Postupně se dostávám k
těm slibovaným cenám zemědělské produkce, i když tentokrát z jiného zdroje.
Zúčastnil jsem se voleb nejen jako volič, ale také jako člen volební komise.
Ještě dnes jsem z toho zničený. To sezení jsou opravdu těžce vydělané peníze pro
člověka jako já, který je zvyklý stále něco dělat, a´t tělesně nebo duševně.
Jedna členka volební
komisi mi přinesla ukázat starou knihu pamětí jistého sedláka, kterou i jí
někdo půjčil. Celkem bezvýznamné a nezajímavé čtení, většinou zápisy o úmrtí
osob, až na jeden zápis z roku 1920, který doslovně opisuji.
"O
tom, co se nyní děje 20 měsíců po válce, nelze pomlčeti, jaká je drahota. Jaké
procento musím za průmyslové zboží a zač dáváme ústřednám výrobky své. Co
venkovan kupuje, musí platiti šedesátkrát dráže než před válkou. Co prodáváme
musíme prodati ústřednám; a ti páni z ústředen mají tvrdší kůži než vojenská
bagančata. Za kůži z jalovice dostane ústředna víc než já za celou jalovici,
kterou musím ústředně prodati. Dva pytle
pšenice stojí 80 Kč, pár bot 300 Kč. Za roční jalovici dostanu 300 Kč,
za dětské šatečky zaplatím 600 Kč. Když si chci koupiti oděv, musím prodati 15
centů obilí. Kravata stojí tolik jako metrák obilí. Ze strychu pole dostávám 30
Kč pachtu, košile stojí 70 Kč. Metrák sena prodám za 40 korun, za kosu zaplatím
30 Kč. Jedno vejce stojí 80 haléřů, obyčejný slaměný klobouk 50 Kč. Kilo másla stojí 40 Kč, kilo tabáku 220 Kč.
Železný pluh stojí 400 Kč, brány 700 Kč, secí stroj 7000 Kč, ruční mlátička
2000 Kč, žentourová mlátička 8000, řezačka 1500 Kč.
Ústředny,
do kterých musím výrobky prodávati, mají 13 ředitelů s platem 6500 Kč, 70
podředitelů s platy 5000 Kč měsíčně a 130 úředníků bramborového oddělení, kteří
3/4 roku nemají co na práci a čekají na příští sklizeň brambor, na což jim
zemědělci přispějí částkou 3 miliony korun.
Z
každých 100 kg obilí má ústředna 20 Kč. Co tu bylo jásotu tenkrát 28. října
1918. Nyní všichni vzpomínají na dobu, kdy nám vládl František Josef I., z Boží
milosti císař a král. Tehdy byla holba piva za 6 krejcarů, guláš za 15
krejcarů, žemle za 2 krejcary. Za jednu zlatku se našinec mohl najíst a napít
do sytosti. A byla disciplina. Jednoho policajta se bál celý zástup lidí.
Úředník se bál přednosty, přednosta se bál ministra, ministr se bál císaře a
císař se bál Boha. Nyní všude slyšíme: "Zlaté časy, když tady vládl starý
Procházka."
Žádné komentáře:
Okomentovat