Před týdnem, v sobotu 19. září 2026, v Benešově u Prahy vrcholil Festival parních lokomotiv. Tentokrát diváky více než parní lokomotivy lákal dlouho předem ohlašovaný historický vlak bývalé Vindobony (Berlín-Praha-Vídeň)neboli motorová jednotka označená jako VJ 18.16 a nazývaná Delfín. Tento vlak benešovským nádražím projížděl denně v letech 1968 až 1978.
Po benešovském nádraží jsem v minulosti chodíval a čekával na vlak často, poprvé na konci 40. let. Nejvíc mě sem zavádělo cestování za prací, a také rodinné záležitosti a zájmy. Na pohled to bývala obyčejná železniční stanice, kterou projížděly vlaky z Prahy do Veselí nad Lužnicí a dále, buď do Českých Budějovic, nebo Českých Velenic a dál do Vídně. Na první koleji vlevo od nádražní budovy čekával na své pasažéry červený motoráček do Vlašimi. Vzhled velkého nádraží dostalo benešovské nádraží po roce 2000, když byla postavená vyvýšená betonová nástupiště se střechami a podchodem pod kolejemi.
Benešov je známá křižovatka nikoli kvůli nádraží, ale kvůli blízkosti zámku Konopiště, jehož majitelem býval následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand de Este, na kterého byl v Sarajevu spáchán atentát, což zavdalo důvod k vypuknutí první světové války. Na přehlídku do Sarajeva v roce 1914 Ferdinand neodjížděl z Konopiště, ale z Chlumu u Třeboně (tehdy Chlumec), kde vlastnil další velkostatek se železárnou. Tam byly v době atentátu jeho děti, jimž po válce Masarykova demokratická republika zabavila Konopiště, Chlum a všechen majetek a vyhnala je za hranice, nechala jim jen skromné oblečení, které měly na sobě.
Festivalové lákadlo Delfín z Německa přijelo v pátek do Benešova se zpožděním, když nejdříve německým turistům ukázalo severozápadní Sudety a potom je vyložilo v Praze. Při další jízdě po trase, kterou vlak bývalé Vindobony patrně dříve nikdy neabsolvoval, porouchala se v Kolíně převodovka Delfína. Po částečné opravě vrátil se do Prahy a odtud se vydal do Benešova, kde čekali zájemci o svezení do Českých Velenic a zpět. Svezení se nekonalo, oprava byla vážnější, oprava trvala celou sobotu.
Zvědavců bylo na nádraží v Benešově dost, i když historické lokomotivy a vagóny dokážou oslovit nejvíc pamětníky bývalé slávy železnice. Mimo zvědavců dnešní festivaly jsou rájem kameramanů-amatérů, kteří jsou přesvědčeni, že projíždějící vlak nejlépe natočí na video, když budou co nejblíže u kolejí.
Parních lokomotiv v Benešově mnoho nebylo. Nejvíc bylo vidět lokomotivy německé s pěti hnanými nápravami, jedna v perfektním stavu, druhá se nechala tahat. Z parních lokomotiv nechyběla Všudybylka 354, kdysi nejrozšířenější československá lokomotiva, která se rodila už v době Rakousko-Uherské monarchie. Z motorových lokomotiv se nejvíc předváděl Ragulin 679, který za sebou tahal vagóny s cestujícími, i bez nich, a také ukrajinského krajana Sergeje 781. Na dunivý hlas dvoutaktního motoru Sergeje, rozléhající se noční krajinou, jistě po 50 letech nemohou zapomenout ani ti bývalé nejotrlejší spáči. V ČSD tahalo nekonečné nákladní vlaky téměř 700 Sergejů, bez nich a bez surovin, které vlaky dopravovaly, by československý průmysl hodně sténal. Nemohly letos v Benešově chybět ani doposud sloužící české motorové lokomotivy Bardotka 751 a Brejlovec 753. Z motorových vozů se dobře předvedl poválečný Hurvínek M131.
K ruchu na benešovském nádraží minulou sobotu samozřejmě přispíval řádný každodenní provoz Elefantů, mezi Benešovem a Prahou, a spěchajících rychlíků, mezi Prahou a Veselím nad Lužnicí (a dál do Českých Budějovic nebo Českých Velenic). V dobách parních lokomotiv, kdy spěchaly rychlíky pomalu, jsem několikrát zažil v Benešově delší přestávku, když se při jízdě do Prahy něco opravovalo nebo se lokomotiva vypřáhla a odjela k nádrži doplnit vodu. Při opačné jízdě bylo v Benešově jen půlhodinové zpoždění úspěchem.
Žádné komentáře:
Okomentovat