Není lidová cena piva, nejsou lidové hospody, není pivní kultura

 Zpráva z českého tisku:

„Pivní kultura v České republice se dostala na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, čímž se přiblížila možnosti ucházet se o zápis na světový seznam UNESCO. Pivní kulturu do seznamu zařadilo ministerstvo kultury. Novináře o tom informoval ministr kultury Martin Baxa.“

Kdyby se taková zpráva objevila před více než 40 lety, nikoho by nepřekvapila, ani nepobouřila, dneska je k smíchu. Není lidová cena piva, nejsou dělnické hospody, nemůže být stará česká pivní kultura. 

Ta skutečná pivní kultura, vážení napomádovaní politici, to bývaly ty třetí a čtvrté cenové skupiny hospod a bufetů. To byly ty městské, vesnické a nádražní knajpy s kuchyní, oddělenou od lokálu jen záclonou, se skvělým gulášem, uleželým tři dny, tlačenkou s cibulí a slanými preclíky. To byly ty tmavé špeluňky, které byly po ránu cítit cigaretovým kouřem, zvětralým pivem a vůní nesplachovaných pisoárů, ale přesto jste měli chuť usednut na lavici, nechat si jedno natočit a zapomenout na všechny starosti a strasti každodenního života. To bývaly ty lokály, ve kterých rádi sedali a o kterých psávali Jaroslav Hašek nebo Bohumil Hrabal.

Tyhle všechny lidové hospody se vzdělancům podařilo ve jménu pokroku zlikvidovat a teď je chtějí řadit na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury? Přispěly k tomu zcela jistě všechny vlády za posledních dvacet let. Bez výjimky! Nejprve přišly hygienické, stavební, požární a kdo ví jaké všechny hovadské předpisy, které donutily provozovatele, buď hospodu zavřít, nebo investovat do nákladných přestaveb. Kdo někdy navštívil hospůdky v Itálii, Španělsku nebo ve Francii, je mu jasné, že české hygienické předpisy jsou nesmyslné. Potom stát začal pronásledovat kuřáky. Hospoda bez cigaretového kouře je jen hodně vzdálená napodobenina hospody. Poslední ránu dostává fenomén hospod kvůli umělé přezaměstnanosti, kdy sehnat dobrého kuchaře a usměvavou servírku a rozumně je zaplatit je výjimečná velká výhra.

Všechny tyto, zásahy se samozřejmě promítly do cen a vyhnaly z hospod dělníky, důchodce a všechny ošuntělé štamgasty a denní návštěvníky. Oni teď sedí s lahváčem u televize nebo si s několika kamarády vyklidili nepoužívanou garáž, kde teď vysedávají, kouří, pijí laciné pivo, nadávají, hádají se, a nikdo jim do toho nežvaní.

A nyní se, vážení politici a státní úředníci, přijdete s křížkem po funuse a rozhodnete se zachraňovat už zaniklou Českou pivní kulturu, jejím uváděním na seznam UNESCO? Nebuďte směšní!

A na závěr použiji verš z písně Karla Kryla

K dobrému příteli,

pak obracíš se zády,

a když ho odstřelí?

Po smrti dáš mu řády!