Mladé tvářičky v jámě lvové

 Začala nečekaná povolební debata o tom, zda je zastoupení velmi mladých lidí v politice dobře nebo špatně. Debata se opět zvrhla v aktivisticky primitivistické hesla o „slepicích“ z jedné strany a „šovinistech“ z druhé. Odpověď není jednoznačná, ale rozhodně to není „že super mládí má zelenou, a má rozhodovat o  budoucnosti státu.

Před mikrofony se objevily mladé poslankyně, z jejichž chrlících nesrozumitelných projevů lze pochytit jen některá slova. Posluchač si klade otázku, jaká je inteligence těch, co tyto flašinety nainstalovali ve Sněmovně? Zřejmě rozhodly mladé tváře, účesy a narození v 21. století. Jakoby se vrátily devadesátky, kdy byli Dlouhý, Gross a Buzková nejpopulárnějšími politiky jen proto, že měli mladé tvářičky. Snad se dokonce nevrací volby předlistopadové, kdy bylo určeno, kolik mladých lidí (členů SSM) ve sněmovnách musí být zvoleno.  

Práce poslance určitě není něco, co dokáže dělat každý. Dobře ani špatně. Pokud má politik ale vykonávat svojí funkci dobře, vyžaduje to extrémní zkušenosti, značné analytické schopnosti, znalost práva, co nejširší spektrum vědomostí, vyjednávací schopnosti a sociální IQ. Představa, že tímto disponuje člověk ve 21 letech, je hodně naivní. Ti, kterým už bylo alespoň 30, moc dobře vědí, jak na tom byli, když jim bylo 21. Byli naivní, nezkušení, ale odporně sebevědomí. Dělali  chyby. Chybami se inteligentní člověk nejvíc učí. Většinu problémů člověk v tomto věku řeší poprvé, protože škole na ně nemohl ani narazit. A vzhledem k věku nemůže mít zkušenost s následky svých rozhodnutí, protože zásadní rozhodnutí, jaká se dělají nejen v politice, nikdy předtím nedělal. Velká část mladých nic neumí, ale chce dělat práci, jaká by je bavila, a za peníze podle svého přání, a přitom mít spoustu volnosti na zábavu a cestování. Pokud taková místa jsou, tak jsou dávno obsazená. Takže jako dobře placené koryto se jeví politika.

Samozřejmě mladí vzdělaní lidé i díky své nezkušenosti a naivitě, mají víc elánu, odvahy a sebevědomí, jsou schopni se pustit do „nereálných“ věcí a dotáhnout je do konce. Výsledkem jsou malé či větší chyby a neúspěchy. Společnost proto zavedla (psaná i nepsaná) pravidla pro většinu povolání, kde musí být dlouhé roky praxe, která opravňuje k samostatné odpovědné práci. Ve 21 letech nemůžete lékař sám operovat důležité lidské orgány. Teoriemi nabitý doktor Cvach ze seriálu Nemocnice na kraji města je toho příkladem. Politika je odpovědná práce, rozhoduje se v ní o chodu státu a o způsobu lidského života, je proto nejméně stejně odpovědná jako práce chirurgů, přesto je mezi politiky mnoho Cvachů. 

Jako naprostá idiocie, se jeví propagování volebního práva od 16 let. Je nasnadě, že to propagují ti, pro které by to znamenalo obří výhodu, protože jim zrovna vychází, preference u mladých dobře. V 16 letech nemá drtivá většina páru o tom, která bije. Jsou extrémně ovlivnitelní propagandou. Mají nulové zkušenosti a přehled o čemkoliv. Většina z nich se v tu dobu pouští do čtení prvního dílu Pána prstenů. A stát jim nedůvěřuje v ničem jiném. Nemůžou pít alkohol, mít zbrojní průkaz, rozhodovat o sobě, jít bojovat do války. Nemají děti. Ale mohli by volit? Proč?