Evropská komise dala předevčírem - v pátek třináctého - jedno ze svých vůbec nejsilnějších vyjádření: "pokud..." vznikne dvourychlostní EU.
Skupina (minimálně) devíti států západní Evropy, která dlouhodobě nemá problém se shodnout na společných postupech vytvoří mechanismus, jak schvalovat věci, u kterých se nebudou na názor ptát ostatních členů: protože budou platit jen pro ně. Toto je jeden z přelomových kroků v celé historii EU a je bohužel příznačné, jak málo pozornosti se tomu věnuje u nás. (Protože je naše pozornost zahlcená srajdama ze sociálních sítí a na důležité věci už nezbývá mentální prostor).
Můžeme to nazývat "EU uvnitř EU" nebo "druhá EU", nebo tou dvourychlostní EU, jak chceme. Půjde v ní o rychlejší transformační kroky, jejichž cílem bude rychlejší společná integrace, odstranění psaných i nepsaných bariér, zvýšení konkurenceschopnosti a vyšší ekonomický růst. V zásadě jde o naplnění věcí z proslulé Draghiho zprávy Ve zkratce Draghi tvrdí, že vnitřní překážky v EU mají stejný efekt, jako kdybychom měli 45% cla na zboží a více než 100% cla na služby. Draghi říká - a má pravdu - jednotný trh v Evropě nemáme, je fikcí a nepravdou. Odstraňte překážky a bude to, jako kdybyste odstranili cla: zvýšení prosperity a konkurenceschopnosti, snížení cen, zrychlení technologického progresu.
A proč to nejde jednorychlostně? Jednoduchá odpověď: protože to státy z periferie EU (kam patříme i my) blokují a zdržují. Opět tohle z Česka moc nevidíme, protože nesledujeme (kolik velkých českých médií má svého zpravodaje v Bruselu?), tedy nevíme. Uspokojuje české novináře, že můžou kritizovat "byrokracii EU", jenomže tu vytvářejí zástupci jednotlivých národních států. Ví někdo, co jiného české novináře zajímá než počet čtenářů a posluchačů? Za to jsou peníze z reklamy.
EU má na důležité věci jednomyslnost rozhodování, což znamená, že kdokoli může rozhodnutí zablokovat. Fakticky se častěji děje vydírání než blokování - daná země něco chce, protože nějaký místní BabišFicoOrbán se chce pochlubit před svými voliči, "jak to té Evropě nandal", případně ho pasou místní oligarchové a tak prudí.
A teď teprv nastane ta pravá sranda. Kverulantská a vysíračská Česká republika najednou s překvapením zjistí, že by bylo mnohem lepší, kdybychom byli uvnitř. Jsme jako dítě, které neustále otravuje ostatní, ale když se ostatní znechuceně seberou a jdou hledat jiné pískoviště, protiva křičí, že chce s nimi a stěžuje si, že jsou zlí, že jej nevezmou.
Protože nikdo nechce být v béčku, když by mohl být v áčku. Nikdo nechce být ve zvláštní škole. Nikdo moc nechce na učňák, když spolužáci jdou na vysokou. Nechcete být v partě s Bulharskem, když můžete být s Dánskem.
Budou se velmi rychle provádět a publikovat výzkumy a modelace ekonomů, ze kterých bude vyplývat, jak moc je lepší být v áčku než v béčku. Pro ekonomický růst, pro prosperitu, pro přístup k zakázkám a investicím, pro možnost bezbariérového obchodování - pro vyšší platy a mzdy.
Ukáže se, že země mimo Tým A najednou budou trpět - několikanásobně. Skutečná integrace až federalizace zemí v Týmu A povede postupně k tomu, že tyto státy budou preferovat obchodování a podnikání uvnitř tohoto týmu - protože to bude snazší a levnější. Když budou zakládat svoje pobočky a fabriky, budou se nejdřív ptát, zda to jde v Áčku: protože to bude snazší a rychlejší. Pokud bude federalizace Áčka pokračovat včetně fiskální unie a společného rozpočtu, tak navíc obchodování a podnikání, utrácení peněz ve vedlejší (ale áčkové) zemi bude patriotické - vlastně utrácím pořád "doma".
Tohle všechno ekonomové propočtou a dobře zdůvodní. Není to složité. Být v béčku se těžce nevyplatí. Sranda pokračuje o úroveň výš. Najednou se ozve Polsko, že chce být v Áčku. A že je ochotno přistoupit na všechna pravidla hry: většinové hlasování, povinnost přijmout rozhodnutí, některá nepopulární rozhodnutí, a dřinu. Protože Poláci mají hrdost a ambice - jestli něco nechtějí, tak stát za dveřmi. Obětují pro to co bude potřeba. Áčko řekne: ok, super, vítej. Ale připrav se na to, že si to fakt odpracuješ. Polák: s tím počítám, pracovat umím, něco obětuju. A vzápětí se přihlásí Rumuni, kteří jsou Poláky Balkánu.
Cože, Pšonci, co tady jezdili ještě nedávno v maluchách, ti že mají být v áčku a my v béčku? Tohle bude najednou těžká rána pro naše sebevědomí. Věřím, že se to najednou překlopí a voliči - ti stejní, kteří pro EU neměli dvacet let slovo slušné - řeknou, politici, tak to ne, nezvolili jsme vás proto, abychom stáli za dveřmi a čutali si ligu se Spartakem Plovdiv a FC Timisoara. My tu chceme vidět Bayern a Manchester. Makejte na tom!
Pointa může být překvapivá. Totiž to, že skupina E9 řekne: ne, nebudeme dělat Áčko a Béčko, zůstáváme pořád E27, žádné užší jádro, ale opravdu musíte přijmout tato pravidla a tento plán rychlejší integrace, bez možnosti kladení kverulantských klacků pod nohy. A pokud to nevezmete, stavíme Áčko a ptáme se, kdo se k nám přidá. Fico a Orbáne, vy se ani nehlaste, dokud tam sedíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat