Povinná vojenská služba by mohla následovat Trumpovu zradu Evropy

Právo v jednom titulním článku uvádí, že povinnou vojnu zavedly pro mladé lidi Švédsko či Litva, a že Polsko a Německo tento krok zvažují.

Jedna z budov tankistických kasáren v Českých Budějovicích, které byly zcela zbořeny kvůli stavbě koncertní síně Rejnok. Dnes je zde park, protože na Rejnoka nikdo neměl peníze. 

Prezident České republiky Václav Klaus podepsal ve čtvrtek 18. listopadu 2004 zákony, které ruší povinnou základní službu v Armádě České republiky. „Obávám se, že profesionalizací armády my všichni ztrácíme něco, co k životu mladých mužů po generace v dobrém i zlém patřilo. Tato zkušenost může dalším generacím v životě chybět,“ řekl prezident Klaus. (Obával se a ztrácel, ale podepsal.)

Vojenské objekty (obrovské ceny) budované stovky let byly zčásti rozprodány, zčásti rozkradeny, zčásti zničeny a zbytek nechán na pospas zubu času. Taková byla a je Klausova ekonomika (krást se může, ale nenechat se chytit) až na prvním místě.

Po téměř 140 letech skončila v českých zemích základní vojenská služba, i když to, co v ČR bylo po roce 1992 mělo ke klasické vojenské službě hodně daleko. Povinná vojenská služba kratší než 2 roky nemůže zaručit armádu schopnou vážnější bojové akce. 

Zacházet se zbraní se naučí každý malý kluk během několika minut, to je pro vojáka okrajová záležitost. Nejdůležitější je zapadnout do systému armády, poznat její chod. Armáda lidi spojuje a nutí k přizpůsobení. Zařadit se do šiků lidi z různých rodin, obcí, regionů, mezi lidi s různým povoláním, vzděláním, rozdílnými zájmy a najít společnou řeč není záležitost na měsíc. Armáda to je něco jako škola a zaměstnání dohromady, voják se musí neustále učit, jak překonávat obtíže. 

Řeči o ekonomických ztrátách platily jen částečně. To jsou bláboly těch, kteří si myslí, že na vojnu se chodí z domova jako do školy nebo zaměstnání. Armáda poskytovala zdarma ošacení, ubytování, stravu, zdravotní péči i kulturní a sportovní vyžití. Během dvou roků nabytá tělesná zdatnost a psychická odolnost byly po skončení vojny hlavní devizou úspěchů v zaměstnání, což nahrazovalo finanční ztráty způsobené pobytem v kasárnách.

Je samozřejmě nemyslitelné vrátit se o 40 let zpět, i když spousta vojenských zvyků starých přes 100 let by se mohla použít. Při pohledu na současné profesionální vojáky musí každý starý voják jen nedůvěřivě zakroutit hlavou. To není armáda, která by dokázala větší kus státu ochránit. 

O obnovení vojenské služby tato vláda, která končí za 6 měsíců, neuvažuje. Že obnovena nebude, to se dnes neodváží říci nikdo. Blíží se volby a rozházet si mladé voliče se nikdo neodváží.