Kam s nimi?

 Efektivní a ekologická likvidace vrtulí větrných elektráren, vyrobených z extrémně odolných kompozitních materiálů (skelná a uhlíková vlákna pojená pryskyřicí), představuje tvrdý technologický oříšek. Termická či chemická recyklace kompozitních lopatek o délce 50 metrů a více je finančně velmi nákladná a kapacita stávajících systémů zdaleka nepostačuje.

Nerudovský problém. Likvidace odpadků byl problém už před 150 lety, v době, kdy se ještě o umělých hmotách nic nevědělo. Možná, že Nerudovi stačilo nabídnout slamník některé koňské stáji nebo chovateli prasat či drůbeže a nemusel slámu roznášet v kapse po Praze. Tehdy většina odpadků byla organického původu a končila v kamnech nebo na smetišti. Vynález a výroba plastů lidstvu život ulehčuje, na jedné straně, ale také zhoršuje, na druhé. Likvidace plastů je dnes na celém světě každodenním problémem.

Vědecké studie odhadují, že mezi lety 2021 a 2040 dosáhne celkové množství vyřazeného materiálu z rotorů jen v Německu celkem 660 000 až 720 000 tun, což potvrzuje vážnost situace. V zemích EU navíc od 1.1.2026 platí přísný zákaz skládkování tohoto typu kompozitního odpadu.

Odvrácenou stranu ekologického byznysu s větrníky ukazuje nedávný skandál kolem bavorské společnosti Roth International. Ta získala zakázky i dotace na ekologickou likvidaci a recyklaci vyřazených větrných turbín. Místo legálního, avšak technologicky náročného a drahého zpracování v Německu však firma zvolila podvod. Tuny rozřezaných kompozitních lopatek a dalšího průmyslového šrotu z větrných elektráren tajně a bez povolení převážela přes hranice do České republiky, kde odpad končil na nelegálních černých skládkách nebo v pronajatých areálech, kde byl jednoduše zanechán.

Skandál neunikl pozornosti, firma dostala od bavorských úřadů nařízení, aby stovky tun nelegálního odpadu na vlastní náklady odvezla zpět a řádně zlikvidovala, termíny pro nápravu však nedodržela. Soudní proces v této věci by měl u německého soudu začít 11. června letošního roku.

Zdroj: Konzervativní noviny