Ke vzteku nás, pamětníky, už nevede minulý režim, vzteká nás dnešní doba, dnešní poměry. Máme vztek, že zažíváme návrat metod právě té minulé totality, že opět z vládních kruhů zaznívá gottwaldovské heslo, že „kdo není s námi, je proti nám“, máme vztek, že právě ti lidé, kteří o sobě prohlašují, jakými že jsou demokraty, kopou demokracii na každém kroku do rozkroku.
Při zprávách o násilí dětí se často přede mnou objeví asi 50 let starý kreslený vtip z Dikobrazu, na němž lékař hovoří s jakýmsi rodičem neposlušného dítěte. "Jako psycholog doporučuji laskavý přístup, citlivou domluvu, ale jako táta takového spratka říkám mlátit, mlátit, mlátit!"
Máme vztek kvůli zbytečné a hloupé vraždě dvou prodavaček v Hradci Králové. Máme vztek na politiky, kteří dokážou jen ronit krokodýlí slzy a vyjadřovat soustrast pozůstalým, ale nejsou schopní udělat něco, co by situaci napravilo. Máme vztek na ministra školství a jeho experty, kteří dokáží jen žvanit o inkluzi a o odstraňování násilí ze škol, aniž by vzali v potaz přímou úměru – čím více se uvolňuje školní kázeň, tím více násilí na školách roste.
Je známo, že pokud člověk vyrůstá ve sterilním prostředí, nudící se imunitní systém si vymyslí alergie, mohou se rozvinout autoimunitní onemocnění, při nichž zblázněný imunitní systém reaguje sám na sebe a ničí to, co má chránit.
Autoimunitní choroba dnešního dětského světa je mechanismus, který se projevuje nejen šikanou, ale vede i k na první pohled nepochopitelným vraždám, jichž se dopouštějí nezletilci nejen v Česku, ale v celém západním světě – v tom světě, který ze života dětí odstraňuje byť jen náznak násilí a chová je jako květinky ve skleníku, kde je nesmí ofouknout ani sebemenší vánek kázně a disciplíny, kde se nesmí dospělých bát, protože se za přestupky netrestá, ale domlouvá, aby, nedej bože, nedošla dětská dušička k úhoně a rodiče se necítili dotčeni. Ano, i dnešní rodiče jsou spoluvinní na dnešním stavu.
„Výchova je drezůra!“ A při drezůře musíte používat nejen cukr, ale také občas bič. A je to právě bič, který se z výchovy dětí na Západě, ať už školní nebo rodinné, naprosto vytratil; naše prababičky by řekly, že děti rostou jako dříví v lese, pokřiveně a s přesvědčením, že jsou beztrestné.
Pokud se nevrátí do škol kázeň i s kázeňskými tresty, pokud se opět nestane učitel i pro rodiče nezpochybnitelnou, státem podepřenou autoritou, která je nejen laskavá, ale má i právo metat blesky, bude zločinnost mládeže jen a jen růst. V dnešním školství je to naopak. Děti jsou jako bohové, a učitel, je směšná figurka, kterou si lze natočit na video a kompromitovat na sociálních sítích. Učitele si rodiče mažou na chleba, je fackovací panák dnešní doby, vzhledem k feminizaci školství spíše fackovací panenka.
Místo posílání psychologů do škol je třeba změnit společenské klima, je třeba obnovit kázeň a tresty za její porušování, a rodičům, kteří už sami vyrostli bez kázně, dnes a denně vtloukat do hlavy, že když jejich škleban donese poznámku. Oni místo aby mu napráskali, letí do školy si stěžovat na učitele a žádat jeho propuštění. Tím prokazují svému potomku jedinečnou medvědí službu a vychovávají z něho potenciálního vraha.
Výchova dětí se za posledních 70 let změnila. Pamatujeme doby, kdy rodiče nosili do škol rákosky (ukazovátka), aby učitelé měli čím jejich neposlušným potomkům domlouvat.
Zdroj František "Mrož" Novotný
Upraveno
Kdo zaslechne současného ministra školství, nediví se poměrům ve školství. Císař, Kahuda či dokonce Nejedlý o životě dětí něco věděli.
OdpovědětVymazat