Nemám žádnou zvláštní kvalifikaci, abych tu mohl stát a mluvit před vámi, kromě náhody svého narození. Jsem však otec, manžel, důstojník rakouské armádní zálohy a křesťan a cítím povinnost pokusit se udělat vše, co je v mých silách, pro službu míru. Stejně jako vy všichni tady, chci chránit naše přesvědčení, normy a svobody jako základ pro plnohodnotný a klidný život dalších generací.
Atentát na mého pradědečka předznamenal první katastrofu 20. století, kterému předcházela vlna mravního úpadku a v konečném důsledku i vlna nadšení pro válku, ne nepodobná naší současné situaci. Nyní se rozdělený svět opět nebezpečně blíží ke světové válce, a aktuálně prožívá válku jiného druhu. Není to válka vedená zbraněmi jako na Ukrajině nebo na Blízkém východě, ale mnohem hlubší válka, válka duchovní. Je to válka o veřejnou a politickou mysl, která je vedena veškerou mocí a finanční silou velkých mezinárodních institucí. Globálně centralizovaná uniformita je cíl a pouze ti, kteří se přizpůsobí, se mohou zapojit a ponořit svůj hrnec do peněz daňových poplatníků. Většině lidí je to buď jedno, nebo nevidí potřebu se o to zajímat, jiní pokrčí rameny a podřídí se, protože cítí, že musí, ale ať už to chceme nebo ne, ať to ignorujeme nebo ne, my jsou uprostřed této války.
tato válka je vedena velmi rafinovanými prostředky: neexistují žádná bitevní pole, žádná popravčí komanda, žádné gulagy v tradičním slova smyslu. Předefinováním pojmů a výběrem formulací, změnou norem prostřednictvím univerzálního opakování manter v médiích, filmu a televizi, prostřednictvím změny školních osnov, selektivní manipulací s daty pomocí umělé inteligence a používáním dalších jemných technik, jsou názory manipulovány, kulturní identity jsou posunuty, naše sociální struktura zničena, naše volební chování upraveno a my jsme uvedeni ideologiemi nového světa do stavu letargické podřízenosti.
Kdo nevyhoví, je doslova zrušen. Přístup k jeho penězům je zmrazen, pracovní a cestovní povolení jsou odebrána, a jsou navíc „odstraněna“ pouhým stisknutím tlačítka, jak již můžeme vidět v některých zemích takzvaných západních „demokracií“.
Dámy a pánové, naší povinností vůči příští generaci je chránit mír a vytvářet odvahu k odpovědnosti za záchranu normálnosti! Musíme ovlivnit nejen naše bezprostřední okolí, ale také naši kulturu tím, že se postavíme za normalitu proti „normafobům“ a jejich destruktivnímu vlivu na naši kulturní identitu a rodinu.
Zažíváme společný rozklad národní identity a osobních svobod, kdy jsme v současnosti povzbuzováni, abychom zavrhli každou víru, zvyk a normu a nahradili je „novou pravdou“. Z historie jsme se evidentně nepoučili. Napadá mě několik příkladů z naší nedávné historie, kdy tvrdošíjné vnucování ideologie proti veškeré pravdě vyústilo v nevýslovné utrpení a pohoršení vůči Bohu.
Jak nám tedy může úcta k našim předkům pomoci chránit naši civilizaci před přehnaným vlivem utopických organizací a zaručit zářnou a mírovou budoucnost?
Abychom byli nástrojem změny a pokoje, existují každodenní návyky, které můžeme jako občané praktikovat:
– Buďme pozorní ke slovům, važme, co se rozhodneme poslouchat a číst. Buďme opatrní při způsobu, jak vyjadřujeme naše myšlenky, buďme selektivní a svědomití ve svém slovníku.
– Odpovědná osoba uplatňuje zdravou skepsi ke všem formám médií a má odvahu vytvářet si nezávislé názory na aktuální události následováním svého Bohem daného kompasu.
– Otázka trendů. Nebojte se být černou ovcí. Pamatujte si, že pokud budete následovat stádo, dopadnete tak, že vkročíte do toho, co za sebou stádo zanechá!
– Omezte čas, který strávíte u obrazovky či přehrávače, znovu objevte klasiky, starověké filozofy, aktivně vyhledávejte znalosti svých předků, mluvte se staršími, učte své děti!
– Dokonce i ti, kdo se nejvíce bojí konfliktů, by měli aktivně vyhledávat příležitosti k rozhovoru s ostatními o všem a používat při tom svůj smysl pro to, co je správné a spravedlivé, jako vodítko. Ať už to bude v sympatickém prostředí, jaké je dnes tady, nebo ve více kontroverzním, věřte, že vaše důvěryhodnost a integrita, vaše vnitřní morální síla, vám poskytne nejupřímnější a nejefektnější argumenty. „Tohle se mi prostě nezdá,“ nebo „můžeš mi to vysvětlit?“ jsou otázky v rozhovoru, které by měl každý respektovat. Nebojte se říci nahlas svůj názor, třeba jen ve vašem bezprostředním okolí. Budete překvapeni, kolik lidí s vámi bude souhlasit.
– Abyste se necítili izolovaní a bezmocní, aktivně vyhledávejte konverzaci s podobně smýšlejícími lidmi, abyste posílili své odhodlání a duševní pohodu.
– Když jste mezi cizími lidmi, nedívejte do svého telefonu a snažte se iniciovat neformální rozhovory, s pokladní, s taxikářem, se spolucestujícím ve vlaku či v letadle! Každé setkání, bez ohledu na to, jak triviální je, je božská příležitost: nikdy nevíte, jaký dopad mohou mít vaše slova na druhého člověka.
– Modlete se, aby vaším nepatrným konáním mohl skrze vás působit Duch svatý. Když jste upřímní ve své lásce k bližnímu, Bůh udělá zbytek.
– Hledejte Boží moudrost a vedení v každé situaci a mějte odvahu se postavit a mluvit!
Zkráceno!
Kníže Leo von Hohenberg pronesl projev 16. 11. 2024 na rodovém zámku Artstetten v Rakousku
