S nepřítelem se nějak dohodneme

 Na západ od ukrajinských hranic se zdá každá jednotlivá událost v čele s prohlášeními a neustálými otočkami Donalda Trumpa zásadní, tady se přitom ale vůbec nic nemění. Válka trvá. Rusové dál vraždí nevinné civilisty, bombardují a ostřelují nemocnice, mateřské školky…

Čeští hovniválové už tři roky věří, že různé debaty státníků a následné sankce vůči Rusku fungují, a vůbec, válka daleko na Ukrajině se jich netýká. Umožňuje jim to dál setrvávat ve falešném pocitu bezpečí a kutálet svou kuličku. 

A budou o svou kuličku pečovat, i když Putinovy tanky zaparkují před muzeem. Na to samozřejmě Putin spoléhá, ví, že především stateční Pražáci umí udělat na náměstí pořádný rámus. Když se pořádně vykřičí, převlečou kabáty a udělají nepříteli, co mu vidí na očích. Hlavně že jim nechá jejich kuličku.

Agresivita ODS se do Třeboně vrací jako bumerang

V Třeboni  v poslední době panuje napětí, píše dolnorakouský NÖN. Scény jako z velkých jihoamerických měst děsí obyvatele a návštěvníky jihočeského města: Čtrnácti- až osmnáctiletí členové mládežnického gangu s identifikačním symbolem „247“ (identická tetování na rukou) sdílejí vášeň pro bojová umění. Opakovaně docházelo k brutálním útokům na náhodné kolemjdoucí, které byly natočeny a sdíleny na sociálních sítích.

Až do počátku 21. století bývala Třeboň klidným centrem zemědělců, rybářů, lesníků, textiláků a školní mládeže. S postupem doby, jak krachovaly zprivatizované podniky, rostla agresivita opoziční třeboňské ODS. "Jsme dostatečně agresivní, " vyvolával do celostátních medií Václav Klaus. Jeho slova si vzali k srdci jeho třeboňští obdivovatelé včele s majitelem tiskárničky Váňou, k němuž se připojil neméně agresivní šéf mikrobiologického podniku Masojídek. Nejenže vydávali tiskový plátek, jenž neurvale útočil na bezbranné vedení města KDU-ČssD, ale nelitovali peněz na zřízení místní televize, která razantní politickou kampaní, jež zřejmě byla řízena z Prahy, asociální politikou ODS vymývá mozky mládeži. Třeboň za vlády ODS přestala být centrem regionu a stala víkendovou ubytovnou pražských zbohatlíků a parkovištěm pražských aut. Vděk Pražanům projevil třeboňská ODS tím, že vrátila státu dotace na stavbu zimního stadionu, který měl sloužit mládeži celého Třeboňska, a za peníze města postavila vodní tobogán. Když se Váňa s Masojídkem čvachtají v aquaparku jistě se vzájemně ujišťují moudrostí: Pražák přiveze peníze, venkovan má poloprázdnou kapsu a je skrblík. 

Podle zpráv médií úřady pracují na obnovení bezpečnosti a zabránění dalším násilným činům, pokračuje NÖN. Nálada však zůstává napjatá. Veřejnost požaduje přísnější opatření v boji proti rostoucímu násilí mládeže – ačkoli oficiální prohlášení zdůrazňuje, že mladíci nejsou obyvateli města: Třeboň jako město plné cyklistů, lufťáků a nekontrovatelných podnikatelských aktivit si pro vybití agresivity záměrně vybrali.  Podle zpráv médií raději útočí v časných ranních hodinách v průchodu poblíž náměstí – v místě, které není pokryto kamerovým systémem města. Záměrně se kamerám vyhýbají.

„Ve všech případech se policii podařilo pachatele identifikovat a zatknout; většina z nich již byla obviněna,“ potvrdil médiím policejní mluvčí Jiří Matzner. Pět mladíků již bylo v prvním slyšení odsouzeno k podmíněným trestům a šestý – jediný dospělý pachatel – si odpyká trest odnětí svobody.

CNN Prima NEWS hovořila s oběťmi. Jeden muž přiznal, že byl unavený, když vyprovokoval hádku nedaleko náměstí nepředpokládal tak tvrdou odpověď. „Tato skupina tvrdě na mě tlačila. Zdá se, že si užívají toulání se městem a záměrné vybírání oběti,“ řekla oběť. „Šli do toho a najednou na mně leželi útočníci,“ popisuje místní obyvatelka, co se stalo její dceři a jejímu příteli. Další oběť mladického gangu je v kómatu s těžkými poraněními hlavy. „Nevypadá to dobře. Pokud se někdy vrátí k víceméně normálnímu životu, budeme rádi,“ hlásí přítel oběti.

Růžové brýle se nosí v Liberálním institutu

Zpráva Liberálního institutu je o tom, jak si obyvatelé ČR mohou dnes koupit za své peníze více potravin než v roce 2010. Zejména ti nejchudší si prý polepšili nejvíce.

Mzdy u desetiny nejchudších vzrostly od roku 2010 z 12 tisíc na téměř 24 tisíc korun. No nebyla by to v roce 2010 nádherná mzda! Jedna čtvrtina lidí výdělečně činných však v roce 2025 má měsíční příjem menší než 24.000 korun. Doženeme Bavorsko. Jde samozřejmě o hrubou mzdu. Extrémně vysoce zdaněnou (bankéřka Horská prohlásila 8. září 2024 , že v ČR jsou nízké mzdy zdaněny extrémně moc). Do plateb nejsou započítány další nutné výdaje, jako jsou energie nebo nájmy. Podle studie PAQ Research pokud se podíváme se na to, co lidem zbývá po zaplacení všech výdajů, nejchudší jsou na tom nejhůře a klesli od roku 2021 dokonce do mínusu, zatímco nejbohatší si výrazně polepšili.

Liberální institut ve skutečnosti nejeví zájem o život lidí, o společnost, o demokracii, ale jen o ideologickou zaťatost. Umí jen tu bazální násobilku z prvního stupně základní školy. Sám se k liberalismu, dokonce i ekonomickému, rád hlásí, ale k téhle primitivní východoevropské verzi určitě ne, to je hnus.

Nastoupili jsme do vlaku, který vjel na jinou kolej

  „Patříme na Západ,“ tvrdí dnes mnoho českých politiků, intelektuálů i pracujících občanů. Volání směrem k Západu však mělo smysl v 90. letech minulého století. Byla jím myšlena zejména touha po svobodě, demokracii, tržní ekonomce a především po neomezeném konzumu a po elitářství, povyšování nad ostatní evropské země. 

Česká politická a intelektuální elita sice ve své většině – na rozdíl od Polska a Maďarska – spojila svůj osud se západní Evropou a Německem, a to bez sebemenší pochybnosti, Západ se ovšem za posledních 30 let výrazně proměnil. Evropská unie je po Lisabonské smlouvě zcela jiným společenstvím. Podlehla vlivu ideologií přicházejících především z Německa a nasměřovala Evropu k ekonomickému, technologickému, demokratickému a civilizačnímu úpadku. Zaostávání vůči ostatním velmocem a geopolitický význam Evropy se pohybují na sestupné trajektorii. Rozhodovací procesy jsou dnes nastaveny tak, aby výsledky voleb a demokratická rozhodování měly jen omezený vliv a skutečná moc byla přenesena na eurobyrokracii, evropské soudy a nadnárodní organizace. To vše navíc v situaci, kdy je stále zřetelnější, že klíčoví hráči unie, zejména Francie a Německo, každý po svém používá unii k prosazovaní svých vlastních zájmů, často bez ohledu na ostatní členské státy.

Odpor proti unijní poslušnosti přichází hlavně z Maďarska. Vzhled i atmosféra Budapešti, fyzicky přítomné monumentální odkazy na imperiální minulost, spolu se sebevědomým historickým povědomím, možná vysvětlují, proč maďarská politická reprezentace netrpí žádnými komplexy malosti a jedná s evropskými mocnostmi jako rovný s rovným. Je to maďarská tradice. Maďarů je totiž víc mimo Maďarsko než v Maďarsku. Balkán, Rakousko, Slovensko, Ukrajina mají maďarské menšiny, které by chtěly být v Maďarsku, ale i s územím, či celými státy, ve kterých se nalézají. A Orbán se považuje za představitele všech Maďarů, domácích i zahraničních.

V České republice pokračuje jednání o nové vládě. Vztah země k EU je patrně jedním ze základních bodů jednání. Otázkou je vztah k rebelujícímu Maďarsku. Budoucí premiér Babiš se zřejmě jednoznačně nepostaví na žádnou stranu,  EU potřebuje z ekonomických důvodů, s Orbánem se nehodlá rozkmotřit protože má stejné názory na některé politické problémy. 

Větrná bouře Joshua dorazila do Německa

 Během dneška se bude větrná bouře „Joshua“ přesouvat přes Německo. Podle Německé meteorologické služby (DWD) bude obzvláště zasažen sever: možné jsou v Severním moři silné poryvy větru o síle hurikánu. Obzvláště zasaženo bude pobřeží Severního moře, zejména oblast od Východního Fríska přes ústí Labe, Dithmarschen až po Sankt Peter-Ording,

Poryvy větru o síle hurikánu, až 140 kilometrů za hodinu,mohou se vyskytnout ve Šlesvicku-Holštýnsku. Očekává se, že bouře dosáhne svého vrcholu v noci na pátek. U Severofríských ostrovů by tentokrít mohlo být silného větru být o něco méně.

Nebezpečí hrozí na silnicích, protože stromy obalené listím vůči poryvům větru hůře odolávají. „Narušení silniční a železniční dopravy je téměř jisté,“ varuje meteorolog DWD Adrian Leyser. ADAC, který doporučuje účastníkům silničního provozu, aby se vyhýbali trasám v zalesněných oblastech a také v nezalesněných mítech jezdili nižší rychlostí. Riziko zasažení silnými poryvy větru a vyhození ze silnice je největší na mostech, na lesních mýtinách a při předjíždění v proudu vzduchu.

"No Kings!" (Nechceme krále!) volají Američané

Američané ve všech 50 státech se v sobotu vydali do ulic, aby protestovali proti Trumpově administrativě. Společným poselstvím protestů je, že země směřuje k autoritářství a že v USA by neměli být žádní králové.

Miliony lidí se zúčastnily protestů „No Kings“, které jsou druhým pokračováním koalice, která v červnu uspořádala jeden z největších protestních dnů v historii USA. Akce jsou naplánovány ve více než 2 700 lokalitách, od malých měst po velká města, což odráží decentralizaci protestního hnutí proti Donaldu Trumpovi, které se během jeho prvního prezidentství soustředilo na demonstrace ve Washingtonu DC.

Shromáždění jsou obratem oproti situaci před pouhými šesti měsíci, kdy se demokraté po drtivé porážce v celostátních volbách zdáli být bezradní, jak čelit nadvládě republikánů v Bílém domě a obou komorách Kongresu.

Zahradil, přítel Klause a Číny, se stal Motoristou a šilhá po Černínském paláci

 Kolem čestného prezidenta Motoristů Filipa Turka se stahují mračna. Stále sice není jasné, zda se nakonec ministrem zahraničí v nově vznikající vládě nestane, vidina postu se mu však podle hlasů z hnutí ANO pod tíhou jeho údajných rasistických výroků na sociálních sítích vzdaluje. Jedním ze scénářů by proto mohlo být, že do čela resortu zamíří dlouholetý europoslanec za občanské demokraty a současný expert Motoristů na zahraniční politiku Jan Zahradil.

Zahraniční politika pod vedením nové vlády se asi změní tak jako tak, ale Zahradil v čele ministerstva zahraničí by byl výrazný signál našim spojencům v EU i USA, že Česká republika se od nich odvrátí směrem k východní morálce.

Zahradil zároveň ještě jako europoslanec čelil v Evropském parlamentu problémům v souvislosti s poslaneckou skupinou přátelství Evropské unie a Číny, v jejímž čele stál. Skupinu někteří kritičtí europoslanci označovali za nástroj čínského politického lobbingu. Nebezpečné napojení Zahradila na Peking analyzoval před pěti lety vlivný bruselský list Politico.

Skupinu inicioval a podle všeho také ve skutečnosti vedl Zahradilův čínský asistent Gai Lin, který byl oficiálně tajemníkem skupiny a prokazatelně byl v kontaktu s čínskými státními orgány a pomohl zorganizovat nejméně tucet pracovních cest do Číny. Podle informací agentury Bloomberg čínská vláda údajně hradila i cestovní a ubytovací náklady. Kdysi  Klausův neohrožený bojovník proti světovému proletariátu propadl nenápadnému kouzlu Komunistické strany Číny.

Zahradil po loňských volbách do Evropského parlamentu, ve kterých už nekandidoval, vzbudil pozornost tím, že se objevil ve štábu Motoristů a Přísahy. Tehdy řekl, že ukázali potenciál v pravé části spektra. Na jaře Zahradil, který seděl v europarlamentu dvě desetiletí, oznámil po 34 letech odchod z ODS, zároveň se stal expertem Motoristů na zahraniční politiku.

Putin se bude procházet v lůně nepřítele

 V Budapešti dojde k dalšímu setkání amerického prezidenta Trumpa s ruským prezidentem Putinem. Média píší o tom, že jde o zesměšnění Evropy a velký triumf pro Orbána. Ten už je z toho celý v rauši. Nemůže se dočkat příletu svých vzorů. 

Putin, na kterého Unie vypsala už skoro dvacátý balíček drakonických sankcí, se bude procházet po Budapešti, která je součástí protiruské Evropské unie, bude vítán, obdivován, bude se tu objímat s americkým prezidentem. Kdyby někdo v Asii nebo Latinské Americe nebo Africe nevěděl, co je to Evropská unie,  teď se to dozví. Budou toho plná všechna média. 

Trump tím jistě chce Orbána odměnit za to, že bere ruskou ropu, určitě nechce srazit Putina na kolena a rozdrtit ho sankcemi. Proto ho Putin jistě obejme a poděkuje mu. Trump nanejvýš může Putinovi do ucha připomenout své ultimátum, které vypršelo osmého srpna?

Nebo, půjdou spolu ruku v ruce do zákopů, pokleknou před vojáky a řeknou jim: běžte proboha domů, co tu děláte, máte přece rodiny! Putin nechá vyvraždit pár rodin na Ukrajině a Trump se bude chlubit uzavřením dalšího míru. 

Motorkář z Hradu může do sestavování vlády nejlépe zasáhnout

 Agrofert čerpal dotace v době, kde jeho šéf Babiš byl předsedou vlády. Uměle rozdmychaná aféra živená deset let, kterou teď Vrchní soud chce hnát z bláta do louže, k jakémusi vyústění. Místo toho, aby se politici a novináři zabývali dalším chodem země, chovají se jako hyeny, zabývají se vydíráním, útoky na Andreje Babiše, který právě drtivě vyhrál ve volbách. 

Dalo se po volbách čekat, že za Fialou vykoledovanou porážku pražských kultovních stran, ODS, TOP09 a pirátů, bude muset země česká trpět. 

Naivní hvězda zdánlivě vítězné strany Turek si myslel, že jeho minulost je pochovaná v hluboké české zemi. Spletl se, česká politika je nevábná žumpa, ze které se dá v případě potřeby jakýkoli zdánlivě zapomenutý názor vytáhnou a předložit  veřejnosti k očichání. Deník N to provedl ve chvíli, kdy Turkova hvězda se připravovala zářit ve vládě. Místo toho může putovat před soudní stolici. Motoristům zřejmě nezbude než usednou tam, kam patří, do kouta ve sněmovně, kde budou zkoumat, kudy se jde na záchod a kolik stojí panák ballantinky.

Ani Okamura, hlásná trouba českých národovců, rasistů a fašistů, se vstupem do vlády neuspěl. Neuvážená propagace rasizmu mu zřejmě podrazí nohy. Jestli si ho jako nepřítele EU a NATO, tedy i České republiky, která je součástí těchto struktur, zvolí Sněmovna do čela, bude to výsměch většině občanů.

Povolební gordický uzel by měl, pokud chce mít nějaké hmatatelné zásluhy o český stát, rozseknou pán z Pražského hradu. Mohl by postavit motorku pod schody a všechny obžalované abonenty na vládní křesla amnestovat. Moralisté i nemoralisté by jistě zuřili, ale politické dění českého státu by se pohnulo, posunulo o mnoho měsíců dopředu. 

Jak se dá volit hloupě?

 Dopadlo to jako minule, jen obráceně. V rozpůleném Česku se skoro nic nemění, jen na čtyři roky bere do ruky vládu nacionální populismus. Česko na prvním místě, ale kde vlastně? V Evropě určitě ne, nikoho to nezajímá.

Otázka, která bude ještě položena mnohokrát – proč lídr ANO Andrej Babiš vyhrál volby tak suverénním způsobem? Provizorní odpověď zní, protože se nejlépe naladil na potřeby lidí, kteří doufají, že již jednou vyzkoušená silná strana a lídr vylepší jejich život. Lepší oni než nevyzkoušení noví rozčilení. Život, myslí si velká část české populace, se bohužel zhoršil během energetické krize, jež spustila inflační vlnu, znehodnocující příjmy fakticky o celou třetinu. Vláda Petra Fialy tady udělala tu úplně největší chybu, vyslechla energetické barony, oslyšela ostatní. Podcenila mechanismy fungování lidské mysli, která v pozdní konzumní společnosti, zdá se, většinově odvozuje větší nebezpečí od růstu cen vajec, másla a piva než od realistického pohledu na geopolitické ohrožení. Babiš moc dobře ví, že košile nákupního košíku je nejen v Česku jako moderní svěrací kazajka, na rozdíl od volného plandavého kabátu velké světové politiky, která ale ve skutečnosti ovlivňuje i ty košíky více, než si myslíme.

Přesto mohou právě skončené volby českou společnost znovu pozvednout. Ze všeho nejvíce v procesu prozření k rozumnému střízlivému pohledu na to, co se skutečně v české politice nyní děje. Chvíli to bude trvat, ale oči po chvíli může otevřít každý. I ti, kteří se nechávají zbavovat svobody tím, že tolik spoléhají na politické lídry.

135. ročník Velké pardubické vyhráli Irové

 Velká Pardubická má po 30 letech zahraničního vítěze. Vítězem 135. ročníku je osmiletý irský valach Stumptown s žokejem Keithem Michaelem Donoghuem. 

Obhájce prvenství a největší favorit Sexy Lord v sedle s Jaroslavem Myškou těsně před cílem z dostihu odstoupil. Druhý doběhl High in the Sky s Janem Faltejskem, třetí skončil 8letý hnědák Čáryjape s žokejem Adamem Čmielem.

Pražská inteligence rozhoduje o životě na venkově

 Filip Pertold:Na šedesáti stranách, které jsou nyní v procesu revize, doporučuji pro zlepšení situace toto desatero:

1. Reforma fiskálního federalismu a pravidel RUD – aktualizovat alokační mechanismus daní tak, aby motivoval k hospodářské aktivitě a investicím; zavést dynamické prvky reagující na demografické a strukturální změny.

2. Podpora slučování obcí a mezikomunální spolupráce – snížit extrémní institucionální fragmentaci (6 000+ obcí), posílit kapacitu regionálních administrací a vytvořit efektivní nástroje sdíleného investičního plánování.

3. Reforma sekundárního a terciárního vzdělávání – omezit ranou selekci, rozšířit všeobecné vzdělávání, zvýšit dostupnost a kvalitu vysokých škol mimo Prahu a Brno, zlepšit koordinaci mezi školami, sociálními službami a regionálními úřady.

4. Zřízení profesně orientovaných regionálních univerzit – odlišit výzkumně a profesně zaměřené instituce; posílit aplikovaný výzkum a spolupráci s lokálními podniky.

5. Zvýšení efektivity politiky výzkumu a inovací – zavést systematické hodnocení regionálních RIS3 strategií, dlouhodobé financování inovačních center a fiskální pobídky (např. zrychlené odpisy, daňové bonusy pro R&D).

6. Reforma trhu práce – snížit daňové zvýhodnění atypických smluv, posílit kolektivní vyjednávání na odvětvové úrovni a rozšířit aktivní politiky zaměstnanosti (rekvalifikace, reskilling) v zaostávajících regionech.

7. Zlepšení dopravní dostupnosti a integrace veřejné dopravy – dokončit páteřní síť dálnic, prioritizovat modernizaci železnic a zajistit interoperabilitu dopravních systémů mezi kraji; posílit přeshraniční vazby mezi kraji.

8. Cílená politika sociální koheze a dostupného bydlení – rozšířit obecní nájemní sektor, intervenovat v oblastech s koncentrací chudoby (Ústecký, Karlovarský, Moravskoslezský kraj) a zlepšit dostupnost zdravotní péče.

9. Posílení administrativní a analytické kapacity regionů – vybudovat profesionální aparát regionálních vlád se schopností plánovat, monitorovat a vyhodnocovat strategie na základě dat.

10. Strategická koordinace rozvoje metropolitních a periferních oblastí – řídit suburbanizační procesy, investovat do dopravní a sociální infrastruktury v okolí velkých měst a zmírnit prostorovou polarizaci ekonomických příležitostí.

Pozn:

Vzdělancova slovíčka se vzdělancům dobře poslouchají, když venkovský člověk má být až tím posledním, kdo má o svém životě rozhodovat.

Na českém venkově se nejlépe žilo na přelomu 19. a 20. století, za Protektorátu a za normalizace, tedy v obdobích, kdy byly arogance a rozpínavost Prahy omezovány.  

Mladé tvářičky v jámě lvové

 Začala nečekaná povolební debata o tom, zda je zastoupení velmi mladých lidí v politice dobře nebo špatně. Debata se opět zvrhla v aktivisticky primitivistické hesla o „slepicích“ z jedné strany a „šovinistech“ z druhé. Odpověď není jednoznačná, ale rozhodně to není „že super mládí má zelenou, a má rozhodovat o  budoucnosti státu.

Před mikrofony se objevily mladé poslankyně, z jejichž chrlících nesrozumitelných projevů lze pochytit jen některá slova. Posluchač si klade otázku, jaká je inteligence těch, co tyto flašinety nainstalovali ve Sněmovně? Zřejmě rozhodly mladé tváře, účesy a narození v 21. století. Jakoby se vrátily devadesátky, kdy byli Dlouhý, Gross a Buzková nejpopulárnějšími politiky jen proto, že měli mladé tvářičky. Snad se dokonce nevrací volby předlistopadové, kdy bylo určeno, kolik mladých lidí (členů SSM) ve sněmovnách musí být zvoleno.  

Práce poslance určitě není něco, co dokáže dělat každý. Dobře ani špatně. Pokud má politik ale vykonávat svojí funkci dobře, vyžaduje to extrémní zkušenosti, značné analytické schopnosti, znalost práva, co nejširší spektrum vědomostí, vyjednávací schopnosti a sociální IQ. Představa, že tímto disponuje člověk ve 21 letech, je hodně naivní. Ti, kterým už bylo alespoň 30, moc dobře vědí, jak na tom byli, když jim bylo 21. Byli naivní, nezkušení, ale odporně sebevědomí. Dělali  chyby. Chybami se inteligentní člověk nejvíc učí. Většinu problémů člověk v tomto věku řeší poprvé, protože škole na ně nemohl ani narazit. A vzhledem k věku nemůže mít zkušenost s následky svých rozhodnutí, protože zásadní rozhodnutí, jaká se dělají nejen v politice, nikdy předtím nedělal. Velká část mladých nic neumí, ale chce dělat práci, jaká by je bavila, a za peníze podle svého přání, a přitom mít spoustu volnosti na zábavu a cestování. Pokud taková místa jsou, tak jsou dávno obsazená. Takže jako dobře placené koryto se jeví politika.

Samozřejmě mladí vzdělaní lidé i díky své nezkušenosti a naivitě, mají víc elánu, odvahy a sebevědomí, jsou schopni se pustit do „nereálných“ věcí a dotáhnout je do konce. Výsledkem jsou malé či větší chyby a neúspěchy. Společnost proto zavedla (psaná i nepsaná) pravidla pro většinu povolání, kde musí být dlouhé roky praxe, která opravňuje k samostatné odpovědné práci. Ve 21 letech nemůžete lékař sám operovat důležité lidské orgány. Teoriemi nabitý doktor Cvach ze seriálu Nemocnice na kraji města je toho příkladem. Politika je odpovědná práce, rozhoduje se v ní o chodu státu a o způsobu lidského života, je proto nejméně stejně odpovědná jako práce chirurgů, přesto je mezi politiky mnoho Cvachů. 

Jako naprostá idiocie, se jeví propagování volebního práva od 16 let. Je nasnadě, že to propagují ti, pro které by to znamenalo obří výhodu, protože jim zrovna vychází, preference u mladých dobře. V 16 letech nemá drtivá většina páru o tom, která bije. Jsou extrémně ovlivnitelní propagandou. Mají nulové zkušenosti a přehled o čemkoliv. Většina z nich se v tu dobu pouští do čtení prvního dílu Pána prstenů. A stát jim nedůvěřuje v ničem jiném. Nemůžou pít alkohol, mít zbrojní průkaz, rozhodovat o sobě, jít bojovat do války. Nemají děti. Ale mohli by volit? Proč?

Nezničitelný škůdce

Klaus se 35 let vnucuje senzacechtivým novinářům, a tím i veřejnosti. Je mu naprosto jedno, jaká je politická barva jeho posluchačů, hlavně že někdo jeho pomatené teorie je ochoten poslouchat. Po sečtení výsledků sobotních voleb Klaus jako 84letý abstinent zaparkoval v jedné malostranské putice na straně jednoho z vítězů voleb, u stolu autíčkáře Turka. 

Václav Klaus celý život nevědomě pracoval na podpoře teze, že prognostické ústavy zakládané ve Varšavské smlouvě byly KGB projektem zaměřeným na budoucí transformaci, v níž nejvíc zbohatnou ti největší gauneři. Když Klaus na počátku 90. let využíval lidské naivity, zdály se jeho fantasmagorie slabším lidským jedincům uvěřitelné. Klausovy kravaty a tenisová raketa okouzlily veřejnost, která do roku 1989 o existenci nějaké ekonomiky téměř nic neslyšela. V rodinách se doslova přes noc změnily názory na budoucnost dětí, žádní konstruktéři, stavitelé a lékaři z nich nemohli být - budoucnost měli mít ekonomové. 

Klausovy iluze, převlečené za „volný trh bez přívlastků”, měly automaticky vytvořit ten „nejlepší“ model světa — aby ti největší gauneři ovládli jeho ekonomické toky. Této cestě nesmělo nic stát v cestě. Veleslavný ekonom Klaus, který chtěl celý svět učit, proto buď nepochopil, nebo záměrně popřel jednu ze základních kapitol ekonomie, která je i v učebnicích pro mentálně méně obdařené studenstvo: Externality. 

Začal propagovat zcela šílený, pavědecký opak reality: že klimatická změna je lež a že musíme ve vzájemném, nikým neomezovaném souboji, urvat a drancovat, co můžeme. 

I v devadesátých letech ale existovalo pár lidí, kteří všechny tyto jevy prokoukli a varovali před nimi, zatímco většina volila Klausovu tenisovou raketu a považovala Rusko za umírající relikt neschopný někomu ublížit. Pro těchto pár myslících bylo depresivní vidět, jak tupou a zmanipulovanou entitou se tento národ stává. 

Kdybyste ale i jim, těm lidem bez iluzí o národu Čapka a Wichterleho, tehdy řekli, že i když další dekády přinesou miliardy důkazů o tom, jakými pavědeckými bludy Klausovy teze byly, přesto to bude právě on, kdo se v roce 2025 opět stane jednou z nejsilnějších figur v pozadí, určujících charakter a kroky vlády, kterou si občané vyberou, aby „vyřešila“ důsledky těch původních Klausových tezí. To by Vám nevěřili ani oni a ťukali by si na čelo. 

Devadesátkoví veksláci z heren a la Chlad a jejich hajlující loutky se nyní derou na ministerstva, aby tam uzákonili Klausovy teze o tom, že máme navýšit spotřebu a co nejvíce dovážet to, co nás jednou ekonomicky a ekologicky zničí. 

Přijde s novou vládou lidskost?

 Obyvatelstvo České republiky není z velké části spokojeno se současným režimem. Mnoho lidí vzpomíná na dobu před rokem 1989 s nostalgií. A to nejen mnozí staří lidé, ale i jejich děti a dokonce i vnoučata. A to nejen vesničané bez diplomů, ale i studenti a IT specialisté. Jistota a pořádek se pro ně staly obrazy oné vytoužené minulosti, přestože byla jiná demokracie. Život byl v socialistickém Československu určen a zaručen na vysoké úrovni. 

Mladí lidé, kteří dnes žijí v představách o úspěšné kariéře, naslouchají svým prarodičům, kteří vzpomínají na pohodový život v Československu. Vysněný úspěch a rychlé bohatství po vzoru postsocialistických převlékačů kabátů jsou většině mladých lidí najednou nedostupné, pád na tvrdou zemi je bolestný.

Staří lidé v listopadu 1989 vycházeli na prochladlá náměstí českých měst, neboť toužili opustit SSSR a stát se součástí západní Evropy s plnými obchody a naleštěnými silnými auty. Ne všem takový návrat byl dopřán.

 Evropa je nepodvedla, vyhlídky na kvalitu života, nemluvě o právu a svobodě, vyžadují dlouhý čas. Všude v postkomunistickém světě si lidé mysleli, že od Nového roku budou žít jako na Západě, a pracovat starým způsobem, jak byli zvyklí za socialistických časů, kdy byli odměňováni za pracovní výkon kombinovaný s loajalitou a nezajímalo je jestli jejich práce má ekonomický smysl.

Jak se nyní ukázalo, rok 1989 přinesl sice osvobození od SSSR, ale v žádném případě  vnitřní osvobození od socialistického způsobu života.

Podle vyjadřování několika jedinců je nesmyslem tvrzení, že většina lidí v bývalých východoevropských satelitech SSSR se 35 let po dosažení svobody chce vrátit k Moskvě. Je zde však, především na venkově, stále silnější pocit beznaděje, obav z budoucnosti. Zásluhou neschopnosti nových majitelů končí na venkově další a další kdysi dobře prosperující průmyslové podniky (papírny, sklárny, strojírny, textilky atd.). Najít v okruhu 15 km od vesnice zaměstnání je dnes těžké, dříve v nejhorším případě byl po ruce zemědělský podnik v místě. Stejně obtížné je zásobování i základními životními potřebami a veřejná doprava. Bez auta na venkově je život nesnesitelný.

Volby přinesly určitou naději, že Babišova pravicová vláda bude mít lidskou tvář. Sliby to naznačovaly, ale ani lidskost není zadarmo. Pokud se nepodaří zastavit nejméně 100 miliard daňových úniků, bude erár pořád prázdný. 

Sparta-Slávie a počty diváků na fotbale v minulosti

Nejvíc lidí chodilo na fotbal za Antonína Novotného a Klementa Gottwalda. Nejméně za Tomáše Garrigue Masaryka, Václava Klause a Václava Havla. Návštěvnost nejvíc narostla za Emila Háchy. V režimu ani míře demokracie klíč nehledejme…

Rekordní derby slavilo nedávno šedesátku. Počátkem září 1965 se na Strahově – v ochozech dříve Státního Masarykova stadionu, později Státního sportovního stadionu, Stadionu Československé armády, nakonec Stadionu Evžena Rošického – tísnilo 50 105 platících diváků.

Proč? Derby, nejsledovanější událost domácího sportu, se hrálo na největším fotbalovém stánku v Čechách a na Moravě. Oficiálně pro 45 000 lidí, občas však vstřebal návštěvu až o třetinu vyšší. V září 1935 se na něj při finále Středoevropského poháru Sparty s Ferencvárosem vešlo 55 000, v září 1936 při finále pro změnu s Austrií 60 000 diváků. Šedesátitisícové – jak se říkalo „mnohohlavé“ – publikum sem přilákala i reprezentace, poprvé v dubnu 1949 s Maďarskem.

