Letošní pětačtyřicáté
výročí smrti Jana Palacha přešla media spíše vzpomínkami na Palachův týden v
roce 1989. Ani se jim nedivím. Novinářů, kteří pamatují události v roce 1968 a
1969, je už málo, tak asi do mariáše. Bohužel čas plyne.
Leden
1969 byl podle mě hlavně osudný tím, že lámal charaktery. Lidi, kteří před
několika měsíci byli ochotni lehnout před sovětské tanky, začali po Palachově
pohřbu třeba tvrdit, že u nás před rokem byla kontrarevoluce, že bez sovětské
pomoci bychom už umírali hladem. Pokud
by nás nepostříleli Američané a Němci. To byly šoky. A bylo jich dost.
Po
Palachově smrti hrál smutnou komedii komunistický novinář Vilém Nový. A nejen
on. Vzpomínka na něj mi dnes připomněla jeho dceru, Kamilu Moučkovou, kterou
jsem shodou okolností před vánocemi 1968 měl možnost naživo vidět, když v
Holešovické sportovní hale uváděla lední revue Holiday on Ice. ROH pro nás
tehdy uspořádalo zájezd do Prahy.
Lední revue, mimo Moučkové a barevné výpravy a barevných světel,
ve mně žádné vzpomínky nezanechala. Mnohem víc vzpomínám na rozstřílenou fasádu
Národního muzea. Něco podobného jsem předtím viděl v Berlíně. Tam to byl
pozůstatek bojů o Berlín v roce 1945. Střelba vždycky Rusům šla a bylo jim
jedno, kvůli čemu střílejí.
Před muzem jsme se tam dostali do diskuse s nějakými cizinci,
rodina s dvěma dětmi. Asi to byli Rumuni, kteří se nás lámanou němčinou snažili
přesvědčit, že ta střelbou otlučená velká budova, co stojí v horní části
Václavského náměstí, není muzeum, ale divadlo. A docela se zlobili, když jsme
se jim to snažili vyvrátit. Nechali jsme je tedy při tom.
Palachova
smrt a pohřeb měly jiné následky, než naivní studenti předpokládali. Venkov
pocítil normalizaci dřív než Praha. Ještě za Dubčeka. Ještě před hokejem.
Palachův pohřeb aktivizoval našeptavače i chrapouny. Nebyla snad hospoda, kde
by nebylo slyšet: "My, dělníci, tady dřeme, aby mohli studovat, a oni za
naše peníze se upalují, flákají a demonstrují." Nebyla žádná lítost nad
Palachovou smrtí, ale hněv a nenávist pracujícího lidu. Taková atmosféra už v
lednu 1969 byla šířena mezi lidmi. Mnoho lidí uvěřilo prosovětské propagandě.
V
lednu 1969 Dubček a Svoboda vydávali nadále ubrečená neslaná nemastná
prohlášení o pokračování obrodného procesu, Moučková je tlumočila v televizi,
ale několik desítek km od Prahy už "padaly" hlavy. Hlavně v armádě a
u bezpečnosti, ale i v podnicích. U nás odešel ředitel a několik dalších lidí
skončilo. Diskrétně - kvůli reorganizaci podniku. Ani tato výměna nebyla prý
ideální, protože po prověrkách, asi za půl roku, přišlo zase jiné vedení.
A
dnešní studenti - budoucí elita národa? V Ostravě a jinde chtějí v hromadné
dopravě opět zavést průvodčí. Prý kvůli bezdomovcům. Vůbec bych se nedivil,
kdyby to bylo i kvůli současným studentům. Ti sice nepáchnou močí a kouřem, ale
zato, asi pod vlivem drog, jsou jejich mravy jako u opic v zoo. Dnes dělníci řvát kvůli studentům, že
studují za jejich peníze, nebudou. Dělnictvo totiž bylo rozprášeno. Jen tak
nesměle se tu a tam ozývá: "Nikdo dělat nechce, všichni chtějí studovat a
být páni." Nebo alespoň tuneláří,
dodávám já.
Zahradníček Josef
Žádné komentáře:
Okomentovat