Co vězí za včerejším dobře zahraným pláčem prezidenta AK?

Novým ministrem zemědělství by podle zatímních dohod měl být soukromý zemědělec Marian Jurečka (KDU-ČSL). To rozzuřilo komunisty, kteří tuší, že definitivně mohou přijít o možnost chlubit se tím, že jejich krádeže zemědělského a lesního majetku po roce 1948 byly správné. Rozmrzelost nad Jurečkou je i u šéfů postsocialistických podniků zemědělské velkovýroby, sdružených v Agrární komoře, a šéfů podniků zabývajícími se obchodem a zpracováním zemědělské produkce.

 Ani největší "zemědělský privatizátor" Babiš nejásá kvůli Jurečkovi, i když si je jistý tím, že v zemi není nikdo, kdo by ho byl schopen tvrdě požádat o vysvětlení, jak se dostal k bývalému ZNZ, masnám, výrobě hnojiv, tukovému průmyslu atd.   

„Chtěli jsme, aby do křesla ministra zemědělství usedl člověk, který byl u vyjednávání reformy společné zemědělské politiky,“ říká ve včerejším rozhlasovém rozhovoru prezident Agrární komory a senátor Jan Veleba.

U vyjednávání v Bruselu bylo v poslední době víc lidí. Konkrétně v posledních třech letech ministři Fuksa, Bendl a Toman. Veleba ví, že  žádný z prvních dvou kvůli stranické příslušnost ve vládě být nemůže, takže zůstává Toman, což mohl říci přímo.

Co tam Toman rozjednal, lze si představit, ale na Velebu zřejmě víc zapůsobilo něco jiného. V roce 2014 EK uvolnila národní dotace, jejichž strop stanovila 15.000 eur (405.000 Kč) na zemědělský závod. V Německu a dalších zemích např. jsou tyto podpory vypláceny na prvních 30 ha, resp. 46 ha. Veleba má jistě obavy, že něco podobného by se za Jurečky mohlo stát i v ČR, že by to u mnoha lidí mohlo vyvolat touhy soukromého hospodaření a žádat půdu na postsocialistické velkovýrobě, a bránit se je možné jen zvýšením doposud bezvýznamných pachtů.

V neposlední řadě na Agrární komoru jistě zapůsobilo to, že Organizace spojených národů vyhlásila rok 2014 rokem soukromých zemědělců, jimž by měla být poskytovaná co největší podpora, neboť jen oni jsou schopni ve světě odstranit hlad.