Čtyřicet tisíc diváků přišlo na derby naposledy v dubnu 1968. Třicet tisíc v květnu 1975 a alespoň dvacet tisíc v dubnu 2009. Na opačném konci žebříčku se choulí 4619 srdcařů ze září 1981, 4700 z července 2020 a 4733 nejvěrnějších ze srpna 1990.

Čísel, kterým se ani nepřibližujeme, dosáhl fotbal bez marketingu, sociálních sítí a televize. Videoklipů a podcastů. Bez digitálních médií, online platforem, mobilních aplikací. Diváci chodili na soutěž, na klub a na hru, nikoli na produkt nezřídka předváděný jako reality show. Podhoubí „nejlidovějšího sportu“ tvořily obliba odvětví, tradice, mentalita fanoušků. A návštěvnost posouvaly faktory, které dnes chybí a chybět budou

V první řadě, kapacita stadionů. Na Strahov, Tehelné pole i Lužánky se vešlo až 50 000, na Letnou, do Edenu a Vítkovic přes 40 000 diváků. Pětatřicetitisícovou návštěvu zvládly Štruncovy sady v Plzni i Čermeľ v Košicích. Třicetitisícovou Stará střelnice a Bazaly v Ostravě. Víc než pětadvacetitisícovou Trnava, Malšovice, Juliska v Dejvicích…,

Nejlevnějším lístkům k stání druhé kategorie, „obvyklému ligovému vstupnému“. říkali za první republiky „šestikorunky“. Za protektorátu stály deset a po měnové reformě tři koruny. Chodili za ně dělníci, střední třída kupovala kategorii první. Sedadla – v lóžích, na tribuně a u hřiště – si vyhradila honorace. Upřímně řečeno, nabídka volnočasové zábavy byla omezená a ani desetikoruna utracená za utkání neměla příliš alternativ.

Za komunismu nejprve ceny určovaly úřady, „volná tvorba vstupného“ byla připuštěna teprve v roce 1965. V archivech dohledáme řadu dopisů, které tento krok kritizovaly. „Kdy přestanete okrádat návštěvníky čs. kopané novou tvorbou (zlodějnou) cen,“ stěžoval si Ústřednímu výboru KSČ fanoušek." 

Sport a kulturu ve městech zařízla po roce 1970 Husákova propagace chat a chalup. Komunisté potřebovali lidi vyhnat z měst, aby se neorganizovaně neshromažďovali  "Na fotbal jít nemůžu, protože musím být na chalupě," bylo nejčastější zdůvodnění absence  v hledišti. Jinou výmluvou byly vyšší ceny vstupenek, kterou úřady svěřily klubům.  

Bůh ví, co by říkali po listopadu 1989, kdy ceny vyskočily jako nikdy předtím. Čísla se pochopitelně propadla. V devadesátých letech na 5500, v dalších dvou dekádách na 4700. V sezoně 2002/03 chodilo na ligu v průměru 3878 a v ročníku 2004/05 3822 diváků! Stejně jako v dobách prvorepublikových dřevěných ohrad, nezpevněných ochozů a židlí u hřiště na Čechii Karlín nebo na ČAFC Královské Vinohrady.

Smrt přišla na fotbalové utkání

  Utkání předních celků krajského přeboru - páté ligy, vloni čtvrté Třeboně a třetího Roudného, nemělo vítěze ani poraženého. Předčasně bylo odpískáno. Krátce po zahajovacím hvizdu totiž zkolaboval v hledišti fanoušek(Ille)autoškola?. Utkání bylo přerušeno a po půl hodině také předčasně ukončeno. Přes veškeré úsilí záchranářů skončil boj o život nejhorší možnou zprávou.

Utkání bylo přerušeno z důvodu kolapsu jednoho z diváků, u něhož došlo k zástavě srdce. Nejprve mu byla poskytnuta laická pomoc a do tří minut přijeli i lékaři. Resuscitace probíhala asi patnáct minut. Pán měl v minulosti vztah k oddílu kopané, což velmi zasáhlo jak nás funkcionáře, tak i samotné hráče. Vzhledem k těmto okolnostem bylo utkání po dohodě obou týmů a rozhodčího zhruba ve 30. minutě ukončeno," popsal smutnou událost Lubomír Skála, předseda TJ Jiskra Třeboň.

Hráči se už na hřiště nevrátili a zamířili do kabin. Hlasatel oznámil kvůli kritické zdravotní situaci předčasný konec utkání. Záchranáři pokračovali v oživování fanouška, jehož se bohužel nepodařilo zachránit.

Utkání Třeboně s Roudným se dohraje v náhradním termínu pod umělým osvětlením. "Zatím to ještě není oficiálně schválené, ale zápas by se měl odehrát v úterý 14. října od 18 hodin. I předpisy říkají, že v podobných případech má být utkání v rámci piety ukončeno. Za těchto okolností se ani nikomu nechtělo dál v zápase pokračovat. Všichni to pochopili, a věřím, že svaz nebude mít s náhradním termínem problémy," uvedl šéf třeboňského fotbalu

Zeman se rozzlobil na Fialu i Babiše

 Bývalý prezident Miloš Zeman pro CNN Prima NEWS zhodnotil výsledky voleb. „Zažil jsem ve volebních kampaních hodně, ale u projevu Petra Fialy (ODS) jsem zažil sprostotu, kterou nemohu pominout,“ řekl.

