Evropský průměr podílu danění nemovitostí na HDP je 1,8 procenta, zatímco u nás je to 0,4 procenta. Prý i navzdory zvýšení, které proběhlo za Fialovy vlády. Je třeba ovšem říci, že podle dat PAQ Research Fialova vláda zvýšila daň z nemovitostí tak, že to dopadlo nejvíce na nejchudší vlastníky, což je pražská zrůdnost.
Lidé v ČR nerozumějí daňovému systému a tomu, že v civilizovaném světě existují vysoké daně podle množství a hodnoty majetku. Bohatí by měli státu splácet výhody, které jim stát poskytl pro zbohatnutí. V evangeliu čteme o chudé vdově, která dala málo, ale tím dala všechno. Když chudý dá málo, dává hodně. Když bohatý dá hodně, dává málo. Vše začalo malou privatizací po Listopadu ´89, kdy se schvalovaly zákony, jimiž byly zvýhodněny velké podniky. Pro velkou restauraci v Praze, kolem níž denně projdou desetitisíce lidí, platily stejné povinnosti jako pro vesnickou hospůdku, kolem níž za den přešlo 15 lidí. Navíc vesnický podnikatel musel platit daň z nevyužitých a neprodejných hospodářských budov a pozemků. Zatímco na venkově se každý rok málokterý podnikatel vyhne kontrole finančního úřadu, v Praze podnikatele navštíví kontrola jednou za 100 let. To se jinak vydělává.
Slovy bankéřky Horské máme extrémně vysoké zdanění lidí s nízkými příjmy a s majetkem nevýdělečným a extrémně nízké zdanění lidí s vysokými příjmy a s lukrativním majetkem. Pravda o daních je v politických kruzích snad zakázaná. Něco málo se občan dozví od některých slušnějších bankéřů a ekonomů. Je to jako házení hrachu na zeď, politici ve své většině reagují jen na nářek zbohatlíků o křivdách a nerovnoprávnosti. Zákony podnikatelské vznikají pro potřebu podnikatelů z velkých měst.
Krize bydlení se prohlubuje, rodí se stále méně dětí, peníze nejsou na nic, na dluhové službě státního rozpočtu platíme přes 100 miliard ročně – a jen na snížení daní při rušení superhrubé mzdy v režii ANO, ODS a SPD státní rozpočet přišel o více než půl bilionu korun.
Žádné komentáře:
Okomentovat