Žebravý student a zprivatizovaný WC.

Bylo včera dopoledne na ulici dost lidí a aut, když se ozval z jakého reproduktoru silný chraplavý hlas. Žádné souvislé věty, jen "vím", udělám," pošlu" apod. Marně jsem hledal, kde ten amplion je. Když jsem se zastavil a otočil, bylo ticho. Sotva jsem udělal pár kroků zase ten hlas. Podobné útržky vět bývaly slyšet z vysílaček vojáků či policie. Snažil jsem se to ignorovat, ale nedalo mi to a otočil jsem se ve chvíli, kdy hlas promluvil. Nic jiného to nebylo, než muž asi 20 m za mnou, telefonující mobilem. Lidi s tímto hlasem ani mobil nepotřebují, na kratší vzdálenost určitě. Ještě představa, že člověk s takovýmto hlasem přijde do hospody a vypije pár piv. V takovém burácení se nedomluvíte, ani když budete sousedovi řvát přímo do ucha.

Na křižovatce zastavím a rozhlížím po lidech. Spousta jich za chůze také telefonuje. Takhle se za těch uplynulých 20 let změnil svět. Před 20 lety jsem ještě chodil prosit na tehdejší Ředitelství telekomunikací, aby mi zapojily pevnou telefonní linku. Po předcházejících pěti letech slibů se konečně stalo - a bylo to za velké peníze. Při přepočtu na současnou hodnotu koruny bych si za ty peníze dnes koupil například dvě elektrokola. A po dalších pěti letech byla pevná linka k ničemu, protože jsem dostal Nokii.

Když si představím, že by nedošlo k listopadovému převratu v roce 1989, jak by asi komunisti řešili používání mobilních telefonů? Určitě by jejich cena byla hodně vysoká, neboť by na trhu byly jen kvalitní přístroje koupené za devizy. Jejich provoz by byl určitě také mnohem dražší. O tom, že by všechny hovory byly pod kontrolou Státní bezpečnosti, nelze pochybovat. Ta by si zřejmě polepšila. Její čmuchalové už by nemuseli vysedávat v tajných kumbálech na poštovních telefonních ústřednách a měnit magnetofonové pásky, ale pracovat v moderních budovách poblíž antén.

Z přemýšlení mě vytrhl jakýsi hlásek za zády: "…pejsek má hlad, přispějte na konzervu pro pejska!" Asi dvacetiletý dobře vypadající muž, dobře oblečený, držel na šňůře pěkného psa, na kterém nebylo vidět, že by strádal hladem.

Tak žebrání na ulici za komunistů určitě trpěno nebylo. Během několika minut by mladíka i se psem sebrala hlídka VB a pár hodin by byl vyšetřován. Přitom tehdy stačilo domluvit se v některé restauraci a chodit tam psovi pro zbytky jídel. Dnes to prý nejde. Nevím. Všechny zbytky prý musí do spalovny.

 V místech, kde je dnes autobusová zastávka býval vždy veřejný záchod. Nejdříve jen takový plechový rondel s asi 30 cm větracím otvorem u podlahy, natřený zevnitř asfaltem a charakteristicky páchnoucí na menší vzdálenost. Podle síly větru. Zvenčí bylo vidět nohy, takže každý viděl, je-li tam volno a co se tam děje. Později tam město postavilo zděnou budku a posadilo paní zvanou hajzlbába, která za použití kabinky vybírala poplatek 1, 2, 3, 5 korun (jak šla doba) a přitom vydávala 1 ks nedostatkového toaletního papíru. Přišla Klausova privatizace a byl zprivatizován i náš městský záchodek.  Ze záchodu se stal stánek z občerstvením zvaný Pizzerie. Dobrou chuť. Někteří pánové, hlavně ti, co vedle čekají na autobus, neberou ani po 23 letech zrušení veřejného WC na vědomí a chodí veřejně vykonávat potřebu na zadní zeď Pizzerie. Zdraví je přednější i v době zprivatizovaných záchodů. 
Zahradníček Josef