 Nelíbila se mu slova o „vládě národní zrady“ ve chvíli, kdy by vyhrálo hnutí ANO či jiná současná opozice. „Ta vyhrála. A za tento výrok bych Fialu minimálně hnal k soudu,“ podotkl. Vysvětlil také, proč se rozhodl hnutí ANO osobně nevolit. Za vším stojí pro někoho „maličkost“.

„Když vás někdo pozve na svůj mítink, ještě vám pošle informaci, kde to je, kolik tam bude lidí, že vám hradí veškeré náklady... A pak bez reálného vysvětlení pozvání zruší. Samozřejmě, je to hrubá neslušnost a nezdvořilost. Jsem 81letý důchodce, který si už nepotřebuje s nikým zadávat, takže jsem to vzal na vědomí a odpověděl tím, že jsem hnutí ANO přestal volit,“ vylíčil.

Volby vyřešily mnohé otázky, ale pražskou morálku nezmění

 Volby skončily. Ať už jste z výsledků voleb nadšení, zklamaní nebo tak nějak „mezi“, skvělá zpráva je, že máme v České republice demokracii a že karty politikům nakonec vždycky rozdají voliči.

Važme si toho, není to samozřejmost. Buďme též vděčni za současný transparentní hlasovací systém, který i díky obětavým lidem ve volebních komisích umožňuje, že po pár hodinách od uzavření volebních místností známe výsledky voleb.

K příjemnějším překvapením voleb patří neúspěch hnutí STAČILO, které zůstalo před branami sněmovny, a naopak úspěchem je zvolení MOTORISTŮ, kteří by mohli posílit euro-realistické křídlo v budoucí sněmovně.

Vítěz voleb, hnutí ANO, má podle průběžných přepočtů ve sněmovně 80 poslanců, gratulujeme!

Teoretická „vládní“ koalice Spolu, STAN, Pirátů má podle průběžných přepočtů 92 poslanců.

Potenciální „opoziční“ koalice ANO, Motoristů a SPD pak podle předběžných výsledků 108 poslanců.

Radost, že se česká politická scéna se uklidní, je pravděpodobně předčasná, neboť podle prognózy agentury ČTK se novými extremistickými řečníky stanou poslanci v hnutí SPD předsedkyně Trikolory Zuzana Majerová, předseda strany PRO Jindřich Rajchl a ekonomka Markéta Šichtařová ze Svobodných.

Všem nově zvoleným poslancům přejeme moudrost i spravedlnost, odvahu i uměřenost, při hájení zájmů České republiky a jejích občanů v tomto nepokojném světě.

Výsledky letošních voleb zase budou podle opoziční smlouvy z roku 1998

 Ani sebelepší volební zákon nemůže dostát ústavnímu ideálu o rovnosti všech hlasů, pokud jsou rozdíly v lidnatosti volebních obvodů propastné jako v ČR. V historii samostatné České republiky tomu přitom takto nebylo vždy. Původní zákon z roku 1995 počítal jen s osmi volebními obvody většími než dnešní kraje, přičemž z každého z nich mohlo vzejít 14 až 41 poslanců.

Jenže v roce 1998 přišla takzvaná opoziční smlouva. V ní se tehdejší šéf ČSSD Miloš Zeman s tehdejším předsedou ODS Václavem Klausem dohodli, že systém změní tak, aby nahrával jejich (tehdy velkým) stranám. Chtěli prosadit radikální navýšení počtu obvodů na 35. Systém s takto malými obvody by vliv malých subjektů minimalizoval.

Do plánů ČSSD a ODS však tehdy zasáhl prezident Václav Havel. Novelu vetoval a obrátil se na Ústavní soud. A ten mu dal za pravdu. Po zásahu soudu vznikl současný systém, v němž hranice volebních obvodů kopírují kraje, které právě tehdy (v roce 2000) vznikly.

Největší nedostatky původního volebního systému odstranila teprve novela volebního zákona z roku 2021. Díky ní mají malé strany, na které se navzdory relativně vysokému počtu hlasů v některém z krajů nedostane, šanci na zisk poslaneckého mandátu ve druhém skrutiniu. V tomto druhém kole přidělování poslaneckých křesel se totiž porovnávají propadlé zbytky nikoli jen v rámci kraje, ale celostátně.

Přesto i podle nových pravidel platí, že velké strany mají ve sněmovně relativně větší zastoupení než menší subjekty. Kandidáti velkých stran v lidnatých krajích to prostě stále mají výrazně snazší než zástupci malých stran v malých krajích.

Před čtyřmi lety už Češi volili podle nového systému. Kvůli tomu, že propadl rekordní milion hlasů a do sněmovny se probojovaly jen dvě strany (ANO a SPD) a dvě koalice (Spolu a Piráti + STAN), bral každý úspěšný subjekt v každém kraji alespoň jednoho poslance.

Karlovarští voliči to mají o hodně těžší než Středočeši. Pokud chtějí do sněmovny poslat politika, který kandiduje v jejich kraji, musejí mu dát minimálně 11 procent svých hlasů. Menší strany v malých krajích zkrátka "ostrouhají". V těch velkých se naopak může stát poslancem i kandidát, jehož strana v regionu získala třeba jen tři procenta hlasů. A to není jediný z nedostatků volebního systému.

V Praze stačí k zvolení 3,4% hlasů, v Moravskoslezském kraji 3,3% hlasů, v Jihomoravském 3,2% a ve Středočeském 2,9%.