Pandemie vyhání lidi z New Yorku na venkov

 Poptávka po domech na předměstích New Yorku je "šílená," píše The New York Times. Například na konci července se během 3 dnů přišlo na nabízený dům se 3 pokoji podívat 97 zájemců, z nichž 24 ho chtělo okamžitě koupit. Cena domku byla 285.000 dolarů.

Za dům v Long Islandu byl každý z 6 zájemců ochoten okamžitě zaplatit 499.000 dolarů, aniž by dům viděli. Na inzerovaný dům v Hudson Valley, za 985.000 dolarů, přišlo za jediný den 14 nabídek.

Od začátku pandemie jsou předměstí New Yorku, od New Jersey po Connecticut na Long Islandu zavalována zájemci o koupení domu. Zájemci jsou movití lidé z malých bytů v New Yorku. Tito lidé hledají pro sebe větší prostory, kde nejsou kontakty s jinými lidmi a onemocnění téměř nehrozí.

Voda ze záchodů do lahví i vodovodů!

 Američtí pivovarníci spočítali, že na výrobu 1 litru piva je celkem potřeba 7 litrů vody. Započítali nejen vodu, která je v pivu, ale také tu, kterou potřebuje k růstu ječmen a chmel. Dlouho pivovarníci vymýšleli, jak ušetřit čistou vodu. Nakonec přišli na to, že k výrobě piva lze bez problémů používat vodu z kanalizace, což je voda, která protekla koupacími vanami, umyvadly a záchodovými mísami.

Kanadský pivovar Village Brewery v Calgary vydal minulý týden zprávu o způsobu zabezpečení pramenité vody. "Voda vyrobená z odpadních vod v kanalizaci se neliší od vody, kterou běžně napouštíme z kohoutku," řekla Christine O'Grady, která je kordinárkou projektu kanadských kanalizací,  Calgarské univerzity pivovarů.

Sládci pivovarů říkají, že vyčištěná odpadní voda použitá při výrobě piva je nerozeznatelná od pramenité vody, jedinou překážkou je mentální překážka, protože lidé nejsou pití piva vyrobeného ze záchodové vody naklonění. "Naším úkolem je dokázat veřejnosti, že výrobek je z naprosto čisté vody, nejsou v ní žádné patogeny," pokračuje Christine O'Grady.

V roce 2018 skupina švédských pivovarníků vyrobila první várku piva z odpadních vod. Pokus úspěšně prošel na veřejnost, takže Institup pro životní prostředí s pivovary Nya Carnegie Brewery a Carlsberg vytvořily skupinu PU:REST, která má propagovat pití odpadních vod v širším měřítku, a nejen v pivu. "Recyklace odpadních vod je budoucností i komunální pitné vody," říká Staffan Filipsson, obchodní vývojář IVL Swedish Environmental Research Institute, organizace, která pracuje na technologii odpadních vod.

"Nemusíme čerpat všechno ze Země. Co jsme vyčerpali můžeme Zemi vrátit," dodává ještě Christine O'Grady.

Malé děti jsou nebezpeční šiřitelé koronaviru

 Jeden z autorů studie, Alessio Fasano z Všeobecné dětské nemocnice v Massachusetts vysvětlil, že vzhledem k tomu, že děti nemívají žádné příznaky, většinou byly v prvních etapách pandemie ignorovány a nebyly testovány. Přitom zřejmě děti od samého začátku fungují jako tiší šiřitelé infekce.

"Někteří lidé si mysleli, že děti jsou před pandemií uchráněny," řekl Fasano. "To je nesprávné. Jsou zřejmě stejně náchylní k nákaze jako dospělí - jenže je to neviditelné."

Studie v časopise Journal of Pediatrics následuje dvě předchozí, které se také zabývaly dětmi a šířením koronaviru. 30. července informovaly výzkumníci v JAMA, že děti mladší pěti let s mírným průběhem nemoci mají v nose daleko větší množství koronaviru než starší děti a dospělí. Krátce poté vědci v Jižní Koreji vydali studii z domácností, která naznačovala, že starší děti šíří virus stejně intenzivně jako dospělí, ale mladší děti ne. 

Všechny tři studie naznačují znepokojující roli dětí.

Z nejnovější studie vyplývá, že virální nálož dětí je podstatně vyšší než virální nálož u vážně nemocných dospělých v nemocnici. Avšak děti a dospělí nejsou ve stejné etapě nemoci - u dětí byla míra nákazy měřena ve dnech nula až dva od infekce, kdežto u dospělých až po sedmém dni po nákaze.

Vědci dosud nevědí, proč mají děti drtivou většinou mírný průběh nákazy anebo jsou zcela bezpříznakové.

Ze 192 dětských pacientů přijatých do Všeobecné nemocnice v Bostonu a do Všeobecné dětské nemocnice v Massachusetts, bylo 49 diagnostikováno s akutní infekcí a další 18 s MIS-C zánětem mnoha orgánů spojeným s virem. Průměrný věk těchto dětí byl 10 let. Procento dětí testovaných pozitivně na virus bylo asi 25 procent, u dospělých je to 20 procent.

Budvar býval víc než pivo

Pivovar Budvar v minulosti býval víc než výrobce piva v Českých Budějovicích. Kdo Budvar řídil, pracoval v něm i kdo pivo Budvar pil, měl ve městě postavení určité elity. Dnes pivo z Budvaru už nepijí ani zaměstnanci, z Budvaru se stalo úplně jiné pivo, než jaké pili českobudějovičtí patrioti, kteří před takovými 60 lety by se jiného piva nenapili ani pod hrozbou mučení. Tenkrát ovšem se v Budvaru vyráběl ležák pro lid jihočeský, za lidovou cenu a vyvážel za ceny piva, které byly na zahraničních trzích. Dnes pivo Budvar ztratilo klasickou nasládlou chuť, pro kterou bylo vyhledáváno, a zařadilo se mezi běžná hořká piva.

 Dlouholeté spory o značku, s americkým Budweiserem, byly velkou reklamou Budvaru a posilovaly velmi jeho pozici na domácím trhu. Ta dnes je, po příchodu nového ředitele,  děsivě klesající. V zahraničí to také žádná sláva není, i když kvůli zkušenostem na zahraničním trhu s pivem se Petr Dvořák stal ředitelem..

 

 "Není třeba koukat do minulosti,"  nový ředitel Budvaru Dvořák říká tedy to, co v Černých baronech říká major Haluška vulgo Terazky. "Co bolo, bolo, terazky já jsem ředitel." Odmítá tradici starého Budvaru pro pivaře a tradici jednoho druhu piva v hospodě. Údajně chce zaměřit výrobu piva na mladou generaci, která nechce ustrnout na jednom druhu piva, ale neustále vyhledává nová a nová piva. Čím víc druhů, tím lépe. Ještě větším nesmyslem je ředitelův názor, že Budvar je národní pivovar, patří tedy všem Čechů a musí se přizpůsobit chuti všech Čechů.

Mariánský sloup straší anarchisty, komunisty, národovce i privatizátory

 

Požadavek „sekularizace Staromáku“ prosazuje prakticky celá levice včetně militantních protestantů. Požadavek anarchistů je na okamžité zbourání Mariánského sloupu, přičemž jejich militantní postoj ihned zveřejnil web veřejnoprávního rozhlasu.

 

Odpůrci Mariánského sloupu záměrně přehlédli princip fungování sekulárního státu, přičemž jde o klíčové téma. Sekulární stát umožňuje svobodný projev občanů včetně jejich náboženského přesvědčení.  Sekulární stát odděluje moc církevní od světské, ale povoluje náboženské projevy na veřejnosti včetně mariánských slavností.

 

Pokud odpůrci Mariánského sloupu považují za synonymum sekularismu ateismus, jde o argumentační faul. Kam vede čistý ateismus, ukazuje ve 20. století komunismus i nacismus. Mezi stoupence pohanství patří vedle levice také „konzervativní“ europoslanec za ODS, který si dokonce zaplatil příspěvek. Když na to má plat. Dotyčný europoslanec zdůvodňuje svou demagogii argumentem o nebezpečí návratu monarchie – katolíci prý chtějí uchvátit moc v naší zemi a nastolit nadvládu krutých Habsburků. V případě ODS zřejmě působí strach o církevní majetek, kterého se někteří významní podnikatelé v rámci privatizace zmocnili.

 

Pokud odpůrcům Mariánského sloupu vadí 20 metrů čtverečných zastavěné plochy, což prý značně omezuje Staroměstské náměstí, jaký postoj zaujmou k Husovu pomníku zabírajícímu mnohonásobně větší plochu? Budou jej chtít také zbourat? Náboženský rozpor zde není, neboť Hus byl příznivcem mariánského kultu.

 

Argument poukazující na spojitost porážky na Bílé hoře a popravy 27 protestantů na Staroměstském náměstí se stavbou Mariánského sloupu je lživý. Na Bílé hoře šlo 8. listopadu 1620 o souboj protestantů (především německých) s katolíky (také většinou odjinud). Pokud by vyhráli protestanti z řad německy mluvících českých pánů, nejspíš bychom dnes byli spolkovou zemí Německa. Mariánský sloup znamená symbolické poděkování  Panně Marii za úspěšnou obranu Prahy před  švédskými vojsky v roce 1648. Obránci se tehdy vroucně modlili k Panně Marii, která je vyslyšela, a proto pravý břeh Vltavy zůstal ušetřen rabování a zabíjení. Výstavba Mariánského sloupu začala v roce 1650, zatímco poprava 27 pánů se konala o jednu generaci dříve, už v roce 1621.

 

Mariánský sloup byl obnoven díky iniciativě obyčejných lidí, nikoliv církevními hodnostáři, jak  někteří lživě tvrdí. Poděkovat je třeba především Spolku pro obnovu Mariánského sloupu, sochaři Petru Váňovi a dalším sochařům a dělníkům. Je pro všechny, nejen pro věřící. Jde o místo poděkování i proseb lidí, kteří procházejí strastmi. Mohou sem zajít a prosit Pannu Marii či se pomodlit.

Iowa se těžko vzpamatovává z přírodní katastrofy

 Středozápadní americký stát Iowa je proslulý produkcí kukuřice a vepřového masa. Letošní úroda kukuřice v Iowě bude špatná. Před deseti dny se nad Iowou přehnala zvláštní větrná bouře zvaná derecho, která zničila třetinu úrody zrna. 

10. srpna 2020 vítr o rychlosti 170 km/hod ničil vše, co mu stálo v cestě: domy, továrny, stromy, a také zemědělské plodiny. Ministerstvo zemědělství předběžně odhadlo škodu na 300 milionů dolarů. Úroda byla zničena na 5 milionech hektarů. Bylo zničeno mnoho zemědělských objektů, nejcitlivější je zničení obilních sil. 

Guvernér státu Iowa Kim Reynolds okamžitě požádal federální vládu o pomoc, jenom zemědělství potřebuje 3,77 mil. dolarů. Bez finanční pomoci nejsou zemědělci schopni přežít do příštího roku. Prezident USA Donald Trump sice prohlásil, že pomoc státu Iowa byla vyřízena, ve skutečnosti nevyřídil nic, pouze slíbil pomoc při obnově vládních budov. Jak bylo z Washingtonu sděleno o 3,77 milionech dolarů pro zemědělce a 82,7 milionech dolarů pro majitele soukromých domů se ještě bude jednat

Farma v Iowě

.Podle deníku Washington Post politici ani zdravotníci nejsou spokojeni se způsobem, jakým jsou následky vichřice v Iowě řešeny. "Iowas Katrina" je přirovnávána k hurikánu, který v roce 2005 poničil New Orleans. Ve státě je nedostatek potravin, benzinové pumpy jsou zničené, banky uzavřené, kvůli přerušeným dodávkám proudu nefungují lednice a jídlo se kazí.

Zničení obilních sil jen přispělo ke krizi zemědělství státu Iowa, sklizené zrno kukuřice nebude kde uskladnit ani ho prodat, neboť v důsledku obchodní války s Čínou trh s kukuřicí se zastavil.

Česká dechovka pomáhá při obnově kostela v Pohoří na Šumavě

Sdružení krajanů z Pohoří na Šumavě využívá každé příležitosti jak přilákat do zničeného městečka lidi a vybrat peníze na obnovu zříceného chrámu Panny Marie Dobré rady. Vytrvalost růže přináší. "Česká muzika tady zní nejlépe," bylo heslo slavnosti 16. srpna 2020 na bývalém náměstí v Pohoří. Českobudějovická Kubatova dechovka skutečné přilákala spoustu lidí, především z Rakouska a Německa.

Mimo dechové hudby bylo možné v Pohoří na Šumavě vidět i další atrakce. Předseda Pohořského krajanského sdružení Erich Altmann přivítal řadu čestných hostů. Jedním z nich byl Ervin Chalupar, starosta obce Grünbach, který do Pohoří přivedl 50 členů tamního Veterantraktor Clubu, kteří podél bývalého náměstí vystavili 20 starých traktorů.

Mezi mnoha prodejními stánky byl známý vinař Siler ze Sentftenbergu, který nabízel spoustu kvalitních vín. O vzrušení se postaral starosta Grünbachu Chalupar, který předváděl tradiční narážení pipy do dřevěného sudu piva. Padesátilitrový sud s pivem slavnosti v Pohoří daroval pivovar z Freistadtu.

 

Krávy se před vodou zachránily na střeše

 V Jižní Koreji od začátku srpna prší a prší. Zásluhou proudů vody a sesuvů půdy zahynulo nejméně 30 lidí. Obětí povodní jsou i zvířata.

 

Ve vesnici Gurye na jihu Jižní Koreje hledaly krávy spásu na střechách domů. Když voda poklesla bály se krávy slézt dolů. Museli přijet záchranáři s jeřábem a krávy ze střechy sundat.

Voda a bahno brzdí žně na českém jihu

 

Kukuřice - živý pomník Nikity Chruščova

 Kukuřice (Zea) je rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovité (Poaceae). Jedná se o robustní trávy dorůstající výšky až 6 metrů. V rozvinutých zemích se kukuřice pěstuje převážně jako krmivo pro dobytek ať už ve formě zrna či siláže, nebo jako surovina pro zpracovatelský průmysl. Její přímá spotřeba jako potraviny je okrajová.

Před objevením Ameriky byla kukuřice  v ostatním světě neznámou plodinou, stejně jako brambory. V malém množství se kukuřice jako potravina v Evropě začala pěstovat v 18. století. Ve střední a východní Evropě se příliš neujala, protože její citlivost na jarní mrazíky je příliš velká. Změna nastala až v polovině padesátých let minulého století, kdy sovětský komunistický vůdce Nikita Chruščov se vydal do USA, aby krom politických jednání zjistil důvody tamní vysoké životní úrovně. Dohnat a předehnat Ameriku bylo Chruščovovo heslo. V USA objevil kukuřici. Ta ho tak zaujala, že v ní viděl lék proti hladomoru, který jako následek stalinské kolektivizace už od 30. let sužoval některé oblasti SSSR.

Po návratu Chruščova z USA se SSSR a celý východní blok musel povinně vrhnout na pěstování kukuřice. Byl to jeden ze světlých činů komunistické diktatury. Kukuřice se sice nepěstovala na jídlo, jako se pěstuje v Americe, ale jako vynikající krmivo pro dobytek. Tím  se hlavně zvýšila dojivost krav a výroba hovězího masa. Kukuřice a její silážování bylo na konci 50. let v Československu heslem zemědělství. Při tehdejším klesajícím výnosu obilovin a jetelovin bylo pěstování kukuřice na siláž dobrým využitím orné půdy. Na zrno se pěstuje jen v teplejších oblastech. Protože pěstování a silážování kukuřice je v malozemědělství obtížná a nákladná záležitost, přispělo její pěstování k rychlému dokončení československé kolektivizace.

Po privatizaci a přeorientování zemědělské výroby po roce 1989 (omezení počtu dojných krav a rozvoji pastevního výkrmu skotu) sice plochy kukuřice pěstované na zeleno značně poklesly, ale větší zemědělské závody kukuřici pěstují stále. Těžko dnes lze uvěřit, že o pěstování kukuřice v České republice se zasloužil bývalý sovětský diktátor Nikita Sergejevič Chruščov.  

Ledek amonný - hnojivo se silou atomové bomby

Svět je šokován výbuchem, ke kterému došlo v bejrútském přístavu. Exploze je přirovnávána k výbuchu atomové bomby, která právě před 75 lety byla svržena na japonskou Hirošimu. Pravděpodobně v Bejrútu explodovaly tuny právě dusičnanu amonného, které byly v přístavu uskladněny. Výbuchy dusičnanu amonného nejsou vzácným jevem, k méně závažným případům dochází ve světě téměř každoročně.

Dusičnan amonný, neboli ledek, je bílá krystalická látka používaná jako zemědělské hnojivo, dezinfekční prostředek vody a díky oxidačním vlastnostem také v pyrotechnice. Čistý dusičnan amonný se v ČR používá pouze pro zemědělské účely jako hnojivo. Přidává se také do výbušnin, dováží se hlavně z Polska. Skladování dusičnanu amonného je v Česku přísně kontrolováno. V Bejrútu údajně explodovalo na 2750 tun této látky, české sklady jsou daleko menší. Podmínky pro skladování jsou regulovány ministerstvem zemědělství. Jsou poměrně jednoduché - musí být odděleně od hořlavých látek, což je logické, a zároveň musí být skladovací prostory zabezpečeny proti zneužití.

Riziko samovznícení a následného výbuchu podobných průmyslových hnojiv je v ČR prakticky vyloučené. Zemědělci musejí nejen dusíkatá hnojiva skladovat na suchých, dobře větratelných místech bez přístupu přímého slunečního svitu. Podmínky skladování a evidence hnojiv jsou kontrolovány a případné porušení pravidel je sankcionováno. Hnojivo z dusičnanu amonného není výbušninou, jako výbušnina se používá ve formě s topným olejem (tzv. ANFO - ammonium nitrate fuel oil), hnojivo naopak musí splňovat protivýbušná kritéria.

Česká vláda na konci června schválila návrh zákona o prekurzorech výbušnin, díky které má být v ČR ještě těžší než doposud vyrobit si podomácku výbušniny. Za takzvané prekurzory výbušnin označuje navrhovaná legislativní úprava mimo jiné právě dusičnan amonný obsahující více než 16 procent dusíku. 

Vlna veder ve Francii

Zatímco v českých poměrech vedra nedosahují rekordních výšek, nad třicítku na teploměrech šplhají opatrně a meteorologové předpovídají jejich konec, ve Švýcarsku a Francii je letošní léto zvlášť horké. 

V Curychu byla v pátek odpoledne naměřena teplota 35,5 °C, v Bernu 33,1°C, v Ženevě 35,5°C. Není obvyklé, aby na severu Švýcarska byly větší teploty než na jihu, kde bylo o 3 °C méně. Na dnešek švýcarští meteorologové očekávají ještě vyšší teplotu, dokonce očekávají překonání švýcarského spolkového rekordu, který je z 1. srpna 2018, kdy bylo naměřeno 35,6 °C.

Ještě  víc se ohřívají Francouzi.  Meteorologická služba Météo France oznámila v pátek večer, že v obci Gueugnon v centrálním francouzském departementu Saône-et-Loire vystoupila teplota na 41,5 °C, čímž mírně překročila předchozí rekord z roku 1983 (41,2 °). V přístavním městě Boulogne-sur-Mer na Lamanšském průlivu ukazoval teploměr 37,9 stupňů,  rekord z roku 2019 byl 36,4 °C. Francouzské rekordy jsou z roku 2019, kdy v jihofrancouzské městě Vérargues v departementu Hérault bylo 28. června měřeno 46 stupňů. 45 stupňu bylo vloni naměřeno na několika místech francouzského jihu.

Sumec-obr z Bodamského jezera

Konec července a začátek srpna býval v minulosti zván "okurkovou sezónou," neboť bývaly parlamentní prázdniny a novináři živící se politikou měli "vypuštěný rybník." Protože noviny musely vycházet, aby neztratily čtenáře, objevovaly se v nich články o různých vymyšlených příšerách. Vymyšlená příšera z jezera Loch Ness se stala tak populární, že se stala kolotočovou atrakcí. Jako příšera letos vypadal úlovek rakouského rybáře.

Franz Blum z Voralbertska před dvěma týdny z Bodamského jezera nevylovil lochnesku, ale sumce o délce 220 cm a váze 68 kg. Pro porovnání velikosti vyfotografoval vedle úlovku svou dceru. 

Úlovek France Bluma není v Bodamském jezeru zcela výjimečný, podobně velcí sumci tam bývají vyloveni. Protože sumci mimo rybářů nemají v jezeře žádné nepřátele, mohou dorůstají až obludných rozměrů. V loňském roce byl z vody Bodamského jezera vyloven sumec měřící 272 cm a vážící rovných 100 kg.

Z Blumova úlovku nezbylo nic, protože  celý sumec byl sněden v Blumově restauraci.