Toman asi bude prezidentem AK a bude mít 6 viceprezidentů.

1. Představenstvo AK ČR projednalo v souvislosti s volebním sněmem AK ČR, který se bude konat dne 20. března t.r., aktuální vývoj situace a vyplývající možnosti personálního obsazení vedení AK ČR (prezident, viceprezidenti, předseda DR). Z předběžných jednání vyplývá nově možnost kandidatury Miroslava Tomana na pozici prezidenta AK ČR. Po zvážení možných scénářů a časové posloupnosti, představenstvo pověřilo stávajícího prezidenta AK ČR k úzkému jednání v této záležitosti. Situace bude blíže projednána na krajských diskuzích vedení AK ČR s delegáty XXII. Sněmu.
2. Představenstvo AK ČR projednalo návrh vedení na změnu a úpravy Statutu, Volebního řádu, Jednacího řádu představenstva AK ČR a Jednacího řádu AK ČR. K zásadním patří návrh rozšíření počtu viceprezidentů ze dvou až na šest (nově pro právnické osoby, pro soukromé zemědělce, pro potravinářství, pro lesnictví) a návrh na ustanovení prezídia AK ČR, jako úzkého vedení komory. Další změny zahrnují faktické i technické záležitosti (úpravy k současné legislativě, praktické úpravy, apod.). Cílem těchto změn je modernizovat a posílit pozici AK ČR. Dokumenty budou po zapracovaní návrhů členů představenstva předloženy k diskuzi a vyjádření členské základny.
3. Jednání se jako host zúčastnil RNDr. Jan Nedělník, Ph. D. ředitel Výzkumného ústavu pícninářského, s.r.o. Troubsko, který požádal představenstvo AK ČR o podporu v jednání ke vzniku regionálních center pro ochranu rostlin, jako doplnění stávající poradenské struktury zemědělské veřejnosti v této oblasti.
4. Prezident AK ČR poděkoval za činnost v představenstvu Ing. Jaroslavu Faltýnkovi, který je nově předsedou Zemědělského výboru PSP a Jindřichu Šnejdrlovi, který od začátku měsíce února nastupuje do pozice komoditního náměstka ministra zemědělství a popřál jim jménem členské základny hodně úspěchů.
5. Představenstvo AK ČR bylo v dalších bodech informováno o vývoji jednání reformy SZP EU pro plánovací období let 2014 – 2020, o otevření a podmínkách březnového kola PRV, o přípravě jednání s MŽP k využití nečerpaných podpor na technologie na snížení prašnosti v zemědělských provozech a o aktuálním vývoji hospodaření komory. Dále schválilo žádosti o přijetí nových členských organizací, a to Svazu chovatelů drůbeže ČR a Lesnicko-dřevařské obchodní komory.

V Brně dne 30. ledna 2014 zapsal Ing. Jiří Felčárek

Německý parlament schválil podporu malozemědělců.

Německý spolkový sněm (Bundestag) ve čtvrtek schválil zákon, podle kterého v roku 2014 budou německým zemědělcům poskytovány přímé platby na plochu.

"Zákon posiluje pozici malých a středních rolníků," řekl spolkový ministr zemědělství Hans-Peter Friedrich.  Vytvořit takový zákon na výplatu národních plateb do 6,8% umožňuje legislativa EU. Na prvních 30 ha bude zemědělskému závodu vyplaceno navíc 50 eur/ha (1.375 Kč), na dalších 16 ha bude vyplaceno 30 eur/ha (825 Kč).

Schválení zákona o národních přímých platbách předcházela dlouhá debata politiků. Nakonec se křesťanský blok (CDU/CSU) shodl se socialisty (SPD). Dospělo se k závěru, že zákon na podporu malozemědělců prospěje konkurenceschopnosti německého zemědělství a zároveň umožní lepší ochranu životního prostředí a zdravé chovy zvířat. "Všichni zemědělci musí obstát na domácím i mezinárodním trhu," řekl předseda výboru pro výživu a zemědělství Franz-Josef Holzenkamp.

Při schválení zákona se vycházelo také z toho, aby byla co nejméně omezena svoboda podnikání, tj. aby administrativní zátěž zemědělců byla co nejnižší. Rozhodně nedojde k oslabení německého zemědělství, ale měl by se zlepšit život ve venkovských oblastech. To je v souladu s bruselskými požadavky.

ČR podle Babiše? To ani náhodou!

"Řídit stát podle Babiše? To ani náhodou," říká vědec-sociolog Jaroslav Sýkora. "Stát není firma a má i jiné funkce, než je zisk. Řízení firmy je zcela odlišné od politiky. V tomhle se pan Babiš - při vší úctě - velmi mýlí. Ve firmě můžete direktivně vyžadovat, aby bylo splněno to či ono - bez ohledu na to, zda se to někomu líbí, či ne. Vše je navíc kryto smlouvami či bankovními úvěry. Tohle není v politickém životě možné.

Žijeme v občanské společnosti a nikdo z nás není povinen udělat to, k čemu ho politik vyzývá. V občanské společnosti můžete nanejvýše žádat a lidé s vámi buď souhlasí, anebo ne. Budou vás následovat, anebo se k vám obrátí zády. Vy je můžete jen přesvědčovat. Tady neplatí žádné direktivy, nařizování či hrozby. Proto nemůžete stát nikdy řídit jako firmu. Vy si přece své voliče - na rozdíl od podnikatele - neplatíte. Ve firmě jsou lidé povinni poslouchat svého manažera. Avšak volič nikoho poslouchat nemusí.  To je ten základní rozdíl, který si zatím Andrej Babiš možná neuvědomuje."

Zdroj: aktuálně.cz

Úpadek zemědělství začíná být na pováženou.

Zatímco produkce zemědělských výrobců v roce 2013 klesala čtyřikrát rychleji než celek ekonomiky, jejich ceny pokračovaly v opačném trendu. U mléka vzrostly dokonce o 7,8 procenta, tedy pětkrát rychleji než celková inflace (1,4 %). Je to silný argument pro skutečnou realizací strategií, které zatím jen na papíře mluví o podpoře živočišné výroby a hlavně větší potravinové soběstačností republiky. Kdo se nesveze autem, může jít pěšky, ale kdo se nenají…, píše dlouholetý šéfredaktor Ekonomu Zbyněk Fiala na portálu vasevec.cz.

Mléko se zdražuje, ale produkovat mléko se nikomu nechce. Počet krav nadále klesá. Čísla nalezneme v čerstvých statistikách ČSÚ o výsledcích zemědělské výroby za poslední čtvrtletí a celý rok 2013.

České zemědělství se stalo dodavatelem monokulturního zrní, kterým vymrskává půdu a je zcela odtrženo od přirozeného cyklu se zapojením živočišné výroby, tedy i organických hnojiv. To je osvědčený model pro pád civilizací. Jsou obavy, že vybydlenost krajiny brzy dosáhne takové úrovně, že vznikne potřeba masově se stěhovat do jiné země.

Zachraňují nás evropské dotace za nečinnost, takže část zemědělské půdy leží ladem a je uchráněna před průmyslovým zemědělstvím, reprezentovaným především Agrofertem Andreje Babiše. Hrubá zemědělská produkce na hektar zemědělské půdy ve stálých cenách klesla ze 25 040 Kč (1990) na 17 367 Kč (2009).

Pokud jde o skot, dlouhodobý trend vykázal pokles stavů z 3,5 milionu kusů v roce 1990 na 1,4 milionu kusů v roce 2012.  Něco z toho pokryla vyšší užitkovost, takže produkce mléka klesla ze 4,8 miliardy litrů (1990) jen na 2,7 miliardy litrů, to je o 43 procent.

Ministerstvo zemědělství slíbilo v letošním roce více peněz na chov krav, ovcí a koz (stejně tak chmele a brambor na škrob). Dotace se zvednou na maximální výši 6,5 procenta vnitrostátního stropu pro přímé platby.

Je však otázka, jak to ovlivní pokles organického hnojiva v půdě, protože živočišná výroba se většinou zachovala jen v té nejprimitivnější podobě, kde mrva je odpadem nebo maximálně surovinou pro bioplynky.

Pro pragmatické zemědělce v nížinách i podhorách je možná dnešní způsob zemědělství přínosný, ale z hlediska udržitelnosti a přínosu pro stát je naprosto zničující. Pokud se v oblastech s vysokou nezaměstnaností, z dnešního pohledu bezvýchodnou hospodářskou perspektivou,

nevytvoří prostor pro organickou produkci a pro utváření družstev malozemědělců, která budou zemědělskou produkci v regionech zpracovávat a prodávat, může při jakémkoli mezinárodním konfliktu být závislost země na evropských dotacích být tragická.

Rekordní nezaměstnanost, pokles reálných mezd, zvyšováním cen potravin a zvyšováním počtu lidí ohrožených chudobou to je soudek prachu. Řepka na kolchozních lánech možná nakrmí John Deery, ale co nakrmí lidi?

Prezident AK Jan Veleba nepozná názory nového ministra.

Včera (29. januára 2014) po deväťdesiatich piatich dňoch od volieb český prezident menoval novú vládu. Profilácia českej vlády nie je úplne zrejmá, keďže koalíciu tvorí Česká strana sociálne demokratická (ČSSD), hnutie zakladateľa spoločnosti Agrofert Andreja Babiša s názvom ANO a Kresťanská a demokratická únia – Česká strana lidová (KDU-ČSL).

Kreslo ministra pôdohospodárstva získali ľudovci a na post ministra bol menovaný Marian Jurečka, ktorý sa narodil 15. marca 1981 v Přerově, na strednej Morave. Absolvoval strednú aj vysokú školu poľnohospodárskeho zmerania, kde najvyššie vzdelanie dosiahol na Mendelovej poľnohospodárskej univerzite v Brne.

Podľa informácií portálu Lidových novín pracuje na rodinnej farme v Rokytnici. Internetové stránky spoločnosti Agro 2000 ho vedú aj ako oblastného zástupcu tejto firmy pre Olomoucký a Moravskosliezký kraj. Agro 2000 sa zameriava na obchodnú činnosť s agrokomoditami.

Marian Jurečka vstúpil do KDU-ČSL v roku 1999, ako osemnásťročný. Do Poslaneckej snemovne sa dostal vlani v októbri ako líder Olomouckého kraja. Od novembra je predsedom poslaneckého klubu tejto strany.

Názory na oznámenie Jurečkovej nominácie na šéfa agrorezortu líšia. Prezident Agrárnej komory ČR Jan Veleba uviedol, že Jurečku nepovažuje za odborníka na poľnohospodárstvo, pretože nikdy nebol na žiadnej poľnohospodárskej akcii a preto nepozná jeho názory. Predseda Asociácie súkromného poľnohospodárstva Josef Stehlík to vidí inak, keďže prehlásil, že príchod Mariana Jurečku na ministerstvo je nádejou na vyvážený vývoj v rezorte.

Cizinci mohou v Bulharsku kupovat zemědělskou půdu.

Nečekané rozhodnutí učinil Ústavní soud v Sofii, který zrušil rozhodnutí bulharského parlamentu blokovat prodej půdy cizincům až do roku 2020. Podle rozhodnutí Ústavního soudu je možné v Bulharsku kupovat zemědělskou půdu od roku 2014.

Ústavní soud své rozhodnutí zdůvodnil jednak bulharskou ústavou, jednak Smlouvou o přistoupení k EU. Tímto rozhodnutím je nejvíc zklamaná nacionalistická strana Ataka, která poukazuje na to, že investiční možnosti Bulharů jsou proti zájemcům z ciziny špatné a nemění se už od počátečního jednání v roce 2007 o přistoupení k EU. Bulharsko je nejchudší zemí EU. Rovněž nízká cena půdy se nemění.

Prezident zesměšňuje premiéra i vládu?

Prezident je nejvyšším představitelem země. Jeho povinnosti jsou vymezeny různými zákony, ale také všelijakými tradicemi a zvyklostmi. Na Pražském hradu se přiživují - a dobře - všechna média. Těm se jedná o každého čtenáře a posluchače, takže nemohou potřebovat, aby hradní pán byl úředník schovaný ve své kanceláři a jednou za měsíc se na pár minut objevil na veřejnosti při vítání nějakého diplomata bůhvíodkud. Media potřebují prezidenta, který bude trvale "v obraze", buď bude soustavně bránit útokům politiků i veřejnosti (Havel), nebo soustavně svou pravdu vnucovat všem (Klaus).

Zeman pojal funkci prezidenta jako pozici mstitele-kritika. Kritika všeho a všech. Mimo sebe a svých rozhodnutí. Jmenování zbytečné Rusnokovy vlády v demisi a předčasné volby to jsou Zemanovy omyly, které občany stály nemálo peněz. Media však byla nakrmena, voliči zmateni.

Zeman si polodiktátorské manýry vyzkoušel už jako předseda vlády, která zásluhou opoziční smlouvy ČSSD a ODS mohla vládnout bez kontroly parlamentem i veřejnosti. Za Zemanovy vlády se politická moc poprvé spojila s ekonomickou. Ekonomiku ovládli lidé, jimž se dnes říká kmotři. ČSSD a ODS si tehdy rozdělily působení v čele státních podniků (ČEZ, ČD, Lesy ČR atd.). Tak to zůstalo do dneška. Rozdíl je v tom, že ODS se snažila státní podniky renovovat a nenápadně privatizovat, kdežto ČSSD nechce se státními podniky hýbat. (Jiří Krž, 30.1.2014)

Soukromý zemědělec Jurečka je ministrem

Včera, když jsem si přečetl plány budoucí vlády ve zdravotnictví, vůbec jsem nejásal, protože shodou okolností jsem se několik minut předtím vrátil od lékaře, kde byla  ponurá atmosféra.

Mám dojem, že zrušení regulačních poplatků některé doktory naštvalo - toho mojeho určitě. Mít každý den navíc tisícikorunu, nebo nic? Jak známe doktory, pro korunu by si nechali vrtat koleno - v narkóze samozřejmě. Takže od nového roku zavedl zouvání v čekárně, do ordinace pacienti chodí bosí. Za socializmu bývaly v nemocnicích alespoň návleky na boty. Žijeme v kapitalizmu, pohřební služby přibývají, takže jim asi doktoři začnou přihrávat nebožtíky.

Dneska nám tatíček Zeman jmenuje vládu. Babiše vynechám, protože bych musel nadávat, jak rozkradl náš podnik (ZNZP), zastavím se u budoucího ministra zemědělství Jurečky. Říká o sobě, že je soukromým zemědělcem. Nerozumím tomu, ale mám vážné obavy, aby to nebyl takový soukromník jako byli Fencl a Zgarba. O těch se vypráví legendy, jak zásluhou ministerské funkce se dostali k lukrativním latifundiím.

Tyhle dva si moc nepamatují, v té době jsem se o politické zprávy nezajímal. Luxe si tak trochu pamatuji, ten toho o soukromém zemědělství moc nevěděl, ale dovedl všechno okecat. Kvůli lidoveckým ministrům ve vládě věnoval Klausovi a jeho kumpánům zemědělství, aby socializmus nechali zprivatizovat Babišem a z transformovat Velebou.

Jako nejlepší polistopadový ministr zemědělství se mi jeví Kubát. Nikoli kvůli tomu, že dal začínajícím soukromníkům dotace, ale kvůli tomu, že ho nesnášel Klaus, jehož výrok po vyhraných volbách v roce 1992: "Kdokoli z Pithartovy vlády by mohl v mé vládě být, mimo Kubáta." To hovoří za vše. Moje zkušenost je: co bylo dobré pro Klause, bylo špatné pro Českou republiku, a obráceně…

 Zahradníček Josef

Jak chudý mlékař v ODS ke štěstí přišel.

V pátek se ve druhém dílu seriálu České televize se objevuje mlékař, který v roce 1918 na tříkolce rozváží mléko v pražských ulicích. Shodou okolností hned následující den se v bulvárním i polobulvárním tisku objeví článek o nějakém panu Němcovi, majiteli mlékárny, který rovněž rozváží v pražských ulicích mléko, a v roce 2014. Proč ne? Lidé dnes pijí mléko, jako pili před 96 lety.

Němcova dodávková auta se zvukovou znělkou jsou prý velkou atrakcí pro děti i pro dospělé. Každá novinka je zpočátku atrakcí, hlavně ve městech, kde bučení krav na ulicích lidé slyšeli naposled tak před sto roky. Všechno jednou zestárne a zešediví. Němcův pouliční prodej možná omrzí dřív než automaty na mléko, na které se nemusí čekat v určité hodiny a minuty.

Zástupci obchodních řetězců sice se tváří, že pouliční prodej pro ně není konkurencí, ale jistě jsou ostražití, i když neočekávají, že z malé jiskřičky by mohl být velký požár. Velké mlékárny jsou jejich dodavateli, malých mlékáren mnoho není, pro velké chovatele krav je výhodnější poslat mléko do mlékárny a malí chovatelé jsou tak škrceni byrokracií, že raději chovy omezují a ruší.

Takových pokusů dodávat mléko až do domu bylo v polistopadové době už mnoho, ale v českých podmínkách není mnoho zákazníků, kteří by mohli a byli ochotní si nadstandard platit, když mohou levné mléko koupit v supermarketu, kam musí jít pro další potraviny. Široký výběr zboží, parkovací plochy a možnost snížit ceny pod výrobní náklady jsou hlavními přednostmi obchodních řetězců. V tom nemůže konkurovat ani majitel mlékárny.

Pouliční denní způsob prodeje mléka z dodávkových aut se nerozšíří, tak jako se nerozšiřuje prodej potravin z různých malých prodejen, kamenných i pojízdných. Spíš naopak. Jinou kapitolou by zřejmě byly zmínky o zemědělském podnikání pana Němce. Objevoval se v několika zajímavých funkcích, přičemž se určitě nevyhýbal kontaktům se špičkami ODS, strany, kterou silně propagoval. Soukmenovci ho jako předsedu ASZ možná podpořili v tom, aby byl sobec a hrabal jen pod sebe, a odrazovali ho od pomáhání ostatním soukromým zemědělcům a zpracovatelům při zakládání hospodářských, mlékařských, vodních a jiných družstev, jimiž by mohli konkurovat zemědělské velkovýrobě. Snad mu i našeptávali, že všude jsou stejné podnikatelské příležitosti, jako má on, cena půdy 14 Kč a velkoměsto do 10 km. (jt)

   

Lupič z rakouského obchodu byl zatčen na českém území.

V pátek večer v 18:20 hodin vešel do obchodu obuví v Gmündu muž, namířil revolverem na prodavače a požadoval peníze. Sám vybral několik desítek tisíc eur z pokladny a s kořistí uprchl. Prodejna okamžitě zalarmovala rakouskou policii.

Protože bylo podezření, že lupič prchl přes českou hranici, byla informovaná česká policie, která zadržela třiatřicetiletého českého občana. V jeho batohu policisté nalezli uloupenou částku peněz, revolver, kotouč lepicí pásky a rukavice. Muž byl usvědčen z loupeže. Podle evropské spolupráce rakouské státní zastupitelství v Kremsu vydalo příkaz k uvalení vazby na pachatele.

Nájem půdy v Dolním Sasku se zvýšil o 40 procent.

Ani  v zemi Dolní Sasko zemědělská p§da nepřibývá, ale ubývá. To je příčinou toho, že ceny zemědělské půdy už téměř dramaticky stoupají. Projevuje se to ve výši nájmů, a ve zvýšené intenzitě hospodaření. 

Dolní Sasko je druhá největší ze 16 spolkových zemí Spolkové republiky Německo. Má 7,8 mil obyvatel a rozkládá se na severozápadě Německa při pobřeží Severního moře a svým územím zcela obklopuje město Brémy, které je v jiné spolkové zemi (Svobodné hanzovní město Brémy).

Od roku 2010 stouply nájmy  o 40 procent, z 376 eur (10.3776 Kč) na současných 435 eur (12.000 Kč). Podle statistického úřadu se jedná o průměrnou výši nájmu. V Dolním Sasku je pronajato 53 procent zemědělské půdy. Celkem je v zemi 39.500 zemědělských závodů.

K úbytku půdy dochází: výstavba silnic, dálnic, ochrana vod, výstavby bioplynovýc stanic, reklamní plochy atd. Zvyšováním nájmů z půdy je také jednou z příčin úbytku zemědělských závodů, kterých v uplynulých třech letech ubylo 5 procent. Živočišnou  produkcí se zabývá 30.400 závodů, které chovají 2,6 mil. ks skotu, 9,2 mil. ks prasat a 9,7 mil ks drůbeže. V Dolním Sasku je 1.200 závodů zabývajících se ekologickým zemědělstvím. 

Agrofertu rostou tržby.

Agrofertu podnikatele Andreje Babiše vzrostly loni tržby o 15 procent na rekordních 236 miliard korun. Peníze přinesly hlavně nově začleněné společnosti. Hrubý zisk očištěný o výnosy z přijatých dividend naopak klesl o 26 procent na 5,7 miliardy. 

Z nováčků ve skupině Agrofert se dařilo především německým pekárnám Lieken, mediální skupině Mafra, výrobci a dodavateli zemědělských technologií Farmtec a producentovi dřevěných obalů Jilos.

Chemická část koncernu zaznamenala pokles výkonnosti. V zemědělství, potravinářství a lesnictví se hospodaření skupiny meziročně zlepšilo. Koncern loni investoval více než 13 miliard korun.

Andreje Babiše ve funkci předsedy představenstva nahradí šéf chemičky Deza Zbyněk Průša. Jediným majitelem Agrofertu však Babiš nadále zůstává, takže není podstatné, kdo je formálně zapsán jako předseda představenstva.
E15

Cirkus Agrofert míří do Strakovky.

Slovák Andrej Babiš je v současné době největším českým umělcem. Sám sobě na tělo stvořil varietní představení: "Moje neobyčejná mravnost." Andrej Babiš je majitelem Agrofertu skrze své akcie. On je jediným skutečným vládcem v této firmě, ať si po formální stránce jmenuje do vedení kohokoli. Bez jeho vědomí nikdo se nemůže v této firmě ani uprdnout. V obchodním rejstříku sice obelstil literu zákona i některé občany ČR. (Ještě neobelstil ty, kteří ještě neztratili zdravý rozum.)

V době, kdy čeští novináři rezignovali na veřejnou službu a změnili se na dobře placené cirkusové a divadelní kritiky, může Andrej Babiš předvést kdykoli jakékoli další přihlouplou estrádu. A jeho media mu freneticky zatleskají. Může třeba přijít s výstupem o skvělém vydavateli, který nezasahuje do obsahu svých novin. Ovšem z nějakého neznámého důvodu ty noviny píšou přesně tak, jak si Babiš přeje. Sám sobě dal výpověď, čímž se zbavil svého „konfliktu zájmů“ a už může být ministr financí.

Zítra ještě přijme sněmovna nový zákon, který  jen shodou zvláštních okolností zruší lustrační zákon. A pak už Andrej Babiš vstoupí do vlády, čistý jak lilie. A šedo-rudé figurky z  plastelíny (Babišovi voliči) zvolají: "Děkujeme Ti, Andreji, jak nás skvěle řídíš!" (Jiří Krž, 23.1.2014)

Zemědělství jako lék proti nezaměstnanosti.

Slovenské ministerstvo zemědělství chce vytvořit v zemědělství několik tisíc pracovních míst. Od roku 1994 odešlo ze zemědělství 80 procent lidí, kteří výrazně ovlivnili procento nezaměstnanosti. Dnes ve slovenském zemědělství pracují 2 procenta zaměstnanců. Ministerstvo slovenského zemědělství chce tento stav radikálně změnit, v nejbližších létech by chtělo zvýšit o 18.700 počet lidí v zemědělství. Z nich má 15.000 lidí pracovat trvale, zbytek sezónně.

Na podporu zaměstnanosti v zemědělství by mělo být v letošním roce vyčleněno 970.000 eur (26 mil.Kč), v dalším roku 1,3 mil. eur (36 mil. Kč). Zaměstnavatelé mají od ministerstva dostávat 50 procent mzdy pro nové zaměstnance. Tyto dotace by měly jít hlavně pro zaměstnance starší 50 roků, kteří mají jen základní vzdělání.

Návrh vyvolává řadu rozporuplných reakcí. Vítají ji zástupci zemědělské i potravinářské komory, naopak analytici tvrdí, že se tím jen posiluje neproduktivní část zemědělství. Otázkou je, zda nezaměstnaní budou o práci v zemědělství mít zájem. V loňském roce se o práci v zemědělství ucházelo 2,5 tisíce lidí. 

Průměrná velikost německých farem se zvýšila na 59 hektarů.

V loňském roce bylo v Německu celkem 285.000 zemědělských závodů, které obhospodařovaly plochu 16,700.000 hektarů zemědělské půdy. Počet zemědělských závodů klesl o 5 procent. 

Množství zemědělské půdy zůstalo stejné jako v roce 2012, ale zvětšila se průměrná velikost zemědělského závodu, která nyní činí 59 ha, přičemž toto číslo zvětšují hlavně velké společnosti na východu země. Německému zemědělství přesto dominují malé rodinné závody, jichž je z celkového počtu zemědělských podniků 90 procent. Rodinné závody obhospodařují 65 procent půdy.

Počet lidí pracujících v německém zemědělství  v loňském roce klesl o 6 procent na  1 milion zemědělců. Z nich je v rodinných závodech 506.000 stálých zaměstnanců. Jim vypomáhá 201.000 rodinných příslušníků a 314.000 sezónních dělníků.

V německém zemědělství bylo chováno 12,4 mil. skotu, 28,7 mil prasat, 1,9 mil ovcí, 130.000 koz a 177,3 mil. ks drůbeže.

Počet ekologických zemědělců se zvýšil o 9 procent. Celkem je jich 18.000, což odpovídá 6 procentům z celkového počtu zemědělských závodů. Ekologicky obhospodařované plochy se zvětšily o 7 procent. Celkem mají 1 mil. ha.

Zemřel Otec Karel, bývalý komentátor Svobodné Evropy.

Ve věku 92 let zemřel Karel Fořt, kterého bývalí posluchači Svobodné Evropy pamatují pod jménem Otec Karel. 

Karel Fořt se narodil v roce 1922, za nacistické okupace byl jako skaut uvězněn. V roce 1947 se stal knězem a sloužil na Šumavě. Když byl varován, uprchl před novým zatčením do Německa. Odtud zamířil na misie do Alžírska, kde zažil nelítostný teroristický "národně osvobozenecký" boj. Vrátil se do Německa, kde postupně vybudoval celou síť českých center. Sám vedl českou farnost v Mnichově. Od roku 1980 spolupracoval s americkou rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. Jeho kultivované relace si oblíbili nejen křesťané.

Karel Fořt: "Je možné, že století 20., ve kterém jsem já žil, bylo zvláště kruté. Ale století minulá nebyla o moc lepší a, žel Bohu, nebudou ani ta budoucí. Pán Ježíš nám žádný ráj na zemi nesliboval. Naše osudy, a i Váš, jsou v rukou milujícího Otce. A proto "Za každou chvíli života, jež dala mi tvá dobrota, za každý žití okamžik, měj, Pane můj, upřímný dík."

V roce 2008 Karel Fořt obdržel vyznamenání Za zásluha a Za statečnost. V roce 2012 byl oceněn Řádem T. G. Masaryka.

Co zbylo z Palachovy oběti?

Letošní pětačtyřicáté výročí smrti Jana Palacha přešla media spíše vzpomínkami na Palachův týden v roce 1989. Ani se jim nedivím. Novinářů, kteří pamatují události v roce 1968 a 1969, je už málo,  tak asi do mariáše. Bohužel  čas plyne.

Leden 1969 byl podle mě hlavně osudný tím, že lámal charaktery. Lidi, kteří před několika měsíci byli ochotni lehnout před sovětské tanky, začali po Palachově pohřbu třeba tvrdit, že u nás před rokem byla kontrarevoluce, že bez sovětské pomoci bychom  už umírali hladem. Pokud by nás nepostříleli Američané a Němci. To byly šoky. A bylo jich dost.

Po Palachově smrti hrál smutnou komedii komunistický novinář Vilém Nový. A nejen on. Vzpomínka na něj mi dnes připomněla jeho dceru, Kamilu Moučkovou, kterou jsem shodou okolností před vánocemi 1968 měl možnost naživo vidět, když v Holešovické sportovní hale uváděla lední revue Holiday on Ice. ROH pro nás tehdy uspořádalo zájezd do Prahy.

Lední revue, mimo Moučkové a barevné výpravy a barevných světel, ve mně žádné vzpomínky nezanechala. Mnohem víc vzpomínám na rozstřílenou fasádu Národního muzea. Něco podobného jsem předtím viděl v Berlíně. Tam to byl pozůstatek bojů o Berlín v roce 1945. Střelba vždycky Rusům šla a bylo jim jedno, kvůli čemu střílejí.

Před muzem jsme se tam dostali do diskuse s nějakými cizinci, rodina s dvěma dětmi. Asi to byli Rumuni, kteří se nás lámanou němčinou snažili přesvědčit, že ta střelbou otlučená velká budova, co stojí v horní části Václavského náměstí, není muzeum, ale divadlo. A docela se zlobili, když jsme se jim to snažili vyvrátit. Nechali jsme je tedy při tom.

Palachova smrt a pohřeb měly jiné následky, než naivní studenti předpokládali. Venkov pocítil normalizaci dřív než Praha. Ještě za Dubčeka. Ještě před hokejem. Palachův pohřeb aktivizoval našeptavače i chrapouny. Nebyla snad hospoda, kde by nebylo slyšet: "My, dělníci, tady dřeme, aby mohli studovat, a oni za naše peníze se upalují, flákají a demonstrují."  Nebyla žádná lítost nad Palachovou smrtí, ale hněv a nenávist pracujícího lidu. Taková atmosféra už v lednu 1969 byla šířena mezi lidmi. Mnoho lidí uvěřilo prosovětské propagandě.

V lednu 1969 Dubček a Svoboda vydávali nadále ubrečená neslaná nemastná prohlášení o pokračování obrodného procesu, Moučková je tlumočila v televizi, ale několik desítek km od Prahy už "padaly" hlavy. Hlavně v armádě a u bezpečnosti, ale i v podnicích. U nás odešel ředitel a několik dalších lidí skončilo. Diskrétně - kvůli reorganizaci podniku. Ani tato výměna nebyla prý ideální, protože po prověrkách, asi za půl roku, přišlo zase jiné vedení.

A dnešní studenti - budoucí elita národa? V Ostravě a jinde chtějí v hromadné dopravě opět zavést průvodčí. Prý kvůli bezdomovcům. Vůbec bych se nedivil, kdyby to bylo i kvůli současným studentům. Ti sice nepáchnou močí a kouřem, ale zato, asi pod vlivem drog, jsou jejich mravy jako u opic v  zoo. Dnes dělníci řvát kvůli studentům, že studují za jejich peníze, nebudou. Dělnictvo totiž bylo rozprášeno. Jen tak nesměle se tu a tam ozývá: "Nikdo dělat nechce, všichni chtějí studovat a být páni."  Nebo alespoň tuneláří, dodávám já.

Zahradníček Josef

Babiš je největším pekařem na Slovensku.

Na počátku letošního roku získal Agrofert největší pekárnu na Slovensku tím, že se k němu připojila společnost Prvá Bratislavská Pekárenská (PBP). Jaký vliv na tento fakt bude mít dnešní Babišovo oznámení, že rozvázal v Agrofertu pracovní poměr, si může každý domyslet.

Zájem Agrofertu trval dva roky, ale Babiš narážel na nesouhlas Slovenského protimonopolního úřadu. Letos se nákup podařil, našel si prostředníka.

Babišův Agrofert buduje slovenskou pekárenskou odnož už od roku 2006, kdy koupil šest mlýnských a pekárenských firem. Celkem Agrofert měl na Slovensku čtyři pekárny a čtyři mlýny. Po letošním získání bratislavského trhu prý podíl Agrofertu ve slovenských pekárnách nebude větší než 20 procent.

Rok 2014 je rokem malozemědělců.

Organizace OSN pro výživu a zemědělství chce vyhlášením Mezinárodního roku rodinných farem (The International Year of Family Farming, IYFF) upřít pozornost veřejnosti na úlohu rodinného hospodaření v zemědělství a na jeho nezastupitelnou úlohu při odstraňování hladu a bídy a při zlepšování potravinové bezpečnosti a výživy lidstva.

Malí zemědělci a rodinné farmy sehrávají velkou úlohu v otázkách zachování přírodních zdrojů i trvale udržitelného rozvoje venkova. Oficiálně FAO zahájila Mezinárodní rok rodinných farem 22. listopadu 2013 v sídle OSN v New Yorku. Generální ředitel FAO uvítal zprávu z Bruselu, že Evropská unie se bude intenzivně angažovat v této akci OSN.

Jedním z cílů Mezinárodního roku rodinných farem je dostat malé rolníky a rodinné zemědělské podniky do vědomí politiků v jednotlivých zemích, aby se malými rolníky počítali při vypracovávání zemědělských, environmentálních a sociálních programů.  Zároveň má Mezinárodní rok rodinných farem odstraňovat problémy tohoto způsobu zemědělského podnikání a obnovovat malozemědělské tradice. Má chránit malozemědělce a vytvářet podmínky pro vznik nových malých zemědělských závodů a rodinných farem.

Podle FAO je ve světě 500 milionů rodiných zemědělských závodů. Pracují v nich převážně majitelé a rodinní příslušníci. Tyto farmy ve většině zemí světa jsou hlavními producenty zemědělské produkce a potravin. Na jejich práci jsou závislí lidé ve městech.

Všichni chtějí kamarádit s Babišem

Slováci nás předběhli, když stranu, která jim vydobyla vysněnou samostatnost, donutili k odchodu do historie (HZDS byla tento týden zrušena). Srdcervoucí výkřiky z Olomouce se nás snaží přesvědčit, že ODS, česká kopie HZDS, jako tvůrkyně "národního blahobytu" ještě neřekla poslední slovo. To je ovšem jen vroucné přání notorických optimistů ve vedení strany.

 Jak to vypadá, "pragmatičtí" členové a příznivci ODS  nečekají na zásadní obrat a rychle opouštějí loď, aby svým šarmem poctili Babiše, od něhož čekají, že jim umožní pokračování tunelářské praxe. Že tito "poctivci" Babišovo panství rozeštvou a zničí, lze předpovědět téměř se stoprocentní jistotou.

Že u Babiše hledají útočiště tuneláři, dá se pochopit, do jeho přízně se však snaží vetřít i odboráři (zemědělci, železničáři, lékaři). Mít bohatého a mocného kamaráda se vyplácí. Předáci asociace samostatných odborů, v čele s Bohumírem Dofkem, už Babišovi nabízeli svou pomoc při tvorbě programového prohlášení a zákonů. Na lustračním zákonu samozřejmě netrvají, i když Babiš se na Slovensku o svou bezúhonnost soudí. Na oplátku samozřejmě očekávají dotace, které by umožnili větší zaměstnanost - konkrétně v zemědělství. S Babišem se prý shodli na mnohém, hlavně na výběru daní od drobných živnostníků. (Jiří Krž, 18.1.2014)

Pozor na komunisty, jsou to vlci v rouše beránčím.

Je známo, že žralok cítí z dálky krev a napadá naprosto bez příčiny krvácející tvory. Krev vyvolává zabijácké touhy i u suchozemských tvorů. Vlčák nebo boxer v houfu králíků dokáže během několika vteřin udělat stoprocentní výřad, aniž by zabíjel z hladu. Podobně jezevčík v houfu slepic. Bohužel krev vyvolává zabijácké touhy i u některých lidí.

V jednom díle televizního seriálu Dobrodružství kriminalistiky vysvětluje jakýsi profesor mentalitu lidí, kteří jinak jsou normální spořádání občané, ale jakmile je přepadne touha vidět krev a mrtvoly, nedokážou se ovládnout. V minulosti násilníky využívaly armády a policie, které odsouzené vrahy braly do speciálních jednotek. Tyto jednotky se vyznačovaly nemilosrdnou krutostí, protože jedině bezohledné zabíjení a loupení jejich příslušníkům mohlo prodloužit život.

Na komunisty v roce 1989 lidé volali „fašisti“ a „gestapo“. To je nesprávné! Oni nejsou suroví právě proto, že by se chtěli dostat k moci, chtěli dělat pořádek nebo jen ztratili nervy. Nejsou „jako fašisté“. Jsou zlí a nelidští nezávisle a samostatně, ze své povahy. Správné je volat „komunisté“. Pak se ani neurazí, jako se podle Gottwalda nemůže urazit vůl, když se mu tak řekne. Oni nejsou suroví, jen když zrovna dělají revoluci, jsou u moci nebo dělají normalizaci, jsou takoví pořád. Takoví lidé zde byli vždy, jsou a vždy budou. Teď jsou jako jezinky. Záleží na ostatních lidech, jestli uvěří komunistickým slibům a úsměvům, za nimiž se ve skutečnosti skrývají tesáky, a pustí je ke korytům, nebo je nechají dál výt za vysokým plotem. (čtenář)

Kdo Zemana vítal v Karlových Varech?

Zatímco důchodcům přidal stát čtyřicet tři korun měsíčně, politikům přidává tisíce. Zvýšení odměn jim zajistilo nařízení vlády o odměnách za výkon funkce členům zastupitelstev.

Hejtman Karlovarského kraje Josef Novotný bude měsíčně letos místo 77 055 korun pobírat 81 110 korun. K tomu si ale připíše odměnu, kterou pobírá jako zvolený poslanec Parlamentu České republiky, plat za členství v dozorčí radě Všeobecné zdravotní pojišťovny a peníze pobírá i jako poslanec sokolovského zastupitelstva. Na hejtmanův výsledný plat ze souběhu funkcí upozornil jeho protikandidát na poslance za hnutí Úsvit, režisér Pavel P. Ries. Ten došel k částce 300 tisíc měsíčně, tedy dva miliony korun ročně.

Stát pamatoval i na krajské náměstky. Těm se zvýší odměna na 73 650 korun měsíčně. Loni brali 69 968 korun měsíčně. Členové krajské rady si přijdou na 59 190 korun. Ještě loni pobírali 56 231 korun. Uvolněný předseda komise bude nově odměněn 55 tisíci (loni to bylo přes 52 tisíc korun). O stovky korun měsíčně si přilepší i neuvolnění krajští zastupitelé, členové výborů a komisí.
Karlovarský deník

Jak stavy divokých prasat snižují v Německu.

V minulém loveckém roce bylo v Německu uloveno 644.233 divokých prasat. Uvedl to Německý lovecký svaz. Jedná se o druhý největší úlovek divočáků v historii. Je to o 26 procent víc , než je průměr posledních pěti let.

Zvýšený odstřel byl zásluhou toho, že lovci uposlechli vedení svazu a likvidaci černé zvěře si vzali jako domácí úkol. Hrozí totiž nebezpečí, že tito adaptabilní všežravci se mohou během roku rozmnožit na trojnásobný počet. V porovnání s pětiletým průměrem došlo v lovecké sezóně 2012-2013 k zvýšenému odstřelu srnců o 7 procent, jelenů o 16 procent a daňků o 17 procent.

Německý lovecký svaz viní z porušení rovnováhy v přírodě energetickou politiku německého státu. "Není možné vyrábět energie na úkor rozmanitosti přírody, " říká předseda svazu Dr. Wolfgang Bethe. Divoká prasata likvidují zajíce, křečky a na loukách hnízda ptáků. 

Německý lovecký svaz navrhuje inteligentní přístup k ochraně přírody a ekologizaci v souladu SZP, která se chce ozelenění EU. Určitě by to bylo pro zemědělce atraktivní.  Na prvním místě je odstranění byrokratických překážek. Ideální by bylo, kdyby v budoucnosti byly ekologické plochy normálně obhospodařovány a výroba bioplynu byla bez použití chemických přípravků.

Německý lovecký svaz rázně říká "ne" žádosti ekologů, aby odstřel divokých prasat byl zastaven. "Výsledkem takového zákazu by bylo, že tam, kde je dneska 100 divočáků, za rok by jich bylo 330," řekl Dr. Bethe, "během dvou let bychom měli v zemi o 3 miliony divokých prasat víc." 

Dr. Bethe jako veterinární lékař upozorňuje na další nedozírné následky, které by přemnožení divokých prasat mohlo mít. Divoká prasata jsou přenašeči nemocí a parazitů. Sama jimi netrpí, ale mohou likvidovat chovy domácích prasat. To může způsobit katastrofy v chovech domácích prasat. Zákaz vývozu vepřového masa by byla těžká rána německé ekonomice. 

Všeobecní lékaři na Slovensku zvládnou práce specialistů.

Ako prilákať mladých absolventov medicíny do ambulancií všeobecných lekárov? Slovenské ministerstvo zdravotníctva začalo tým, že upraví ich štúdium.

„Návrh sa týka len vzdelávania v špecializačnom odbore všeobecného lekárstva. Zatiaľ nehovoríme o rozširovaní kompetencií na zdravotnícke výkony,“ povedala hovorkyňa ministerstva Martina Lidinská.

Všeobecní lekári by po skončení štúdia mali zvládnuť aj výplach ucha či zašiť drobnú ranu. Viac by sa mali naučiť aj z prvej pomoci. Mali by napríklad vedieť odrodiť dieťa aj mimo nemocnice pri nečakanom pôrode.

Špecialisti návrh kritizujú, lebo sa ich výrazne dotkne. Všeobecní lekári by mohli robiť výkony, ktoré dnes robia oni, tvrdí šéf Únie špecialistov Andrej Janco.

Prezident Zeman se vyhnul Becherovce.

Docela rád vzpomenu na předlistopadová media, jak se dnes říká. Tehdy se říkalo sdělovací prostředky. Noviny, časopisy, rozhlas televize. Ona i ta cenzura měla své výhody. A má i dnes. Ale o tom by mohl nejvíc vyprávět Babiš a jiní majitelé vydavatelství.

Říkám, že všeho moc škodí. Dnes se mi to jeví, jako by všichni redaktoři chtěli napodobit bývalé Rudé právo. Také píšou co nejdelší články o ničem nebo  o každé bezvýznamné maličkosti. Zřejmě jsou placeni za plochu, kterou popíšou. Lidí, kteří čtou ty sáhodlouhé články, určitě není moc. Když si koupí noviny, tak kvůli bulvárním zprávám, které dříve v novinách jako černá kronika zabíraly tak sloupeček 5 krát 10 cm. Odpovídá tomu statistika, že nejvíce se čte Blesk. Dostal se mi do ruky jednou asi před 10 roky a od tý doby vím, že se bez něj obejdu.

Prezident Zeman navštívil Karlovy Vary a obcházel prý likérku Johann Becher velkým obloukem. Další polepšený hříšník? Nebo jako cukrovkář už doopravdy přešel na vodku, jejíž výskyt by v rusky hovořícím lázeňském městě neměl být problém? Vyjde to možná levněji. Rusové to míchají. Karlovarský kraj je typickým krajem, kde se po 2. světové válce vyměnilo obyvatelstvo. Před válkou měl fanatické henleinovce, po válce fanatické komunisty.  Dnes je tam jeden radní, co se za Zemana jako prezidenta stydí.

Kvůli Zemanovi odmítla zúčastnit se nějaké akce olympioniků i Věra Čáslavská, která dělala poradkyni prezidentu Havlovi a nechce si prý pokazit vzpomínky na tu krátkou dobu, kdy český prezident byl uznáván doma i v zahraničí. Ani se jí nedivím. Způsob jakým Klaus škodil Hradu i celé zemi doma i v zahraničí zná každý. Ani Zeman není schopen pochopit svět okolo tak, jak jsem kdesi dávno slyšel: "Západní demokracie není založena na rebelantsví a náhlých revolučních změnách, ale na postupném vývoji společnosti, která si nechává to nejlepší z minulosti, toho špatného se zbavuje a jen pomalu zkouší novinky, jak se osvědčí."

Zase jsem napsal něco jiného, než jsem zamýšlel. O cenách snad za týden.

Zahradníček Josef

Mít úspory v ČR neznamená mít se dobře.

Za úspěšného je považován už ten, kdo žije v relativním dostatku i za cenu poměrně silného uskrovnění. Vznikají tak groteskně tristní situace nahrávající presující propagandě, využívající vhodných statistik, jako například „máte úspory, pak jste úspěšní a jste na tom dobře“, přičemž je zcela úmyslně vynechána oblast podmínek vytvoření takových úspor i podmínek jejich držení. Úspěšným se tak stává téměř každý, kdo alespoň trochu hospodaří, ať již z rozumu, nebo ze strachu.

Česká republika je země, kde úspěšní nemají zájem řešit problémy neúspěšných a už vůbec ne zájem je podporovat nebo se s nimi o úspěch dělit. Naopak požadují, aby neúspěšní byli ještě víc neúspěšnější. Cynizmus úspěšných je novodobá česká tradice. Tvrzení, že při privatizaci každý měl možnost zbohatnout, je podobné jako tvrzení, že ve válce má každý voják v zákopech či obyvatel bombardovaného města možnost ve zdraví přežít. Jako by mohl někdo rozhodovat, jestli na něj padne bomba, či ne. Česká privatizace nebyla ničím jiným  než válkou, válkou o majetek. Někteří měli štěstí, prosperují, jiní štěstí neměli.

Většina vítězů privatizace pak se za úspěšné považuje jen proto, že se porovnávají s neúspěšnými a měně úspěšnými, protože porovnání s ostatním světem by jim přivodilo nervový šok a neklidný spánek.

Člověk ve stáří, který nemá úspory, je prakticky čekatel na bezdomovectví, kam ho může přivést téměř jakákoliv nenadálá finanční událost. Člověk ve stáří, který má úspory, nemůže na ně vůbec sáhnout za účelem zvýšení životní úrovně nebo zlepšení života, protože tato část slouží jen jako rezerva na krytí rizika pro případ nenadálé finanční události. A nenadálou finanční událostí nemusí být jenom teoreticky pojistitelná rizika typu nemoc, úraz a škoda na majetku, ale bohužel i inflace nebo intriky těch "úspěšných". Musí tedy šetřit. Musí se uskromňovat, skrblit, odkládat korunku ke korunce, přitom úspory nikdy neužije, protože nemá zajištěné téměř žádné životní jistoty a jeho schopnost obrany před bezohlednými triky úspěšných s přibývajícím věkem klesá.

Tvrzení „lidé se mají dobře, protože mají úspory“  je pro určitou, a zřejmě poměrně velkou skupinu lidí, jakousi primitivní omluvou vlastního počínání, tvrzením, že jako oni se chovají všichni. Schopní (čehokoli) jsou však jen oni. Nejsmutnější ze všeho je, že největší míra nedostatku sociálního cítění, solidarity a cynizmus se projevuje i u politiků, i když před volbami slibují hory doly.  (Jiří Krž, 14.1.2014)

Jak lidé vzpomínají na vládu jedné strany.

Mnozí lidé vzpomínají na komunismus dnes takhle:

Ach, jo...

To byla otrava, jít do obchodu a vůbec se nezajímat o to, zdali tam prodávají bezpečné hračky pro děti, jídlo v restauraci má stejnou gramáž, složení a cenu v Aši jako v Praze.

Ach, jo...

To byla otrava mít ještě před maturitou, vyučením jisté umístění a připravené pracovní zařazení hned po prožitých posledních prázdninách!

Ach, jo ....

Každý musel do práce a to si ještě mohl vybírat, zda přijme práci, kde se upíše třeba na 10 let a oni mu za to dají podnikový byt nebo nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domku.

Ach, jo...

A ve spořitelně po narození potomka mu odepíšou z novomanželské půjčky 4.000,- Kč

Ach, jo...

Například jistota, že pokud budu makat a neudělám průser, budu mít práci třeba až do penze, lidi

neskutečně deptala…

Ach, jo....

Neskutečné násilí bylo pácháno na nemocných. Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u lékaře a poté v lékárně včetně tučného doplatku jako v každé demokratické společnosti za léky, odbyli pacienta tím, že za jeden recept musel zaplatit jen jednu korunu a operační lůžko bylo vždy k dispozici jak pro otylého, tak pro štíhlého. Léky byly podávány personálem nemocnice a nemuseli jsme běžet do lékárny, kde to zaplatíme z vlastní peněženky, abychom dopřáli svým blízkým předepsanou léčbu lékařem při pobytu v nemocnici!

Ach, jo...

A co teprve vnucování sociálních jistot, že si můžeme s rodinou vyrazit na podnikovou dovolenou a vybrat si z několika nabídek, kde uhradil podnik polovinu ceny. A po odpracování 25 let v pracovním procesu měl člověk právo na odměnu a také při dosažení různých životních jubileí.

Ach, jo...

Ženský si vybrečely oči , když odcházely do důchodu po porození dvou dětí již v 55. letech. Kolik lidí tenkrát snilo o tom, aby mohli pracovat o 10 - 15 let déle.

Ach, jo....

Po operacích se dělo lidem také bezpráví. Zpravidla 6 týdnů se člověk zotavoval v nemocnici a poté doma. Vůbec mu nebylo dopřáno sladkého pocitu hrůzy, zda ho po návratu do práce hned nepropustí. A co teprve, když vás do půl roku po operaci poslali do lázní. A ti komunističtí tyrani nám nedali žádnou možnost finanční spoluúčasti. Ne přátelé, nedali nám možnost zaplatit si ani třetinu. Letci, horníci,policajti měli každoročně plně zdarma nařízeny lázně pro rehabilitaci organizmu.

Ach, jo...

Bylo to opravdu děsivé a devastující období našich dějin. Z lidí a hlavně z dětí se stala bezcitná zvěř. Za komunistů mladší vstávali v autobuse, aby pustili sednout ty starší. Dnešní mladí již znají svá práva v demokratické společnosti a pěkně zůstanou sedět. Tak to má být! Vždyť jsme si je tak v demokracii vychovali!!!

Ach, jo...

Již nikdy nechci zažít sociální jistoty ani morální zhoubu, atd., atd., atd., která tenkrát panovala!!! Konečně máme svobodu a nikdy se nevrátí ty špatné časy! Vždyť nám vůbec nevadí, že většina národa podvádí stát a okrádá nás všechny, jak se dá - své okolí, přátele, ba dokonce i rodiče! Vždyť my si rádi při léčbě v nemocnici zaplatíme léky a pobyt nebo také umřeme, když na nás nemá nikdo čas z ošetřujícího personálu! Vždyť my si rádi koupíme potraviny přesycené éčky nebo už prohnilé, aby se náš život maličko zpestřil! Vždyť my rádi vzděláváme děti za naše peníze už od školky, které neznají v dospělosti ani státní hymnu, natož pak český jazyk a matematiku, ale znají PARTIČKU a COMEBACK ! Vždyť my rádi pijeme alkohol a mluvíme svobodně a vulgárně, nejen mezi sebou, ale také na prknech, co kdysi znamenaly svět. Také v TV, rádiu a divadle - tímto nás hned v cizině poznají, jsme přece nejlepší - jsme Češi! Vždyť my víme, jak mít situaci pod kontrolou a budeme vždy stát za naším parlamentem a vládou, protože jsme teď konečně spokojeni a vyhovuje nám tento život ve svobodné společnosti, která nám to vše umožňuje a plně nabízí z výdělku těch, kteří si ještě neuvědomili, že je směšné chodit denně do práce. Vždyť stačí zajít občas na sociálku nebo někoho přepadnout a zajet si na dovolenou, zajít s kamarády do herny nebo někde zapařit a ráno zalehnout a odpočívat celé dopoledne. Žijeme přeci jenom jednou!

Co bude - " to neřeš !" To je přece skvělé žití v té naší zemičce, kde je vše dovoleno!!!! Tak čtěte dál svůj bulvár a koukejte na seriály, v tom je naše budoucno! Vědět, kdo s kým spí, kdo má nejlepší sex a jak často atd., atd., atd.!!!

Protože přesně tohle nás jedině zachrání!!! Vždyť jíž máme, co jsme chtěli, a zloději si žijí v klidu, přepychu a blahobytu.

Vloženo z <http://www.blisty.cz/art/71721.html>

John Deere je nejprodávanější traktor v Německu.

Přestože v Německu je řada výrobců produkujících kvalitní traktory, nejoblíbenějším traktorem je opět americká značka John Deere. V roce 2013 bylo prodáno 7.736 traktorů tohoto výrobce.

Celkově bylo v roce 2013 v Německu prodáno 36.248 nových traktorů. Podíl John Deere na německém trhu je 21 procent. Proti roku 2012 se zvýšil o 0,4 procent. Tržby německé filiálky americké společnosti John Deere v roce 2013 dosáhly 3.474 miliard eur, což je o 6 procent víc než v roce 2012.

Po předchozí stagnaci příjmů výrobce dokázal vzbudit zájem zemědělců a lesníků jednak tím, že snížil emise výfukových plynů podle požadavků Euro III B, jednak tím, že se mu u nových typů traktorů podařilo snížit provozní náklady a přitom zvýšit výkon. Nejprodávanější jsou stroje o výkonu 60 až 90 kW.

Zemědělské společnosti braly dotace, přitom neexistovaly

Už více než 20 let východoněmecké postkomunistické zemědělské společnosti čerpají přímé platby z Evropské unie, přitom právně neexistují. Jenom v Braniborsku je takových špatně přetranformovaných LPG (JZD) 46. Objevil berlínský deník Tageszeitung. Příjemci dotací jsou následníci zemědělských družstev, ovšem tyto společnosti podle Spolkového soudu není možné uznat, protože převod je právně neplatný.

Na chyby v transformaci LPG upozornil už v roce 2002 právník Walter Bayer, který v celé NDR identifikoval 189 takových podniků. Před změnou režimu a transformací bylo v NDR 3.844 zemědělských družstev (LPG). Vzniklo 1.719 nových společností. Jenom v Meklenbursku-Předním Pomořansku vzniklo 306 společností, a prakticky všechny byly přetransformovány neoprávněně. Šokující je zjištění, že ministr zemědělství Meklenburska- Předního Pomořanska Till Backenhaus (SPD) o chybách už v roce 2002 věděl, ale nic nedělal.

Ministerstvo zemědělství se brání tvrzením, že po tak dlouhé době už není možné zjistit nesprávné přeměny podniků, protože od té doby došlo k mnoha dalším prodejům a transformacím. Kritici požadují, aby byl zveřejněn seznam úředníků, kteří se na nesprávných převodech podíleli. "Byli to staří kádři, " říká mluvčí východoněmeckého sdružení malozemědělců. "Tito lidé dobře věděli, že dojde k dalším prodejům. Velké zemědělské společnosti s tisíci hektary jsou rájem spekulantů."

Úbytek zemědělské půdy.

 V České republice se nevratně ničí kouzlo míst, které lidi po staletí obdivovali, masivní výstavba způsobuje i rychlý úbytek orné půdy a zemědělských a lesních ploch.

Rozsah trvalého odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu v ČR v poslední době je podle odborníků alarmující. V posledních letech to je 12 až 15 hektarů denně. V tom se česká země dostává na evropskou špičku.  Například Rakušané si stěžují, že jim denně ubývá zemědělská půda o výměře jednoho fotbalového hřiště (0,5 ha). 

Příčinou úbytku zemědělské půdy jsou mimo podnikatelských objektů a výstavby obytných příměstských satelitů také různé rekreační monstrstavby postavené legálně v místech, kde desítky let se nesměla postavit ani zahradní chatka, a nelegálně kdekoli na venkově. Rozhodující pro obce, úřady ochrany přírody i ekologické aktivisty je ekonomické - tím i politické - postavení stavebníka. A také známosti s úředníky.

Navíc vláda v demisi Jiřího Rusnoka na začátku prosince schválila novelu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Ta mj. navrhuje snížit poplatky za výstavbu na orné půdě zejména v chráněných krajinných oblastech. Tím zemědělství, venkov, českou krajinu včetně doposud chráněných oblastí ještě více nabízí developerům. Novelu teď bude projednávat parlament.

Nespokojenost vědců s reformou SZP.

Každý vědec má svou pravdu. Od toho je vědec, aby ji prosadil a obhájil. Tři němečtí vědci se pustili do kritiky Společné zemědělské politiky.  Profesor Ulrich Koester z Kielu, profesor Dieter Kirsche z Berlína a doktorka Astrid Heagerová, rovněž z Berlína, kritizovali reformu Společné zemědělské politiky.

Nelíbí se jim uvolnění národních plateb na "první hektary". Má to podle nich být zadržení peněz v bruselské pokladně, do které země EU přispívají na podporu zemědělství, a přesunutí povinnosti podporovat zemědělce na státní pokladny jednotlivých zemí. Toto je z Německa argument nejobvyklejší, neboť Němci považují právo brát z bruselské pokladny za samozřejmost, protože do ní nejvíc přispívají.

Výše uvedení vědci nejsou přesvědčeni ani o způsobu ozelenění zemědělství. Jako by se nebraly v úvahu klimatické podmínky, které jsou jiné ve  Finsku a jiné ve Španělsku. Jiný je venkov ve Francii a jiný je v Polsku. Taková politika nemůže všude mít stejné výsledky.

Tito tři vědci se domnívají, že reforma nebude řešit základní problémy zemědělství. Chybí přesnější pravidla pro bezpečné a kvalitní potraviny. Je také potřeba jednat o zájmech veřejnosti.

Žebravý student a zprivatizovaný WC.

Bylo včera dopoledne na ulici dost lidí a aut, když se ozval z jakého reproduktoru silný chraplavý hlas. Žádné souvislé věty, jen "vím", udělám," pošlu" apod. Marně jsem hledal, kde ten amplion je. Když jsem se zastavil a otočil, bylo ticho. Sotva jsem udělal pár kroků zase ten hlas. Podobné útržky vět bývaly slyšet z vysílaček vojáků či policie. Snažil jsem se to ignorovat, ale nedalo mi to a otočil jsem se ve chvíli, kdy hlas promluvil. Nic jiného to nebylo, než muž asi 20 m za mnou, telefonující mobilem. Lidi s tímto hlasem ani mobil nepotřebují, na kratší vzdálenost určitě. Ještě představa, že člověk s takovýmto hlasem přijde do hospody a vypije pár piv. V takovém burácení se nedomluvíte, ani když budete sousedovi řvát přímo do ucha.

Na křižovatce zastavím a rozhlížím po lidech. Spousta jich za chůze také telefonuje. Takhle se za těch uplynulých 20 let změnil svět. Před 20 lety jsem ještě chodil prosit na tehdejší Ředitelství telekomunikací, aby mi zapojily pevnou telefonní linku. Po předcházejících pěti letech slibů se konečně stalo - a bylo to za velké peníze. Při přepočtu na současnou hodnotu koruny bych si za ty peníze dnes koupil například dvě elektrokola. A po dalších pěti letech byla pevná linka k ničemu, protože jsem dostal Nokii.

Když si představím, že by nedošlo k listopadovému převratu v roce 1989, jak by asi komunisti řešili používání mobilních telefonů? Určitě by jejich cena byla hodně vysoká, neboť by na trhu byly jen kvalitní přístroje koupené za devizy. Jejich provoz by byl určitě také mnohem dražší. O tom, že by všechny hovory byly pod kontrolou Státní bezpečnosti, nelze pochybovat. Ta by si zřejmě polepšila. Její čmuchalové už by nemuseli vysedávat v tajných kumbálech na poštovních telefonních ústřednách a měnit magnetofonové pásky, ale pracovat v moderních budovách poblíž antén.

Z přemýšlení mě vytrhl jakýsi hlásek za zády: "…pejsek má hlad, přispějte na konzervu pro pejska!" Asi dvacetiletý dobře vypadající muž, dobře oblečený, držel na šňůře pěkného psa, na kterém nebylo vidět, že by strádal hladem.

Tak žebrání na ulici za komunistů určitě trpěno nebylo. Během několika minut by mladíka i se psem sebrala hlídka VB a pár hodin by byl vyšetřován. Přitom tehdy stačilo domluvit se v některé restauraci a chodit tam psovi pro zbytky jídel. Dnes to prý nejde. Nevím. Všechny zbytky prý musí do spalovny.

 V místech, kde je dnes autobusová zastávka býval vždy veřejný záchod. Nejdříve jen takový plechový rondel s asi 30 cm větracím otvorem u podlahy, natřený zevnitř asfaltem a charakteristicky páchnoucí na menší vzdálenost. Podle síly větru. Zvenčí bylo vidět nohy, takže každý viděl, je-li tam volno a co se tam děje. Později tam město postavilo zděnou budku a posadilo paní zvanou hajzlbába, která za použití kabinky vybírala poplatek 1, 2, 3, 5 korun (jak šla doba) a přitom vydávala 1 ks nedostatkového toaletního papíru. Přišla Klausova privatizace a byl zprivatizován i náš městský záchodek.  Ze záchodu se stal stánek z občerstvením zvaný Pizzerie. Dobrou chuť. Někteří pánové, hlavně ti, co vedle čekají na autobus, neberou ani po 23 letech zrušení veřejného WC na vědomí a chodí veřejně vykonávat potřebu na zadní zeď Pizzerie. Zdraví je přednější i v době zprivatizovaných záchodů. 
Zahradníček Josef

Skrblíci a otužilci měli za teplo platit.

Od Nového roku vstoupil v platnost nový zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

V tomto zákonu jsou poprvé popsány zásady a pravidla pro vyúčtování všech služeb a dodávek, které poskytuje vlastník domu uživatelům jednotlivých bytů. Dosud to bylo řešeno jen obecně v občanském zákoníku. Zákon bude platit stejně pro všechny druhy vlastnictví domů.

Především se rozšiřuje možnost dělení nákladů na základní a spotřební od poměru 50:50 až k poměru 30:70. U klasických otopných soustav se stoupačkami a s registrací spotřeby pomocí indikátorů vytápění na otopných tělesech zůstane i nadále dělení v poměru 50:50.

Druhou úpravou vyhlášky je změna limitů na vytápěný metr čtvereční započitatelné podlahové plochy jednotlivých jednotek (bytových i nebytových). Dosud platné limity 40 procent nahoru i dolů se mění tak, že nejnižší účtované náklady budou muset být nejméně ve výši 80 procent průměru domu na 1 m2 a nejvyšší mohou dosáhnout dvojnásobku průměru.

Takto upravené limity, tedy –20 % a +100 %, prý omezí možnosti, aby se uživatelé některých, zejména 'středových' bytů nechali vytápět od svých sousedů a platili výrazně méně, než pro dosažení určité teploty ve svých bytech skutečně spotřebovali. Na druhé straně podle něj postihne citelněji ty, kteří nadměrně větrají (obvykle chovatelé zvířat nebo silní kuřáci), a tím spotřebovávají více tepla.

Pokud nyní stálo roční vytápění metru čtverečního v domě v průměru 100 korun, šetrní obyvatelé bytu mohli dosud zaplatit až o 40 Kč méně, podle toho, jak topili (od 60 Kč do 140 Kč). Podle nových pravidel rozmezí bude 80 Kč až 200 Kč.

A všechno je jinak: (Aktualizováno: 7.1.2014 ve 14:20 )

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) stáhlo 7.1.2014  kontroverzní novelu vyhlášky, podle níž měli platit vyšší účty za teplo lidé, kteří jím plýtvají. Současně si měli připlatit i ti, kteří se v zimě nechávají vytápět přes zdi od sousedů nebo přehnaně šetří. Právo o tom, že žádná nová vyhláška zatím nebude, dnes bez bližších informací informoval mluvčí MMR Marek Ženkl.

Přeprava osob na traktorovém přívěsu v Německu.

Při slavnostech (1. máj), sezónních zemědělských pracech a o prázdninách jsou lidé často přepravováni na traktorových přívěsech. Policie s tím nemá dobré zkušenosti.

Při přepravě lidí na ložné ploše vozů, které slouží dopravě zemědělských hmot, většinou dochází k porušení předpisů, jak těch dopravních, tak živnostenských a daňových. Varovným příkladem je foto z 1. května v Taunusu, kde se po převrácení vleku zranilo 33 lidí, z toho 2 vážně.

Podle německých předpisů při dopravě lidí na traktorovém přívěsu nesmí rychlost přesáhnout 6 km/hod. Přívěs musí být označen tabulkou 6 km/hod a musí být speciálně pojištěn.

Sedlák musí na vojnu, kdo nakrmí dobytek?

Rakouský sedlák Robert Langegger (25) ze Schönau převzal v roce 2010 statek své matky, která ze zdravotních důvodů už nebyla schopna hospodařit „na plný úvazek". Od té doby je syn na hospodaření sám – jeho otec zemřel v roce 2004. Teď Langeggera dohnala všeobecná branná povinnost a zítra (7. ledna 2014) v 11 hodin se má hlásit štábní kumpanii v Mauternu k nástupu prezenční služby. A nemá komu provoz svěřit – zajistit na šest měsíců pracovní sílu by přesáhlo jeho finanční možnosti.

Situaci na statku prověřovalo i ministerstvo obrany, mladý sedlák pro ně v srpnu vyplnil patnáctistránkový katalog, ale bez odpovědi. „Rozehráli jsme už všechno a doufáme, že bude od služby osvobozen, nebyl by to první případ," říká Josef Mühlbachler z okresní agrární komory. „Případ znají úřady až po spolkového prezidenta. Nevíme, co víc bychom ještě mohli dělat…"

Ještě před novým rokem linecký list psal, že nezmění-li se do Tří králů nic, bude Langegger muset chtě nechtě nastoupit, jinak by šlo o dezertaci. A krávy? „Nemám tušení, ty by musely zřejmě se mnou," řekl branec. O případném jeho definitivním osvobození od vojenské služby se má rozhodnout v příštím týdnu.

Zrušení povinné vojenské služby je pro české zemědělce přínosem. Bývaly s tím problémy i u nás. Ve válce by za dezerci byl prach a olovo, jak říkal dobrý voják Švejk. Za první světové války strávili čeští dezertéři dlouhé měsíce v důmyslných úkrytech. Seno na půdě a sláma ve stohu nebyly vhodné, to byly první místa, kde vojenské nebo četnické hlídky hledaly. A tak se budovaly různé podzemní úkryty. Podobné to bylo za druhé světové války v sudetských vesnicích, kde se skrývali dezertéři z německé armády. Po poválečném vyhnání Němců osídlenci tyto úkryty nacházeli. Často se stalo, že ve stodole či hnojišti, když vyváželi hnůj, narazili na dřevěný strop důmyslné skrýše německého dezertéra. A to mu při dopadení hrozilo okamžité oběšení na návsi. 

To není případ  současného rakouského povolance. Ten dezertuje veřejně, za kibicování rakouských medií.

Klaus by si přál komunisty ve vládě.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš ve své reakci na novoroční rozhovor TV Prima s exprezidentem Václavem Klausem uvedl, že Klaus je největší polistopadové zlo: „Největší polistopadové zlo by mělo poprosit český národ o odpuštění za to zlo, co tady vykonalo za 24 let své politiky. Určitě na tom jsme lépe než před listopadem ´89, ale ne všichni a určitě ne díky němu, ale díky tradičním schopnostem občanů. Mohli jsme ovšem být mnohem dál a mít se podstatně lépe, kdyby v politice nebyli ti, kteří tam šli kvůli vlastnímu egu.“

Klaus řekl, jsme na tom lépe než před listopadem 1989 a nejsme na tom tak špatně, jak se tváříme. Vstupem ANO a Úsvitu do Parlamentu a úpadkem klasických politických stran podle Klause skončil polistopadový režim parlamentní demokracie.

Ozval se ještě bývalý premiér a předseda ODS Topolánek, jenž uvedl, že mety „největšího zla“ dosáhl Babiš: „O Babišovi platí, že této mety dosáhl již před listopadem. To, že lidi s charakterem a morálkou jako on jsou znovu u moci, neznamená, že mají jako staronoví vítězové nějaké právo hodnotit své předchůdce, kterým nesahají ani po kotníky. Pokud znovu nezavedou ono známé bolševické ´historii píší vítězové´,“ reagoval Topolánek.

 „Topolánek by měl radši udělat majetkové přiznání včetně vily v Monte Argentariu a sdělit lidem, kde jsou ty peníze na majetek, který má, zdanil. Klaus jen obhajuje dobu, kdy byl politicky aktivní. To, co kritizuje, je důsledek jeho politiky. Kdyby vše fungovalo, jak má, hnutí ANO by nikdy nevzniklo," reagoval Babiš.

Nedávno též Klaus uvedl, že by raději viděl vládu ČSSD a KSČM než nynější rýsující se vládu ANO, ČSSD a KDU-ČSL: „Očekával jsem, že volby budou obrovským zahnutím doleva. Všichni jsme mysleli, že vyhraje sociální demokracie a buď sama, nebo s veřejnou či tichou podporou komunistů bude vládnout v klasickém slova smyslu. To, co se stalo, je pro mě překvapivý výsledek. Byl bych raději, kdyby vládly levicové strany než Babišové s Okamury a Bělobrádky.“ 

Co vězí za včerejším dobře zahraným pláčem prezidenta AK?

Novým ministrem zemědělství by podle zatímních dohod měl být soukromý zemědělec Marian Jurečka (KDU-ČSL). To rozzuřilo komunisty, kteří tuší, že definitivně mohou přijít o možnost chlubit se tím, že jejich krádeže zemědělského a lesního majetku po roce 1948 byly správné. Rozmrzelost nad Jurečkou je i u šéfů postsocialistických podniků zemědělské velkovýroby, sdružených v Agrární komoře, a šéfů podniků zabývajícími se obchodem a zpracováním zemědělské produkce.

 Ani největší "zemědělský privatizátor" Babiš nejásá kvůli Jurečkovi, i když si je jistý tím, že v zemi není nikdo, kdo by ho byl schopen tvrdě požádat o vysvětlení, jak se dostal k bývalému ZNZ, masnám, výrobě hnojiv, tukovému průmyslu atd.   

„Chtěli jsme, aby do křesla ministra zemědělství usedl člověk, který byl u vyjednávání reformy společné zemědělské politiky,“ říká ve včerejším rozhlasovém rozhovoru prezident Agrární komory a senátor Jan Veleba.

U vyjednávání v Bruselu bylo v poslední době víc lidí. Konkrétně v posledních třech letech ministři Fuksa, Bendl a Toman. Veleba ví, že  žádný z prvních dvou kvůli stranické příslušnost ve vládě být nemůže, takže zůstává Toman, což mohl říci přímo.

Co tam Toman rozjednal, lze si představit, ale na Velebu zřejmě víc zapůsobilo něco jiného. V roce 2014 EK uvolnila národní dotace, jejichž strop stanovila 15.000 eur (405.000 Kč) na zemědělský závod. V Německu a dalších zemích např. jsou tyto podpory vypláceny na prvních 30 ha, resp. 46 ha. Veleba má jistě obavy, že něco podobného by se za Jurečky mohlo stát i v ČR, že by to u mnoha lidí mohlo vyvolat touhy soukromého hospodaření a žádat půdu na postsocialistické velkovýrobě, a bránit se je možné jen zvýšením doposud bezvýznamných pachtů.

V neposlední řadě na Agrární komoru jistě zapůsobilo to, že Organizace spojených národů vyhlásila rok 2014 rokem soukromých zemědělců, jimž by měla být poskytovaná co největší podpora, neboť jen oni jsou schopni ve světě odstranit hlad.

Palästinas Botschafter in Prag nach Explosion gestorben.

Der palästinensische Botschafter in der Tschechischen Republik ist an den Folgen einer Explosion in seiner Wohnung gestorben. Unmittelbar zuvor hatte er einen Tresor geöffnet.

Der palästinensische Botschafter in der Tschechischen Republik, Dschamal al Dschamal, ist bei einer Explosion in seiner Wohnung in Prag tödlich verletzt worden. Der Diplomat starb wenig später im Prager Militärkrankenhaus, wie eine Polizeisprecherin am Mittwoch mitteilte. Eine Frau habe einen Schock und eine Rauchvergiftung erlitten. Nach palästinensischen Angaben ereignete sich die Explosion, unmittelbar nachdem Dschamal einen Tresor geöffnet hatte.

Die Umgebung der Botschafterresidenz in Prag-Suchdol wurde weiträumig abgesperrt. Die Polizei war mit Spürhunden, Sprengstoffexperten und einem Hubschrauber im Einsatz. Konkrete Hinweise auf einen terroristischen Hintergrund gebe es nicht. Polizeipräsident Martin Cervicek wollte sich am Nachmittag vor Ort ein Bild von der Lage machen.

Die Familie des Botschafters soll zum Unglückszeitpunkt im Haus gewesen sein. Die Erschütterung war kurz vor Mittag per Notruf gemeldet worden. Dschamal hatte den Botschafterposten in Prag erst im Oktober übernommen. Die neuerbaute Residenz bezog er mit seiner Familie erst vor wenigen Tagen. Die Tschechische Republik unterhält diplomatische Beziehungen zum Palästinenser-Staat.

Český komunizmus je unikát.

Projekt Člověk v tísni, určený středním školám, v němž se mladým lidem vysvětlovalo, jak byl život za komunismu strašný, je zřejmě hodně zkreslený. Nemají však pravdu ani ti rodiče a studenti, kteří si na tento projekt stěžují jako na propagandu.

Jedině demagog může říkat, že celkově byl život před rokem 1989 lepší než dnes. Při porovnání čísel o životní úrovni jasně vyhrává současnost. Čísla nejsou vždy rozhodující. Současnosti nepřispívá velká informovanost o majetkových nerovnostech a o činnostech politiků. Za vlády komunistů byla cenzura, která žádné skandály na veřejnost nepustila. Vše muselo být správné, plnil se plán - a lidi oficiálně byli spokojeni. Správné bylo všechno komunistické doma i za hranicemi, špatné bylo všechno kapitalistické včetně domácích deklasovaných, podvratných - a podobně pojmenovaných - živlů. A byla disciplina. Největší tresty byly za protisocialistickou činnost. Tyto paragrafy bylo možné použít na cokoli, od poznámky u piva v hospodě, až po únos letadla.

Proti snaze levice zrušit muzeum zločinů komunismu v Budapešti demonstrovalo 130 tisíc lidí. Naopak čeští komunisté za pomoci svých tradičních gottwaldovských lží získávají podporu mladší části veřejnosti, která začíná postupně věřit, že za vlády komunistů bylo všechno lepší.

Když se diskutuje o povaze totalitního režimu v Československu a Maďarsku od konce čtyřicátých let do pádu komunismu, pak jsou mezi oběma zeměmi určité rozdíly, ale hlavní příznaky zůstávaly stejné. Právo používat teror proti obyvatelstvu komunistům v rukách zůstalo, akorát se rozhodli využívat ho jen někdy. Ale ta možnost tady pro komunisty byla vždy. Český problém asi je v tom, že  při vysvětlování zločinnosti komunizmu se v ČR nepoužívá jazyk obyčejných lidí, ale vše se balí do samoúčelných akademických diskusí. 

Velice se mýlí ti, co jsou proti zákazu KSČ, tvrdíce už 24 let, že komunistická strana během krátké doby sama od sebe vyhnije a zmizí ze scény, tak jako zmizely silné komunistické strany v USA, Francii, Itálii a jinde.

Český komunizmus je odlišný od západního komunizmu i od východního, není založen jen na marxizmu, ale využívá všech tradic, které v minulosti vyvolávali u některých primitivních skupin obyvatelstva revoluční nadšení. Současní čeští komunisté se vznášejí nejen na protiamerických a protiimperialistických vlnách, ale našli si i Masarykovy vlny protihabsburské, protikatolické a protišlechtické a Benešovu vlnu protiněmeckou. Současní čeští komunisté se sice nevzdali a nikdy nevzdají myšlenky na revoluci-nový Únor 1948, ale navenek začali vyznávat Frankfurtskou školu marxizmu. Nikam nespěchají. Snaží se trpělivě přesvědčovat veřejnost. Gottwaldovi trvalo 30 let než se dostal k moci. Filip má tedy ještě hodně času. (Jiří Krž, 2.1.2014)