadu. V obou dnech zemřelo při nehodách shodně sedm lidí. 

Za dobu počítání dopravních nehod nejvíce lidí na českých silnicích zahynulo v roce 1968. Tehdy v celém Československu bylo evidováno více než 2.400 obětí. Na české země tedy administrativně připadlo 1.600 mrtvých, i když vzhledem k většímu silničnímu provozu než na Slovensku bylo toto číslo ve skutečnosti asi mnohem vyšší.