Československé Aerolinie měly nepochybně svoje heroické období v meziválečné době. Zřídit před sto lety aerolinku, v úplném úsvitu létání, postavit ji na domácím kapitálu (zakladatelem byly Škodovy závody), navíc s ambicí létat pouze s letadly domácí produkce, to byl opravdu velký příběh.
Válečnou éru logicky přeskakujeme (provoz byl zcela zastaven a letadla zabavila Lufthansa), a chlubit se poúnorovou érou, když šlo spíš o trochu víc o pobočku ruského Aeroflotu je hodně pošetilé. Navíc naprosto nic nevíme o profitabilitě společnosti, která létala s ruskými (sovětskými) stroji a kromě dopravy uvnitř tzv. socialistického tábora tvořila i určitou výsadkovou základnu do světů dalších. To činilo ČSA atraktivní, protože "nabízela" spojení do světa, po kterém jsme všichni toužili... akorát bez rudé knížky v kapse občan československý neměl prakticky šanci letět nad železnou oponou.
Měl "národní přepravce" po listopadu nějaké možnosti? Na liberalizovaném trhu nikoli. Na světě dnes existuje přes 5000 leteckých společností, aerolinek. Desítky ročně vznikají a zanikají. Licenci může držet i soukromá osoba, má ji např. řada pilotů nebo bývalých pilotů. Nepotřebujete ani žádný brutální kapitál - letadla se dnes vypůjčují, nekupují. Potřebujete mít "sloty" na letištích, což je dnes vzhledem k vytíženosti obtížná technická překážka, i to ostatní si najímáte. Servis letadel dělají výrobci, catering cateringové letištní společnosti atd.
Tato komoditizace byla tvrdou ranou oněm velkým, málo efektivním národním aerolinkám, jako je třeba Lufthansa nebo Alitalia. Firmy se propadaly do ztráty a stát je z nich musel znovu a znovu vysekávat. Zanikli národní dopravci z Belgie, Švýcarska, Řecka, Maďarska, Španělska a italskému státu došla v roce 2021 trpělivost i s Alitalií.
Svět se prostě hrozně změnil. Strategická hodnota není v aerolince, protože tu může mít opravdu každý Luftjarda, ale v letištích, protože tam je "vzácnost" daná jedinečným místem a jeho nedostatkem. Strategicky umístěné letiště (blízko světových metropolí) je zlatý důl.
Zpět k ČSA. Kdyby společnost nepostihla katastrofa v osobě Jaroslava Tvrdíka, asi by se situace nevyvíjela jinak - možná by její život byl jen o něco prodloužen. ČSA byly v hluboké ztrátě už v roce 1993, dávno před Tvrdíkem a celkově hospodařily tak-tak, držely se nad vodou postupnými prodeji majetku a dceřiných společnosti. Postupně též klesal a mizel státní podíl, takže už dlouho nemá vůbec smysl hovořit o nějaké "národní" aerolince.
Je pravda, že pár evropských zemí si svou národní aerolinku udrželo, ale jsou to spíše výjimky a nalezneme je na východní části kontinentu. Patří mezi ně například Polsko, Rumunsko, Srbsko a Chorvatsko.
Chápu emotivní hodnotu, kterou "naše" (a už dlouho ne naše) aerolinka v srdcích má, ale rozumově jde už dlouho o bezvýznamnou firmu. Byznysově daleko větší hodnotu mají letiště.
Zdroj: blisty.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat