Je to vskutku paradoxní, ale prostředky vynakládané na podporu výuky Finanční gramotnosti jsou peníze vyhozené z okna – přitom nejde jen o peníze, ale také o čas a energii, které do toho v upřímném domnění, že dělají něco užitečného, vkládá řada lidí.
Finanční gramotnost je školám vnucována už alespoň 15 let, spíše však déle. Už řadu let organizuje spolek Metodica jakousi soutěž na kterou mezi roky 2008 a 2014 čerpal ze státní pokladny dotace ve výši 44,5 mil. Kč a získal na „Základní školení v socioekonomických kompetencích“ veřejné zakázky v hodnotě bezmála 4 mil. Kč.
Dále, v roce 2010 zpracovalo několik ministerstev ve spolupráci s Českou národní bankou Národní strategii finančního vzdělávání. Samotný vznik této Národní strategie jistě nebyl zadarmo, ale stál relativně zanedbatelné prostředky v porovnání s těmi, které musely být v dalších letech vynaloženy při realizaci kroků, které Národní strategie vytýčila. Součástí zmíněného Akčního plánu je úkol pro MŠMT implementovat do r. 2013 standardy finanční gramotnosti do rámcových vzdělávacích programů?
Sečteno a podtrženo, bezmála 18 let tady instituce veřejné správy vkládají značnou energii a nemalé finanční prostředky do snahy o zlepšení finanční gramotnosti populace, se zjevným zvláštním přihlédnutím k žákům základních a studentům středních škol. Snad není přehnané očekávat, že dokladem oprávněnosti vynaloženého úsilí bude skutečnost, že se dnes mladí dospělí budou chovat finančně zodpovědněji, než jejich rodiče – tedy zejména se budou méně zadlužovat, a když zadlužovat, tak kvůli investicím do budoucnosti a jen tak, aby byli schopni svým závazkům dostát.
Realita je ale obrácená: „Mezi lidmi, kteří mají problémy se splácením svých závazků, se v posledních letech prudce zvyšuje podíl mladých ve věku mezi 18 až 30 lety. Platí to zejména pro nesplácení krátkodobých půjček." Vyplývá to z ankety ČTK. Jestliže se současní mladí lidé ve věku mezi 18 až 30 lety, kteří absolvovali výuku finanční gramotnosti, chovají finančně stejně či méně odpovědně než jejich předchůdci bez finančního vzdělání, jasně je prokázáno, že celý koncept výuky finanční gramotnosti je nesmyslný, lépe řečeno zbytečný.
Ukazuje se také, že především strážce veřejných prostředků je sám finančně negramotný. Pokud by nějaké soukromé firmy, banky a spolky chtěly vychovávat finančně gramotnou konkurenci, v takovém je veřejnost kritizovat asi nebude. Lze pochybovat třeba o tom, že obchodníci hledají tak finančně gramotné zákazníky, kteří budou kupovat jen zboží praktické a nezbytně nutné pro základní životní funkce. Každý podnikatel potřebuje zákazníka, který v okamžiku nákupu hodí veškerou finanční gramotnost za hlavu a koupí, co je mu vnuceno.
Finanční gramotnost to je především výchova v domácnosti (stát ani škola dětem kapesné nedávají) a zkušenost. Člověk se nemá zadlužovat – a když, tak s velkým rozmyslem, nikoli lehkomyslně, ze závažného důvodu, jen tolik aby byl schopen dluh splatit. Nejlepší výchovnou továrnou je rodina.
Žádné komentáře:
Okomentovat