Nová exhumace ostatků Jana Masaryka, který byl ministrem zahraničí Gottwaldovy vlády a zemřel pod okny Černínského paláce v noci 10. března 1948 je jen zbytečným znesvěcením hrobu, ve které odpočívá rodina presidenta Tomáše G. Masaryka.
Je tímto krokem pouze vyhověno několika aktivistům kolem Úřadu vyšetřování zločinů komunismu, kteří si stále znovu a znovu otevíranou otázkou smrti Jana Masaryka chtějí získat větší zásluhy na bůhvíčem.
O tom, že komunisté byli přímou či nepřímou příčinou Masarykovy smrti, nelze pochybovat. Podezřívat z podvodu či neodbornosti kriminalisty, kteří v roce 1948 neštěstí vyšetřovali, je však hodně nešetrné. Ohledání místa činu je základem každého úspěšného vyšetřování, tvrdí kriminalisté.
Jan Masaryk je sice v českých dějinách první poloviny 20. století známá osobnost, přičemž patrně největší publicitu mu vynesla právě smrt na dlažbě Černínského paláce. Jeho tragédií byla od roku 1918 nepochopitelná závislost na Edvardu Benešovi s jeho intrikánstvím. Ta ho vždy zavedla do bezvýchodné tmy.
Téměř dvacet let Jana Masaryka na československém velvyslanectví v Londýně, ve službách ministerstva zahraničních věcí vedeného Edvardem Benešem, ukončila Mnichovská konference v září 1938. Dvacet let československé diplomacie bylo pohřbeno. Následovala funkce ministra zahraničí v exilové vládě a projevy na BBC, v nichž Jan Masaryk neomaleně urážel prezidenta Háchu a protektorátní vládu, velebil Stalina a podporoval vyhnání českých Němců.
Po skončení války nemohl proto Jan Masaryk chybět ve vládách Fibingerových a Gottwaldových, které připravovaly komunistický puč. Po něm svým setrváním v Gottwaldově vládě do jisté míry legitimizoval její existenci. Kdyby podal demisi jako ostatní demokratičtí ministři, byl by jen nahrazen někým jiným, pravděpodobně svým náměstkem V . Clementisem.
Žádné komentáře:
Okomentovat