Třicátá
léta nemůžu pamatovat, jak to bylo s nákupem zemědělských výrobků vyčtu jen ze
starých dokladů. Pamatuji jen, jak ještě v 60. letech staří zemědělci chválili
Agrární stranu, že zavedením monopolu se zasloužila o zvýšení cen zemědělského
zboží a o vyšší životní úroveň na vesnicích. Někteří chválili i protektorátní
zemědělství, že se nemuseli starat o odbyt.
V
roce 1933 stálo 100 kg pšenice 85 korun, žita 70 Kč, ječmene 85 Kč, ovsa 55 Kč,
brambor 20 Kč, sláma žitná 8 Kč, sláma ovesná 12 Kč, kráva na 4. teleti se
prodávala za 1.200 Kč, prase 80 kg za 6 Kč/ kg, 2 selata za 120 kč, husa za 25
Kč a ovce za 80 Kč.
Po
zřízení monopolu, kdy přestal volný
prodej zemědělské produkce a každý rolník, prodávající víc než 100 kg obilí,
musel mít Obilní výkaz (za špatnou evidenci byly vysoké pokuty), byly v roce
1935 následující pevné ceny: 100 kg pšenice stálo 180 Kč, žita 140 Kč, ječmene
130 Kč, ovsa 115 Kč. Ostatní výrobky sice nebyly v monopolu, ale byly ovlivněny
cenami obilí. Brambory v roce 1935 stály 40 Kč, sláma žitná 25 Kč, sláma ovesná
35, kráva stála 2.000 Kč, za prase se platilo 8 Kč/kg, za 2 selata 180 Kč.
Zvýšení cen bylo tedy dvojnásobné.
V
dnešní době cena obilí zřejmě není ideální, ale asi to zemědělcům nahradí to
dotace na půdu. Tragédií jsou třeba ceny ovčí vlny. Včera jsem potkal jednoho
dlouhodobého chovatele ovcí. Říkal, že má už jen 4 kusy, jen na vypasení trávy
kolem chalupy, vlnu prý hází do popelnice. Dříve jich míval až 15 kusů. Za cenu
vlny 5 až 15 Kč/kg se mu prý nevyplatí ji někam vozit na prodej.
Zavzpomínali jsme na doby, kdy při výkupu vlny
stávaly u našeho skladu dlouhé fronty drobných chovatelů s pytli vlny, jak se
tenkrát platilo 100 až 150 korun za kg. To je při dnešních poměrech desetkrát
víc. To by chov ovcí byl zlatý důl. Dnes takové ceny nejsou možné, ujali by se
toho různí podnikavci a překupníci, kteří by si najali Ukrajince,, aby jim
pásli tisíce ovcí atd. Dříve zřejmě byla vlna dotovaná státem proto, aby drobní
chovatelé obdělávali návsi, příkopy a pozemky, kam se mechanizace nedostala.
Zabíjely se dvě mouchy jednou ranou: vlna se nemusela dovážet a nemuselo se
zvláštˇplatit za údržbu krajiny. A kdo nebyl líný, dost si přivydělal. Zůstaly
mi vzpomínky, jak jsme pěchovali vlnu do velkých žoků.
Zahradníček Josef
Žádné komentáře:
Okomentovat