Komunistický puč 25. února 1948 sotva bude dnes nějak významněji připomenut: není „kulaté“ výročí a jsou jiné starosti. Je jiná doba, i počasí je moudřejší, nemrzne jako v únoru1948, kdy Gottwald si zapomněl doma čepici. Svou čepici mu nezištně tenkrát nabídl Slánský, jehož zakrátko Gottwald nechal popravit.
I když se čeští komunisté na převzetí moci intenzivně připravovali až od roku 1945, širokou cestu měli postavenou už mnohem dříve. V českých zemích měli velkou podporu hned po založení Komunistické strany Československa v roce 1921 - a v mnoha případech ještě dříve. Pouliční rámus, zatýkání, týrání a popravy odpůrců marxizmu-leninizmu z Petrohradu či Hamburku a jiných měst ruských, německých nebo maďarských okouzlily nemálo vyznavačů revolučního násilí z řad obyvatelstva českého, moravského a slezského. Že se komunisté v Československu nedostali k moci už v roce 1925, mohli demokraté děkovat voličům na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde KSČ neúspěšnější nebyla. V českých zemích v roce 1925 KSČ volby do Poslanecké sněmovny vyhrála.
V továrnách i na úřadech začátkem roku 1948 měly Lidové milice tajné sklady zbraní. KSČ se připravovala na násilné převzetí moci. Ale v únoru 1948 nic takového nebylo zapotřebí. Z tehdejšího ústavního hlediska došlo k nepochopitelnému jednání: osm ministrů tzv. demokratických stran ve vládě, které předsedal komunista Klement Gottvald, podalo demisi. Domnívali se, že prezident tuto demisi nepřijme a budou vypsány nové volby. Ale odstoupením ministrů nebyla vláda nikterak ohrožena. Jiné by to zřejmě bylo, kdyby s ministry demokratických stran odstoupili i ministři nestraničtí, Jan Masaryk a Ludvík Svoboda. Aby neodstoupili bylo zřejmě přání prezidenta Beneše, který jistě věděl o vyzbrojování Lidových milic a ve snaze zabránit revolučním nepokojům v zemi se snažil Gottwaldovi co nejvíc vyhovět. Další Benešův omyl, proti neurvalým komunistům a proti pouličním masám byly jeho tradiční politické intriky bezmocné.
Komunistická strana projevila v únorových dnech značnou organizační schopnost. Svolala velkou demonstraci již 21. února, sjezd závodních rad 22. února, vytvoření Akčního výboru Národní fronty 23. února a generální stávku 24. února. Bez mobilů, bez internetu. Dnes při všech vymoženostech komunikačních trvá svolání demonstrace několik měsíců.
Komunistická strana – ať se to dnes líbí nebo ne – měla podporu velké části občanů už před válkou. Ještě větší potlesk a podporu komunistům přinesla jejich účast při poválečném vyhánění německého obyvatelstva, při rozdávání německého majetku a při znárodnění bank, dolů, těžkého průmyslu a Baťových obuvnických podniků.
Únorový převrat pak měl zejména pro sociálně slabé obyvatelstvo pozitivní důsledky. Mladí lidé museli dostat práci, staří důchod. Lidé bezmyšlenkovitě věřili v třídní boj s vnitřním nepřítelem. Masám "pracujících" nevadilo zatýkání a věznění desetitisíců nevinných lidí, a hromadně, za zvuku Kmochových pochodů, chodily k volbám a volily komunisty. Masová účast na politických manifestacích nebyla vynucená, přesto bývala náměstí plná jásajících pracujících. Doba vlády komunistů se totiž vyznačovala vyvoláváním strachu mezi lidmi, prostřednictvím různých fám. Pokud byly represe za neúčast na politických akcích, jednalo se o aktivity zaměstnavatelů, kteří se báli o vedoucí funkce.
Žádné komentáře:
Okomentovat