Druhé Trumpovo vítězství ukazuje především jednu věc – Trump a trumpismus nejsou jenom nějakou jednorázovou odchylkou, ale spíše politickou silou, která bude v americké politice přítomná dlouhodobě.
Nejedná se jen o jedno náhodné vítězství (zásluhou pokusu o atentát), ale o solidní úspěch ve sboru volitelů i mezi samotnými voliči. Trump má navíc zajištěného dědice – J. D. Vance je autentický nositel trumpismu a je mu pouze 40 let.
Trumpova administrativa je sama o sobě rozdělená – o podobě trumpovské Ameriky tak nakonec rozhodne vnitřní názorový střet: zda získají silnější hlas v podstatě klasičtí establishmentoví republikáni, nebo zvláštní existence typu Tuckera Carlsona. Trump navíc nikdy nepatřil mezi příliš konsenzuální lídry, kteří by byli schopni řídit širší názorové koalice. V mnoha ohledech je chaotik a showman, který se nedokáže soustředit na řešení konkrétních problémů a postrádá hlubší přesah.
Nepřeceňujme význam kulturních válek a nemysleme si, že za Trumpovým úspěchem stojí nějaká zásadní renesance konzervativních hodnot. Zajímavý je v tomto ohledu třeba výsledek referenda o čtvrtém dodatku k floridské ústavě. Ten by ve zkratce zakotvil právo na potrat až do dvacátého čtvrtého týdne těhotenství, přičemž na Floridě aktuálně platí úprava kriminalizující potraty po šestém týdnu. Dodatek získal podporu 57 % hlasujících, neprošel tedy jen díky tomu, že nesplnil potřebnou kvalifikovanou většinu. Ve stejnou dobu na Floridě vyhrál poměrem 56:43 % Donald Trump. Je zřejmé, že část jeho voličů musela návrh dodatku podpořit – pochopitelně, protože volí především peněženkami a stěžejní pro ně bylo, jestli se měli před čtyřmi lety lépe než dnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat