Tak
jsem shlédl televizní inscenaci "Zabíjení soudruha" a není mi to z
toho moc dobře po těle. Staří soudruzi, kteří do KSČ vstupovali v 50. letech,
pořád zbožňují Gottwalda za to, že po roce 1945 vyhrál volby a udělal Vítězný
únor. Podle nich poprava Slánského vyplynula z třídního boje. Strana je vždycky
správná.
Připomnělo
mi to jeden soud, co se nedaleko v obci odehrál. Tenkrát jsem ještě jezdil do
učňovské školy a od lidí v autobusu leccos slyšel. Bylo to na jaře asi v roce
1956. Tehdy se tam na zámku, který byl zabaven hraběti Paarovi, konal soud s
vesnickými kulaky-neplniči kontingentů. Soud měl dva předsedy a jednoho
zapisovatele. Těmi předsedy byl tesař z jiné vesnice, který se stal referentem
na ONV. Druhým byl bývalý zedník, taky úředník na okrese. Zapisovatele dělal
advokát V. z Votic. K soudu postupně předstupovali všichni neplniči. Soud
rozhodoval, kdo bude předán prokurátorovi, a kdo ne. Dnes to pro toho, kdo to
nezažil, vypadá legračně Legrace nebyla,
když za půl roku byli zlikvidováni tři zemědělci. Veškerý jejich majetek
zabaven pro státní statek, který už dříve
stal se ze zámeckého dvora. Nevystěhovali je, protože statek potřeboval lidi na práci. A měli platit nájem z vlastních bytů.
Všechny
zemědělce tam zachvátila obava o majetek a po žních vstoupili do JZD. Když v
Maďarsku vypuklo povstání, asi polovina jich na počátku příštího roku z JZD
vystoupila. Dostali špatné pozemky na konci katastru, na kterých se nedalo
hospodařit, proto v létě zase do JZD vstoupili. ONV to ocenil tím, že obci
koupil motorovou stříkačku.
Dříve
se ve výkupu vykupovalo všechno, mimo mléka. Též dobytek a prasata. Muselo se
odebrat všechno. I mokré obilí. Sušička nebyla a lidi na přehazování také ne.
Obilí v na sýpkách prorůstalo a plesnivělo. Když bezpečnost kvůli tomu sebrala
vedoucího, tak ho hned vyhodili z funkce, ale když plesnivé žito vnutili
rybářům z Tábora - žádná škoda tedy prý nevznikla - zase ho vzali zpět. Sklady
procházelo velké množství materiálu, proto malérů byla spousta a řada lidí bylo
odsouzena. Byl jsem mockrát vyšetřován, ale skoro vždycky jsem měl štěstí, že
jsem vyvázl bez trestu. Pouze jednou jsem dostal podmínku.
Zahradníček Josef
Žádné komentáře:
Okomentovat