Mít úspory v ČR neznamená mít se dobře.

Za úspěšného je považován už ten, kdo žije v relativním dostatku i za cenu poměrně silného uskrovnění. Vznikají tak groteskně tristní situace nahrávající presující propagandě, využívající vhodných statistik, jako například „máte úspory, pak jste úspěšní a jste na tom dobře“, přičemž je zcela úmyslně vynechána oblast podmínek vytvoření takových úspor i podmínek jejich držení. Úspěšným se tak stává téměř každý, kdo alespoň trochu hospodaří, ať již z rozumu, nebo ze strachu.

Česká republika je země, kde úspěšní nemají zájem řešit problémy neúspěšných a už vůbec ne zájem je podporovat nebo se s nimi o úspěch dělit. Naopak požadují, aby neúspěšní byli ještě víc neúspěšnější. Cynizmus úspěšných je novodobá česká tradice. Tvrzení, že při privatizaci každý měl možnost zbohatnout, je podobné jako tvrzení, že ve válce má každý voják v zákopech či obyvatel bombardovaného města možnost ve zdraví přežít. Jako by mohl někdo rozhodovat, jestli na něj padne bomba, či ne. Česká privatizace nebyla ničím jiným  než válkou, válkou o majetek. Někteří měli štěstí, prosperují, jiní štěstí neměli.

Většina vítězů privatizace pak se za úspěšné považuje jen proto, že se porovnávají s neúspěšnými a měně úspěšnými, protože porovnání s ostatním světem by jim přivodilo nervový šok a neklidný spánek.

Člověk ve stáří, který nemá úspory, je prakticky čekatel na bezdomovectví, kam ho může přivést téměř jakákoliv nenadálá finanční událost. Člověk ve stáří, který má úspory, nemůže na ně vůbec sáhnout za účelem zvýšení životní úrovně nebo zlepšení života, protože tato část slouží jen jako rezerva na krytí rizika pro případ nenadálé finanční události. A nenadálou finanční událostí nemusí být jenom teoreticky pojistitelná rizika typu nemoc, úraz a škoda na majetku, ale bohužel i inflace nebo intriky těch "úspěšných". Musí tedy šetřit. Musí se uskromňovat, skrblit, odkládat korunku ke korunce, přitom úspory nikdy neužije, protože nemá zajištěné téměř žádné životní jistoty a jeho schopnost obrany před bezohlednými triky úspěšných s přibývajícím věkem klesá.

Tvrzení „lidé se mají dobře, protože mají úspory“  je pro určitou, a zřejmě poměrně velkou skupinu lidí, jakousi primitivní omluvou vlastního počínání, tvrzením, že jako oni se chovají všichni. Schopní (čehokoli) jsou však jen oni. Nejsmutnější ze všeho je, že největší míra nedostatku sociálního cítění, solidarity a cynizmus se projevuje i u politiků, i když před volbami slibují hory doly.  (Jiří Krž, 14.1.2014)