“Je lepší bydlet v Praze i s jejími pekelně drahými nemovitostmi, ale také lepší nabídkou nejlepších pracovních míst a kulturního života, nebo na venkově, kde je bydlení levnější, pracovní příležitosti omezené, mzdy slabší, a příležitostí k společenskému vyžití a utrácení peněz téměř žádné?”
K čemu pragocentrizmus směřuje? Praha asi se během jedné generace rozroste na velikost Madridu; zbytek republiky se transformuje do víkendových rekreačních oblastí pro nové Megapražáky.
Naše regiony nemůžou, prakticky nesmějí, Praze konkurovat, což mezi nimi a Prahou zaručuje náležitý odstup.
Praha byla do konce 60. let minulého století krásné historické, univerzitní, kulturní i průmyslové město. V plánovaném hospodářství, až do roku 1989, mohly ostatní české regiony Praze konkurovat alespoň ekonomickými parametry. Mzdy i ceny byly všude v celém Československu stejné.
Charakter České republiky je nyní natolik centralizovaný, že co se upeče v Parlamentu, je pro chuť pražských jazyků, ať už jsou to daně, různé povinnosti typu EET, nebo nová ekologická opatření, avšak platí to pak rázem plošně všude, pro 11 milionů lidí žijících ve zcela odlišných podmínkách. A pokud jde o nějakou povinnost, břemeno, tak to v méně obydlených oblastech a hospodářsky slabších regionech často má likvidační charakter.
Při současném totálním stupni pragocentrizmu nemůže venkov ani doufat v to, že by zásluhou nějakých daňových úlev a regulačních výhod zastavil únik obyvatel, hlavně pracovních sil. Nemá k tomu právo.
Na Ostravsku a Karvinsku je hodně průmyslem poničených ploch, které by snesly výstavbu dalších fabrik. Výstavba však podléhá stejným zákonným předpisům jako kdyby šlo o novostavby na zelených loukách plných luzně vonících květů kdesi pod Medníkem. To je produkt pragocentrizmu, jehož hlavním cílem je, aby průmysl v regionech byl umořen, zanikl navěky, aby o způsobu života se tam nemohlo nerozhodovat.
Kdyby existovala dostatečná vnitřní autonomie, jako třeba ve Švýcarsku, místní kanton by si takové věci rozhodl sám - a s přihlédnutím k souboru místních podmínek, o jakých úředníci v Praze nemají tušení.
Jedním z důvodů, proč nám USA coby Evropě začínají ekonomicky ujíždět, je ten, že v mnoha věcech tam trefili tu správnou rovnováhu mezi tím, co se musí dělat společně, a v čem je lepší ponechat jednotlivé státy a regiony, aby si konkurovaly. Mají jednotnou měnu, jednotný poštovní systém (velké požehnání např. pro e-shopy – na rozdíl od nás v Evropě, kde máme teoreticky společný trh pro 500 milionů lidí, ale Česká republika má svoji měnovou politiku). USA mají jednotnou síť dálnic včetně všech standardů. Také mají společnou armádu, která je v součtu daleko silnější, než by byly milice jednotlivých států.
Tento přístup svého času pojmenoval americký soudce Louis Brandeis slovy “laboratoře demokracie” – v USA jednotlivé státy, města a komunity mají možnost prozkoumat, co je užitečné a co nikoliv. Toto bychom potřebovali jako sůl. U nás periferní oblasti vždy tahají za kratší kus provazu už z principu, takříkajíc dědičně, a mají fakticky zakázáno to kompenzovat jinými výhodami. O tom, co kde kdo v regionech potřebuje, se rozhoduje v Praze. Proto raději se postaví 3 dálnice z Českých Budějovic do Prahy než jedna z Českých Budějovic do Brna.
Pragocentrizmus je zřejmě také dědictví První republiky, která se neodvážila dát autonomii Slovensku a Podkarpatské Rusi, protože by ji musela dát i Sudetům obývanými českými Němci. Němci v pohraničí proto mohli operovat diskriminací, což byl důvod k osudné Mnichovské konferenci. Slováci sice dostali autonomii, ale až když mohli Druhou republiku rozbít a zřídit vlastní stát. Slovákům nevoněla Praha ani po roce 1968, kdy sice měli vlastní republiku, ale federální Prahu přehlasovat nemohli.
No, to už je ovšem na ústavní reformu. Ta naše současná už také krapet “přesluhuje” a stála by za důkladnou novelizaci. Svět se od roku 1993 hodně změnil, a zkušeností jsme od té doby také nasbírali dost. Otázkou je, kdo by ústavu upravoval a pro koho? V současnosti je v České republice vše tak nasměrováno na Prahu, že snazší než z České republiky vytvořit federaci samostatných regionů by bylo postavit na Botiči přístav zaoceánských korábů. (stk)
Žádné komentáře:
Okomentovat