Nejsem náruživým divákem televize ani nehltám politiku, přesto současné zděšení novinářů a evropských politiků, které způsobil americký prezident Trump, mne nemohlo minout. Vybavila se mi vzpomínka na jednoho agresivního muže, který stejně jako Trump způsoboval spoustu hádek a vzteku. Z mé paměti vylétlo jméno Pikuliš.
V útlém věku předškolním jsem také navštěvoval loutkové divadlo. Jedna z her se jmenovala "Zlý dědeček Pikuliš." Nepamatuji si z představení nic, a nepamatoval bych si ani to jméno, kdyby o nějakých deset let později tak někdo ze starších lidí nenazval tajemníka místního národního výboru Pikulišem. Tento Pikuliš proslul touhou po jakékoli funkci, z níž mohl někoho komandovat, vymýšlet podrazy, hádat se, pomlouvat a podobně.
"Já jsem čestný a spravedlivý," zdůrazňoval pravidelně, ale opak byl skutečností. Několikrát jsem musel utéci z kanceláře, protože jinak bych se asi při jeho lžích neovládl a sáhl po něčem tvrdším. Udělal to zřejmě někdo jiný (povídalo se leccos), protože najednou pan funkcionář chodil až do smrti v předklonu a tahal za sebou jednu nohu. Jeho charakter to ovšem nezměnilo.
Poučení pro Trumpovi kritiky. V jeho případě nepomůže žádný menší ani větší protest, jeho charakter se nikdy nezmění, pořád to bude zlý dědek Pikuliš.
Zdroj: Stanislav Tomáš
Žádné komentáře:
Okomentovat